Vláda připravila návrh nového bodového systému

Jak někteří informovanější čtenáři postřehli, připravilo Ministerstvo dopravy návrh změny zákona o provozu na pozemních komunikacích, jejímž středobodem je takzvaná „reforma bodového systému“. Tento návrh byl v minulých týdnech předložen vládě k připomínkování a v nejbližších týdnech, pokud ho vláda schválí, zamíří do parlamentu, kde se o něm bude hlasovat. Jedná se o zákon, který se v konečném důsledku dotkne každého, a zajímavé je, že se tomuto návrhu média téměř nevěnují.

Překladatelé konstatují, že bodový systém hodnocení řidičů existuje od roku 2006 bez zásadnějších změn a že se osvědčil. Na druhé straně ovšem, nedaří se plnit cíle stanovené v jakési národní strategii bezpečnosti silničního provozu, protože nehodovost neklesá tak, jak vláda plánovala. Co udělat, když nepomáhá represe? Samozřejmě, pomůže ještě více represe. Jsme v ČR.

Asi nemá cenu chodit kolem horké kaše, tato novela představuje zcela bezprecedentní zprasek, který připravili úředníci ministerstva dopravy pod silným vlivem Policie ČR tak, aby vyhovovala především jim. S bezpečností provozu to nemá vůbec nic společného, což potvrzuje i argumentačně naprosto plytká důvodová zpráva.

Dopustím se malé odbočky. Velmi často se setkávám s tím, že policie nebo strážníci přistihnou řidiče při nějakém jednání, o kterém si myslí, že je to přestupek, a chtějí po něm pokutu. Snem každého policisty je samozřejmě vybrat od řidiče pokutu na místě, a to z mnoha důvodů. Příslušník policie je za to pozitivně hodnocen v rámci tzv. čárkového systému. Příprava podkladů pro správní řízení je pracnější než si nacpat prachy do kapes. Prostředky vybrané na pokutách jsou sice příjmem státu, ale existují různé cesty, kterými se vracejí do rozpočtu policie. Jejich nadřízení potřebují co nejvíce pokutovaných řidičů, protože musejí vykazovat dostatečné počty prokázaných přestupků. A v neposlední řadě, samotným policistům to dělá dobře na jejich ego. Když řidič odolá těmto nařčením, kolikrát zcela absurdním, vylhaným a ničím nepodloženým, přestupek na místě neprojedná a peníze jim nedá, ukáže se velmi často, že domněle nezákonné jednání se například vůbec nestalo (policisté si ho vymysleli nebo si to s něčím spletli), nebo nastalo, ale nebylo přestupkem, nebo došlo k různým pochybením, kvůli kterým by byl výrok o vině nezákonným. Těchto případů je podle mých zkušeností asi 60%. Nezaplatim.cz uvádí úspěšnost obhajoby v přestupkových věcech dokonce 90%. Silové složky a úřady se snaží pomocí médií vyvolávat dojem, že tento stav je způsobený nějakými nespecifikovanými „dírami v zákonech“, „obstrukcemi“ a podobně, a jsou znepokojeny, že si řidiči najímají právníky, aby se v následném řízení proti obviněním vzneseným přemotivovanými „strážci zákona“ bránili. Skutečnou příčinou tohoto stavu jsou příliš komplikované zákony, které neznají nebo úmyslně ignorují ti, kdo mají právo vymáhat, a současně extrémní motivace policistů a strážníků vybírat pokuty a rozdávat tresty za cokoli, aby odůvodnili existenci přebujelého represívního aparátu v této zemi. To jen tak bokem k nastínění současné situace, abychom všichni věděli, jak na tom tady jsme; já osobně bych pokutu příkazem na místě nezaplatil nikdy a za žádných okolností.

Jen tak na okraj nastíním několik nejdůležitějších fíčur ministerského návrhu. Podrobný popis nejvýznamnějších navrhovaných změn naleznete zde.

Samozřejmě zpřísnění trestů. Významnou vlastností ministerského návrhu je, že zvyšuje tresty za určité přestupky až na absurdní úroveň. Pokuty jsou rozděleny do tří pásem, za přestupky v tzv. prvním pásmu lze uložit pokutu ve výši od 25.000 do 75.000 Kč. V druhém pásmu je to 7.000 až 25.000 Kč. Stejně tak se prodlužuje doba trvání trestu zákazu činnosti, a to zhruba o 50%. V případě způsobení dopravní nehody by se výše pokuty ze zákona zdvojnásobovala. Výše pokuty je zákonem “zastropována” na 100.000 Kč.

Například pokud by občan nad 65 let věku neabsolvoval povinnou lékařskou prohlídku, hrozí mu pokuta 7.000 až 25.000 Kč a zákaz činnosti na 6 – 18 měsíců. Nebo si představte třeba situaci, že pod vlivem alkoholu a při jízdě na kole z hospody někomu odřete auto a ten bude požadovat přivolat policii, protože auto je například na leasing. V tom případě musíte počítat s pokutou 10.000 – 50.000 Kč.

V důvodové zprávě naprosto chybí podrobnější odůvodnění jednotlivých změn zákonných rozpětí správních trestů (pokuty a zákazu činnosti). Předkladatel neuvedl, proč nepostačuje současná nebo dokonce nižší hranice správních trestů, resp. jakým způsobem zanalyzoval potřebu navýšení správních trestů u jednotlivých skutkových podstat přestupků nebo skupin přestupků. Domnívám se, že návrh zvýšení sankcí za jednotlivé přestupky proběhl zcela nahodile, motivován pouze libovůlí až zlovolností přítomných zástupců překladatele.

Autoři návrhu argumentují zjednodušením bodového systému, ve kterém zůstanou jen šesti- a čtyřbodové tresty, což reflektuje zásadu marketingově nazvanou „dvakrát a dost“, respektive „třikrát a dost“. To by v očích veřejnosti mohlo vypadat, že dosavadní dvou- a tříbodové tresty po novele odpadnou. Ani to však není pravda, protože mnohé dosavadní dvou- a tříbodové tresty se stanou čtyřbodovými (pásy, telefonování), stejně jako se některé ze současných pětibodových stanou šestibodovými.

Nespokojení by měli být i ti zpozdilí jedinci, kteří ještě věří v represi, pokud jde o bezpečnost silničního provozu. Návrh zákona sice zpřísňuje postihy za bagatelní přestupky, ale snižuje postihy za ty významné a ohrožující. Podle předkladatelů jsou na místě nižším bodový postihy za alkohol nebo otáčení na dálnici. Ani zde se předkladatel neobtěžoval vysvětlit, proč to pokládá za správné, já předpokládám, že se zde systém optimalizuje sám pro sebe. Podstatné je vybrat co nejvíc peněz na pokutách a to lze dosáhnout jen v případě bagatelních přestupků, protože těch je hodně. V případě těch závažných převáží zase jiný zájem. Jízda pod vlivem alkoholu nebo hrubě asociální chování za volantem bývá často doménou osob, které jsou se systémem spojeny (jen tak namátkou – exfízl Kadlec, kníže Pavel z Hluboké, mladej Kočka) a proč bychom si to my správný klucí mezi sebou dělali těžší.

Další vlastností návrhu je jeho zákeřnost a nepředvídatelnost. Návrh se pokouší učinit trestným různé jednání, které je z pozice řidiče těžko ovlivnitelné nebo je alespoň nepředvídatelné. Zákon například zavádí povinnost ponechat si odstup minimálně 30 metrů od vpředu jedoucího vozidla při rychlosti vyšší než 80 km/h, pro vozidla nad 3500 kg pak 50 m při rychlosti vyšší než 50 km/h, což by v praxi znamenalo, že předjíždění bude legálně neproveditelné. Řidič nemá žádný instrument podobný tachometru, jak odhadnout vzdálenost 30 m s požadovanou přesností, ale policie se jistě těší a připravuje na nákup hardware a navýšení personálních kapacit na vymáhání takto definované povinnosti. Kdo bude přistižen, tomu by hrozila pokuta 2.000 na místě, nebo 7.000 až 25.000 Kč ve správním řízení a 4 trestné body v každém případě. Stejně tak by bylo trestáno například omezení chodce při přecházení vozovky na přechodu, tzn. navození situace, kdy chodec musí změnit směr nebo rychlost chůze. Výrazně se zvyšuje postih za držení hovorového nebo záznamového zařízení, opět 7.000 až 25.000 Kč a 4 trestné body, přičemž posledně popsané dva delikty jsou prakticky neprokazatelné a budou závislé pouze na tvrzení příslušníků policie, která jsou velmi často lživá a podřízená výše zmíněnému „vyššímu principu“ výběru pokut.

Samozřejmě, oni vás budou ujišťovat, že pokud si zachováte rozumný odstup, tak se vás to týkat nebude, to je jen kvůli těm lepičům na zadek, nicméně současně chtějí dát městské policii pravomoc vybírat pokuty za totéž a já už vidím, jak si městapáci namalují na silnici dvě čáry a budou vybírat místní poplatek do obecního rozpočtu někde v místě, kde se zužuje silnice nebo snižuje rychlost, jó pane, to nebylo 30 metrů, to bylo jen 28,9 metru, koukejte nám zaplatit, jinak to dáme do správního a tam je to za pětadvacet tisíc!

Začínající řidiči budou předmětem obzvláště perverzního represívního běsnění, kdy při přičítání bodů v rámci bodového systému přijdou o oprávnění řídit již po dosažení 6 bodů. Tento výmysl ministerských úředníků bude zcela jasně kontraproduktivní, protože v reakci na toto drakonické ustanovení řada začínajících řidičů přijme tu strategii, že si „udělá řidičák“ co nejdříve a pak nějakou dobu bude řídit, aby uplynula lhůta dvou let, po kterou návrh zákona pokládá řidiče za začínajícího. Opět stejně jako v případě sankcí chybí v důvodové zprávě jakékoli odůvodnění, proč právě takové bodové ohodnocení by mělo něčemu pomoci, jedná se opět o projev krajně represivního a rigidního myšlení státních orgánů. Opět i zde chybí jakákoli věrohodná analýza, proč vlastně začínající řidiči bourají a zda se jedná o tak signifikantní jev, aby vyžadoval tak drastické zpřísnění, prostě represe to dá všechno do pořádku a neptejte se proč.

Velkou pozornost věnovala policejně-úřednická pracovní skupina tomu, jak zajistit, aby řidiči platili pokutu na místě, tedy stanuli mezi těmi nešťastníky, kteří by byli potrestáni nezákonnou pokutou. Úředníci a policajt vymysleli skutečně promyšlenou a zákeřnou past. Účelově se zvyšuje odstup mezi výší pokuty, kterou je policista oprávněn vyměřit příkazem na místě (postaru blokovým řízením) a kterou je možné udělit ve správním řízení, a současně se rozšiřuje seznam přestupků, které je možné projednat na místě tak, že zahrnuje i ty přestupky, za které dnes hrozí zákaz řízení. Kombinace těchto dvou opatření bude mít dobře předvídatelný efekt především na zákona neznalé a důvěřivé řidiče.

Příkazem na místě by bylo nově možné projednávat i závažné přestupky, kde je započítáváno 6 bodů. Současně je ale nutné si uvědomit, že policista nemá povinnost o počtu bodů řidiče informovat a i když to udělá, je to pouze informativní. A to je ta past na hejla.

Ondřej Horázný, předseda Asociace autoškol a právník, to popsal pro Svět motorů na velmi ilustrativním příkladu, který dobře opisuje zákeřnost a nevyzpytatelnost navrhované úpravy:

„Pokud policista bude kontrolovat řidiče, kterého přistihl na dálnici jet rychlostí nad sto osmdesát, a nabídne mu pokutu dva a půl tisíce korun, a přitom mu mimochodem vysvětlí, že ve správním řízení by to bylo sedm a půl až pětadvacet tisíc, hádejte, co si řidič vybere. Policista mu ovšem podle stávající i navrhované právní úpravy není povinen cokoli sdělovat o důsledcích v podobě záznamu bodů, v daném případě šest. I kdyby mu body sdělil, není to závazné.“

Rozhovor Petra Slováčka s p. Horázným doporučuji si přečíst celý, Horázný jako právník a osoba problematiky znalá si také dokázal velmi rychle udělat představu o tom, k čemu tento návrh zákona v praxi povede. Média na tento ojeb v podstatě nijak nereagovala.

V důvodové zprávě se předkladatel nijak netají tím, že jde o to, vybrat více pokut na místě a přimět tak domnělé pachatele, aby se zřekli práva na obhajobu a na opravné prostředky, které ve správním řízení mají. Doslova uvádějí:

Současně úpravou dolních hranic sazeb pokut dochází ke zvýraznění rozdílu mezi sazbou pokuty ukládané příkazem na místě a minimální sazbou pokuty ukládané ve správním řízení. Cílem tohoto odsazení sazeb pokut je zvýšení motivace k vyřízení přestupku příkazem na místě.

Policii zjevně vadí, že se občané brání různým nařčením z přestupků u úřadů a u soudů, což ostatně uvidíme i na dalším bodu.

Návrh zákona dále dává správním orgánům projednávajícím přestupky oprávnění nepřipustit zastoupení účastníka řízení tzv. obecným zmocněncem. Důvodová zpráva zde konstatuje, že se jedná o reakci na obstrukční praktiky některých „přestupkových firem“, nicméně v návrhu zákona nepřipuštění zmocnění není vázáno na to, že zmocněnec užil nějakých praktik, které by mohly být pokládány za obstrukční, ale pouze na to, že zmocněnec vystupuje v různých řízeních opakovaně. Pokud tedy pravidelně zastupujete například manželku, protože sama neumí s úřady vyjednávat, může se vám stát, že zastoupení vaší vlastní manželky vámi nebude připuštěno, protože jste ji již jednou zastupoval před pěti lety. Když ponechám stranou úvahy o ústavnosti takového ustanovení, na tomto bodu se asi nejvíce projevuje, že návrh zákona připravovali lidé, kteří nemají ani ponětí, jak to v praxi funguje („přestupkové firmy“ stejně většinou fungují na základě substituční plné moci advokáta, protože alespoň ty serióznější mají „za sebou“ advokátní kancelář, a ty, které ji nemají, prostě budou činit úkony klientovým jménem), ale mají enormní zájem zamezit tomu, aby se vzájemně zastupovali lidé, kteří to prostě umí a dovedou, protože by je mohli hájit úspěšně a dosáhnout pro ně práva.

Podstatnou vlastností návrhu zákona je vytváření prostoru pro korupci, klientelismus a zneužívání pravomoci. Kromě již popsaného zvýšení odstupu mezi výší sankce ve správním řízení a při projednání na místě, která nepochybně povede k různým formám nátlaku na řidiče, je zde ještě jedna věc. Výše pokut při projednání příkazem na místě se dále stanovuje jako pevná, a to konkrétně ve výši 1.500 Kč, 2.000 Kč a 5.000 Kč, a to s výjimkou pokut ukládaných podle § 125f odst. 1 pís. k), tedy „jiná porušení zákona“. V praxi to znamená konec různých těch pokut v řádu stovek Kč, které jsou nyní ukládány a jejichž pro řidiče příznivou výší si policisté pojišťují „čárky“ za na místě vybrané pokuty. Předkladatelé to prezentují jako opatření na snížení korupčního potenciálu, v praxi to bude fungovat přesně opačně, protože policisté budou řidiči nabízet překvalifikování skutku tak, aby „spadnul“ do pís. k), výměnou za všechno možné, což se ostatně děje již nyní.

Už nyní vykazuje policie čím dál výraznější sklony k zneužívání pravomoci při projednávání přestupků „v terénu“, viz např. tento článek, a tahle novela k tomu přidělá turbo. Osobně se domnívám, že si zde policie optimalizovala návrh zákona pro sebe, aby zajistila pro své příslušníky materiální nedaněný benefit svého druhu. V tomto ohledu, tedy budování absolutní autority policie „na místě“, shledávám návrh velmi promyšleným až vychytralým.

Oproti tomu existují věci, na které se ministerští úředníci úplně vykašlali. Například existuje usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 30. 9. 2015, sp. zn. 6 As 114/2014, ve kterém senát NSS dospěl k závěru, že i jednotlivý záznam bodů je trestem, nikoli administrativním aktem, jak až do té doby svorně tvrdili úředníci a soudy nižších instancí. To by za běžných okolností mělo mít dopad na sféru správního trestání, nicméně ministerští úředníci se nenechali v jejich represívním řádění nějakou judikaturou rušit. Rozsudek byůl vyhlášen v roce 2015 a nyní již čtvrtý rok nastává situace, že někteří řidiči jsou postiženi dvojím trestem, což je nesprávné a nezákonné a protiústavní. Správní orgány však paradoxně musejí tuto praxi zachovávat, protože neexistuje procesní prostředek, jak dvojí trest neudělit.

Dále jsme se zaměřili na to, o jaká fakta se vůbec opírá tento šílený návrh zákona. Nejsou nám známy žádné věrohodné poznatky ze kterých by plynulo, že současná praxe ve správním trestání je nedostatečná, snad s jednou očividnou výjimkou, totiž že stát a jeho silové složky zjevně nemají pod kontrolou závážná porušení zákona (alkohol, drogy) páchaná specifickými skupinami řidičů, kteří mají image netrestatelnosti (cizinci, policisté, politici, vysoce postavení manažeři státních firem, celebrity a další příslušníci nové aristokracie), někdy s vážnými následky.

Nejednalo se z naší strany o nějaké přehnané hnidopišství, jak by si někdo mohl myslet, ale o to, že zákon o provozu na pozemních komunikacích představuje normu, která zasahuje do života v podstatě každého občana, a jakékoli změny v něm by měly být pečlivě odůvodněny. Zejména pak v případě, kdy se stát a jeho orgány chystají na základě této normy výrazně zasahovat do života občanů v takové míře, vyměřovat jim pokuty ve výši několika měsíčních platů nebo jim udělovat zákazy činnosti v délce trvání mnoha měsíců, což jsou postupy, které jistě mohou ovlivnit život mnoha občanů a stát se pro ně likvidačními z důvodu ztráty zaměstnání. Očekávali jsme, že předkladatel bude ve všech jednotlivých případech poměřovat, zda jím navrhovaná, mnohdy drakonická opatření jsou přiměřená chráněnému zájmu, a nebude vznikat disproporce, která již nyní ve velké míře existuje a kterou občas nazýváme českým dopravním fašismem. Očekávali bychom tak, že předkladatel provedl rozsáhlé analýzy účinnosti současného systému správního trestání a širší společenskou diskusi, do kterých by byli kromě policie a ministerských úředníků zapojeny například profesní a občanské organizace, odborníci (ti skuteční, nikoli smyšlení a nastrčení „dopravní experti“), právníci a odborníci na dopravní infrastrukturu.

V další fázi jsme se tedy zajímali o to, jak takový návrh vlastně vznikl a kdo se na něm podílel. Výsledek této investigativní činnosti je ještě šílenější než návrh zákona samotný.

V důvodové zprávě k této navrhované novele MD uvádí:

„Současná míra dosahování cílů vymezených v Národní strategii bezpečnosti silničního provozu není dostačující a předkladatel ve snaze snižovat dopravní nehodovost včetně nehod s fatálními následky provedl komplexní analýzu stávající právní úpravy správního trestání v této oblasti“

Usoudili jsme, že tuto „komplexní analýzu“ musíme mít. Ministerstvo dopravy v minulosti kladlo odpor vydání surových anonymizovaných dat z bodového systém za účelem jeho nezávislé analýzy. Kromě toho nás zajímalo, jakými argumenty se vůbec dá dobrat k závěru, že když represe nepomáhá, napraví to ještě více represe. O to více jsme se podivovali, když jsme obdrželi od Ministerstva dopravy odpověď za naši žádost o poskytnutí informací, kde jsme tuto „komplexní analýzu“ požadovali.

To, co nám ministerstvo zaslalo, byly dvě prezentace k bodovému systému, které se dají označit snad pouze jako debilní slátaniny (jedna, druhá). Jednalo se o souhrn různých statistických informací o bodovém systému, navíc pouze za rok 2018. Nejedná se o analýzy, ale jen o jakési neumětelské pokusy o statistiku na zhruba středoškolské úrovni, a vypracovalo je Centrum dopravního výzkumu, což hovoří za vše. Tato státní „výzkumná“ instituce je prosluslá neseriózností a ideologickým vedením, což je ovšem vynahrazeno „těmi správnými“ rigidními postoji jednoznačně na straně represe. Každopádně CDV není institucí povolanou ke „komplexnímu analyzování“ správního trestání, jelikož to aní není oblast jeho působnosti.

Ministerstvo si asi bylo vědomo, že je ohledně svých „komplexních analýz“ z Centra dopravního diletantství deficitní, a začalo v odpovědi na naši žádost kličkovat. Už nečerpalo jen z „komplexní analýzy“, ale prý vycházelo i z pramenů jiných, zejméně z „kontinuální dlouhodobé činnosti, jejíž součástí byla pravidelná jednání, které vedl odbor legislativy, jak v rámci dopravního resortu, tak i se zástupci dopravní policie. Na těchto jednáních byl kromě dalších aspektů týkajících se zvýšení bezpečnosti silničního provozu projednáván též vliv správního trestání v intencích silničního provozu a jeho efektivita“.

Ministerský mluvka Stadler prokázal nemalou kreativitu, nicméně ani jeho vyhýbavý slovník nezakryl pochybný a diletantský způsob, kterým „pracovní skupina“ úředníků a vrcholových představitelů silových složek návrh zákona připravila.

Následovala žádost druhá. Ta směřovala k tomu, kdy tato zmíněná „jednání“ probíhala, kdo se jich účastnil a požadovali jsme zápisy z těchto jednání a kopie podkladů prezentovaných při tomto jednání.

I na tuto žádost ministerstvo odpovědělo. Zápisy z jednání nebyly pořizovány. Na jednáních byly prezentovány poznatky jednotlivých účastníků primárně ústní formou, žádné podklady, které by byly na jednáních prezentovány, proto k dispozici ministerstvo nemá.

Ohledně jmenného seznamu účastníků jednání, ministerstvo nám nám sdělilo, že na přípravě návrhu se podílely tyto osoby: Mgr. Martin Vavřina (státní tajemník v Ministerstvu dopravy), brig. gen. Ing. Tomáš Lerch (netřeba představovat), Mgr. Jana Budíková (vedoucí oddělení dopravní legislativy MDČR), Mgr. Ivan Frasch (MDČR, ředitel odboru legislativy), Mgr. Karel Bezděkovský (MDČR, oddělení agend řidičů), Mgr. Stanislav Dvořák (MDČR, ředitel Odboru agend řidičů), Ing. Martin Farář (BESIP), Mgr. Zuzana Kripnerová (MDČR, Oddělení správního řízení), Kateřina Janovcová (MDČR, odbor provozu silničních vozidel), Mgr. Kamila Toulová (MDČR), JUDr. Erika Pituková (MDČR), JUDr. Miroslav Kvapil (MDČR). Pokud tam nevidíte nic o zástupcích profesních organizací, autoškol a podobně, nevidíte to tam správně – nebyli u toho. Ministerstvo se ani neobtěžovalo sehnat si prostituující pochybné dopravní experty, aby dodalo svému návrhu image širší akceptace, anebo se přišlušní experti nenechali do toho uvrtat.

Jaký bude další osud tohoto zprasku, je samozřejmě otázka. Dokonci i Ministerstvo vnitra, které jistě nebudeme podezřívat z nějaké přehnané liberálnosti, mělo k tomuto šílenému materiálu celou řadu zásadních připomínek, včetně toho, že návrhy předkladatele nejsou podloženy ničím a výši některých sankcí pokládá ministerstvo vnitra za nepřiměřeně vysokou. Doufejme, že vláda vrátí tuto prasárnu navrhovateli zpátky k dopracování. Pokud by se tak nestalo, pak tento úřednicko-policajtský návrh zákona zamíří do sněmovny, kde již nyní krouží lobbističtí supi nejrůznějšího druhu a materiál tak nepochybně dozná změn z důvodu poslanecké kreativity. Například poslanec ČSSD zmr. Birke opět přijde s jeho návrhem povinných lékařských prohlídek řidičů bez ohledu na věk každých 5 let, který předložil nedávno, také bez jakéhokoli zdůvodnění, proč je něco takového zapotřebí a který nedávno stáhnul. Skutečně nedovedu odhadnout, kam se celé projednávání vrtne, ale dostatečně alarmující mi připadá už jen to, že se něco takového odehrálo.

V neposlední řadě, bylo mi potěšením přiblížit vám, čtenářům, proces, jakým se v ČR rodí právní normy a ukázat na praktickém příkladu, co je to právní voluntarismus v praxi. Náš malý kolektiv ze spolku Mobilita 2014 tím byl skutečně šokován. Tohle bylo ještě šílenější, než jsme čekali. Je typickým znakem banánových republík, že se silové složky podílejí v takové míře na tvorbě zákonů, které následně vymáhají. Udivující je i bohorovnost ministerských úředníků, kteří navhrují tak hluboké zásahy do legislativy bez opory v jakýchkoli přezkoumatelných faktech, pouze na základě vzájemných pocitů a „poznatků“, které si ústně vyměňují na neveřejných jednáních, ze kterých neexistují zápisy. Vypadá to spíše jako jednání nějaké mafie ohledně dělby teritoria pro výběr výpalného. Stejně tak nás konsternovala skutečnost, že centrální orgán v podstatě klame zákonodárce a argumentuje komplexními analýzami, které není schopen předložit.

Můj osobní dojem z celé novely je velmi rozpolcený. Na jedné straně musím poněkud pokrytecky politovat, že povede k další rozsáhlé represívní kampani proti nejširším vrstvám obyvatelstva. Na druhé straně to snad přiměje nadkritický počet řidičů hodit za hlavu to každodenní ignorantství, kdy se nezajímají o svoje čím dál více se zhoršující postavení a nechají si od státní správy srát na hlavu pod nejrůznějšími záminkami. Jedno „jde o bezpečnost“, podruhé „experti tvrdí“. Třeba se jim rozsvítí, až po nich bude nějaký zpovykaný úředník chtít sto tisíc pokutu. Nemohu také nevidět celou řadu příležitostí v obraně, které takto amatérský návrh dává, ale o těch z taktických důvodů pomlčím.

Celý proces můžete chápat i jako příležitost k tomu, do celého procesu z pozice občana zasáhnout. Současný parlament je mnohem více heterogenní a čtenáři D-F mívají zajímavé kontakty, nehledě na to, že několik poslanců tento web přímo čte. Tohle svinstvo nesmí projít.

12.05.2019 D-FENS

Související články: