Volvo S60 D5 – aneb švédský ingot na cestách

Featured Image

Dnes si povíme něco o dalším kousku z mojí garáže, poctivém kusu švédské oceli – Volvu S60 první generace. Auto jsem kupoval jako druhé do rodiny s vědomím, že to bude dálniční letec pro pracovní cesty. Neřešil jsem tedy velikost zavazadelníku, počet odkládacích přihrádek ani místo na zadních sedadlech.

Zajímal mě silný dieselový motor schopný vydržet velkou porci kilometrů, automatická klima a tempomat. Nové auto jsem nechtěl, spíš něco staršího, léty prověřeného, bez zbytečných serepetiček okolo. Že chci Volvo, jsem se dozvěděl od kamaráda, který jedno kdysi měl a dodnes na něj vzpomíná. Následoval lehký průzkum na internetu a bylo víceméně rozhodnuto. Zvažoval jsem i S80 s tím, že bude rozhodovat technický stav konkrétního kusu. Nakonec oba modely stojí na platformě P2 a spousta věcí, včetně motorů, je tam identických. A jelikož se první naskytlo S60, tak mám prostě S60. Článek bude primárně o mém voze před faceliftem, na případné rozdíly po faceliftu upozorním v článku.

 

Motor a převodovka

Můj kus je poháněn pětiválcem o objemu 2,4 litru, ostatně nic jiného než pětiválce se do první generace S60 vůbec nedávalo. A to ať už se jedná o diesel nebo benzín, který pro potřeby tohoto článku vynechám. Diesel se dělal v několika výkonových verzích, 96 a 120kW před faceliftem, 93 a 136kW po faceliftu. Verze před a po faceliftu se liší emisní normou (Euro 3 vs. 4), která u novějšího modelu přinesla změnu v podobě vířivých klapek v sání a DPF. Záměrně jsem proto vybíral model plnící Euro 3, abych si ušetřil zbytečné výdaje navíc, které by mě u ojetiny s jistotou čekaly. Motory jsou to všeobecně spolehlivé a v ČR se spousta klubáků chlubí nájezdy vysoko přes půl milionu.

Převodovky se dělaly jak manuální, tak automatické, nejdříve 5-ti a později 6-ti stupňové. Tady bych chtěl každého varovat před automatem, který ačkoliv by mohl být jinak spolehlivý, je pravděpodobně největší slabinou těchto aut. Výrobce se totiž v prvních několika letech chvástal, že automatické převodovky mají doživotní náplň a není třeba ji měnit. Jak to s doživotními náplněmi bývá, víme všichni. Pokud tedy nutně potřebujete automat, pak jedině od člověka, který je schopen doložit pravidelné výměny jeho oleje. Automat se sice dá repasovat, ale cena opravy se pravděpodobně vyrovná pořizovací ceně vozu.

Podvozek

Naladění podvozku odpovídá zaměření auta, čili spíše měkké a plavné. Na dálnici ideální, na okreskách rychle pocítíte váhu auta a jeho limitů dosáhnete rychleji než svých. Po vzoru S60R pak některé modely mohly mít semi-aktivní tlumiče Four-C, ale údajně toho příliš nevydrží. Jelikož jsou navíc hodně drahé, někteří majitelé je vyměnili za obyčejné a nechali si je deaktivovat v řídicí jednotce, aby diagnostika neukazovala chyby. Tlačítka jízdních režimů na palubní desce tak mohou být u některých ojetin pouze na parádu a zájemce o tento podvozek by si ho měl pořádně prověřit. Pro některé motorizace byl v nabídce i pohon 4×4, kdy zadní náprava je připojována Haldexem. Je to ovšem další bolístka tohoto auta, kdy dochází ke stržení tisícihranu v úhlové převodovce a přechod na trvalý pohon 4×2. Jezdit se s tím dá, spousta majitelů to zjistí, až když chtějí v zimě vyjet zasněžený kopec. Poctivého majitele však čeká další investice a proto pokud AWD nutně nepotřebujete, tak se mu vyhněte. Auto má rejd asi jako ropný tanker, který se dále snižuje použitím větších kol. Maximální výchylka předních kol je totiž vymezena gumovými dorazy na předních ramenech a tyto dorazy se vyrábí ve 3 velikostech odlišených barvou. Každá velikost pak odpovídá velikosti pneumatik použitých na vozidle (195/65 až 235/40). Tyto dorazy se časem opotřebují a přední kola následně začnou brousit plastové podběhy.

Interiér a výbava

Výbava vozu byla ve své době bohatá, nesmíme však zapomínat, že tento vůz stál na přelomu tisíciletí přes milion korun. Dnešní optikou už výbava není nijak výjimečná, ale člověku taky nic zásadního nechybí. Tempomat, automatická dvouzónová klimatizace, vyhřívané sedačky, nezávislé topení, prémiové audio, pevný telefon, integrovaná navigace či monitor mrtvého úhlu… to vše lze v S60 mít. Při výběru stačí jen zvolit vhodný filtr.

Palubní počítač může být komplet v češtině, pokud kupujete v zahraničí, není problém češtinu za pár stovek dohrát v autorizáku nebo nezávislých Volvo servisech. Vyvarujete se tak situací, kdy na vás uprostřed pustiny vyskočí varovný trojúhelník a slovní popis závady v jazyce, který neovládáte. Člověk se až diví, kolik lidí to pak řeší na facebooku a je líných použít alespoň překladač, když už je jim líto obětovat těch pár korun za češtinu.

Sedačky jsou pohodlné, velice oceňuji možnost naklonit sedadlo jako jeden kus, u jiných aut jsem to zatím neměl a chtěl bych. Nevím, jestli to má odborný termín, prostě se zatáhne za páčku a sedadlo se naklopí dopředu/dozadu jako jeden celek, aniž by sedák a opěradlo měnili polohu vůči sobě navzájem. Pokud to někdo potřebuje, tak se opěradlo spolujezdce dá sklopit dopředu na palubní desku pro převoz delších předmětů. Vzadu je místa přiměřeně, nicméně pokud potřebujete místa více, můžete zvolit S80. I zadní sedačky jsou sklopné a mají průvlak na lyže.

Exteriér

S60 se dělalo pouze jako sedan, kdo chce převážet 3 kubíky vzduchu, nechť si pořídí V70. Posouzení vzhledu nechám na každém z vás a vypíchnu jen pár zajímavostí. Volvo jako značka je tradičně spojováno s bezpečností. Pro zajímavost bych tady zmínil systémy SIPS a WHIPS.

SIPS představilo Volvo už v roce 1991 a jedná se o systém opatření pro ochranu posádky při bočním nárazu. Hlavními prvky jsou zesílené prahy, B-sloupky a výztuhy dveří, ke kterým později přibyly boční airbagy.

WHIPS je potom další systém představený v roce 1998, který snižuje riziko úrazu a trvalých následků v oblasti krční páteře po nárazu zezadu. Princip je takový, že se celé opěradlo během nárazu sklopí dozadu za účelem změny pozice řidiče a spolujezdce a absorpce energie nárazu. Ta je dále absorbována přidanými kovovými součástmi v kloubu opěradla, které se nárazem trvale deformují a v případě opravy vozu po nehodě musí být v sedadlech vyměněny.

Karoserie jako taková je velice odolná proti korozi, na mém 18 let starém kusu není ani flíček. Pokud na korozi někde narazíte, jedná se s největší pravděpodobností o bourané auto a následně špatně provedenou opravu.

Tuning

Prosím, nepřeskakujte znechuceně tento odstavec. Nebude to o rozšiřovacích podložkách ani nálepkách Sparco, +20kW každá. Naopak, pro kupujícího to může být zajímavý tip.

Jak jsem psal výše, diesely od Volva se lišily výkonem. Mnohem zajímavější ale je, že Volvo tyto rozdílné verze vytvořilo pouhým přepisem softwaru řídicí jednotky motoru. A co více, tento software se dá jednoduše přehrát pomocí zásuvky OBD2, adaptéru Vida Dice a počítačové aplikace Vdash zhruba za 20 minut doma před barákem. Pro kupujícího tak vzniká zajímavá možnost vybírat i mezi kusy se slabším výkonem, které by možná z výběru vyloučil a následně zvednout výkon nahráním továrního softwaru výkonnější verze. Samozřejmě to lze i bez nutnosti pořizovat adaptér nebo notebook a to návštěvou příslušného servisu. Je možné jít i přes tovární hodnoty a výkon dále zvyšovat. Např. z verze 96kW/280Nm přejít na továrních 120kW/340Nm, nebo dále pak na 135kW/400Nm a 147kW/470Nm alias Stage 1 a 2. Vše kdykoli vratné opět přes OBD2 za pár minut, bez nutnosti cokoli rozebírat nebo připojovat kouzelné krabičky do motorového prostoru. Pomocí výše uvedeného hardwaru lze také odstranit chybové hlášení zaslepeného EGR, nahrát češtinu a spousty dalších funkcí, samozřejmě za příslušný poplatek tvůrcům programu.

Dalším oblíbeným počinem je upgrade audio soustavy na verzi Premium. Vozy z výroby měly tři typy audia, identifikovatelného podle barvy nálepek na reproduktorech. Bílá základní, modrá se zesilovačem 200W a žlutá se zesilovačem 300W. Výměna za sadu z vrakoviště je jednoduchá, stačí vytáhnout záslepky z míst, kde předtím repro nebylo a tam kde bylo, přehodit kus za kus. Pozor u faceliftu, tam už myslím v rámci šetření nedávali tapce s přípravou pro Premium, ale pouze adekvátně k vybrané audio soustavě. Za pár šupů tak lze mít kvalitní zvuk se 13 repro oproti 6 papírovým reproduktorům v základu.

Poslední odstavec tuningového okénka budu věnovat světlometům. Před faceliftem má S60 světlomety kryté vroubkovaným sklem, místo čiré optiky po faceliftu. Má to nespornou výhodu v tom, že ani 18 let staré auto nemá světla zakalená jako oči mrtvé ryby, subjektivně ale svítí hůře než čirá optika. A jelikož charakter mého povolání vyžaduje 300km přesuny za tmy, rozhodl jsem se vyzkoušet novinku od Osramu. Loni na podzim tato firma představila první legální LED náhrady za žárovky H7, schválené pro provoz na pozemních komunikacích. Tušíte správně, má to háček. Tyto LEDky jsou schválené prozatím pouze v Německu a jen pro několik konkrétních značek, potažmo modelů. Seznam zatím čítá hlavně německé automobilky a jejich nejrozšířenější modely na německém trhu. Je to prostě byznys jako každý jiný, ale postupně pracují na rozšiřování tohoto seznamu. A kdo ví, jednou to třeba bude legální i u nás. Ale zpět k autu – jelikož německým inženýrům věřím a očividně se jim podařilo splnit příslušné normy, LEDky jsem si z Německa nechal poslat a poté namontoval. Instalace byla jednoduchá, je to plug and play, za 10 minut hotovo. S výkonem světlometů jsem tak konečně spokojen.

Závady

Závad se samozřejmě může objevit nepřeberné množství, já tady uvedu jen ty, se kterými jsem se osobně setkal, nebo se často řeší všeobecně.

Prasklá záslepka mezi motorem a převodovkou – to si takhle jedu po dálnici a při předjíždění proklouzne spojka. V té době nalítáno přes 200tkm, asi bude v háji. Přizpůsobím styl jízdy a pokračuji bez zastavení. Po 100km zničehonic kontrolka nízkého tlaku oleje. Bohužel Volvo nedisponuje kontrolkou nízké hladiny, takže je pozdě cokoli dělat. Okamžitě zhasínám motor a plachtím do odstavného pruhu. Po zastavení kontrola, proud vzduchu při 130 km/h mi za poslední hodinu jízdy kvalitně naimpregnoval podvozek olejem. Dolívám 5 litrů a další den do servisu. Už ve dveřích mechanik přesně ví, která bije. Volvo použilo gumovou záslepku někde mezi motorem a převodovkou, ta stářím popraská a více či méně rychle vypustí olej z motoru. Ten se následně rozžhavený jízdou po dálnici dostává na dvouhmotový setrvačník a spojku, kterou zničí a zároveň poleptá silentblok převodovky. Výrobcem modifikovaná kovová záslepka za 350Kč vám tak může ušetřit škodu za desítky tisíc korun. Kdyby tak člověk o ní věděl dřív…

Další typickou závadou je selhávání přístrojů palubní desky. Tato závada se projevuje prakticky u všech modelů platformy P2, kdy budíky prostě umřou. Na vině jsou špatné kontakty na desce plošných spojů. Budíky se dají vyjmout jako celý modul a odeslat specialistovi na opravu. Potřebujete-li kontakt na specialistu, poptejte se na Volvo klubu, navedou vás.

Na motoru se pak lze často setkat s chybou v podtlakovém systému vozidla. Volvo totiž umístilo motor na dva silentbloky ovládané podtlakem, které při určitých otáčkách motoru buď ztuhnou nebo naopak změknou. Gumové silentbloky po letech popraskají a systém přestane těsnit. Ten však zároveň ovládá i aktuátor naklápění lopatek turba a kromě zvýšených vibrací motoru tedy dochází i k nesprávné funkci přeplňování.

Spotřeba a náklady na provoz

Jak už jsem psal výše, provozuji S60 jako dálniční křižník a to zhruba u 90% najetých kilometrů. Jezdím tempomatových 130 km/h GPS a výsledná spotřeba při celoročním provozu je čistých 6l/100km.

Náklady na servis jsou u spotřebního materiálu rozumné, problém může nastat u specifických dílů, které se nedají sehnat v druhovýrobě. Například takový zámek zavazadlového prostoru se dá sehnat pouze v originále a když po týdnu dorazí modrá krabička ze Švédska, tak z ní vypadne zámek Made in Czech Republic. Proč nejde sehnat u nás bez loga Volvo, nevím. I takto staré auto samozřejmě můžete servisovat přímo ve Volvu, na starší modely mají slevy a například rozvody vám díky dotacím samotné automobilky udělají možná ještě levněji, než leckterý garážník a navíc z originálních dílů. Osobní mechanik je samozřejmostí a celkově přístup hodnotím velice pozitivně. Také se říká, že na rozdíl od prémiové německé trojice z vás při placení nesedřou kůži, ale osobní srovnání nemám. Pro ty, kteří jdou cestou získávání náhradních dílů z vrakovišť pak ještě malé upozornění. Při výměně různých elektronických modulů, řídicích jednotek apod. pozor na modelový rok. Přestože výrobní číslo je stejné, nahraný software se může lišit a jednotka nebude fungovat správně. Proto vždy vybírejte věci z vraku stejného modelového roku, snížíte tím šanci na kup nekompatibilní jednotky. I to se dá v některých případech řešit zálohou softwaru ze staré jednotky a nahráním do nové, nicméně to zbytečně komplikuje a prodražuje opravu.

Co říci závěrem? Volvo plní přesně to, co jsem od něj chtěl. Pohodlné dálniční auto, které při poctivé údržbě má šanci vydržet stovky tisíc kilometrů díky spolehlivému dieselu a vynikající antikorozní ochraně. Nemá žádné otravné asistenty nebo ekofičury a pochází z doby, kdy vám automobilka Volvo nezakazovala jet se svým majetkem rychleji než 180 km/h, protože tak je to správně, áááno. V dnešní době už bude spíše na okraji zájmu kupujících, přesto bych se jej nebál do výběru zařadit. Pokud tedy patříte do vymírající skupiny lidí, kteří preferují sedan před SUV či kombi.

 


31.01.2021 Rider_on_the_storm


Související články:


12345 (107x známkováno, průměr: 1,14 z 5)
7 622x přečteno
Updatováno: 31.1.2021 — 22:02

Reklama

D-FENS © 2017