Debilita z Dánska dovezená

V posledních linx/novinkách zde na D-FENSovi mě zaujal grafický návrh dánské ideologické buňky Gehl Architects maskované za architektonickou kancelář. Článek je spíš jen jakousi notickou, a tak mě zajímala hlavně galerie, ke které bych se zde s dovolením vyjádřil.

Otevřete si ji tedy prosím, ať máte referenci, nachystejte kyblíčky na odplivování a případné ublinknutí (Pražané obzvlášť) a směle do toho!

První fotka zabírá Hlávkův most, tak, jak to na něm vypadalo před cca rokem dvěma. Tramvajový pás uprostřed, dva pruhy po každé straně a na obou krajích poměrně široký záplatovaný chodník vyhrazený pro chodce a cyklisty.

Není to žádná nádhera, ale co do funkčnosti bych neměl výhrad. Pod fotkou ovšem nalezneme komentář: „Neautomobilový pohyb po mostě na Štvanici je velmi nepříjemný.“ Slovo „neautomobilový“ mě skutečně pobavilo. Přivedlo mě na myšlenku dalších krásných novotvarů jako například „neskateboardový“, „nekostitřasový“ a „nerogalový“.

Druhá fotografie je už upravena dánskými technomágy. Do jejího přibližného středu je (také přibližně) vepsán kruh, jehož obsah je mírně zesvětlen (psychologyje!). Na jinak prázdný most (na konci vidíme dvě postavy) jsou zoufale hnusně domontování dva chodci a cyklista, o jejichž pohodlí bylo postaráno rozdělením chodníku bílou čarou a občasným pikogramem bicyklu. Je třeba zmínit, že podle Google Street View podobný drobný zásah na mostě již proběhl, protože takovéto čáry máry se tam vyskytují.

Třetí fotografie nám ukazuje neutěšenou situaci na refýži na Hlávkově mostě. Paní v růžovém vysloveně trpí, protože musí sama stát na ploše o veletuctu metrů čtverečních. Douška pod obrázkem hlásá, že na nedávno vzniklou zastávku tramvaje se těžko dostává, a že to je hlavní překážkou tomu, aby se ze Štvanice stala významná rekreační plocha. Asi chybí stojan Rekola, heliport a čapí hnízdo, protože přechody sem vedou – na každou refýž jeden.

Řešení je nám nabízeno na čtvrté fotografii, kde je v obludném kole uprostřed klasický dlážděný povrch z „kočičích hlav“ vituálně nahrazen hipsterskou kompozicí šedých, béžových a růžovývch žulových (?) desek, které nejspíš ruší oba přechody, jež dosud k refýžim vedly – a vytváří jakési ohromné přecházecí místo, které rozhodně nebude svádět k tomu, aby se tu debilové courali po silnici a skákali pod tramvaj, „páč pěší zóna u Fejsu, woe“. Abrakadabra, přidejme tři stromy a stříšku nad JEDNU refýž (tu směrem do Holešovic) a hned se dle popisku jedná o „přívětivé prostranství“. Jaký prostranství, kurva fix? Je to most s hustým provozem – automobilovým a tramvajovým. Nechtějí začít něco podobného začít dělat třeba na dálničních nadjezdech?

Pátý obrázek je focen z ulice Těšnov a zachycuje zvýšenou část Magistrály na Florenci. Zde magický kruh na fotu č. 6 pouze – kromě přídání veselých lidiček a odteď i psů – nahradil graffiti (nejspíše ve stylu filmu They Live) , přihodil pár podivných žlutých laviček a odstranil mamutí megabillboard. Osobně bych tipoval, že nás ten billboard přežije všechny, ale to je detail. Jako bonus si povšimněte paní/slečny, která evidentně nezvládá udržet psa na vodítku. Naštěstí má pejskem vyhlédnutý cíl rudé kalhoty, a tak krev řinoucí z cupovaného šourku nezpůsobí módní faux pas.

Obrázky sedm a osm mě vlastně přiměly, abych tento rozbor sepsal. Jsou totiž takové příznačné (a přízračné). Na levé straně snímku č. 7 sedí na lavičce na kraji Sherwoodu dvojčata Bebeto a Bereto, přičemž Bebeto živě diskutuje přes mobilní telefon o něčem legálním a vůbec ho není slyšet na sto metrů. Bereto zatím nonverbálně sděluje fotografovi komplexní informaci: „Chcýpneš, pýčo!“ Prostě Hlavák, jak ho máme rádi.

Osmá fotografie ale celou scenérii totálně staví na hlavu a přidává jistý interesantní rozměr. Ejhle – z vyšlapané pěšinky je najednou panelová cestička, vedle které stojí na trávě (zábor jak prase) občerstvovací náklaďáček, před nímž posedává osm zákazníků. Jmenovitě jsou to Jamal s Dashiqi a LaTonyou, u vedlejšího stolečku pak Diamonique a Nikeysha rozprávějí s Akirou a úplně vpravo relaxují Fátima a LaQuanda. Po chodníčku prochází Iman s malým Mohammedem. Za nima de ňáká býlá mrtka. Bebeto s Beretem samozřejmě zůstavají. Jsou to stálice.

A komentář pod fotografií?

„Pojízdné kavárny, pár atraktivnějších míst k sezení, nové pěšiny. To vše přispěje k vetší sociální kontrole a tím i větší bezpečnosti území.“ A o bezpečnost by nám mělo jít především, né, more.

Devátá a desátá fotografie prezentují, jak nešťastně je umístěna hlavní budova „Wilsonova“ nádraží. Co s tím, ptáte se? „Mezi stáním autobusů naproti nádraží a Fantovou budovou by v dlouhodobém horizontu mohl vzniknout pohodlný přechod, který by umožnil architektonický skvost obdivovat i z odstupu.“ Nejspíše z prostředka přechodu přes kapacitní komunukaci, že? Jinými slovy: nasrat na unifikovanou podobu přechodů pro chodce, béžová, šedá a růžová dlažba, vymazat auta, přidat chodce, cyklisty, psy, stromy a semafor obrácený na špatnou stranu (!) a nechat lid korzovat. Hotovo dvacet.

Je vidět, že především zaměstnanci firmy Gehl Architects by měli architekturu (jako takovou) „obdivovat z odstupu“, a ne se pokoušet dělat zásahy do dopravy.

Podobný paskvil se skví i na fotografii číslo dvanáct, neboli upravené jedenáctce. Přechod široký jak ranvej a rudá pocta V. Internacionále přímo před muzeem. To vše v místě, kde se k provozu z Magistrály přidává i ten z Vinohradské. Bravo!

Třínáctka a čtrnáctka patří „Václavskýmu Václaváku“. V čem že je problém zde? No přeci v autech, milé děti. Velká zlá auta sem jezdí a ubírají prostor lidičkům. Také pracovití brouci kapsaříci nemohou z těch zlých aut vytřást penízky pro své strádající rodiny, kterým všechno uzmul zlý král Forbes II., zvaný Nenažraný. A na to právě potřebují ty lidičky. Až auta odjedou, lidičkové se vrátí, naši radní nám postaví krásné kašny a ošklivá Magistrála nebude. Prostě zmizí! A díky tomu se brouci kapsaříci pomějou, nemluvě o tom, jak se usnadní dlouhá cesta od koně do parku vedle muzea, kterou tak často absolvují místní včeličky smažulky! Máte radost, děti?

Poslední srovnání nenajdeme na dvou, ale dokonce na třech fotografiích. Dvě fotky by tu míru absurdity asi nedokázaly zachytit – minimálně od té doby, co zemřel Dalí. Ta „skutečná“ (č. 15), zachycuje křižovatku Sokolské a Ječné. Samozřejmě mimo špičku – jako vlastně i všechny předchozí – aby to vypadalo, že se tady bavíme o nějakých šoustkách v Lysolajích, a ne hlavních dopravních tepnách evropské metropole. Po Sokolské vidíme jet jedno auto (dvojkovou fabii společnosti PRE) a ve třech pruzích Ječné směr Legerova se jich plácá asi devět. Není divu, že na upravených fotografiích nám pak obchodníci s teplou (a smradlavou) vodou mohou nabízet pohled jiank nemyslitelný. Na první z nich (č. 16) vidíme, kterak se po přechodu vedoucím odnikud (a jehož umístění na toho místo by způsobilo dopravní kolaps) prochází obligátní individuum se psem, a místo pruhu pro zastavení vozidel získáváme pruh s obrovskými žlutými květináči, v nichž jsou zasazeny stromy s pravděpodobně značně invalidním kořenovým systémem. A chodník, po němž denně projdou (sta)tisíce lidí? Ten je zamrdán lavičkami a dalšími obrkvětináči.

Druhá upravená fotka jde ještě dál, „nejlevější“ jízdní pruh jako kdyby byl nenápadně pohlcován travnatým pásem (nebo co je ta hnusná zelená šmouha), a pokud dobře rozumím perspektivě obrázku (jsem střízliv, takže asi ne), tak ze tří jízdních pruhů zbývá cca jeden a půl. Zároveň zaniká ulička spojující Legerovu a Sokolskou, a s ní cca 18 parkovacích míst, kterých je stejně vcentru až moc, žáno? Hlavní je, že lidičkové na fotce mohou posedávat na nejrušnějším místě v Praze, kam rozumný človék nepáchne, pokud nemusí. A pan číšník má větší zahrádku!

Chytrý titulek pak celou idylu smázne první svou větou: „Denně zde přesedá několik set tisíc lidí, přes zdejší přechody přejde lidí téměř stovka tisíc.“ Ideální místo k posezení, že?

Celá galerie ve mně evokuje pocity, které se zhmotňují ve slovech jako manipulace, naivita, šlendrián a mírně pozměněné české rčení „navrch huj a za vším chuj“. Pro mě jsou to všechno sluníčkové píčoviny, nesmyslná „řešení“ bez koncepce a návaznosti na okolí, skutečný stav a potřeby Pražanů. Geniální je ovšem forma, která toto celé umožňuje. To třeba vezmete fotku z Luníku IX, do kruhu uprostřed umístíte obrázek ze Saint-Tropez a je to. Tady bude pláž a basta fidli. Že tam teď je prochcanej podchod, kam se bojí i vzteklej jezevec, to nikoho nezajímá, my chceme město pro lidi.

Zbývají ještě dvě otázky.

Kolik ta zhovadilá studie (a přehlídka diletantství) stála?

Taky se vám zdá, že už se nějak moc dlouho nekonala defenestrace?

22.04.2018 Redik

Související články: