Důležitá upozornění pro čtenáře

1. Články zveřejněné na těchto stránkách se často týkají jevů či věcí, které se autorům článků nelíbí nebo na ně chtějí z různých příčin poukázat. Čtením těchto textů můžete přijít o iluze, které vám nikdo nebude nahrazovat jinými.
2. Veškerá podobnost popisovaných osob, jevů nebo věcí s reálně existujícími osobami, jevy nebo věcmi je čistě náhodná.
3. Většina zde publikovaných textů je politicky nekorektní, xenofobní, sexistická, nacionalistická, heterosexuální, rasistická, záštiplná, obsahuje sprostá slova nebo alespoň překlepy a gramatické chyby.
4. Můžete vyjádřit váš názor v diskusi, nečekejte ale, že s Vámi někdo bude souhlasit, odpovídat Vám nebo se Vám omlouvat.
5. Obsah článků a diskusí k nim závisí na rozhodnutí autorů, obsah stránek pak na libovůli majitele webu (D-FENS).
6. Pokud se Vám to nelíbí, nečtěte to.

Nejnovější články

Iluze svobody, díl 5: Zahoďte dudlík. Co se stane, když jim tu hru přestaneme hrát?

Prošli jsme si celým tím matrixem. Od vymývání mozků a potlačování kritického myšlení v erárních vzdělávacích ústavech, přes cynickou výrobu politických spasitelů na klíč v laboratořích marketingových agentur, až po armádu užitečných idiotů, kteří tenhle zkorumpovaný chlív brání vlastním tělem. Systém se zdá být naprosto neprůstřelný. Koryta jsou zabetonovaná, oligarchie si za naše daně v klidu hraje své šachy a my to jen platíme.


Iluze svobody, díl 4: Užiteční idioti aneb Jak jedničkáři betonují zkorumpovaný matrix

Už víme, že erární školství z nás vyrábí poslušné stádo a že volby fungují jen jako dospělácký dudlík k uvolnění přetlaku. Každý sofistikovaný oligarchický systém, který chce dlouhodobě přežít a v klidu vysávat daňové poplatníky, ale potřebuje ještě jednu klíčovou vrstvu. Nepotřebuje jen pasivní ovčany, kteří drží hubu a krok. Potřebuje aktivní strážce. Fanatiky, kteří budou tenhle zkorumpovaný matrix bránit vlastním tělem a ještě u toho budou mít pocit, že páchají absolutní dobro.


Iluze svobody, díl 3: Střet s realitou aneb Jak si s námi vytírají prdel

V minulém díle jsme si ukázali, jak státní školství precizně zformátuje dětský mozek a vygumuje z něj jakékoliv náznaky kritického myšlení. Takže tu máme dospělého ovčana. Opuští brány vzdělávacího ústavu, v kapse má maturitu nebo diplom, a má pocit, že sežral moudrost světa. Racionální, svobodný tvor. V praxi je to ale jen perfektně předprogramovaný biorobot, kterého zákulisní architekti z vysoké politiky sežerou i s navijákem.


Iluze svobody, díl 2: Státní škola jako továrna na poslušné komparzisty

V minulém díle jsme si rozebrali, jak funguje vysoká politika. Že to není souboj idejí, ale cynická marketingová hra, ve které se mocní loutkovodiči v pozadí (vybavení nekonečnými rozpočty a Big Data) chechtají, zatímco si plebs u uren myslí, že něco mění. Zásadní otázka ale zůstala viset ve vzduchu: Jak je možné, že na tuhle lacinou hru miliony dospělých, svéprávných lidí každé čtyři roky znovu a znovu skočí?


Iluze svobody, díl 1: Proč pořád lezeme k urnám, když je to celé jen loutkové divadlo?

Každé čtyři (nebo méně) roky se v kotlině odehrává ten samý obskurní rituál. Průměrný ovčan, znechucený tím, jak ho stát zase oškubal na daních a zreguloval mu i průměr brčka v limonádě, se oblékne, vezme občanku a odkráčí do budovy místní základní školy. Tam s vážnou tváří hodí papírek do krabice a odchází domů s hřejivým pocitem, že právě naplnil podstatu demokracie a „teď se to konečně změní“.


D-FENS © 2017