Jak strážníci měří rychlost díl I: Rosice u Brna

Tento článek bych rád pojal jako první ze série článků pojednávajících o tom, jak městské a obecní policie nakládají s jejich oprávněním měřit rychlost a jaké myšlenky se honí hlavou obecním představitelům, když utrácejí veřejné peníze za radary.

Mimochodem, rád bych poukázal na včerejší malou mediální událost, která ukazuje, že si obecní radarová mafie jejich byznys za 2 miliardy ročně rozhodně nenechá jen tak sebrat. Asi před týdnem udělal senátor Kubera sympatický krok a navrhl odebrat strážníkům oprávnění měřit rychlost. Tentokrát mělo téma určitou rezonanci na ministerstvu dopravy, kde se už asi nedaří dělat mrtvé brouky a předstírat, že o zneužívání této pravomoci ve velkém vůbec nic neví. A tak dopravně-buzerační lobby vytáhla do protiútoku a nakoupila mediální prostor. To vše takříkajíc v předvečer některých důležitých jednání v Senátu. To je ale náhoda.

Největší nestoudnost v tom článku je, že se vybírání pokut na základě pochybného právního konstruktu a od lidí, kterým nebylo nic prokázáno, nazývá vymáháním práva.

Narozdí od propagandy na Novinkách se pokusím zůstat fact-based.

Na mapě České republiky najdete pár desítek obcí, které fungují zhruba tímto způsobem. Zřídí městskou policii, aniž by to bezpečnostní situace v obci jakýmkoli způsobem vyžadovala. Tato obecní policie dostane radar a celé dny, dokonce na směny nedělají nic jiného, než měří rychlost. Předpokladem je, že v obci je nějaký dostatečně frekventovaný a dostatečně rovný a dlouhý úsek silnice, kde existuje předpoklad, že tam bude překračováno rychlostní omezení 50 km/h. Ideální je, když skrz tuto obec vede nějaká silnice II. nebo III. třídy, na které vytvoří defacto mýtný systém. Pokud ovšem takové podmínky nenastanou, je třeba tomu napomoci a v předmětných úsecích vytyčit potřebná rychlostní omezení, například pomocí dopravních značek omezit rychlost v celé obci na 30 km/h.

Dalším předpokladem byznysu je, že obec je obcí s rozšířenými pravomocemi a může projednávat přestupky sama. Za tím účelem je třeba zaměstnat úředníky a vycvičit je ve „vedení správního řízení“. Se správním řádem a zákony obecně to ale nemá mnoho společného, protože hlavní je vybírat peníze. Pokud obec nemá pravomoc sama vést přestupková řízení, je třeba najít nějakou okolní obec, která tuto pravomoc má a uzavřít s ní dohodu o dělbě kořisti a zohlednit to následně ve výši pokut.

Podle § 79a zákona o provozu na pozemních komunikacích Policie České republiky určuje místa k měření rychlosti s ohledem na účel měření rychlosti uvedený tamtéž, kterým je zvýšení bezpečnosti silničního provozu. To je ovšem totální fraška. Policie schvaluje tako na běžícím pásu a problémy dělá, až když se do toho někdo začne šťourat. Dál je také třeba zpacifikovat novináře, aby o nové mýtnici hezky psali a zdůrazňovali její bezpečnostní aspekt.

Z technického hlediska se pro výběr daně z tachometru používají jak stacionární radary, tak přenosné laserové přístroje používané k tomu zjednanými městapáky. Varianta se stacionárním přístrojem se jeví výnosnější. Typický stacionární radar vydělá asi čtyřnásobek své ceny za rok, zatímco řešení s přenosným měřičem nikomu skutečné jmění nepřineslo, a to přestože je levnější a flexibilnější. Je to proto, že jednak městapáci mají nedostatečnou disciplínu a raději se někde zašijí a také proto, že jsou většinou vidět nebo se na ně řidiči vzájemně upozorní, anebo velkou část přestupků zapatlají, protože změří své známé nebo to udělají za dvě stovky bez papíru. Z obcí, které vsadily na stacionární mýtnice jmenujme například Rosice, Ivančice, Turnov, celý cluster obcí v Podkrkonoší, Velký Osek, Nepomuk a samozřejmě last not least Prahu, která vybírá daň z tachometru plošně.

Není třeba připomínat, že takové měření je v zásadě vždy prováděno skrytě, aby se zvýšila výtěžnost. Zajímavou vlastností takových mýtných stanic je kromě již popsané praxe whitelistů také to, že místní obyvatelé jsou předvoláváni méně často nebo vůbec (anebo si na ně vzpomenou podle okolností, když mýtná brána neplní plán). To je preventivní opatření proti tomu, aby radarové ranaření nemělo negativní konsekvence o volbách podle hesla „neser tam, kde jíš“. Zcela lapidárně formuloval strategii takové činnosti starosta Moravských Budějovic Bařinka, který praxi ve výběru lokální daně z tachometru popsal takto: “Místní o tom budou vědět, pojedou pomalu, má to být past na neukázněné přespolní řidiče.“ Paradoxně tím celé věci moc nepomohl, protože jsme se postarali, aby se o jeho filozofii dozvěděli zákonodárci. Na jejich postoji to ale moc nezměnilo, protože celá řada z nich pochází z obecních kruhů a k podobné praxi také inklinují nebo jsou alespoň připraveni ji tolerovat.

Teoreticky byste mohli namítnout, že kdo jezdí podle předpisů, tomu v tomto vyděračském systému nic nehrozí a kdyby to dělal každý, starostové by si nevydělali ani na slanou vodu. Na první pohled to zní logicky, ale názor změníte, když se do takové obce vyrazíte podívat. Jedná se o propracovaný systém zabukaření, nekonzistentního dopravního značení a nesmyslných dopravních omezení, značek s rychlostním omezením schovaných za stromy a keři, v kombinaci se strážnickou arogancí. všemocností a vyhrožováním ve stylu Lázní Bohdaneč. Za takových okolností poruší jednou naprosto každý a to tady jde. Za nějakou tu korunu můžete také vyvolat správní řízení a zjistit, že se jedná o frašku, která existuje jen za účelem plnění obecního rozpočtu.

V dalším textu si povíme, jak daň z tachometru vybírají v jihomoravských Rosicích. Je to téměř exemplární případ rejžování na stacionárních radarech.

Rosice jsou situovány v okrese Brno-venkov a obcí prochází silnice č. 23, která je poměrně frekventovaná. První radar na silnici I/23 v ulici Brněnské najdete zde, byl instalován v červnu 2014. Je umístěn na zcela rovném a přehledném úseku. V tomto úseku bylo od roku 2007 podnes zaznamenáno policií celých 13 dopravních nehod, viz tabulka. Předposlední se stala v roce 2012 a poslední v roce 2015. Pouze dvě nehody z těch 13, které se staly za posledních 8 let, připsala policie na vrub nepřiměřené rychlosti, bylo to v letech 2007 a 2008. Dá se tedy říci, že v místě se stane nehoda zaviněná rychlostí jízdy jednou za čtyři roky. V době, kdy radar instalovali, se tam tedy dva roky po sobě nestala žádná nehoda a šest let žádná nehoda, za kterou by mohla nepřiměřená (což ještě nutně neznamená vyšší než dovolená) rychlost.

zdroj: www.jdvm.cz/pcr Při pohledu na obrázek asi pochopíte, že při stanovování místa pro umístění radaru nějaká otravná statistika nehod nehrála roli. Rozhodující pravděpodobně bylo, že se jedná o přímý mírně svažující se úsek.

Ještě „kritičtější“ je bezpečnostní situace v ulici Husově, kde byl radar vztyčen téhož roku, ale o něco později. Tam se od roku 2007 odehrály dvě dopravní nehody, ta druhá a zatím poslední nastala v roce 2009. Jedná se tak patrně o nejbezpečnější místo v celé obci. I pro něj zjevně hovořila skutečnost, že se jedná o přímý a přehledný úsek a i na takovém místě je samozřejmě zapotřebí stacionární radar za milion korun.

zdroj: www.jdvm.cz/pcr

I přes uvedenou nehodovost, či spíše beznehodovost uvedených lokalit neměl vedoucí Dopravního inspektorátu Brno-venkov, Krajské ředitelství Policie ČR npor. Bc. Jaroslav Přinesdomů problém s určení takových míst jako míst pro měření rychlosti městskou policií Rosice – dokument zde. O důvěryhodnosti policejních činitelů a pravdivosti jejich vyjádření, jak budou důslednou kontrolou míst pro měření rychlosti bránit obecnímu zlatokopectví, si udělejte na základě toho obrázek sami.

Zajímavé je, že pouhých 600 m od místa, kde se nyní nachází radar v ulici Brněnská, je křižovatka ulic Wolkerova a Tyršova, kde jsou dva přechody pro chodce a kde se za období 2007-2015 stalo celkem 20 nehod, z toho jedna s následky smrti, což pozornosti npor. Přinesdomů během jeho svědomité práce při zajišťování bezpečných komunikací nějak uniklo. Na lokální poměry je to sice nebezpečné místo, kde by nikdo rozumný rychle nejel, ale radar by na sebe nevydělal.

V Rosicích jsou samozřejmě i další místa, kde radar určitě nenajdete. Žádný nenajdete u školy, u školky ani u těch supermarketů na výjezdu na Brno, kde furt někde leze po silnici a už tam taky jednoho přejeli.

Oficiálně realizuje měření rychlosti v obci Městská policie Rosice. Jedná se však pouze o zcela formální roli, aby bylo vyhověno dikci zákona, protože měření provádí městský úřad. Rosičtí strážníci tráví většinu času v projíždění se v jejich nazdobeném služebním vozidle Škoda Octavia RS, jehož nákup odůvodnil starosta Světlík na svém blogu skutečně originálním způsobem.

Kolik to hodí?

Důležité je vědět, že příjmy z pokut jsou v rozpočtu města Rosice pevně plánovanou položkou. V rozpočtu na rok 2013 byly (veškeré) přijaté sankční platby rozpočtovány ve výši 1.800. 000 Kč, v roce 2014 3.400. 000 Kč a v roce 2015 již 6.765.000 Kč, celková suma přijatých sankčních plateb se každý rok v podstatě zdvojnásobuje. V roce 2015 se rosickým úředníkům také podařilo skvěle splnit plán ve výběru pokut; v prosinci loňského roku to vypadalo, že vyberou 6.865.000 Kč.

Skoro se nechce věřit, že při tolika náhodných faktorech, které do výběru pokut za dopravní přestupky vstupují, jako například chování řidičů, počasí, legislativa, různé faktory ovlivňující výši sankce u dopravních přestupků apod. se někomu může podařit splnit plán takto přesně, ale pokud se v problematice jen trochu orientujete, tak bude pro vás tento výsledek nejspíš pochopitelný.

Jaký zaujímá postoj vedení města Rosice k radarovému rejžování? Své záměry vyjevil občanům města Rosic a nejen jim pan komunistický starosta v diskusním fóru na webu radnice. Přispěvatel identifikující se jako Mgr. Jaroslav Světlík, starosta města, uvedl na těchto webových stránkách například následující věci:

„O městské vykradené kase můžete psát v minulém čase, peněz v ní je od jisté doby (již je to skoro 4 roky) relativně dost, ale každá koruna navíc, tedy i z radaru, se hodí. O smysluplném použití vybraných peněz nemusíte mít také starost, věřím, že i po říjnových volbách skončí tam, kde uvažujeme, tedy v projektu a realizaci nového rosického koupaliště a vykoupení státních pozemků“

„Každá koruna navíc v rozpočtu samozřejmě potěší. Pokud jste tedy paní Hano také zaplatila za přestupek, pak jste podpořila vybudování budoucího koupacího biotopu v Rosicích na místě bývalého koupaliště. Výtěžek z pokut bude součástí rozpočtu a půjde do rezervy, kde „šetříme“ peníze na velké investice.“

Pan starosta samozřejmě myslí hlavně na bezpečnost, což při konfrontaci s výše uvedenými statistikami působí poněkud úsměvně:

„Znovu chci zdůraznit, že nám prioritně instalací radaru nešlo o získání finančních prostředků do městské kasy, ale především o bezpečnost obyvatel Rosic.“

Označit radar značkou, aby měl preventivní a nikoli fiskální účinek? Pan starosta rozhodně není pro.

„Navíc ze zkušenosti vím, že tam, kde je úsek označený značkou jako měřený, tam se téměř nikdy neměřilo. Je to jen finta na řidiče ze strany chudých obcí či měst, které na pořízení radaru a tím zvýšení bezpečnosti nemají dostatek peněz. Nás, co jezdíme v obci podle předpisů, se žádný radar ani značka měření rychlosti v obci netýká.“

Se současným stavem je pan starosta víceméně spokojený:

„A za ten pocit bezpečí si musíme připlatit, tedy hledat zdroje, ze kterých by se dala činnost téměř dokonalé městské policie zafinancovat. Jednou z nich je právě radar, jehož prozatímní výtěžnost překonala všechna očekávání a já věřím, že radar vydělá jak na nové koupaliště, tak i na „novou“ městskou policii.“

Z pohledu obyvatel Rosic, musíte platit pokuty, abyste mohli mít víc městských policajtů, kteří vám dají zase další pokuty. To přece dává smysl. Dobře jste si zvolili.

Starosta Světlík má však i starosti. Například jej naprosto děsí, že by jednou mohl přijít der Tag, kdy by starostové a různí lokální politzloději mohli měřit rychlost jen pro bezpečí svých občanů, zatímco pokuty by plynuly do černé díry státních příjmů. V takovém případě do něj doslova vjede rarach:

„Váš nápad, aby peníze z pokut šly do státního rozpočtu, je, mírně řečeno, šílený. Tedy pokud nejste senátní, či parlamentní politik. Vám nestačí, co se všechno na Hradě, vládě a jiných nejen pražských institucích, s prominutím, prožere? Že téměř každé pověřené město či obec doplácí na státní správu miliony? Takto zatím zůstávají peníze na obcích a městech, kde k přestuku došlo. Tím se mohou rozhodnout, jak s vybranými pokutami naloží.“

Pan starosta se poněkud zapletl i do procesních záležitostí:

„Nepleťte si, zase jsme u toho, Město Rosice a Městský úřad Rosice. Radar je města, úředníci, kteří seznam hříšníků obdrží od Městské policie, ze zákona řeší, jsou státními úředníky, nemajíce nic společného se samosprávou. Tak jaképak „stejný subjekt“!“

Toto zajímavé diskusní fórum už bohužel na webu rosické radnice nenajdete, protože na začátku roku 2015 zmizelo. Zde je jeho offline verze. Můžete ji kreativně využít, pokud byste se dostali do nějakého právního sporu s obcí Rosice a jejími úředníky, protože pokud tohle nedokládá podjatost pana starosty a všech osob, které mají na radnici kancelář, tak už teda nevím co.

Někdy jsou v diskusi na tomto webu rozpoznat stesky po starém dobrém feudálním systému, kdy se osvícený panovník prostě rozhodl jak on sám chtěl bez ohledu na nějakou ústavu, legislativu a z ní plynoucí povinnosti, a činil tak dobro nebo zlo. A ono to vypadá, že už se to vrátilo.

Tolik tedy na téma Rosic. Normálně bych napsal, dejte pozor, až tam pojedete. Ale ono je ve finále úplně jedno, co uděláte. Vybírat peníze na sportovní auto pro městskou policii a na koupací biotop je zapotřebí tak jako tak a když budete jezdit podle předpisů,v Rosicích určitě přijdou na něco inovativního, například vyhlásí v celé obci 40 km/h a značky zandají do křoví jako v Mratíně. Takže jezděte jako obvykle a těště se z toho, že se obyvatelé Rosic mají dobře.

Příště se podíváme zase do jiných míst České republiky, jmenovitě na sever Čech, jak se to kasíruje tam.

12.1.2016 D-FENS

Související články: