Silniční fašismus v právním státě

Že prý žijeme v právním státě. Píše se to v různých právních pojednáních i učebnicích, které čtou studenti možná i na plzeňských právech. Plamenně o tom mluví významné celebrity, naposled co jsem zaznamenal (psáno v listopadu 2018) vzali právní stát do huby státník Tullamore Kalousek a předseda usoudu Rychetský.

Jako mnozí podobní výtečníci si svými činy vytvořili vysoký morální kredit, jako přirozené autority si mohou dovolit lid školit, a o právní stát se nesporně zasloužili: Kalousek, nejlepší ministr financí všech dob, geniálně vyřešil poslední krizi zvýšením daní. Vysoce sofistikované nápady z něj padají nejpozději obden, a pokud je nalit, tak každá druhá věta obsahuje nějakou genialitu. Rychetský, bývalý reformní bolševik, opustil svou marxistickou sektu a jako vrchní hlídač dodržování práv a svobod lidí politiky a jejich státem shledal odevzdání suverenity českého státu do Brusele souladným s ústavou. Články 1 (1) „Česká republika je svrchovaný …stát…“ a čl. 2 (1) „Lid je zdrojem veškeré státní moci…“ ústavy ho v náročném politickém rozhodování nezmýlily, má přece marxistickou průpravu v aplikaci fanatismu a perverzní mocenské vůle vládnoucí šlechty.

Tolik úvodem a dál už vážně.

Právní stát monopolně provozuje veřejné komunikace a určuje a vynucuje pravidla provozu. Dodržování pravidel vynucuje tak krutě, že se pro to vžilo poněkud nepřesné označení silniční fašismus. Formálním cílem je bezpečnost provozu, skutečným cílem je výběr pokut a podle mě i příležitost k ponižování a pronásledování lidí nebezpečnými, perverzními a nesnadno odhalitelnými úchyly, obecně zvanými psychopaty, mezi fízly a správními úředníky. Lidé s asociální poruchou osobnosti, jak se oficiálně a s nemalými komplikacemi psychopatie přejmenovala v novém diagnostickém manuálu amerických psychiatrů DSM-5, totiž prokazatelně pociťují při týrání jiných lidí radost.

Aby se stát mohl považovat za právní, musí dodržovat jisté zásady ohledně omezování práv a ukládání povinností lidem. Povinnosti mohou být uloženy a omezitelná práva omezena toliko zákonem. Nadto musí při ukládání povinností šetřit podstaty a smyslu práv a svobod, a nesmí omezení zneužívat k jiným účelům, než ke kterým byla stanovena. Co přesně znamená šetření podstaty práv a jak se zjišťuje, jestli zákonodárce nebo orgán veřejné moci tento požadavek splnil, bylo právními teoretiky a judikáty ústavního soudu rozpracováno do obecné metody nazvané test proporcionality. V testu se nejdřív zjišťuje, jestli uložená povinnosti nebo omezení svobod sleduje rozumný a legitimní cíl a jestli navržené opatření může kýženého výsledku dosáhnout. Poté se zkoumá, jestli omezení svobod nepřevyšuje míru ještě nutnou k dosažení cíle a poměřují se svobody a práva omezené s omezením chráněné. Víc právní teorie v dalším potřebovat nebudeme. Zájemce o důkladnější pojednání o náležitostech právního státu odkazuji na vysoce intelektuálně zajímavá a svěžím jazykem psaná právní díla, učebnice, komentáře a judikáty usoudu.

Pravidla provozu nutně musí být obecná a tak v některých konkrétních případech nedodržení pravidla vede k nehodě, a v jiné situaci se porušením identického pravidla hovno stane. Mocenskou obsedancí trpící a narcismem postižení politici, fízlové a úředníci jsou posedlí představou, že nehody jsou následkem nedodržování pravidel, a proto je třeba tvrdě trestat jakýkoli přestupek. Tato představa je pouhou halucinací, a pokud ji pronáší někdo posedlý mocí, je zlovolnou propagandistickou manipulací, neboť je v rozporu se známými a statistikou nehod prokázanými příčinami nehod, mezi kterými suverénně dominuje nepozornost http://dfens-cz.com/pozorometr/. Další nebezpečnou a nepodloženou fikcí je představa, že pachatelé přestupků způsobují nehody, zatímco vzorní dodržovači nehody nedělají. Důkazy nepodložené fantazie vedly k zavedení systému bodového hodnocení řidičů. Desítky tisíc lidí se vybodovaly a statisíce byly ve správním řízení krutěji potrestáni, protože měly nějaké body. Data z bodového systému na druhé straně umožňují test zlovolné konstrukce o souvislosti páchání přestupků a nehod, což měl zákonodárce udělat nejpozději v důvodové zprávě při zavádění bodového systému z tehdy dostupných dat. Neudělal to, tak jsem to udělal za něj. V míře značně omezené, než k zamýšlenému účelu dostatečné. Nemám vůbec zájem ani čas, natož desítky milionů od státu, abych dělal práci za všelijaké BESIPy, dopravní centra a podobné parazitické výrobce represi odůvodňující propagandy. Z bodového systému jsem získal data, která dokazují, že mezi vybodovaní řidiči byla jen nepatrná část těch, kteří zavinili nehody se zraněním nebo usmrcením.

Sám příběh získání dat je jedním z mnoha, které nedělají právnímu státu dobrou reklamu. Když chceme od státu informaci, požádáme o ni podle informačního zákona. Systém bodového hodnocení je součástí registru řidičů. Správcem registru je ministerstvo dopravy. Tak jsem v roce 2014 ministerstvo požádal, aby mi sdělilo kolik platí externímu dodavateli za vedení databáze registru, poslalo příslušné smlouvy, navalilo strukturu databáze a hlavně poskytlo data o bodovaných přestupcích vybodovaných řidičů za předchozí tři roky. InfZ stanoví povinnému subjektu lhůtu 15 dní k poskytnutí informace. Že ministerstvo zaplatilo v roce 2013 firmě ICZ za vedení databáze registru řidičů 35 milionů mi sdělili ve lhůtě. Údaj se jistě nebude líbit stoupencům zastupitelské demokracie, kteří varují před vysokými náklady obecného referenda. Moc mě těší, že jim mohu alespoň maličko boj proti referendu pokazit. Smlouvy mi byly poskytnuty po čtyřech měsících. Data o vybodovaných řidičích jsem dostal až po čtyřech letech a vyžádalo si to celkem 16 různých podání: žádosti, rozklady, žádosti o ochranu před nečinností, žaloba, stížnost na průtahy, žádost k určení lhůty k provedení úkonu a kasační stížnost. Ministerstvo nedodrželo lhůty dané InfZ ani v situaci, kdy jeho zamítnutí rozkladu NSS zrušil. Místo struktury databáze jsem také až za čtyři roky dostal obsáhlé a podle mě i seriozní, nicméně naprosto děsivé vysvětlení, proč ministerstvo strukturu získat nemůže. Kdo asi věří, že když nemá oprávnění k zadaní příkazů k vypsání struktury, má přehled o metodách zabezpečení dat milionů lidí a jejich implementaci kontroluje. Celkové náklady ministerstva na neposkytnutí informace byly 20 400 Kč, z toho 9 900 dostal advokát za povinné zastupování u NSS. Soudní poplatky a DPH za právní služby platil stát sám sobě.

Data o přestupcích vybodovaných řidičů jsou za roky 2011, 2012 a 2013. Bodování bylo později trochu upraveno, nicméně nedůležitější závěr není dotčen: bodový systém hodnocení řidičů má na bezpečnost provozu minimální vliv. K závěru dojdeme už jen porovnáním počtu nejtěžších přestupků nevybodovaných a vybodovaných řidičů. Samo porovnávání je vopruz, protože ministerstvo o všech přestupcích publikuje pouze čtvrtletní zprávy a pouze v pdf souborech. Masochizmem netrpím, proto se budete muset spokojit s porovnáním čísel jen za rok 2011. V tom roce bylo při nehodách zraněno 25611 a usmrceno 707 lidí, z nichž bylo 369 řidičů. Ze všech bodovaných 294 dostalo 7 bodů za usmrcení a 1136 dostalo 7 bodů za zranění podle dvou nejčastěji použitých paragrafů zákona 40/2009. Hodnoty v identických kategoriích v množině vybodovaných jsou 22 a 99. Vybodovaných bylo 4353 a do roku 2013 jejich počet klesl na 887, počty bodovaných za usmrcení a zranění se v této množině drží na skoro stejných hodnotách. Hodnoty ve všech uvedených kategorií se meziročně moc nemění, což dokazuje, že řízení skončená v roce následujícím po roce zahájení nemají na roční čísla nijak významný vliv. Z čísel plyne, že bodový systém postihl skoro všechny, kteří někoho zrakvili, a několik procent těch, kteří někoho zranili. Postihl, ale jezdit dál je nechal. Ze silnic odebráním řidičského průkazu odstranil pouze nějakých deset procent škůdců na životech a zdraví, v absolutní hodnotě něco kolem stovky. Zato collateral damage je monstrózní: postih stovek tisíc lidí body, pokutami nebo odebráním řidičského průkazu. Jak patrno, jen malá část potrestaných někomu uškodila. Zato pachatelé nehod s malou škodou na autech nedostávají pokutu ani body. Ostatně by bylo zajímavé podívat se na distribuci malusů v povinném ručení. To se ale nestane, pojišťovny data nedají a dostat je z nich nejde. Stejně zajímavé by bylo vědět víc o recidivě viníků nehod. Viníky nehod s usmrcením nebo těžkým zraněním odstraňuje ze silnic i soudní soustava trestní, která s bodovým systémem a tedy ani s tématem článku nesouvisí.

Vyzbrojeni právě zmíněnými fakty se podíváme, jak si silniční fašismus vede v testu proporcionality, tedy jestli má místo v legislativě právního státu. Sám cíl, totiž bezpečnost a plynulost dopravy, je legitimním veřejným zájmem. Může brutální postih za nedodržování pravidel dosáhnout bezpečnosti? Že nemůže je z praxe známo dávno a prezentovaná data přináší další silný důkaz, neboť systém trestání za porušování pravidel postihuje nepatrnou část viníků nehod. Je míra následků vynucování dodržování pravidel přiměřená výsledkům? Fakt by mě zajímalo, kolik milionů by chtěla právní firma, která by spáchala odůvodnění kladné odpovědi. Postih pachatelů přestupků, kteří sice porušili pravidla, ale nikoho nepoškodili, omezil jejich důstojnost a majetková práva. Následky krutého postihu nemohou vyvážit nutnost dodržovat pouze pro silnice specifické normy jednání, a už vůbec ne, pokud jejich nedodržením nejsou ničí práva poškozena.

Zákony v právním státě přijímá sbor individuí, který mnozí občané s úctou nazývají zákonoblijcem, ba i důvěrněji. Může zákony i rušit, avšak bodový systém a pokuty za dopravní přestupky rozhodně nezruší a nějaké principy právního státu či dokonce fakta s ním nehnou. Tak jako vždy, občané si musí svou důstojnost a svobodu uhájit sami. Nenásilnou cestou je ústavní stížnost a návrh na zrušení části zákona o provozu podaná některou z desítek tisíc obětí vybodování či někým zle postiženým sérií pokut. Nebo nějaký jiný způsob, který neznám. Boj to bude dlouhý, ale výsledek bude v každém případě win-win. Buď bude silniční fašismus nějak omezen, nebo, a to mnohem pravděpodobněji, ústavní soudci přiloží další kytku na pohřební věnec právního státu, aby zářila vedle té za přestupek provozovatele. Kytky ústavních soudců mají zvláštní vlastnost: jsou zároveň i kroky na cestě k naplnění čl. 23 LZPS. A právní stát už teď je pouhou omlácenou, poblitou a pochcanou fasádou na bizarní chiméře státu složené z postmoderního neomarxismu a korporátního fašismu.

Získaná data z bodového systému poskytnu komukoli, kdo prokáže schopnost je smysluplně použít. Napište si do diskuse nebo panu domácímu. Důvodem selekce je nebezpečí obsahově a argumentačně vadného nebo přímo dementně sepsaného podání (např. v I. ÚS 2878/10). Vytvořením obří překážky rei iudicatae by se dál zhoršila už tak obtížná situace. My Češi jsme národ ovcí a sráčů. Zájemci mailbox nezahltí a obě očekávané žádosti budou ihned vyřízeny.

09.12.2018 Drzý Stěžovatel

Související články: