Jak se (ne)projednávají přestupky V.I.P

Často se zabýváme tím, jak se dopravní přestupky projednávají na úřadech. Tento článek bude o tom, jak se přestupky neprojednávají, respektive jak se (ne)řeší přestupky mocných, prominentů, přátel úředníků a policistů a dalších občanů vyšší kategorie.

Nemám ambice popsat veškeré postupy, protože je sám často ani neznám anebo je naopak znám, ale některé prvky těchto postupů používáme k obhajobě slušných lidí a nebylo by taktické je sdělovat. Úřednická kreativita se šíří všemi směry a stejně jako jsou úředníci kreativní ve smyslu konstruování nesmyslných obvinění a vyrábění nesmyslných důkazů, jsou také kreativní ve směru využití všech fíčur jejich vlastního systému. Pokud tomu nerozumíte – ano, udělali si stát ve státě i s alternativním právním systémem.

Předně je třeba uvést, že pokud se projednává nějaký přestupek prominenta u správního orgánu, je to naprosté nedopatření a selhání hned několika úrovní klientského systému. Správně neprojednaný přestupek je totiž ten, který se vůbec ani projednávat nezačal. Z toho také plyne, že pokud se o nějakém takovém případu dozvíme, je to špička špičky ledovce.

1. Obecní policie

Jednoznačně nejzkorumpovanější instituce jsou policie městské a obecní. Ke stíhání prominentů za domnělé skutky strážníky v podstatě nedochází, protože jejich totožnost stejně jako vozidla jsou dobře známa a jen zcela pošetilý strážník by se pustil do takové věci. Asi uznáte, že jen blbá nebo suicidní obecní opice půjde nasadit botičku na vůz Audi Q7 s registrační značkou například 9C9999 stojící na chodníku. To je skoro na psychiatra.

V případě, že přestupky jsou zaznamenávány automaticky, například samočinným radarem, má systém fíčuru umožňující ignorovat a dále nezpracovávat přestupky spáchané vozidly hasičů, záchranné služby apod. Do systému se předem zadají registrační značky vozidel, která budou při provádění silniční buzerace nedotknutelná. Je to samozřemě taky protizákonné, protože pro řidiče uvedených vozidel neplatí některá pravidla silničního provozu pouze v případě, že plní úkoly podle zákona, nikoli když jedou sanitkou na svačinu nebo natankovat, ale úřady přijaly tuto zkratku a není, kdo by jim to vytkl. Tento mechanismus, dále pouze whitelist, jako takový samozřejmě také nemá žádnou zákonnou oporu stejně jako blacklisty, nicméně má mnohem širší využití, protože se na něj zanesou všechna vozidla magistrátu a jím vlastněných organizací, včetně autobusů dopravního podniku, a také registrační značky přátel magistrátu a různých prominentů. Je to naprosto nekontrolovaný a nekontrolovatelný proces tvorby práva na míru klientovi. Druhdy úspěšná firma Czech Radar, která má nyní rozsáhlé legální problémy, prezentovala v nejmenovaném jihočeském městě svůj systém na šikanování řidičů včetně uvedené whitelist fíčury, a nejmenovaný starosta, tehdy ještě zodpovědný za dopravu, byl naprosto nadšen a ihned hodil do placu záměr spojit whitelist ještě navíc se sponzorováním politické strany.

Podstatnou vlastností městských policií je, že nepodléhají naprosto žádné kontrole, takže si jejich představitelé mohou počínat a také počínají jako velitelé vojenské junty v nějaké rovníkové zemi v době převratu. Další věc, kterou je třeba chápat je, že jen strážníci rozhodují, které věci postoupí dále k projednání správnímu orgánu a které ne. Lhaní při svědeckých výpovědích, pozměňování různých listin nebo jejich selektivní zmizení je u těchto institucí každodenní norma. Neuplyne týden, abychom se nedozvěděli z oficiálních médií, že strážníci a jejich velitelé někde přijímali úplatky za to, že nechávali vymizet přestupky. Sice můžete namítat, že pokud nějaký iniciativní strážník vyplní hlášení o přestupku, takže existuje také kopie tohoto dokumentu a dokument má číslo, takže systém je kontrolovatelný. To je všechno pravda, ale vzhledem k neexistenci kontroly nikdo nezjistí, že zmizelo hlášení a v číselné řadě vznikla díra. Jiný klasický postup představují ztráty různých věcí. Záznam z kamery se ztratí nebo pokazí při kopírování, záznamy z radaru se prohlásí za nečitelné apod.

Téměř klasický postup vypodobnil médiím brněnský velitel strážníků Přikryl, který provozoval mizení přestupků ve velkém. Svou přízní podaroval celou řadu osob, například významného lékaře, podnikatele, soudkyni, primátorovu příbuznou, ale také řemeslníka a řezníka. Případy prominentů takzvaně přebíral sám a s domnělými přestupci sám vedl „jednání“ v restauracích a kavárnách, které formálně uzavřel „domluvou“. Samozřejmě že o takovém „projednání“ neexistoval žádný záznam. Jiným postupem je, že se příslušné hlášení prostě ztratí a najde se třeba za dva roky, ano, tam v tom šuplíku dole, jako předtím.

Některé obecní policie zjevně v reakci na množící se korupční skandály zavedly dvoufázový systém, kdy je strážník povinen odevzdat všechny záznamy o přestupcích pověřené osobě, která je pak vloží do evidence v počítači, v tomto systému jsou pak sledovány a tím má být jako zajištěno, že nebudou přestupáky „mizet“. To je dobrá pohádka pro novináře a randiční úředníky pověřené formální kontrolou obecní policie, ale ve skutečnosti jsou pak hlášení stejně filtrována na vstupu ještě před zadáním do systému. I kdyby nedopatřením došlo k zanesení prominentního případu do systému, ukáže se třeba, že důkazní situace je mimořádně složitá nebo je v zodpovědnosti strážníka, který je dlouhodobě nemocný, takže oznámení přestupku na správní orgán neodejde a když ano, tak třeba dva týdny před koncem promlčecí lhůty.

A především je třeba chápat, že kde není žalobce, tam není soudce a radniční úředníky nikdo a nic nenutí být směrem ke „své“ obecní policii obzvláště důsledný. Jsme přece jeden team.

Postupem času si sami prominenti osvojili určitou kulturu projednávání přestupků s bežnými strážníky. Rozhodně se nestane, že by prominent strážníkovi někde na ulici hlasitě sděloval, jaké má všechny známé na radnici, s kterým z jeho velitelů včera chlastal a že strážník sám bude od zítřka sbírat v parku psí hovna. Nestane se to, i kdyby to byla pravda, a pokud se to stane, určitě se pak nejedná o reálného prominenta, ale o nějakého kolotočáře, hadrníka nebo vetešníka s drahým autem a bez členství v klubu nedotknutelných. Správný VIP si na místě si strážníka vyposlechne, pokutu nezaplatí, požaduje projednání ve správním řízení, ale do toho se to nikdy nedostane, protože to zmizí ještě před ním nebo v něm. Osloví bezpečnou cestou příslušného velitele nebo úředníka a sdělí mu, že mě malou nepříjemnost a aby ji pořešil.

Výše popsané postupy spadají spíše do oblasti klientelismu než korupce. Prostá korupce, tedy přijímání úplatků za to, že strážníci něco přehlédnou nebo naopak umožní, se uplatňuje na úrovni jednotlivých strážníků. I zde se do jisté míry projevuje neexistence kontroly, takže oprsklejší strážnické exempláře dobře uspějí s „pokutami“ bez bloku, s výrobou a prodejem fake povolenek a podobnými postupy praktikovanými přímo na místě.

2. Policie České republiky

Mizení přestupků u PČR má podobná pravidla jako ovlivňování vyšetřování přestupků praktikované strážníky, ale je zde několik komplikací.

Předně u strážníků a jejich obecních policií se tak nějak předpokládá, že porušují zákon namísto aby ho chránili. Když se přijde na opak, je to zhruba stejně překvapivé jako když se Blesku podaří vyfotit nějakou celebritu opilou. Veřejnost pravděpodobně už ani nepředpokládá, že by obecní policie vůbec mohly nějak přispívat k veřejnému pořádku a bezpečí a na zprávy o porušování zákonů strážníky reagují velmi vlažně. V případě PČR je situace jiná, protože se lidé, politici a média kdovíproč idealisticky domnívají, že policisté by zákon porušovat neměli anebo alespoň ne očividně. Za různá selhání dokonce někdy, i když celkem zřídka, mohou padnout nějaké tresty. Dále policie na rozdíl od městské policie mívá různě kontrolní mechanismy a jednotliví policisté a útvary se mohou stát předmětem zájmu GIBS. Je to všechno samozřejmě naprosto formální, stává se, že policisté při výkonu služby v důsledku zcela nepřiměřených postupů někoho zraní nebo zabijí, a ani pak hlavy nepadnou, ale určitá obezřetnost je již na místě.

Kromě toho chybí atmosféra jednoty ve spolupachatelství obvyklá u obecních policií, takže se může stát, že se zavedená praxe v zapatlávání přestupků stane předmětem zájmu jiné mocenské frakce a ti to pak napráskají a bude z toho velký problém. Stejně tak jsou problém odposlechy, kdy už není chytré vykládat do telefonu, kdo koho „umí“.

Nejjednodušší cestou, jak prominenta nestíhat, je nezjistit poznatky o totožnosti pachatele přestupku, protože pak nelze postupovat podle § 58 odst. 1 PřesZ a nelze oznámit věc správnímu orgánu, ani se však neprovede odložení věci podle § 58 odst. 3 písm. b). VIP jsou hrozně zapomětliví a zapomněli si řidičák, občanku, prostě všechno. Nicméně ani v případě, že policie nachytá prominenta při páchání dopravního přestupku a ztotžní ho, nestojí si zas až tak špatně. Předně se nabízí možnost skutek překvalifikovat na něco jiného a řešit ho domluvou nebo symbolickou pokutou, přičemž nebude ani orgán škodný. Chlapi díky, fakt jste mi pomohli. V nedávno odkazovaném článku byl popsán dřevní způsob, kdy řidič musel policistovi sdělit nějaké jméno, aby jeho přestupek byl řešen „nestandardně“, což je mezi lidem sice široce diskutovaná, ale dnes již neexistující praxe.

Pokud se nepodaří přestupek zapatlat ad hoc na místě, hlavní roli v mizení přestupků prominentů přejímají vyšší policejní velitelé. I přes odposlechy nezakazuje nic někomu, aby vzal telefon a zavolal svého kamaráda, že má problém a co by mu poradil, takže bratrstvo má informaci, že je člen klanu v obtížích a jde mu pomoci. Jak taková komunikace nemá vypadat, najdete například v tomto zábavném záznamu. V tomto záznamu si podnapilý vrcholový úředník Řežábek počínal skutečně jako idiot, což bylo způsobeno alkoholem, alkoholismem a tím, že je blbý i za střízliva. Taková jednání však většinou odehrávají přes spolehlivého prostředníka, čímž se eliminuje riziko provokace ze strany kontrolních složek.

Pokud už tedy dojde k tomu, že policie chytí prominenta v autě a doputuje to na fízlárnu, pak se pravděpodobně také stane, že to předá správnímu orgánu. Nějaké to procento ještě odpadne, protože „přestupek nebyl zjištěn“, případně se něco ztratí, data z radaru nebo fotky se omylem smažou během kopírování, odloží se jako chybné či nečitelné, nastane nějaká nečekaná procesní nebo technická chyba, vyšší nadřízený si to vezme „k došetření“ nebo se to strčí do nějaké černé díry, např. svěří k dalšímu zpracování policistovi, který je ve výpovědní lhůtě a po jeho odchodu se to „řádně nepředá“, ale uvedené prostředky mají mimořádný charakter, jsou nápadné a často o nich existuje záznam nebo alespoň svědectví, nelze je nadužívat a jsou proto určeny pro úzkou skupinu vyvolených.

3. Správní orgány

Co se nepodaří pořešit u fízlů, to se občanům vyšší kategorie podaří zpravidla řešit následně ve správním řízení. Někdy to jde tak daleko, že se sami policejní velitelé přimlouvají u úředníků správních orgánů, z nichž mnozí jsou bývalí policisté. Jeden takový případ, opět s poněkud komickým nádechem, je popsán tady. Celý rozhovor je poměrně zábavný, protože se v něm bývalý policista a šéf dopravního inspektorátu v Budějovicích Vališ snaží dohodnout s úředníky píseckého magistrátu Rychlíkem a Martincovou a jako protislužbu jim nabízí naplnit mrazák masem:

Vališ: „Nechte to ležet, jak dlouho to půjde.“
Rychlík: „…poslouchej, jak si s Pavlem /Pavel Buček/…na přestupcích v Budějovicích na magistrátu?“
Vališ: „To je bejvalej vyšetřovatel…“
Rychlík: „…já si právě myslím, požádat o to a přesunout to tam…a zmizí to…tohleto by bylo nejlepší řešení.“
Rychlík: „…ještě nad věcí je tam pan inženýr Kosík“ –
V: „S Kosíkem jsem úplně…“ –
R: „no tak…ať si to veme k sobě a nechá to tam chvíli ležet, ticho a je to.“
R: „…ale tam je potřeba to domluvit, aby to nedopadlo hůř, než to můžem udělat tady…“
V: „Rozumím, rozumím, to já musím dojednat s ním…já za ním zajdu a hned ti řeknu.“
R: „Tak to zkus vyřešit do pátku, ona /Smolová/ tady v pátek nebude…ona je ve škole.“
V: „…jo, já ti do konce tejdne dám vědět.“
R: /k Martincové/ „…já jsem říkal, nejlepší asi cesta by byla, abys to stáhla ty k sobě od ní… anebo jestli počkat, říkám, Venca, aby to zjistil u Kosíka…Pavla Bučka, aby to tam zlikvidovali, protože tam, když to přijde, oni si to stáhnou hned… tak to můžou hned zlikvidovat, ale co my tady, když to máš zaznamenaný …ale nejdřív se tam musíš domluvit.“ –
V: „…no to samozřejmě.“

Rozhovor obsahuje sumář nejčastějších praktik používaných při zapatlávání dopravních přestupků správními orgány.

Pro doplnění, většina aktérů tohoto rozhovoru je stále ve veřejných službách. Vališ odešel do důchodu. Hlavní Vališovou vlastností byla naprostá zku…, pardon, obětavost nad rámec služebních předpisů. Velký dojem na vás udělá například, jak vyšetřoval dopravní nehodu ředitele Motoru Jikov Dvořáka, jinak také člena knížecího klubu. Rychlík, který byl úplně blbý a nechápal, že asi bude mít přidělené státní uši, zvlášť poté, co v jeho okolí paralelně probíhalo vyšetřování korupce policisty Hracha, dostal podmínku. Úřednice Martincová změnila odbor. Úředník „Kosík“, správně Ing. Jan Kostík, se kterým byla známá místní korupční veličina Venca Vališ tak zadobře, se stal dokonce vedoucím odboru správního budějovického magistrátu. Jeho kolega „Buček“, správně Ing. Pavel Bouček také povýšil a je vedoucím oddělení dopravních přestupků tamtéž. Oba pánové tedy dál pronásledují silniční piráty, tvrdě a nepochybně spravedlivě. Stejně tak činí protagonista příběhu Pavel Dlouhý, který je pověřen vedením městské policie v Hluboké n./Vlt.

A pak se máte chovat k těm lidem slušně.

Je třeba chápat, že většina lhůt v přestupkovém právu trestním je pořádkových a nemají právní účinek, takže jejich uplynutím nezaniká žádné právo ani za to nehrozí postih. Systematické a záměrné překračování lhůt zajímá snad jen kontroly z ministerstva, ale protože si berou deset náhodně vybraných spisů za celý kraj nebo tak něco, je riziko zanedbatelné. S tím se dá dobře pracovat. Případy prominentních osob zůstávají ležet tak dlouho, dokud neprekludují anebo dokud to není nápadné. Ono to tedy většinou nikomu nápadné není, protože pravidla moštárny jsou všem zúčastněným známa a nikdo se do toho nevrtá, takže většinou ty dva roky proleží. V případě, že hrozí kontroly OVS Ministerstva vnitra, nějaké interní nebo nedej bože nějaké prověřování v rámci vyšetřování trestného činu, což byl i uvedený případ z Písku, úředníci nějakou dobu lavírují a ohánějí se komplikovanou důkazní situací, onemocněními aktérů a podobně. Když už to nejde, nastupuje druhý level, a to je systematické postupování kauz na jiné správní orgány.

Jistě víte, že účastník řízení si může požádat o postoupení své kauzy jinam. Pokud o to žádá póvl z kategorie „prostý občan“, téměř nikdy této žádosti není vyhověno, protože na to není nárok a obec by pak přišla o příjem z pokuty. Jiná situace nastane v případě VIP přestupku. Přátelé dotyčného VIP identifikují správní orgán, kde mají dobré vazby a kde jsou schopni spisu zajistit dlouhý a nerušený odpočinek, a příslušný VIP si zažádá o postoupení případu tam.

Jedna důležitá lhůta však právní účinek má, a to je lhůta pro zahájení řízení po odebrání řidičského průkazu podle § 118c ZPPK. Úřad má 5 dnů na zahájení řízení. A představte si, co se taky někdy nestane. Oni to za těch pět dnů někdy nestihnou, protože je jich málo, jsou přetížení, protože jsou fšude samý piráti atd.

Pokud by se náhodou stalo, a to by muselo být skutečně velkou náhodou, že správní orgán rozhodne v neprospěch prominentního klienta, pak i zde je řešení. Krajský úřad jako druhý stupeň je nadán pravomocí řízení zastavit, což se i nezřídka děje. Myslím, že tohle je cesta skutečných profesionálů a taky si myslím, že kníže Pavel ve výše popsaném případě měl jít touto cestou. Nedovedu si představit, že by proti tomu pak někdo podal kasační stížnost.

Ani kdyby došlo k pravomocnému rozhodnutí v neprospěch prominenta, což je zhruba stejně reálné jako že při přehazování kompostu naleznete ropný vrt, pořád ještě není vše ztraceno. K takovým situacím dochází, když prominent celé řízení odignoruje v domnění, že se to pak nějak s kámošema pořeší a nevěnuje tomu dostatek pozornosti. Jednak existují mimořádné opravné prostředky a pak také nemusí dojít k záznamu bodů. Některé hlavně menší obce totiž offloadovaly agendu záznamu bodů do registru na městské policie a tam se to .. cha chá. V roce 2007 to stálo 3000 Kč za jeden bod, cena postupně klesá, slyšel jsem nedávno o tom, že tři body byly vyzmizeny za dva bažanty.

Závěr

Kolik odhaduji, že toho „projde bokem“? To je každopádně zatěžko říci. V případě whitelistů to nelze kvantifikovat. V případě klasického klientelismu něco mezi 5 až 20%. Je to silně lokálně závislé.

Pokud jste zhnuseni, tak nebuďte.

Nás se to netýká, my nekradem. Oni kradou.

Myslím si, že hodně představitelů obecních policií ma ucho. V sídlech obcí si pravděpodobně bezpečnostní služby podávají ruce, některé radnice měly nebo mají prostorový odposlech, celou řadu obecně-policejních velitelů zase stály místo odposlechy. Je zábavné sledovat, jak si představitelé obcí nakupují rušičky a představitelé obecních policií se scházejí se svými klienty v podzemních garážích nebo udržují kontakt pomocí prostředníků. To vás pak napadne, jaký je vlastně rozdíl mezi těmi, kdo zákon mají vymáhat a mezi těmi, kdo ho porušují. Pravděpodobně pouze v tom, kdo má služební průkaz.

Také je třeba si uvědomit, že z nepotrestaných promimentů různého stupně neuvidí obce ani korunu, zato musejí různými drakonickými postupy tahat peníze z těch různých chudáků, co mají rezatou fabii na splátky a když se pak to jejich ranaření provalí, ocitne se veřejná podpora městapu na bodu mrazu. Dříve nebo později se s městskými policiemi a dopravně správní agendou bude muset něco stát a každý podnět k tomu je vítán.

Pomyslete tedy na tento krátký a zdaleka ne vyčerpávající executive summary, až vám bude někde nějaký lokální nebo státní představitel kázat o tom, že dodržování i těch nejhloupějších dopravních předpisů je třeba přísně vymáhat.

Na závěr, jako takovou teplou a hřejivou hluboce lidskou tečku, budu citovat nedávný proslov poslance za KDU-ČSL Klašky na půdě parlamentu:

Já bych se chtěl zastat úředníků, aspoň u nás v odboru dopravy ve Šlapanicích – zdravím tímto do Šlapanic -, a chtěl bych ho pozvat, ať se jde podívat se mnou, jak projednávají naši úředníci a kdo může za ty průtahy při projednávání dopravních přestupků. Já jsem přesvědčen a vím to, protože jsem tam byl dost dlouho starostou na to, abych věděl, jakým způsobem se tyhle věci dějí a projednávají, a tvrdím, že řada řidičů přestupců, kteří evidentně spáchali dopravní přestupek, se tomu vyhýbala, vyhýbala se projednání dopravních přestupků déle, než je promlčecí lhůta jeden rok. Prostě buď byli nemocní, nebo nepřišli, nebo se omluvili atd. atd.

20.12.2015 D-FENS

Související články: