Celou Evropou otřásla nedávno pořízená fotka malého utopeného syrského chlapečka, jehož mrtvé tělo vyplavilo Středozemní moře na tureckou pláž; dotyčný se utopil, když se jeho rodina, podobně jako tisíce dalších imigrantů, snažila dostat na řecký ostrov Kos a jejich loď se potopila, což stálo život ještě několik dalších lidí. Zpočátku se mě tato fotografie nijak hluboce nedotkla, ale když jsem ji pak začal vídat všude po Internetu, začal se mě zmocňovat pocit zmaru, přičemž dnes již mohu prohlásit, že se jedná o možná nejsmutnější fotku, kterou jsem kdy v životě viděl, nebo alespoň rozhodně k takovým patří. Z jakého důvodu […]

Věřím, že na tomto serveru nemusím nikoho s projektem Víta Jedličky seznamovat, neboť je všem už znám; nechci se ani pouštět do nějakých predikcí budoucnosti (s ohledem na to, že jich už na toto téma byly napsány mraky). Rád bych však věnoval pár řádek tomu, jak je tento projekt přijímán veřejností, zejména pak její libertariánskou částí. Pro jistotu hned na začátku předesílám, že ač jsem o projektu věděl o chvilku dříve, než byl uveřejněn v médiích, nepatřím k žádnému organizačnímu týmu kolem Liberlandu, ani nežádám o občanství (protože stěhovat se tam neplánuji a žádný jiný důvod k tomu zatím nespatřuji, […]

Učinil jsem zajímavé pozorování: lidé s krátkými vlasy jsou špatní, zlí a zasluhují vyhostit z naší země, pokud si nenechají vlasy narůst alespoň na ramena. Ptá se snad někdo proč? Jen se podívejte na všemožná zvěrstva, která tito lidé napáchali. Nacisté ve Druhé světové válce například; na všech dostupných fotografiích mají krátké vlasy. Viděl jsem obrázky zachycující nechutné mučení lidí a mučitelé byli velmi často krátkovlasí. Armády po celém světě zabíjejí lidi, často civilisty; a řekněte sami, kolik vojáků dnes nosí dlouhé háro? A co třeba dopravní policie, jejímž úkolem je téměř výhradně buzerace slušných lidí; kolik z nich má […]

Kolektivní vina je princip, který většina myslících a nezkažených jedinců odmítá coby nemorální svinstvo; a není divu: proč by měl kdokoli zodpovídat za činy někoho jiného, koho často ani nezná a už vůbec nemá nad jeho chováním žádnou kontrolu? Bohužel však navzdory deklaracím tohoto odmítání pozoruji stále častěji ve svém okolí i v internetových diskusích následující jev: mnozí kolektivní vinu sice v obecné rovině odmítnou jako princip zavrženíhodný, avšak v konkrétních případech ji sveřepě aplikují; a právě tomuto rozporu bych rád věnoval svůj článek. Čtenáře, které to nenapadlo hned po přečtení perexu, bych rád varoval, že půjde o teoretický článek […]

Eu je řecký výraz pro dobrý, thanatos znamená smrt; eutanazie by tedy měla být dobrá smrt. Existuje vůbec něco jako dobrá smrt? Těžko říci; leč v určitých případech ji někteří lidé preferují před životem. Sprovodí-li se ze světa sami, celkem není co řešit. Jsou však i jedinci, kteří chtějí či potřebují, aby jejich život místo nich ukončil někdo jiný, čímž se dotyčný – ač tomu můžeme v rámci humanity říkat jakkoliv – stává vrahem. Ačkoliv právní řády mnohých zemí eutanazii od vraždy odlišují, ČR mezi ně (neklamou-li mne mé chabé znalosti našeho práva) nepatří, což dle mého názoru dává smysl, […]

Jako anarchistu by mě pravděpodobně neměly podobné věci překvapovat, leč stalo se; asi jsem byl příliš naivní, když jsem se domníval, že Petr Mach se od ostatních politiků diametrálně odlišuje. Stále ještě si samozřejmě nemyslím, že by to byl nějaký další Paroubek, Schwarzenberg, Zahradil či Babiš, na druhou stranu k nim má asi blíže, než jsem bláhově doufal. Pro podporu nějaké politické strany (ať už tím, že ji budu volit, dávat na ni ostatním kladné reference, nebo ji finančně podporovat) jsou pro mě naprosto zásadní dvě věci: zaprvé její program a zadruhé důvěra v to, že slovo jejích představitelů platí […]

Příběh, který vám budu vyprávět, se neodehrává, jak by mohl název napovídat, na Divokém západě, nýbrž v pražském Karlíně; a ačkoliv zdaleka nejsem takový formát (ani Blondie) jako Clint Eastwood, zahraji si zde roli hodného (bohužel; až do dneška bych totiž řekl, že mé chování bylo spíš jen normální, nijak zvlášť dobré). Ostatní aktéry asi nebude příliš těžké identifikovat. Na závěr si pak neodpustím několik úvah, které se budou ubírat směrem, na který jste si, moji milí čtenáři, ode mě už asi zvykli. Vše začalo, když jsem byl dnes v práci pověřen analýzou a programováním čehosi, o čem jednak nikdo […]

Další kolo posvátného rituálu demokracie skončilo. Sledování tohoto divadla je pro mě celkem uklidňující; když jsem ještě věříval v demokracii, byly pro mě volby ohromnou událostí, kterou jsem velmi prožíval; pak se má víra v demokracii začínala otřásat v základech a volby mě frustrovaly; to se však od jisté doby změnilo. Proč? Protože volby už hezkou řádku desetiletí reálně naprosto nic nemění. Pokud vím, naposledy něco změnily před 67 lety, což mimochodem vůbec nebylo pěkné; a od té doby nic. Jako výstup voleb očekávám naplnění parlamentu lidským hnojem, jenž provoní můj život; což není žádná změna oproti tomu lidskému hnoji, […]

A je to zase tady: politici nás, poddané, zase jednou potřebují; po několika letech zvyšování daní, skandálů a průserů, buzerace lidu státními orgány a utahování šroubů nastává zase období patolízalského podlézání a boje o přízeň voličů. Tentokrát nejsme svědky agresivní negativní kampaně, což může být buď proto, že minulost ukázala neefektivitu tohoto stylu propagace, ve které se vyžíval především sexy mozek (což se mu pokoušela ODS vrátit, nicméně to provedla svým typicky bezzubým stylem, takže to bylo jen k smíchu), nebo proto, že rudá a oranžová dominuje politické scéně tolik, že již není třeba se proti nikomu vymezovat. Co nám […]

Jelikož se momentálně nacházím v zahraničí, u internetu zde netrávím moc času, nezbývá mi prostor pro diskutování na D-FENSu. Přesto však stále čtu články a na ten Coverův o soukromí prostě nemohu nereagovat. Ne snad proto, že bych chtěl tuto polemiku skrze články vést navždy, každý jsme své již napsali; nemohu se však neozvat ve chvíli, kdy oponent vezme má tvrzení, naprosto je překroutí a místo mé teorie vyvrací jakousi její nesmyslnou karikaturu, se kterou bych sám nikdy nesouhlasil. Covera si jako autora velmi vážím a jsem přesvědčen, že nic z výše uvedeného nebylo jeho úmyslem; přesto však považuji uvedení […]