politické úvahy

Totalita včera, dnes a zítra

Dlouhá staletí či tisíciletí žilo lidstvo v podřízenosti vůči svým vladařům. Ti byli králi z boží vůle, proti čemuž nebylo radno protestovat; a kdo to zkusil, dopadl nedobře. Ne všichni diktátoři dávné minulosti uvrhli své poddané do tuhé totality; ale když se tak stalo, mívalo to určitou podobu: všemocný král, kolem něj rodina a jeho nejvěrnější (ale i pro ty byl král něčím speciálním), pak další dvořané a vlivní lidé; a nakonec chudina, která na ně dřela a vzhlížela k nim.


„Socanství“ není svobodná volba; je to její opak

Po dlouhé době mě k sepsání článku pro D-FENSův weblog motivoval Challengerův text „Euthanázie a jiné věci: socanstvím světlu vstříc!“, ve kterém autor v praxi aplikuje Orwellovo: „Válka je mír. Svoboda je otroctví. Nevědomost je síla.“ V jeho světě je totiž zřejmě „socanstvím“ to, když stát nebrání dvěma lidem v tom, aby učinili něco, na čem se předem dohodli a oba s tím souhlasili. Challenger je zastáncem toho, aby stát takové jednání zakazoval a postihoval, protože je přece zneužitelné; což bývá typická rétorika oněch levičáků, které jinak v článku kritizuje.


Ruská role

Ruský vůdce Putin vrtá hlavou (nejen) našemu panu Zaorálkovi. Ministr chce vědět, k jaké roli se Rusko přihlásí: “Rusko se musí přihlásit k roli, jakou chce v dnešním světě sehrávat..“ (PL, 23. 10. 2016).


Tisíc malých nepřátel

K napsání článku mě postupně navedla úvaha o stavu systému a jeho změně. Lidé dokázali změnit systém, většinou za vysokou cenu, která se (bohužel) zdá nutnou podmínkou skutečné hluboké změny, a to v momentě když je ten systém natlačil proti zdi. Sametové revoluce a podobné způsoby převedení moci nefungují, protože nemají sílu změnit chování lidí na základní (tj. etické) úrovni.


O zákonech

Do svých dvaceti-pěti jsem byl poměrně brutální levičák, hlásal jsem sociální jistoty, rovnost, lásku a hlavně – neskonale jsem věřil v nekonečné dobro legislativy. Tedy, že zákony existují k tomu, aby nás chránily a zajistily nám fungující společnost.


Malé poatentátní zamyšlení

  Je to již měsíc od druhého masakru v Paříži a téměř rok od toho prvního. Člověk by řekl, že se musí přece něco zásadního stát, ale… je to velmi nemilé, ale nestalo se téměř nic. Evropa, především ta Západní (lepší), páchá dále pomalou sebevraždu a nutí ten zbytek, kde ještě vládne zdravý rozum (i když se nám to občas nezdá), aby dělal totéž.


D-FENS © 2017