Zmrdství a vohnoutství na střední škole v době covidové

Studenti a rodiče braňte se!

Po dlouhé době jsem se odhodlal k tomu abych napsal vlastní článek, protože už nevím jak jinak se svou deprivací naložit. Studuji jednu nejmenovanou střední průmyslovou školu v Praze. Upřímně doufám, že tuto školu co nejdříve dokončím. Důvodů je spousty. České školství nesnáším, s čímž se netajím. Není to tak, že bych neprojevoval zájem o vzdělání, právě naopak. Škola nakládá s mým časem asi stejně efektivně jako když vláda plánuje rozpočty.

Avšak největší problém nastal v posledních dvou letech s příchodem doby covidové. Objevilo se i pár světlých chvilek, jako například distanční výuka, kdy jsem konečně nemusel sedět v lavici, ale mohl se doma sám věnovat oboru, o kterém jsem byl přesvědčen, že se ve škole dozvím více. Poté jsme však přešli zpět na prezenční výuku, jejíž nedílnou součást tvořilo dodržování epidemiologických opatření. Té jsem se naštěstí nemusel účastnit celé, jelikož v tu dobu škola umožňovala omluvit se z důvodu odmítnutí právě těchto opatření. I přesto absence na bakalářích rostla, tudíž byl člověk donucen dříve nebo později se ve škole ukázat, aby vůbec mohl být klasifikován. Stejný problém se týkal i známkování. Úkoly jsme plnit museli, ale známky nám za ně nikdo nedal. Aby tomu tak bylo, museli jsme se zúčastnit prezenční výuky. Nátlak rostl i ze strany rodičů, dle kterých se do školy chodit přeci musí a jinak to nejde. Takže jsem neměl na výběr a šel respirovat do školy. Po pár dnech s respirátorem – který všichni sundali na obědě, o přestávce či před školou – všem došlo, že jediný účel povinnosti nosit respirátor je buzerace. Minulý školní rok jsem byl ještě ochoten předstírat, že to na sobě nosím. Sundaval jsem ho hned jak jsem mohl. Posléze došlo k rozvolnění opatření. Respirátory byly povinné pouze ve společných prostorách, jako například chodby, toalety apd.

Tento školní rok ovšem situace dospěla k dokonalosti. Respirátory jsou nyní nezbytné opět pouze ve společných prostorech. Naivně jsem doufal, že už to všechny omrzelo. Měl jsem za to, že mě vohnouti a zmrdi nechají na pokoji, že to bude jiné, než minulý rok, kdy většina učitelů tento nesmysl vyžadovala. Naštěstí se našli i výjimky, za což jim moc děkuji. Na začátku roku nás opravdu většina ignorovala, avšak čím víc s námi učitelé z oboru sympatizovali, tím víc nás šikanovali zmrdští učitelé z druhého hlavního oboru na škole, co nás nikdy neučili, a jedna psychicky nemocná učitelka. Po každé, když jsem nějakého z těchto zmrdů potkal, vykřikoval něco o solidaritě, a že si máme nasadit cituji: „Náhubek, roušičku,“ či že si máme zakrýt „čumáčky“. Nevím, kdo jim dal právo něco takového na studentech vynucovat. Řekněme, že nás to po čase přestalo bavit, tak jsme se s některými začali bránit. To se však dotyčným zmrdům nelíbilo. V Česku je spousta učitelů stále přesvědčená, že: „Já jsem zasranej učitel, já můžu všechno a ty nic, ty povle studentskej.“ Popíši pár situací, každou pojmnenuji podle zmrda, jenž danou situaci způsobuje. Většinou se jedná o učitele v pokročilém věku.

Musím uznat, že tato doba nás naučila jednu věc, a to se bránit a znát svoje práva. To nás ve škole nikdo nikdy neučil. Proč asi? Velkou inspiraci nám poskytl tento d-fens web. Každého z důvodu zachování anonymity jsem nazval jiným jménem (nejsem škola, abych zprostředkovával osobní informace nepovolaným, jako například osobní čísla žáků kdejakému ošoustovy z hygieny).

Případ: Bambulka – Úderník a budovatel

Jedná se o učitele z druhého podoboru na naší škole. Je o něm všeobecně známo, že vychvaluje minulý režim a matičku Rus. Jakožto úderník respirátor nesundavá po celou dobu pobytu ve škole. Předpokládám, že stál jako první ve frontě na včeličku. Svatost roušky vyznává nadevše. Z počátku roku studenty neustále nabádal, aby nosili tzv. „roušičky a náhubečky“. Jeho oblíbená věta zní: „Zakryjte si čumáčky“. Na chodbách tento úderník chodí často. Navzdory tomu, že zrovna nedozoruje, musí ostražitě hlídat ty vzpurné hajzly, kteří si odmítají zakrýt držku kusem hadru. Tohoto soudruha se bojí i jeho kolegové učitelé, protože je otázka času, kdy začne udávat hygieně. Teď se dostanu, ke konfrontacím spojeným s tímto zmrdem. První případ zažil na vlastní kůži spolužák, jenž je heretik a nenosí svatou roušku. Tady vznikl typický postup: Dotyčný zmrd řekne: „Vem si roušičku.“ Člověk buďto mlčí, nebo odpoví: „Ne.“ Ze začátku to bylo velice zábavné, jelikož se učitel ocitl v našich končinách situaci nevídané. Student se začal brání. Hlavně tento typ soudruha z minulého století s umělou autoritou není zvyklý na to, že mu někdo odmlouvá. Tím pádem se sekne a usilovně přemýšlí, jak si s takovým hajzlem počít, jelikož se s takovým případem doposud nesetkal. Tak začne mluvit o solidaritě a podobných nesmyslech. Pak sáhne po vyšší moci a dotyčnému vyhrožuje ředitelnou. Jenže zde nastává problém, ten hajzl student odmítne s ním jít do ředitelny, nebo k zástupci. Tak studenta vybídne k identifikaci. Nastává další problém, ten zmetek mu odmítne sdělit jméno i třídu. No tak soudruh úderník běhá celý den po škole a pátrá po dotyčném studentovi, nebo popíše jeho vzhled v učitelském chattu s domněním, že se dříve, nebo později najde. Když se mu to konečně povede, odvede ho k zástupci nebo do ředitelny a sdělí mu, že má tři možnosti. Buď si nandá respirátor, sežene výjimku, nebo může okamžitě opustit budovu (ale to jde jen po určitou dobu, jak jsem zmiňoval výše). Další střet s tímto zmrdem se odehrál na záchodě, kde zatarasil východ jinému spolužákovi a odmítl ustoupit, dokud si spolužák respirátor nenadá. Mám pocit, že tohle už je na podání trestního oznámení za znemožnění svobody pohybu. Mimochodem o dodržování rozestupů zřejmě pan učitel neslyšel, vzhledem k tomu, že mu nedopřál jediný centimetr osobního prostoru a dýchal mu přímo do obličeje. Nejefektivnější obrana proti tomuto jedinci je sdělit mu, že Covid neexistuje. Označí dotyčného za magora a nechá ho na pokoji. Minimálně doposud tento postup fungoval. Šikana ze strany tohoto zmrda stále trvá. Já sám jsem s tímto zmrdem měl také co dočinění.

Případ: Slepicová – Paní ohleduplnost

Tato soudružka je také velice zajímavý úkaz. Již v době, kdy nebylo nutné se v hospodě prokazovat papírem nadřazenosti, se tato dotyčná přinejmenším chovala velice zmrdsky. Nyní má však nový cíl, a to vymýtit Covid. První větší konfrontace ohledně roušek přišla právě s ní. Máme na škole spoustu odborných učeben, kam mimo dobu výuky nesmíme, tudíž jsme nuceni čekat před nimi, dokud výuka nezačne. A jelikož se jedná o chodbu, kde Covid řádí, na rozdíl od učebny, kde je bezprostřední bezpečno (tam roušku mít nemusíme, prozatím), přestože tam každou hodinu sídlí jiná třída, nemusíme mít nasazené roušky celou přestávku.

Slepice procházela kolem nás, když zrovna zpozorovala, že my, ty podřadné svině, nemáme roušky nasazené. Neváhala a soudružka nás upozornila na to, že nejsme ohleduplní a začala nám nakazovat, abychom se zahalili. Na argument, že jsme z jedné třídy nám bylo odpovězeno, že je to jedno, že se máme okamžitě zahalit. Poté se nás dotázala na třídu. Jeden z nás, bohužel, slepici prozradil, že jsme poslední ročník. Ona nám odpověděla, že to jsme tedy: „Namyšlený poslední ročníky.“ Pokud namyšlenost znamená, že si člověk nenechá srát na hlavu, pak jsem asi namyšlený. Navíc se vyjádřila stylem, že její slova vyzněla jako urážka. Mimochodem po celou dobu této konfrontace nám tykala. Když její budovatelská nálada skončila a dala se na odchod, jeden ze spolužáků se s ní rozloučili slovy: „Na shledanou,“ což dotyčnou soudružku rozhněvalo a začala na nás ječet, že se máme chovat slušně. Já nevím, ale trumfnu si říct, že jediný, kdo se choval neslušně byla ona. Urazila nás a tykala nám. S touto osobou konfrontace stále trvají. Avšak pochopila, že dospělým žakům začala být pro srandu, poněvadž starší vědí, že z hlediska zákona učitel nic nemůže, jen bezcílně otravovat. Proto se zaměřila na šikanu mladších ročníků, kteří se bojí bránit.

Případ: Hovnal – Úderník a hovado

Tento konkrétní soudruh je ultra případ. Je to podobný úderník jako Bambulka. Plní svou práci na 1020 %, kdykoliv se naskytne příležitost, vyhledává na chodbě heretiky, jež nenosí svatý náhubek. Jeho hlavní problémem je, že není schopen si zapamatovat jméno, když mu ho dotyčný sdělí. Problém vyřešil následovně: začal po ruce nosit papír, na který si jména pečlivě zapisuje. Většinou chybně, i když jsou mu třikrát zopakována. Nejzajímavější jsou metody prosazování jeho náboženství. Prochází-li dotyčný chodbou, zkříží mu cestu a zablokuje průchod, následně do něj narazí svým pivním pupkem a začne po něm požadovat jméno a třídu. Jelikož mnohdy nepochodí, počká, než začne hodina a vleze do třídy, kde mu vyučující bez žákova souhlasu identifikační údaje sdělí (mimochodem toto je opakované chování, které je mu neustále tolerováno).

Já pouze čekám, kdy na něj někdo zavolá fízly, nebo mu jednu vlepí. Fízly proto, že omezuje jedinci svobodu pohybu. Druhou možnost pravděpodobně rozvádět nemusím. Pokud by do vás někdo začal narážet pupkem na ulici, tak se budete jednoduše bránit. Nejkomičtější mi přijde fakt, že se zmíněný učitel Covidu bojí, zároveň roušky nosit nechce, ale přesto se nosit musí, protože vláda. Mně to připomíná čistý Orwellvský double think. Na vznesený dotaz proč nedodržuje rozestupy, naráží a dotýká se studentů odpovídá, že on: „Nemusí, protože má roušku“. Soudruh hovnal je prostě genius. Já to nechápu, pokud se nemoci bojí, proč furt leze mezi studenty a obzvlášť k těm, co nenosí svaté roušky, které podle něho brání přenosu? Není to náhodou kvůli tomu, že mu to dělá dobře na duši, že má moc?

Případ: Vohnoutulka – Hovado Dvě a také samozřejmě úderník

Tady tento soudruh je speciální tím, že roušku nenosil do 25. listopadu (to mi nevadí a je mi to naprosto jedno). Avšak s příchodem nových opatření vlády a po politickém školení svolaném naší ředitelkou po incidentu, kdy se jeden student – odpusťte oslovení zmetek a hajzl – co nenosí svatý respirátor, opět bránil Hovnalovi, začal terorizovat žactvo. Odvody do ředitelny, či k zástupci, se odehrávaly čím dál tím pravidelněji. Závažnější však je, že k tomu začal používat nátlakové metody policie. Například dva žáci konzumovali, on k nim přišel, že si mají nandat „respirátůrek“. Což oni nemuseli, protože konzumovali. To mu došlo, ale za chvíli se vrátil s tím, že mu mají okamžitě vydat legitky. Naše škola má v řádu, že musíte dotyčnému pracovníkovi školy se legitimovat školní kartičkou, kde je uvedena třída a jméno. Podle mého názoru je to v rozporu se zákonem o GDPR, ale to je na posouzení právníka. Kartičku mu, bohužel, dva spolužáci vydali. Jeden z nich, jenž je výrazným zastáncem práv studentů ho upozornil, že používá stejné nátlakové metody jako naše skvělá policie. Protože legitimací vyvolá u jedince diskomfort, jež mu pak může zatopit u maturity, nebo jakkoli jinak.

Nadále učiteli sdělil, že povinou identifikaci jednotlivce pomocí rádoby občanky u nás zavedli za Hitlera (Kennkarte). Zdůrazňuji, že se spolužák celou dobu choval slušně. Načež se dotyčný nasral a zařval na něj: „Drž hubu!“ s vražedným výrazem. To už někteří z přítomných studentů neunesli a okřikli ho, co si to dovoluje. Vohnoutulka utekl. Vycítil, že není mezi studenty vítán a na reakce studentů nereagoval. Toto je mimochodem ta slušnost, jež umělé autority vyžadují. Spolužák se rozhodl danou věc řešit s vedením. Snad se něco změní, ale pochybuji.

Poznámka: všechny uvedené případy jsou starší učitelé, nejmladšímu ze subjektů bude okolo 40 let. Ostatní jsou mnohem starší. Mám pocit, že vycítili možnost vrátit se ke starým kolejím z dob minulého režimu, o kterých mi vyprávěli moji rodiče.

Ostatní: ve škole je spousta profesorů, kteří na respirátory pouze upozorňují, ale nešikanují a neodvádí do ředitelny. Neřvou na nás, nebo si nedokazují svoji nadřazenost, dělají jen, co musí. Tyto jedince chápu a vlastně jim děkuji, že se chovají jako lidé. Přitom máme profesory jenž nám pomáhají ať pasivně, či aktivně. Těm děkuji ze všech nejvíce. Nechci jmenovat případy kdy a jak nám pomáhají, abych je co nejméně vystavil riziku. Jediné, co řeknu je to, že toto nemá dobrý dopad na nikoho. Morálka je na nule, nálada je velice výbušná. Nemá to dobrý dopad na psychiku žáků ani profesorů. Neustálý pohyb mezi udavači a fízly (v podobě zastánců církve Covidové) je velice náročný. Pokud mě a moje spolužáky někdo bude považovat za nevychované fracky, je to jeho svobodná vůle.

Na závěr se chci omluvit za délku článku. Je dlouhý jak hodina češtiny. Chtěl bych poprosit rodiče, aby bránili svoje děti na školách i jejich práva. Studenty, aby četli školní řády a načetli si svoje práva. Dost často se můžete díky nim, nebo jejich chybám bránit. Hoďte jim do toho vidle, ať se tyhle vohnouti nedostanou k neomezené moci. Děkuji pokud jste dočetli až sem.

S přáním hodně sil

14.11.2021 Sneed

Související články: