V minulém díle jsme si ukázali, jak státní školství precizně zformátuje dětský mozek a vygumuje z něj jakékoliv náznaky kritického myšlení. Takže tu máme dospělého ovčana. Opuští brány vzdělávacího ústavu, v kapse má maturitu nebo diplom, a má pocit, že sežral moudrost světa. Racionální, svobodný tvor. V praxi je to ale jen perfektně předprogramovaný biorobot, kterého zákulisní architekti z vysoké politiky sežerou i s navijákem.
V minulém díle jsme si rozebrali, jak funguje vysoká politika. Že to není souboj idejí, ale cynická marketingová hra, ve které se mocní loutkovodiči v pozadí (vybavení nekonečnými rozpočty a Big Data) chechtají, zatímco si plebs u uren myslí, že něco mění. Zásadní otázka ale zůstala viset ve vzduchu: Jak je možné, že na tuhle lacinou hru miliony dospělých, svéprávných lidí každé čtyři roky znovu a znovu skočí?
Každé čtyři (nebo méně) roky se v kotlině odehrává ten samý obskurní rituál. Průměrný ovčan, znechucený tím, jak ho stát zase oškubal na daních a zreguloval mu i průměr brčka v limonádě, se oblékne, vezme občanku a odkráčí do budovy místní základní školy. Tam s vážnou tváří hodí papírek do krabice a odchází domů s hřejivým pocitem, že právě naplnil podstatu demokracie a „teď se to konečně změní“.
Patřím ke generaci, která si pod pojmem AI ([ej:aj]) představí začátek pohádky. Pojem, který dnes mění celý svět, má i své stinné stránky, tak jako každá novota. V tomto článku si budu hrát na Ludditu a zastávat pozici vysoce konzervativní.
Zvláštní znamení doby: Současná politika mluví o hodnotách tím víc, čím méně jich skutečně žije. Hodnotový liberalismus není návratem morální substance, ale její náhražkovou výrobou. Možná je jen pozdním dítětem civilizace, která se po dva tisíce let učila předstírat přítomnost tam, kde bylo ticho. Bůh mlčel, ale člověk si zvykl mluvit jeho jménem. Dnes už jen místo Boha říká „hodnoty“.čím méně má politika skutečných hodnot, tím víc o hodnotách mluví.
Autora článku k sepsání tohoto článku inspirovalo video o na ytb o tom, jak spousta pracujících ve spojenem kralovstvi a nejen tam kombinaci mnoha faktorů žije o přes plný úvazek v autě doufám že se po přečtení rozjede živá diskuse, jak je zde zvykem..
Garáž.cz jsem až doposud pokládal za celkem seriózní zdroj, přestože je z mediálního mycelia pana Lukačoviče. Zjevně však i tam mají ambice zařadit se po bok polarizujících a prolhaných médií vedle Seznam Zpráv a Novinek.
Svět pravdy a lásky se hroutí. Babiš zlikvidoval agendu národního (proti)drogového koordinátora, který byl až doposud podřízen úřadu vlády, a přesunul tutéž agendu pod ministerstvo. Katastrofa.
Doporučení jak vypovídat k nehodě 25.5.2026 v Mělníku – jen si to tu odložím, kdyby se to řidiči červeného VW hodilo.
byly podivné, slizké bytosti. Wellsův hrdina na ně narazil, když cestoval do budoucnosti v románu „The Time Machine“ (1).
Samozřejmě, pro potomky nácků bude Rusko vždy nepřítel. Můžeme to pozorovat na koalici ochotných v zástupné válce proti Rusku. Nikdy mu neodpustili, že je porazil ve II. světové.
Poslušnost k autoritě místo kritického myšlení Jenže ta poslušnost k autoritě se mění podle toho, kdo zrovna vládne. Proč se u studentů projevuje "kritické myšlení" akorát tehdy, když nevládne ODS? (...)
Cituji:"V minulém díle jsme si ukázali, jak státní školství precizně zformátuje dětský mozek a vygumuje z něj jakékoliv náznaky kritického myšlení." Tak to máte teda blbý.
Po třech dílech konstatuji, že má autor pravdu, ale že jsem se nedozvěděl nic nového. Co tedy autore navrhujete, jaké státní zřízení jste vymyslel? Stojí to dnes sice za hovno, (...)
To je ještě hovno proti tomu, jak po Plyšáku přepsali knihu "Honzíkova cesta"...