Minulý pátek se v Pardubicích konala parade jízda amerických aut a motorek. Sraz byl na Perštýnském náměstí.
Přijel jsem docela brzo, náměstí bylo ještě prázdné. Stály tam jen dva Mustangy pořadatelů. To je ten oranžový a v americké vlajce na první fotce. Do odjezdu bylo ještě přes jeden a půl hodiny, ale někteří nedočkavci už přijížděli, jak v autech, tak i na mašinách.
Pořadatelé mají k Mustangům jak profesní, tak osobní vztah, a proto si je řadili na začátek pod Zelenou bránu, aby byly na začátku kolony.
K vidění byly různé ročníky, převážně však nové modely, vyráběné od roku 2015, povětšinou v GT verzi. Pro neznalé, pokud na zádi uvidíte tato písmena, nebo přes terčík nápis Bullitt, jedná se o osmiválcový pětilitr s výkonem od 420-ti mustangů.
Pokud je na zadku či na masce mustang, jedná se o slabší verze. Buď čtyřválec 2,3 litru honěný turbem se 317-ti mustangy, nebo atmosferický šestiválec obsahu 3,7 litru, o výkonu lehce přes 300 mustangů.
Jak se blížil čas odjezdu, náměstí se pěkně zaplnilo a i pořadatelé byli účastí překvapeni.
Odjezd se podařil podle plánu.
Ještě než jsme se rozjeli, dali o sobě vědět majitelé osmiválců – a byl to v uzavřeném prostoru náměstí opravdu řev. Podařilo se mi je jakž takž přehlušit jen díky Best of Motorhead.
První jely mustangy, pak ostatní káry a nakonec motorky. Jen co jsme projeli Zelenou branou, začalo poprchávat a na konci třídy Míru už chcalo. Ale fakt chcalo tak, že to nebraly ani nejrychlejší stěrače.
Zamířili jsme z centra do Polabin, kde už sice déšť přestával, ovšem diváctvo bylo totálně rozprchnuté. Až zase při návratu do centra se lidé na ulicích objevili.
To, co vyhnalo diváky, ovšem pro některé z nás znamenalo výzvu. Polechtat stádo mustangů a projet si kruháč bokem, nebo zahrabat v hluboké kaluži a vůbec si tak před policií, která nám dělala doprovod a zastavovala provoz na křižovatkách, ofiko trochu zaprasit. Třeba při výjezdu z křižovatky trochu zahrabat a zkusit policajta nahodit, přestože už na nich nemohla být nit suchá.
Přede mnou i za mnou jeli také nějací hračičkové, tak jsme přihlížejícím zagumovali, zaburáceli, nebo hodili zadkem. V závěru už jsem se musel krotit, protože se mi v autě začínal šířit odér hořící spojky.
Dojeli jsme přes Duklu na závodiště a tam byl závěr krasojízdy. Bylo to fajn odpoledne.
Na závěr malý příběh.
Před začátkem jsem se v restauraci seznámil s několika pěknými děvčaty. Měla na Pernštýnském malou rozlučku a čekala na kámošku, která se bude vdávat. Domluvili jsme se na překvapení, že ji po skončení oficielní projížďky svezu. Tak jsem se tam navečer vrátil a adeptku vyzvedl. Překvapení se povedlo, koukala jak jelen.
Na jakési širší silnici jsem tomu dal trochu napít, aby to holky zamáčklo do sedadel a rozjel jsem to na 160, protože …no protože to tam v těch Pardubicích prostě nikde víc rozjet nešlo!
Panna nevěstinka byla po projížďce trochu rozechvělá a moc mi děkovala. Vrátil jsem ji netknutou a pro úspěch jsem musel jet ještě jednou s dalšíma dvěma slečinkama.
Ps. Tímto se omlouvám řidičům na křižovatce u magistrátu, kterým jsem předvedl parádní hodiny. Budoucí nevěstě jsem chtěl totiž při rozjezdu z náměstí předvést, jak to na usychajících kostkách pěkně kvičí a tak jsem vypnul všechny bezpečnostní systémy. Samozřejmě, že na oné křižovatce jsem si na to už ani nevzpomněl.
Zkrátka pirát v „luxusním“ autě, od toho se nedá nic jiného čekat. Tak sorry.
Ještě pár fotek pro ilustraci.
25.08.2019 Stanik, drsnej manik.
(144x známkováno, průměr: 2,87 z 5)