Výzva ke zrušení školského zákona

Zkurvený státe: když už jsi se vědomě rozhodl otevřeně bránit našim dětem v přístupu k základnímu vzdělávání, buď alespoň tak laskav, a zruš povinnost, která nás všechny ostatní nutí dělat pravý opak. Jinak platí, že jsi nastolil a udržuješ v chodu tu nejšílenější právní absurditu, jaká zde kdy byla a jakou normální člověk není schopen ani vymyslet.

Znáte tu pohádku o Popelce? Ta dostávala taky nesplnitelné úkoly od macechy, například roztřídit hrách a čočku sesypané na jednu hromadu. Je to sice jen pohádka, ale tento archetyp se hluboce vžil jako dokonalý symbol neproduktivní práce a nesmyslné povinnosti, kterou nelze splnit, avšak která je podmínkou ke znovunabytí určitých (přirozených, občanských, dosaďte si dle libosti) práv.

Tedy: donedávna byl. Než náš stát přišel na ještě větší zrůdnost.

Školským zákonem byla nastolena povinnost rodičů vzdát se části svých rodičovských práv, spočívajících v rozhodnutí, jaké vzdělávání je pro jejich děti nejlepší. Všichni jsme nuceni posílat své děti do státem schválené školy, a to i přes to, že někteří z nás by si to třeba zařídili jinak. Někdo může mít (podle mého soudu naprosto legitimní) názor, že teorie unschoolingu je pro rozvoj jejich dítěte tím nejpřínosnějším. Avšak prakticky nemůže, protože by to bylo proti zákonu, a kdyby se rozhodl výkon svých rodičovských práv realizovat v souladu se svým svědomím (a proti státu), jednoduše by šel hačat. Jiný zase nepokládá vzdělání pro své děti za důležité, protože se sám celý život dobře obešel bez něj a ve šmelině nebo chození pro dávky jej to nijak neomezovalo. Všichni tito lidé musejí držet hubu a krok a jejich přirozená svoboda je sprostě pošlapávána školským zákonem, reliktem autoritářského státního myšlení tereziánské doby.

Přesně z té doby pochází neochvějné (a nepochopitelné) přesvědčení všech mocipánů, že mohou diktovat, co se kdo bude učit. Za doby Marie Terezie bylo neskrývaným cílem školství vychovat loajální a konformní poddané. Následovala průmyslová revoluce, a cílem školství se – opět nezakrytě – stala výchova dělníků k obsluze strojů. Pak komunismus, kde – také víceméně otevřeně – převládala výchova k pokrokářství a internacionále.

Až nynější zločinný systém se pokusil svoje skutečné choutky zakrýt kecy o právu na vzdělání a všeobecném dobru. Posledních dvacet let opona zvolna padala, a nyní již vidíme výsledky spolupráce neziskového sektoru s různými šmejdy na postu ministra školství: dnes má školství sloužit k výchově ke světoobčanství a “toleranci”. Všichni víme, o co jim jde. Je to odporné a zrůdné, jako vždy, když se zneužívá jazyk k významům přesně opačným: jejich tolerance je ve skutečnosti nenávist k jinému než oficiálnímu názoru, jejich světoobčanství je ve skutečnosti nenávist k vlastnímu národu.

Ale dobře. Toto je běh světa. Asi ho nelze v tuto chvíli a na tomto místě změnit ani odklonit. Avšak přece jen se (ke všem těm multi-kulti sračkám) donedávna mohly děti v té škole aspoň naučit počítat nebo správně psát ve své rodné řeči. Jenže jsme se posunuli do nového levelu. Do permanentního školního lockdownu. Proces postupné debilizace, který dříve postupoval po letech, nyní nabral rychlost volného pádu.

Představte si Popelku, jak dá stranou osm zrnek čočky a dvanáct kuliček hrachu. V tom přijde macecha a práskne jí do toho tlakovým dělem. Že macecha nebyla až taková psychopatka? Nevadí, od toho je tady teď Blatný, Havlíček a Plaga. Bravo, soudruzi. Po vás už je i zlá macecha slabý čajíček. Pohádky se budou muset přepsat. (Dokud nepřijdete na něco dalšího, ještě horšího, vy psychouši.)

Máme tady situaci, kdy my máme povinnost děti posílat do školy a máme taky povinnost nechat si líbit tisíc a jednu buzeraci vyplývající ze školského zákona (kdo má děti školou povinné, tak ví, o čem mluvím. Kdo ne, toho je mi dopředu líto). Současně stát otevřeně přiznal, že nejen není schopen svůj díl povinnosti komplementární k té naší splnit, on dokonce ani nechce. A vymlouvá se jak malý Jarda. Vysvětlili nám psychopati z vlády, jakým způsobem koronavirus ohrožuje děti? Tak nějak v tvrdých datech? Nezajímají mě emoce, že dvě holčičky někde v Anglii (nebo snad jedna i u nás) má po koroňáku nějaký divný syndrom. Stovky jiných dětí mezitím umřely na leukemii a školy se kvůli tomu nezavřely. Že mohou nakazit rodiče doma? Ano, mohou. Moje žena a já jsme se taky nakazili od dětí. No a co. Děti školou povinné mají většinou rodiče ve věku, kdy pro ně koronavirus nepředstavuje o nic vyšší riziko, než běžná chřipka. Pro těch pár rodičů 60+ by se jistě mohla najít nějaká výjimka. Že mohou nakazit prarodiče? Tak prosím pěkně ať jim o tom riziku někdo řekne (pokud ještě existuje živá duše, která o něm neslyšela), ať se vypracují doporučení, jak tomu zabránit. Dočasná izolace od babičky s dědou, komunikace přes tablet anebo setkávání ve volné přírodě s respirátory by bylo určitě tisíckrát menší zlo, než naprostá izolace dětí od celého světa! Dál: Že mohou nakazit učitelky ve škole? Ať tedy učí ty mladé. Nebo ty, které koroňák už měly anebo se ho nebojí. Ať ty, kterým je 60+ učí z domova nebo jdou na nemocenskou. Náklady minimální, škody minimální. Napadá někoho ještě jeden jediný argument, proč je dobré, aby děti nechodily do školy? Ne? Tak proč jsou kurva doma?

Stát nastoupil k totální destrukci dětských životů. Děje se to pod falešnou záminkou nedoložitelného a já tvrdím že i neexistujícího rizika. Tím myslím rizika, které by bylo prokazatelně nesrovnatelně vyšší, než za epidemie těžké chřipky. Takové, jaké tu od roku 1950 byly dvě až tři.

Ve svobodné společnosti pokud existuje monopol (v našem případě monopol na vzdělávání), a ten monopol se pokaká a rezignuje na svůj původní účel, okamžitě přijdou malé dravé ryby a postupně zaplní uvolněný prostor a saturují poptávku. JÁ MÁM POPTÁVKU po vzdělávání a normálním zdravém sociálním životu svých dětí, ale kleklý monopol nejen že není schopen mou poptávku splnit, on mě ještě z pozice zahnívající despotické moci blokuje, abych si tu poptávku uspokojil jinde. Dát dohromady třídu dětí podobně smýšlejících rodičů a učit je na vlastní pěst třeba za prachy – to by bylo samozřejmě nezákonné.

Proto navrhuji, ať se tento absurdní stav alespoň částečně narovná tím, že se zkrátka stát ke všemu tomu otevřeně PŘIZNÁ a alespoň zruší ten zkurvený školský zákon. Stejně není (a jak je z vyjádření našich jelit patrné, pro příštích pár let ani nebude) dobrý ani na vytření zadku. Pořád to bude tyranie s nápisem nouzový stav ve štítu, ale o chlup čistší a méně zvrácená.

Místo toho se musíme dívat na to, jak lavinovitě stoupá spotřeba antidepresiv u dětí (!), jak zoufalí rodiče plní léčebny, jak se totálně rezignovalo na zásady pracovitosti a vytváření řádu a dobrých návyků mezi těmi, co to tady jednou převezmou. Jak stát přikoval děti k tabletům, počítačům a mobilům, u kterých blbnou o závod. Jak přicházejí o to nejcennější, co jim škola mohla dát – o interakci s vrstevníky, jakožto přípravu na vztahy v dospělosti. Ale co je ze všeho nejdůležitější: musíme se proti své vůli dívat, jak se dětem vštěpuje destruktivní a zhoubná představa eliminace rizika za každou cenu. Nemusím do školy, protože tam hrozí nebezpečí, to je poselství dnešní doby. Jenže makat se musí, i když kulky nad hlavou lítají, víme? Takoví, co dnes rostou, vám za pár let s klidem oznámí: nemusím bránit vlast, protože by to mohlo být nebezpečné. Nebo dokonce: nemusím do práce, hrozí tam nebezpečí (rýma, psychická újma z předsudečné nenávisti nebo co já vím ještě). Jo, ale prachy pošlete.

Toto ne. Toto já nechci pro sebe ani pro svoje děti. Doteď jsi, zkurvená vládo, ohrožovala “jenom” moje podnikání a živobytí, ale když jde o děti, tak tady mám já svůj limit.

Zažíváme útok na kořen vlastní civilizace. Je to podlá zrada, páchaná na nás za bílého dne příslušníky našeho vlastního národa. Pod pláštíkem “zákonnosti”. Jděte do hajzlu. Na tomto území si něco takového dovolili naposled nacisti, když zavřeli školy. Udělali to ze msty a byla válka, tak se to dá ještě pochopit. Za co se mstíte vy?

Věci se však brzy dají do pohybu. V Holandsku a Dánsku už to hrozí výbuchem. V Polsku se zase hoteliéři, restauratéři a vlekaři rozhodli hromadně na vládu vysrat. Vláda prý “nemá kam ustupovat”. U nás odpor není hromadný, a tak má vláda pořád dost fízlů, kteří stíhají šikanovat těch pár statečných, kteří se o to pokoušejí.

Mám pro vládu jedno upozornění takříkajíc “zdola”: čím víc protahujete tuto nesmyslnou agónii, tím menší je šance, že její demontáž proběhne mírumilovnou cestou. Čím větší je tlak, tím silnější výbuch přijde. Někdy přicházejí v takových okamžicích revoluce. Revoluce se s nikým nepáře. Pište si, že s váma bude mít stejný slitování, jaký teď máte vy s náma.

31.01.2021 František Závora

Související články: