Co se jinam nevešlo…
Byla to taková dojemná scéna. Ministr Rakušan opět vyrazil na jednu ze svých spanilých jízd, tentokrát do Městského kulturního domu ve Vyškově. Kde se vzal tu se vzal chlapík, který se do milého Rakušana navážel, seč to šlo. Nakonec požádal pana ministra o potřesení rukou, neboť náhle prozřel.
Nepříliš veselá hra o rozvodu o čtyřech jednáních.
Odvolací soud potvrdil rozsudky nad Josefem Skálou, Jurajem Václavíkem a Vladimírem Kapalem za popírání masakru válečných zajatců v Katyni v letech 1939-1941. Tři jmenovaní zločin spáchali v diskuzi v létě roku 2020.
Musím se doznat bez mučení, že jsem ceny energií příliš neřešil. Jasně že faktury za plyn i za elektřinu narostly v důsledku našeho válečného úsilí na dvojnásobek, ale chápal jsem to jako určitou formu válečné daně vybírané oklikou a ani po navýšení se nejednalo o takové částky, abych se z toho hroutil.
Minulý článek připomněl, jak mohou vypadat zahajující tahy speciální vojenské operace, pokud jsou jednotky dobře připravené, materiál nerozkradený, lokální podpora existující reálně a nikoli pouze ve zpravodajství odkláněčů financí. Bonusem pak je kompetentní velení schopné flexibilně využívat nečekaných příležitostí. Aneb štěstí přeje připraveným, což však platí i naopak.
Dnes je to 30 let, co jsi náhle a bez varování opustil tento svět. Byl jsi už tenkrát zahořklý, věděl jsi něco, co my ne. Po letech Ti musím dát za pravdu. Věru, dost se toho tady změnilo.
V poslední době jsem neměl moc času sledovat politické dění, a tak mi uniklo, že Senát posuzoval Istanbulskou úmluvu, a všiml jsem si této události až v důsledku hysterických reakcí na její neschválení.
Máme ve škole hosty. „Host do domu, Bůh do domu.“, říká se. V našem případě spíše přišel maják kapitalismu se dvěma nohama. A ten spíš než k Bohu, tak je blíže Satanovi.