Určitě vinná, nevíme čím

Hodně lidí si myslí, že když nebude dělat nic proti ničemu, nikdo je nebude popotahovat. Jako si to třeba myslel Děda. Ono to však bohužel pokračuje. Hodně lidí si taky myslí, že když je začnou úřady popotahovat, bude se tak dít podle zákona a pokud je nakonec za něco potrestají, že mu alespoň řeknou, za co to bylo.

Jak jste na tom vy? Jste připraveni na situaci, kdy si úřady důsledně a systematicky vytírají se zákonem prdel, jen aby dosáhly svého, totiž výběru pokuty do obecního rozpočtu a uspokojení klientelisticko-korupčních vazeb? A co budete dělat, až se do takové situace dostanete?

Poslyšte příběh slečny Reginy. Slečna Regina, 24 let, se jednoho květnového roku 2017 hotovila odjet se svým vozidlem Škoda Fabia z autoservisu v jednom jihočeském městysu, přičemž ji pan majitel požádal, aby nejprve vyjela z objektu servisu, zaparkovala na ploše nacházející se asi 100 m vlevo po směr jízdy na levé straně komunikace procházející kolem servisu a vrátila se zpátky uzavřít zakázku, protože plocha servisu již byla zaplněná.

Regina tak učinila. Vyjela ze servisu ven, zastavila u krajnice, podívala se zrcátek, dala blinkr, rozjela se od kraje vozovky a se směrovkou stále zapnutou najela na střed komunikace.

Až potud to bylo všechno správné, lege artis a podle zákona.

Následně se jala odbočovat vlevo na zamýšlené místo ležící mimo komunikaci a přitom se bočně střetla s vozidlem VW Polo jedoucím za ní v témže směru, které se jí během tohoto manévru jalo předjíždět.

To už moc lege artis není.

Došlo toliko k hmotným škodám. Polo mělo pomuchlaný blatník a vyražené světlo. Fabia měla prohnuté dveře a práh. Škody celkem obnášely asi třicet tisíc korun. Oba účastníci nehody si vyměnili kontaktní údaje, pořídili fotodokumentaci, sepsali písemný záznam a jeli si každý po svém.

Zde už to zase lege artis je.

Malá vsuvka k tzv. malým dopravním nehodám, tedy kolizím bez škod na zdraví a majetku třetích osob. Pokud se stanete součástí něčeho takového a nedohodnete se s protějškem na vině, budete možná cítit slabý píchání, že budete chtít volat policii. To si s váma zahrává pýcha. Serte na pýchu, pýcha nepomáhá, a policie, ta už vůbec nikdy a nikomu nepomáhá. Takhle branže je narvaná naivníma kreténama, co si myslí, že zavolaj policii a ta je jako rozsoudí. Jenže ona je nerozsoudí, jediný důsledek přivolání policie je, že někdo dostane flastr. Znám případy, kdy dostali flastr oba, a není jich málo. Pokud tedy vina není jednoznačná, vinu neřešte, to není vaše práce. Nejste soudce, nejste fízl, nejste kurva z modrýho porna, co dávají na Nově a na Primě v podvečer, jste účastník dopravní nehody a vaše poslání je minimalizovat škody. Pohovořte s protějškem jako chlap s chlapem. Zjistěte, kdo je méně postižen ztrátou bonusu z pojištění a ten ať to vezme na sebe. Pošlete to do pojišťovny a zapomeňte, když se jim to nebude líbit, oni se ozvou. Všechny ostatní alternativy jsou horší a volat fízly je ta úplně nejhorší.

Jenže oba aktéři naší nehody se tohoto návodu nedrželi a udělali zvláštní věc. Téhož dne večer se na místě opět sešli, uvedli vozidla do postavení, v jakém byla po nehodě (resp. v jakém si mysleli, že byla po nehodě) a zavolali policii.

Tohle není vůbec lege artis. Ti čtenáři, kteří v tom umějí chodit, už asi nemusejí číst dál.

Druhá poznámka k dopravním nehodám. Lidé si pod vlivem mediální propagandy a častého sledování modrého porna myslí, že dopravní nehoda jako taková protizákonná a vždy za ní někdo může, takže je možné za ní někoho potrestat. Jenže s dopravní nehodou je to jinak. Dopravní nehoda sama o sobě není přestupek ani trestný čin, tím může být jednání k dopravní nehodě vedoucí a mezi tímto jednáním a nehodou musí být příčinná souvislost. Pokud tedy dojde k dopravní nehodě a jejím účastníkům nelze prokázat porušení zákona, nelze za dopravní nehodu nikoho potrestat, i když se stala a i když vznikla škola. Veřejnost bývá překvapena, když tohle slyší a požadují to nějak „napravit“, protože se jim to jeví jako „díra v zákoně“, ale je to logické a je to tak správně. Nakonec i v běžném životě se často dějí věci, které jsou principálně špatné, mají za následek hmotné škody nebo dokonce škody na zdraví, a nikdo za ně nemůže. Jedná se například o události označované jako vyšší moc nebo nešťastná náhoda.

Srážka slečna Reginy s řidičem VW Polo, více než sedmdesátiletým důchodcem jménem Bureš, byla také nešťastná náhoda. Ani jeden z jejich účastníků nedělal nic proti ničemu, jen vzájemně špatně porozuměli svým záměrům. Regina nejspíš o Burešovi vůbec nevěděla a Bureš si myslel, že se jedná o pomalu jedoucí auto, které bez problému předjede.

Rozporuplně fungovala v tomto případě nehodová služba PČR. Ačkoli jim bylo jasně sděleno, že se nedívají na místo nehody, ale její amatérskou rekonstrukci, celou věc velmi pečlivě zadokumentovali, a to včetně plánku připraveného v měřítku příslušným počítačovým programem. Dalo by se tedy říci, ze odvedli velmi pečlivou práci, která byla od začátku ale úplně k hovnu. Vyhodnotil jsem to asi tak, že policie je velké nádraží a jezdí po něm vlaky sem a tam, a někdy je třeba nechal vláček projet, i když zjevně míří na slepou kolej. Během prošetřování dopravní nehody policie zjistila, že mohlo dojít k přestupku a proto věc předala ji k řešení místně příslušnému správnímu orgánu. Tímto okamžikem byl započat sled procesních a věcných chyb končící rozhodnutím, podle něhož byla slečna Regina vinna.

Slečna Regina byla předvolána ke správnímu orgánu k podání vysvětlení. Dostavila se tam se svým zmocněncem, příbuzným, a správní orgán toto zmocnění akceptoval. Je to holý nesmysl, protože k podání vysvětlení nelze nikoho zmocnit a vůbec už ne podle § 33 správního řádu, je to vlastně něco jako svědecká výpověď ve vlastní věci, a předvolaný má vypovídat o tom, jak situaci vnímal svými smysly. Nicméně v defenzívě to následně pomohlo, protože se jedná o doslech. Jedna osoba popisuje to, co jiná osoba měla vidět, což nemůže obstát.

Dalším krokem správního orgánu bylo zadání odborného posudku v oboru dopravy. Nyní si myslíte, že správní orgán asi bral drogy, protože neexistoval zákonný důvod k vypracování takového posudku ještě před zahájením řízení. Nicméně vnímal jsem to tak, že nakonec i správní orgán má právo pro pochopení celé situace objednat znalecký posudek, stejně jako si ho může objednat kdokoli, proč né, ale nemůže pak požadovat jeho úhradu v rámci rozhodnutí o nákladech řízení, protože jak zákon uvádí, jedná se o náklady řízení.

Posudek znalce Ing. Kučery byl skutečnou perlou mezi posudky. Posudek vycházel z velké části z policejního spisu, který znalec opentlil jakousi sjetinou z programu PC Crash. Aniž bych hodlal zabíhat do detailů, vyzdvihnu pouze grafickou rekonstrukci pohybu vozidel v čase. Pan znalec jej vytvořil tak, že vzal plánek vytvořený policií v jejím software, vytiskl ho, část ho něčím zakryl (pravděpodobně přišlo k užitku zabělovátko), vystříhal si půdorysy autíček a ty pak šoupal po papíře, aby rekonstruoval trajektorii jejich jízdy v čase. Stopy po tomto procesu, navíc velmi ledabyle provedeném, byly z posudku bez potíží rozeznatelné.

Přezkoumatelnost takového postupu je samozřejmě nulová, představme si třeba, že by někdo otevřel ve znalcově kanceláři během toho procesu okno. Papírky by se rozutekly a v posudku by se začal odehrávat závod v driftování. Pan znalec vypravil posudek dne 4.8.2017 a správnímu orgánu byl doručen 7.8.2017, přičemž ale správní orgán v příkazu s datem vyhotovení 3.8.2017 již z posudku cituje. Mezi panem znalcem a správním orgánem pravděpodobně existovalo pouto silné natolik, že umožňovalo přenos myšlenek, jinak si takovou situaci nedokážu vysvětlit.

Máme tady tedy příkaz. Jím správní orgán uložil slečně Regině pokutu 2.500 Kč a náhradu nákladu řízení 6.000 Kč. Náklady řízení zahrnovaly paušální náhradu nákladů řízení navýšenou za paušální náhradu za vypracování posudku, který ale vůbec nebyl zpracován v řízení, jehož prvním úkonem byl právě až příkaz. Že náklady řízení byly stanoveny podle špatné vyhlášky se v této souvislosti jeví jako podružné.

Slečna Regina a její dosavadní zmocněnec v tomto okamžiku zjistili, že budou potřebovat pomoc, a protože přítel slečny Reginy je můj velmi dobrý známý, přistál spis jednoho letního dne v mých rukou. Koukal jsem na to jako blázen, můj prvotní dojem byl, že je to nějaká recese nebo provokace, protože věci jako podání vysvětlení zmocněncem nebo dokazování posudkem bez zahájení řízení jsou naprosto overkill.

Bylo jasné, že se budeme bránit. Tohle jsem prostě nemohl nechat být.

Na straně správního orgánu přitom docházelo k opakované výměně úředních osob. Původní úřední osoba, která získala vysvětlení k nehodě od zmocněnce, který u nehody vůbec nebyl, a nařídila posudek mimo řízení, byla totiž povýšena. Nová úřední osoba byla sice pomalá a neuměla dát řízení směr, byla evidentně po těžké nemoci, ale na druhé straně nebyla tak blbá, byla slušná a šlo jí o to, to hlavně nějak uzavřít. Nehodlal jsem jí s tím nijak pomoci a stále se stavěl do role – tak dokazuj, orgáne. Když jsem během ústního jednání namítl, že v podkladech řízení nevidím, jakou zákonem danou povinnost měla slečna Regina porušit a že důkazní břemeno leží na straně správního orgánu, drbala se úřední osoba na hlavě, že to nebude snadné prokázat a že pokud se to nepodaří, bude asi muset nechat slečnu Reginu být, což bude mrzuté, protože posudek stál hodně peněz. Což mi bylo u prdele. Chvíli jsme si povídali o autech a o technice, kterým dobře rozuměl a měl jsem za to, že to tím skončilo. A vypadalo to, že to tak skutečně je, protože několik měsíců bylo ticho jak v hrobě.

Pak došlo k další výměně úředních osob. A nová úřední osoba se nejspíš rozhodla, že pokutu a náklady řízení z Reginy dostane, i kdyby čert na koze jezdil.

Vsuvka na téma úředních osob oprávněných v různých přestupkových věcech. Sleduji určitý modus operandi jejich nařízených, dal by se popsat asi takto. Práci referenta dopravních přestupků mohou dlouhodobě dělat jen blbí a arogantní hulváti. Když je někdo pouze blbý, tak ho povýší. Když někdo není blbý a je málo hulvát, nevybere dost na pokutách a pak ho vyhodí nebo přeřadí na jinou práci. To byl i případ výše zmíněného pána, který úřad opustil, je nyní nezaměstnaný a píše do internetových diskusí zahořklé komentáře, že si nemůže najít místo, přestože je expertem na specifickou oblast správního práva. Plyne z toho poučení pro všechny, kdo mají zájem stát se referenty přestupkového řízení a přitom by rádi zůstali slušní lidé a nezpronevěřili se právu; to poučení se vejde do dvou slov: „Nejde to“. Taky z toho plyne, že i mezi přestupkovými referenty jsou slušní lidé, ale mají to velmi velmi velmi těžké. Možná bychom jim měli nějak pomoci, vytvořit podmínky k tomu, aby se spojili a přesvědčili ty ostatní, že jejich posláním není jen futrovat obecní pokladnu, ale to jsem asi kurevsky naivní.

Nová úřední osoba chtěla ukázat, jakej je sekáč, takže hned na začátku nařídila ústní jednání s účastí obviněné. Jenže úřední osoba udělala chybu v datu konání ústního jednání a předvolala mně i slečnu Reginu na 14.2.2017. Tento den ležel jeden rok v minulosti, takže jsem krátce před jednáním poslal správnímu orgánu omluvenku, že dostavit se k jednání není v mých možnostech, protože se nachází v minulosti. Což byl jistě impresivní začátek právě resuscitované kauzy.

Jaká byla strategie defenzívy? Já jsem stál na tom, že slečna Regina žádný zákon neporušila a pokud správní orgán má jiný názor, nechť předloží důkazy. Slečna Regina byla dle mého názoru v legitimním očekávání, že pokud provedla manévr odbočení doleva podle zákona, tzn. dala včas znamení o změně směru jízdy, najela na střed vozovky, sledovala situaci před sebou i za sebou atd., že ji nikdo předjíždět nebude. V tomto kontextu se mi jeví poměrně jednoznačná situace, kdy řidič druhého vozidla uvádí, že odbočující Fabii sledoval ze vzdálenosti 50-60 m, ale přesto se rozhodl předjíždět. To přece nemohu nazvat jinak než hazard. Ale nejsem to já, kdo má vynášet závěr o vině, od toho tu máme správní orgán.

Správní orgán měl deficit. Jak jsem naznačil výše, správní orgán čelil důkazní nouzi. Aby mohli Reginu obvinit, museli by najít něco, z čeho by plynulo, že při odbočování doleva porušila nějakou zákonem danou povinnost a současně že se tak stalo zaviněně. Například by muselo vyjít najevo, že nesledovala situaci za sebou, že nedala blinkr apod. Tuhle věc ale mohli zjistit jen od ní, od svědků nebo od řidiče druhého vozidla. Jelikož ze svědeckých výpovědí nic takového nevyplynulo, musel správní orgán ukořistit něco výživnějšího a to se dalo nejlépe získat od Reginy samotné.

Regina mi celou věc zkomplikovala tím, že v podání vysvětlení, v tom, kde byla zastoupena zmocněncem, vypustila z úst, že vozidlo VW Polo dědy Bureše za sebou možná viděla, byť ve velké vzdálenosti a není si jistá. To se mi vůbec nehodilo do krámu, protože z něčeho takového i průměrně zdatný správní orgán vyrobí zavinění natotata. Už jsem viděl, jak to čtu v rozhodnutí. Obviněná viděla za sebou vozidlo Volkwagen, ale bez přiměřeného důvodu spoléhala… Naštěstí protokol z podání vysvětlení není možné použít jako důkaz a i kdyby, pak vysvětlení stejně podal tehdejší zmocněnec, kdo u nehody vůbec nebyl. Při druhém ústním jednání už byla slečna Regina řádně proškolena a jediné, co řekla, bylo „Nebudu vypovídat.“ Takže tento pokus správního orgánu selhal.

Když jsem se ji později ptal, zda skutečně to vozidlo viděla, odpověděla pouze, že asi ne, že už neví, ale že tam někde muselo být. To je přesně to, co dělá lidská mysl. Doplňuje dodatečně detaily do příběhu, a to i ty, které se třeba nestaly. Proto shledávám podávání vysvětlení policii a správním orgánům za rizikové.

Řidiči by měli být rádi, že nepracuji jako přestupkový referent, protože kdybych byl na druhé straně, utopil bych Reginu na lžíci vody. Řidiči by měli být rádi, že pracuji pro temnou stranu, i když nenabízí sušenky. I když ona je otázka, která strana je ta temná, jak ukážu dále.

Dalším už dopředu marným pokusem správního orgánu opatřit si důkazy bylo místní šetření, které správní orgán učinil za účasti Policie ČR. Těžko říci, k čemu měla tato kašparáda sloužit, výsledkem bylo, že rozhledové poměry v místě byly dobré, že silnice je černá, nebe je modré a že správní orgán dále bude muset držet důkazní dietu. Já ani obviněná jsme se neúčastnili, i když tento procesní úkon jistě skýtal nemalý fun factor.

Byl jsem selektivně procesně aktivní, pokud šlo o existující důkazní prostředky. Chtěl jsem především, aby mluvil pan znalec Kučera. Aby se dostavil jako svědek ke správnímu orgánu a komentoval tam svoje znalecké výstupy, například onu hru s autíčky nebo jakým způsobem definoval vstupní data pro simulaci v programu PC Crash. Dokonce jsem správnímu orgánu doručil seznam otázek, které k posudku mám. Zde jsem trochu riskoval, můj původní záměr byl totiž posudku si vůbec nevšímat, protože nevznikl v řízení, nemohl jsem se v řízení vyjadřovat k volbě znalce, formulaci otázek a podkladům pro vypracování posudku. Tím, že jsem se k posudku vyjadřoval, jsem jej vlastně v řízení zhodnocoval. Ale rozhodl jsem se to risknout, protože mě zajímalo, jak bude pan znalec svoje metody komentovat a jak vysvětlí to, že z posudku správní orgán cituje v příkazu v době, kdy ještě znalec posudek neodeslal. Byl mu snad posudek odcizen? Pronikl mu někdo do počítače? Nicméně správní orgán výslech znalce nepřipustil a na otázky jej nechal odpovědět toliko písemně, čímž mi sice přihrál odvolací bod, ale překazil mi legraci.

Pan znalec začal být agresivní a správnímu orgánu sděloval věty typu “(p)okud by si zmocněnec znalecký posudek přečetl (…), „opět bych zmocněnci doporučil, aby si nejprve znalecký posudek přečetl a potom požadoval (…)“, z čehož jsem dovodil, že nemá rád, když s jeho znaleckými závěry někdo polemizuje a celkově není v pohodě. Ani jsem se mu nedivil. Původně nejspíš měl „jen něco napsat, aby tu holku potopili“ a teď je tady full blown defenzíva s vyhlídkou, že se ten jeho slint bude číst někde u soudu. To jednoho vytočí.

Posudek každopádně zamíchal kartami ještě víc, protože znalec ve snaze vyjít správnímu orgánu vstříc vytvořil zcela novou skutkovou verzi události. Podle posudku se slečna Regina rozjela od kraje vozovky v okamžiku, kdy ji Bureš začal se svým Polem objíždět. To bylo v rozporu se všemi svědeckými výpověďmi.

Malá hmotněprávní exkurze do právního světa bočních kolizí při odbočování doleva. Laicky řečeno platí zhruba tohle. Během tohoto manévru má řidič v zásadě tři povinnosti – musí dávat znamení o změně směru jízdy (první povinnost) a při odbočování nesmí ohrozit řidiče jedoucího za ním a musí dbát zvýšené opatrnosti (druhá a třetí povinnost). Řidič vozidla vzadu nesmí předjíždět vozidlo, které odbočuje doleva. Jak vidno, klíčový pro posouzení odpovědnosti aktérů je správně definovat okamžik, kdy odbočování započalo.

Výklad pojmu „odbočování“ použitý v § 21 odst. 1 ZPPK může být obecně interpretován v různé šíři. V nejužším slova smyslu lze odbočování vykládat jako bezprostřední změnu směru jízdy vozidla vyvolanou otočením volantu. V širším slova smyslu lze tento pojem vyložit jako soubor úkonů, který vedle vlastní změny směru jízdy zahrnuje další úkony, zejména prezentaci záměru změnit směr jízdy řidičem navenek (použití znamení o změně směru jízdy, najetí na střed vozovky, zpomalení) a odbočit a který má určitý časový rozměr. Zakazuje-li ust. § 17 odst. 5 písm. e) zákona o silničním provozu řidiči předjíždět, dává-li řidič vpředu jedoucího vozidla znamení o změně směru jízdy vlevo a není-li možné předjetí vpravo podle odstavce 1 nebo předjetí v dalším volném jízdním pruhu vyznačeném na vozovce v tomtéž směru jízdy, pak samotný zákon o silničním provozu svědčí pro širší variantu interpretace pojmu „odbočování“, v níž za počátek procesu odbočování je nezbytné považovat uvedení ukazatele znamení o směru jízdy do chodu. Stejné pojetí je součástí judikatury, např. rozsudku Nejvyššího soudu České republiky č.j. 5 Tdo 10/2008 ze dne 23.01.2008, rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 2 As 67/2011-89 ze dne 31. 7. 2012 nebo rozsudek Krajského soudu v Plzni č.j. 17 Ca 50/2009-35 ze dne 29.9.2010, které se zabývají podobným nehodovým dějem.

V praxi to bývá tak, že správní orgány často nacházejí vinu u řidiče, který odbočuje. Používají k tomu konstrukt, že jednou z povinností řidiče při odbočování vlevo je toho vzadu neohrozit, a protože došlo k nehodě, je zjevné, že ho ohrozil. To je však také současně aplikace objektivní odpovědnosti, kterou zákon v tomto případě nepředpokládá. To je jako říci „kdo má nabouraný předek, ten je vinen“. Cílem hry tak je zavést správní orgán do hlubokých a temných lesů obklopujících problematiku subjektivní stránky deliktu.

Konec letmé exkurze do bažin českého právního řádu.

Kromě této problematiky tady byl jeden problém, který během řízení žil tak nějak v pozadí a na který jsem záměrně neupozorňoval. Úplně všechno, co správní orgán v řízení měl a co vycházelo z pozice vozidel po nehodě tak, jak ji zaznamenala policie, bylo nepoužitelné. Policie totiž, jak již bylo řečeno, nezaznamenala pozici vozidel po nehodě, ale až několik hodin poté, co se účastníci nehody na místo vrátili a uvedli vozidla do pozice, v jaké „byla po nehodě“. Pozice vozidel po nehodě je neopakovatelná. Takže policejní úřední záznam byl šrot, posudek byl šrot, neměly ani cenu papíru, na kterém byly vytištěné. Moc mi nešlo na rozum, proč tlačí celou věc dopředu, podle mě se s tím dalo udělat jen jednu věc – zastavit.

Rozhodnutí.

Bigotní správní orgán došel k závěru, že Regina je vinna.

Klepal jsem si na hlavu, k čemu je jim dobré propagovat svoji neschopnost ke správnímu orgánu II. stupně. Bylo jasné, že podám odvolání, odvolacích důvodů tam totiž bylo na pytle. Někdy sedíte u rozhodnutí a lámete si hlavu, kde má slabé místo, a z tohoto hlediska jsem byl v luxusní situaci, protože v tomto rozhodnutí bylo všechno na sračku. Moje zásada, že správné odvolání „má tři nohy“, tedy stojí na třech nezávislých odvolacích důvodech, byla naplněna několikrát. Tohle byla asi dvanáctinožka. Jenže i v takových situacích je třeba myslet napřed. Znám kauzy, kdy bylo úspěšné první vyfutrované odvolání, ale neúspěšné druhé, protože první úspěšné odvolání představovalo návod pro správní orgán, jak opravit rozhodnutí. Věděl jsem, že první odvolání bude úspěšné, ale chtěl jsem mít něco, čím je totálně zazdím. A tak jsem se po zralé úvaze rozhodl pro úskok, takovou malou odchylku ze zásady koncentrace, kterou jsem sice nebyl vázán, ale kterou se vyplácí v odvolání ctít. Ještě než ho objasním, předložím k vašemu sebevzdělávání autentickou citaci výroku z rozhodnutí.

Výrok je nejdůležitější částí rozhodnutí. Zajímá mně váš názor, zda je tento výrok v pořádku. Schválně, čtěte pozorně, upozorňuji vás předem, že tam něco chybí, což není fér, protože až něco podobného obdržíte s vaším jménem, nikdo vás upozorňovat nebude.

Regina D., nar. 18.1.1993 v Praze 8, trvale bytem Kozomrdy č.p. 88, 371 01 Schweinmarkt, je

v i n n a

tím, že:

(…) v nedbalosti vědomé podle ust. § 4 odst. 1 písm. a) zákona o přestupcích, v rozporu s ust. § 4 písm. b) a ust. § 21 odst. 1 zákona o provozu na pozemních komunikacích, dne 11.05.2017 v době kolem 17:20 hod., v obci Schweinmarkt, v ulici Freisslerova; ozn. též jako vozovka silnice II. třídy č. 188, v úseku 18,18 km, vycouvala s motorovým vozidlem tov. zn. Škoda Fabia, registrační značky: 1AH 1933 z prostoru vjezdu provozovny Fahrzeuge Guderian, č.p. 1246 ul. Freisslerova na vozovku sil. II/188, a následně se s vozidlem rozjela směrem k náměstí Emila Háchy, přičemž současně započala odbočovat vlevo, na místo ležící mimo pozemní komunikaci u zemědělského objektu č.p. 818, kdy vjela do jízdní dráhy vozidlu tov. zn. Volkswagen Polo, registrační značky 9AH 1945 řidiče Bureše, nar. 01.09.1939, jedoucího po silnici II. třídy č. 188 ve směru od obce Schnweindorf k Háchově náměstí, jenž jí v daném úseku pozemní komunikace zleva objížděl, vlivem čehož došlo k bočnímu střetu obou jedoucích vozidel,

tedy

podle ust. § 125c odst. 1 písm. k) zákona o provozu na pozemních komunikacích se jako fyzická osoba se dopustila přestupku tím, že jiným jednáním, než které je uvedeno pod písmeny a) až j), nesplnila nebo porušila povinnost stanovenou v hlavě II. tohoto zákona.

No?

Furt nic?

Ale tam přece chybí něco kurva důležitého.

Správně. Chybí tam dostatečně precizně uvedená právní kvalifikace skutku. Není tam napsané, jakou zákonem danou povinnost Regina jako řidič porušila. Odkazovaný § 21 odst. 1 ZPPK zmiňuje celou řadu různých povinností a správní orgán se neobtěžoval určit, která nebo které byly porušeny.

Stojí tam: My chceme pokutu, my chceme náklady řízení, včetně paušální částky za posudek vykutáleného znalce, ale nejsme schopni ani pojmenovat, jaké ustanovení zákon byl porušeno a jakým jednáním.

Takové rozhodnutí je nezákonné. A nejen to. Takové rozhodnutí je hlavně drzost a výsměch.

Víte, co si myslím? Dejme tomu, že jsem ochoten připustit, že celá tahle přestupková agenda má nějaký smysl a přispívá ke zvýšení bezpečnosti silničního provozu tím, že je obviněným prokázáno porušení zákona a následně je jim udělena pokuta. Ve skutečnosti si to nemyslím, myslím si, že smyslem toho všeho je jen vybírat prachy do obecních rozpočtů a zaměstnávat další a další úředníky. Protože mám v sobě půl láhve červeného a sedím na zahrádce penzionu v Itálii, je mi fakt u prdele, co se v Kocourkově děje a mohu trochu fantazírovat. Pokud má ten jejich represívní systém k něčemu být, pokud má tenhle jejich aparát (který neakceptuji a nenávidím) plnit svoji elementární funkci, pak musí být v první řadě schopen formulovat a odůvodnit, jaký zákon obviněný, vlastně nyní už pachatel porušil. Jen tak může být zajištěna jeho náprava. Jinak je to všechno fraška, nemusí existovat vůbec žádné správní řízení ani soudy, stačí posílat složenky nebo střílet lidi na ulici bez soudu jako ve varšavském ghettu za války.

Jak se vnitřně stavíte k tomu, že správní orgán vydá nezákonné rozhodnutí? Mezi veřejností vládne velká tolerance pro nezákonné postupy správních orgánů a policie. Je vyvoláván dojem, že sice občas udělají něco nezákonného, ale je to pro dobrou věc, takže to sleduje vyšší princip potrestání pachatele a proto je to správné. Hlavní je přece trestat piráty a vybírat od nich pokuty. Laskavě nad tím zamhouříme oko, tedy pokud nejde o nás a naše blízké, to pak sereme atomové hřiby. Nemohu s tím souhlasit, je to stejné, jako kdyby úředníci kradli v krámě, vlastně ještě horší, protože nezákonné rozhodnutí vydali jako orgán veřejné správy, od něhož se dodržování zákona předpokládá. Veřejnost skuhrá nad úpadkem práva, chodí kvůli tomu na Letnou, ale sama je toho spolustrůjcem, když akceptuje takové chování státní správy. To se jednou každému vymstí. Není možné chtít ráj a velebit peklo, pokud tedy nemáte duševní poruchu.

To rozhodnutí mi přišlo jako neuvěřitelná drzost.

Nyní tedy ten úskok. Rozhodl jsem se odvolat proti všemu, co jsem výše popsal. Výrok bez skutkové věty, neobjasněné rozpory mezi důkazy, nedostatečně odůvodněné neprovedení důkazů, posudek vypracovaný a včleněný do řízení nezákonně, nesprávné stanovení výše nákladů řízení, kdy správní orgán požadoval paušální náklady na posudek neoprávněně. Ale jednu věc jsem neuvedl. Totiž tu kruciální chybu, která ovlivnila celé dokazování, totiž že vozidla nebyla v postavení, v jakém skončila po nehodě. Není žádná záruka, že oba řidiči polohu vozidel rekonstruovali správně. Tuhle věc jsem si schoval na druhé kolo. Byl jsem si jistý, že odvolání bylo dost silné i bez toho a že to kraj formálně pročte a vrátí to už jen pro neúplný výrok.

Rozhodnutí správního orgánu druhého stupně, KÚ JČ kraje.

Zastaveno.

Kraj uvedl:

Skutkový stav, který je třeba zjistit v řízení o přestupku nepochybně a nevyvratitelně, nebyl dostatečně jistě zjištěn. Vzhledem k neopakovatelnému úkonu ohledání vozidel a místa samého bezprostředně po střetu policií a jejich dokumentaci, k plynutí času, po kterém by výslech dalších svědků byl neefektivní, nelze řízení doplnit o takové podklady, které by mohly doposud zjištěné skutečnosti jakkoliv změnit či osvětlit. Odvolací správní orgán, na základě výše uvedených důvodů, rozhodl, s ohledem na nedostatek podkladů, podle zásady in dubio pro reo („v pochybnostech ve prospěch obviněného“), o zastavení řízení tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí.

Kraj příjemně překvapil a taktiku prohlédl. Ve zbytku odvolacích důvodů mi dal za pravdu nebo se jimi nezabýval, protože rozhodnutí bylo tak jako tak v troskách. Rozhodnutí o odvolání bylo napsáno velmi profesionálně.

Po jednom roce a necelých třech měsících byla slečna Regina pravomocně nevinná.

Měla by slečna Regina šanci uspět, kdyby se hájila sama? Těžko. Neměla žádné zkušenosti se správním řízením. Během řízení se ale sama mnohému naučila a příště už bude vědět, jak se chovat a nedat správnímu orgánu důkazy proti sobě. Také se naučila číst ta rozhodnutí, tedy co v nich skutečně stojí. Většina lidí obdrží úřední lejstro a navalí si kalhoty, protože je tam kulaté razítko a spousta paragrafů a celé to působí dojmem, že je to naprosto dokonalé a přitom jsou to domky z karet, které tak hezky popsal Vinny Gambini.

Kdo skutečně leží správním orgánům v žaludku? Jsou to právníci, zmocněnci, informovaní občané, kdokoli, kdo je schopen se správnímu orgánu kvalifikovaně postavit. Celý ten systém je nastaven na nekomplikovaný výběr pokut od pitomců, kteří chodí na úřad nechat se střihat jako ovce na vlnu. V dalším dílu se podíváme na obludný státní systém, který vznikl v posledních letech za účelem potírání tohoto „triku se znalostí zákonů“.

Proč se úřad tak usilovně snažil uvrtat slečnu Reginu a naopak se nezabýval mírou zavinění dědka Bureše? Bylo mi řečeno, že dědek má konexe na městském úřadě. Kromě toho dědek byl starousedlík, zatímco Reginy rodina byla „naplavenina“, navíc s poněkud podlomenými vztahy s místní správou. Které jsou nyní ještě více podlomené.

Kdo je skutečným vítězem celé kauzy? Znalec Kučera. Prvotní posudek vypracoval za Kč 12.450,- Částka mu byla uhrazena městským úřadem. Místní tedy může těšit, že z obecního rozpočtu mohli přispět na vysoce odbornou a profesionální činnost znalce Kučery.

Veškeré osoby v tomto příběhu zmíněné jsou fiktivní. Veškerá shoda s osobami žijícími nebo mrtvými je pouze dílem náhody. Popsané postupy správních orgánů a znalce jsou skutečné, bohužel.

01.09.2019 D-FENS

Související články: