Společnost, politika a jiné hříchy
Za války se zle žije. Od nejednoho člověka z Doněcké lidové republiky vím, jak vypadá takový běžný den obyvatele obce nacházející se v první linii. To ale rozhodně neplatí pro Sorošovu byznys zónu jménem Ukrajina. Tam to totiž není tak „horký,“ jak se povídá. Vlastně je to spíš teplý.
Od jisté doby, nemyslím tím naši současnou naprosto pomatenou dobu, ale prostě jen před nějakým časem, se na plastových lahvích začal vyskytovat uzávěr začalo vyskytovat víčko, které bylo k hrdlu napevno připojeno.
Dětské porno, Rusáci, dezinformace, prorusáci, podnikatelé, covid, zkurvení Američani, západní firmy, Jižní Korea, buzeranti, teroristi, agenti Západu, ukrajinská vláda, drogy. Jistě se ptáte, co mají všechna tato slova, na první pohled nijak nesouvisející, společného. Je to jednoduché, všechna tato slova označují „nepřátele“ (často domnělé, někdy skutečné, vnitřní, vnější, prostě různé), ale nejsou to pouze „nepřátelé“, které tato slova označují, jsou to důvody.
Od té doby, co byla ustavena parlamentní komise pro vyšetření střílení, na FFUK se rozhostilo okolo tohoto tématu takové podivné ticho. Mrknul jsem na složení oné komise a myslím, že soudruh Rakušan je se složením spokojen.
Své tradiční teze o neporazitelnosti a mírumilovnosti Ruska se generál Pelz ještě snaží obohatit ve stylu, že ruské cíle jsou „spravedlivé“, mírové a vlastně pro všechny přínosné, včetně samotných Ukrajinců, což dává do kontrastu se zlovolností „kolektivního Západu“ (ruský termín pro aktuální konflikt nahrazující sovětskou klasiku „západní imperialisté“), jenž v pelzovském pojetí usiluje o „světovládu“ a „zničení Ruska“ Těmi ruskými cíli jsou samozřejmě „demilitarizace a denacifikace“.
Po celou dobu existence Tramtárie nedosáhla tato země takových úspěchů jako za časů Velké koaliční vlády (dále jen VKV). Díky vládě, která vysílala jasné signály, získala Tramtárie titul mistrů světa v hokeji, vyhrála Wimbledon a dva roky po požáru vyschlého, kůrovcem sežraného národního parku v něm začala růst tráva, ač škarohlídi z řad ekonomů tvrdili, že kam vstoupí VKV, tam sto let tráva neporoste.
Máme teď takové ošklivé období, kdy je nám o hlavy otloukána „ruská okupace“ s tím, že ruský okupant zadusil křehkou květinku demokracie, tak držte s Ukrajinou, protože Ukrajina má ten samý problém, totiž Rusko. Tak se na to mrknem.
V polovině srpna loňského roku se v Bratislavě odehrála zajímavá událost. Na slovenský a český trh byl uveden překlad jedné z nejdůležitějších knih vzniklých v novém tisíciletí – H. H. Hoppeho opus magnum Demokracie, bůh který selhal.