Léto roku 1990. Krátce po změnách. Jako mladý kluk, student dopravní VŠ v Žilině jsem v UK (dnešní ostrov šílenců). Na rozdíl o mých vrstevníků brigádničích zde jako sběrači jahod mám brigádu v British Aerospace v konstrukční kanceláři. A mám otevřené oči.

Opět se ukázalo, že kolonizace České republiky a tunelování zbytků jejího jmění není náhoda, ale systém.

Oficiální linie Fialovy vlády byla a oficiální linie postfialismu ještě pořád je, že na našich ukrajinských hostech profitujeme, protože vykonávají činnosti v průmyslu nebo ve stavebnictví, které nikdo dělat nechce.

Nelíbí se vám větrné elektrárny? Máte nějaké pochybnosti o celkové efektivitě získávání energie tímto způsobem? Tak to asi budete ruský agent.

Poté, co Ministerstvo vnitra vyvěsilo žluto-modrou vlajku se začalo šířit mnoho dezinformací. Proruští dezoláti opět vřískají, že prý Česká republika podporuje jakýsi fašismus a chce nás zatáhnout do války, což je ale obrovské nepochopení. 24. února si totiž většina slušných lidí, kteří již někdy v životě navštívili prodejnu Ikea, připomíná obrovské hrdinství švédských masových kuliček, které v celém obchodním řetězci přinesly největší oběť.

Ministrovi kultury K vlastním rukám Naléhavé! Vážený pane ministře!

Znáte to. Chcete být řádným občanem, zaplatit obci výpalné za to, že můžete odstavit svůj povoz na kusu asfaltu, ale technika selže. V normálním světě by provozovatel poděkoval za nahlášení závady a sjednal nápravu. V Českém Brodě se však dozvíte, že závada neexistuje, a dotaz na její opravu je nepřípustným nahlížením do budoucnosti. A zatímco se úřad topí v papírech, realita si dělá, co chce.

My hrajeme rádi monopoly s ujem. Ujo je již starší pán. Trochu vrásčitý a oranžový z fitness centra. Prý tam ve fitku nejlépe svítí horské slunce, tak má od něj zdravou pleť. Ujo je mocný muž a monopoly hraje od mala.