Krátký časový úsek, ale může skutečně změnit směr Evropy. Tak by se daly nazvat události, které v současné době otřásají Evropou. V plné nahotě se ukázalo to, o čem se před deseti letech vůbec nesmělo mluvit nahlas, a v posledních dvou letech jen hodně potichu.
Kdy doženou německé automobilky čínské?
Jak Oganesjan (detektiv Mike) a jeho gang stáhli ocas
Když páni lezou do bunkru, kmán dostane leták
Iluze svobody, díl 5: Zahoďte dudlík. Co se stane, když jim tu hru přestaneme hrát?
Prošli jsme si celým tím matrixem. Od vymývání mozků a potlačování kritického myšlení v erárních vzdělávacích ústavech, přes cynickou výrobu politických spasitelů na klíč v laboratořích marketingových agentur, až po armádu užitečných idiotů, kteří tenhle zkorumpovaný chlív brání vlastním tělem. Systém se zdá být naprosto neprůstřelný. Koryta jsou zabetonovaná, oligarchie si za naše daně v klidu hraje své šachy a my to jen platíme.
Iluze svobody, díl 4: Užiteční idioti aneb Jak jedničkáři betonují zkorumpovaný matrix
Už víme, že erární školství z nás vyrábí poslušné stádo a že volby fungují jen jako dospělácký dudlík k uvolnění přetlaku. Každý sofistikovaný oligarchický systém, který chce dlouhodobě přežít a v klidu vysávat daňové poplatníky, ale potřebuje ještě jednu klíčovou vrstvu. Nepotřebuje jen pasivní ovčany, kteří drží hubu a krok. Potřebuje aktivní strážce. Fanatiky, kteří budou tenhle zkorumpovaný matrix bránit vlastním tělem a ještě u toho budou mít pocit, že páchají absolutní dobro.
Iluze svobody, díl 3: Střet s realitou aneb Jak si s námi vytírají prdel
V minulém díle jsme si ukázali, jak státní školství precizně zformátuje dětský mozek a vygumuje z něj jakékoliv náznaky kritického myšlení. Takže tu máme dospělého ovčana. Opuští brány vzdělávacího ústavu, v kapse má maturitu nebo diplom, a má pocit, že sežral moudrost světa. Racionální, svobodný tvor. V praxi je to ale jen perfektně předprogramovaný biorobot, kterého zákulisní architekti z vysoké politiky sežerou i s navijákem.
Iluze svobody, díl 2: Státní škola jako továrna na poslušné komparzisty
V minulém díle jsme si rozebrali, jak funguje vysoká politika. Že to není souboj idejí, ale cynická marketingová hra, ve které se mocní loutkovodiči v pozadí (vybavení nekonečnými rozpočty a Big Data) chechtají, zatímco si plebs u uren myslí, že něco mění. Zásadní otázka ale zůstala viset ve vzduchu: Jak je možné, že na tuhle lacinou hru miliony dospělých, svéprávných lidí každé čtyři roky znovu a znovu skočí?
Iluze svobody, díl 1: Proč pořád lezeme k urnám, když je to celé jen loutkové divadlo?
Každé čtyři (nebo méně) roky se v kotlině odehrává ten samý obskurní rituál. Průměrný ovčan, znechucený tím, jak ho stát zase oškubal na daních a zreguloval mu i průměr brčka v limonádě, se oblékne, vezme občanku a odkráčí do budovy místní základní školy. Tam s vážnou tváří hodí papírek do krabice a odchází domů s hřejivým pocitem, že právě naplnil podstatu demokracie a „teď se to konečně změní“.

Adolf byl nahnědlý blbec stejně jako jsi ty, Dyzentére. Cituji D. Brandese: "Neurath vyslovil o zákazu sňatků s Čechy politické pochybnosti. (píše K.H.Frank Bertschovi 2.10.1939, NAm 109-4-2, kr.13, str.9). Na (...)
Ja si teda myslim, ze jsi jenom antisemistickej debil. A notne zavistivej. Pac vzdycky hlavne mluvis o jejich majetcich, jachtach, hajzlech, milenkach. Proste nulca, co nic nema a uz je (...)
Kupkova a Fialova ODS a anarchokapitalismus? No já vám nevím, já vám nevím... Nechtěl jste napsat kryptosocialismus?
To mě vždy dostává, ta infantilní naivita husákových dětí zde na Dfensu. Když si myslí že celou Evropu převrátily naruby nějaké dredaté smažky z neziskovém s půlkilem piercingu v ksichtě. (...)
Asi jo, v nejlepším je dobrý přestat.