Justiční mafie podruhé!

Featured Image

Dovolím si komentovat událost, která sice naše životy ovlivní zcela okrajově, ale dobře ukazuje na poměry, ve kterých tu u nás v Kocourkově žijeme.

Nikoho příliš nevyvedla z míry zpráva, že prezident Zeman při svém opileckém čísle zvaném „Vánoční projev“ vyhlásil termín voleb do Poslanecké sněmovny, čímž úmyslně výrazně handicapoval nevládní strany, které budou mít limitované prostředky na volební kampaň a tím pádem i nižší pravděpodobnost úspěchu ve volbách.

Tato událost byla ale poměrně rychle vystřídána další senzací, když Ústavní soud zrušil část volebního zákona, přesněji řečeno, téměř po 20 letech existence našeho státu došlo ke zrušení aplikace d’Hondtovy metody na výpočet poslaneckých mandátů z volebních hlasů do Poslanecké sněmovny. Zákon se zrušil, ačkoli po téměř dvacet let byl OK. Pinkantní také je, že ti, kteří ústavní stížnost sepsali se mezitím v pudu sebezáchovy přimknuli k úspěšnějším politickým stranám a přímo z účinku zrušení těžit nebudou.

Osobně na to nemám jednoznačný názor, v teoretické rovině má posílení nejsilnějších stran v Poslanecké sněmovně v rámci poměrného volebního systému své výhody i nevýhody. V případě, že se politická strana, která se dostane k moci, chová asi tak demokraticky jako liška puštěná do kurníku, což je v našem Čekoprasečáku téměř pravidelným jevem, domnívám se, že jisté protiváhy proti politické svévoli jsou zcela namístě. Na druhou stranu bych tyto pojistky příliš nepřeceňoval, protože když přijde na lámání chleba, v legislativním procesu v našich zeměpisných šířkách a délkách se na sprosťáctví a parazitismu vůči produktivním občanům shodnou strany napříč politickým spektrem. To ostatně dobře dokladuje i současné prodlužování nouzového stavu na věčné časy a nikdy jinak, nebo novelizace soudního řádu správního a podobné sprosťárny vůči občanům.

Fenoménem, nad kterým se ale chci pozastavit, je reakce ministryně spravedlnosti paní JUDr. Marie Benešové, která pro svoji morbidní obezitu a neurvalé vystupování má přiléhavou přezdívku „domovnice“. Domovnice nebyla s nálezem ÚS evidentně spokojena, ale místo, aby kritizovala ústavní jusrisprudenty po odborné a politické stránce, jak se o to pokusil kupříkladu bývalý prezident Václav Klaus, začala zcela nemístně a bez důkazů ústavní soudce napadat, že Ústavní soud je (respektive že „může být“) podplacen. Paní Benešová nemístně spekulovala o tom, zda snad předseda ÚS Rychetský nechce být prezidentem, že soudcům za to „mohl někdo něco slíbit“ příkladmo spekulovala, že někteří soudci hlasovali pro návrh z toho důvodu, aby jim byl potvrzen další desetiletý mandát. To je přímé osočení z trestného činu úplatkářství na úrovni nejvyšších ústavních činitelů, přičemž média toto osočení domovnice bez okolků otisknou a ani se neptají po důkazech, ale ani se nepozastavují nad možnými důsledky.

Paní Benešová, která takto spontánně reagovala, to přece musí vědět, protože patří k nejinformovanějším osobám v justici vůbec, což má zajímavé konotace. Je to totiž právě paní Benešová jako ministryně spravedlnosti, která má na starosti státní správu soudů, a tedy má dohlížet na to, aby se úplatky na soudech nebraly, a vlastně tím říká, že o rozsáhlých případech úplatkářství ví, ale že jí to potírání úplatků je tak nějak u prdele s výjimkou, když by soud vzal úplatek v kauze, která se dotýká nepřímo jejího pašalíku a kdy jí osobně by vyhovoval opačný výsledek řízení. To považuji za jednoznačně prokázané, jinak by totiž takto spontánně nemohla spekulovat.

Když se sprostý občan pokouší dosáhnout a eventuálně překonat tyto behaviorální standardy naší paní ministryně, obvykle to s ním nedopadne dobře. Dobře to dokumentuje například případ justičního aktivisty za dodržování lidských práv v případě mužů pana ing. Jiřího Fialy, který byl v roce 2013 stíhán za trestný čin pohrdání soudem v řízení u Okresního soudu v Kladně č. j. 5 T 52/2013. Při hlavním líčení ve své jiné trestní kauze v roce 2010 uvedl, že úřadující soudce JUDr. Ladislav Koudelka „na něho působí dojmem, že není psychicky v pořádku, a že to vypadá, že je soud v rukou blázna“, po vyhlášení usnesení o vzetí do vazby prohlásil, že „rozhodnutí vydal soudce, který nebyl schopen doložit svůj zdravotní stav, že je důvodné se domnívat, že je nepříčetný a právě se zbláznil“, dále uváděl, že u soudu „v Kladně mají ještě daleko větší kretény než v Nymburku“ a JUDr. Koudelku nazval blbečkem a kreténem. Dne 23. 4. 2010 tamtéž v průběhu hlavního líčení na dotaz JUDr. Koudelky, zda si přečetl písemné odůvodnění rozhodnutí o vzetí do vazby, odpověděl, „že výtvory psychopatů zásadně nečte a dotázal se soudce, zda se vyrovnal s jeho námitkou nepříčetnosti s tím, že vznesl právě námitku nepříčetnosti a nikoli kretenismu, kterou vznáší právě nyní“, dále uváděl, že při rozhodování o vzetí do vazby se soudce choval jako psychicky vyšinutý člověk, opakovaně se dožadoval, aby soudce doložil, že je psychicky příčetný, ve své závěrečné řeči pak soudce označil za nebezpečnou osobu, masově zneužívající své pravomoci, jako pokřiveného chudáka, který nutně vyžaduje psychologicko-psychiatrické vyšetření, s tím že jeho bludy odmítá dále poslouchat, a takto jednal, přestože byl předsedou senátu JUDr. Koudelkou opakovaně vyzýván, aby takových výroků zanechal a upozorněn na skutečnost, že může být vykázán z jednací síně (což nakonec nebyl a ani jiné mírnější prostředky na jeho umravnění použity nebyly).

Pan Fiala byl za tyto výroky odsouzen na 5 měsíců nepodmíněně, které si také odseděl, což potvrdil i krajský, nejvyšší a nakonec i ústavní soud, který v perzekuci pana Fialy neshledal nic nepatřičného a to i přesto, že původní obžaloba z trestného činu, pro kterou Fiala v roce 2010 stanul před soudem, byla nakonec po projednání vyššími instancemi zrušena jako zcela nedůvodná a Fiala zproštěn všech obvinění. Justiční mafie se zkrátka Fialovi chtěla pomstít a za něco jej dostat do basy, což se jí rovněž povedlo.

Při projednávání před Ústavním soudem byla Fialova stížnost pod spis. zn. I. ÚS 1486/15 odmítnuta jako zjevně neopodstatněná. Velká bojovnice za lidská práva, ústavní soudkyně Šimáčková, která nyní aspiruje na soudkyni ESLP, dokonce vyjádřila jisté zadostiučinění, jak je trest spravedlivý a to i přesto, že věděla o naprosté vykonstruovanosti původního obvinění, kdy v perzekuci pana Fialy zjevně soudce Koudelka na zakázku kooperoval s orgány činnými v trestním řízení. Když se podařilo Fialu zavřít za něco jiného, od původního absurdního obvinění bylo upuštěno.

No posuďte sami, zda bylo účelové jednání soudce Koudelky, hodnoceno panem Fialou přiléhavě a zda je soudce Ladislav Koudelka nebezpečný psychopat. Může se pohrdání soudu dopustit člověk, který pravdivě popíše situaci a poměry osob rozhodující v jeho věci a stěžuje si na ně? Dle uvedeného judikátu Ústavního soudu evidentně může, jestliže to útlocit úřadujícího soudce shledá za urážlivé. V opačném případě by totiž musel verdikt zrušit, nebo by musel být nařízen znalecký posudek z oboru forenzní psychiatrie, ve kterém by se chování i struktura osobnosti soudce JUDr. Ladislav Koudelky musely exaktně prozkoumat. Jelikož ovšem Koudelka u psychiatra nebyl, nebylo lze vyloučit, že Koudelka není nebezpečný psychopat zneužívající svoji moc proti bezbranným občanům a tudíž by ani nešlo Fialu nade vší pochybnost z pohrdání soudem usvědčit, neboť existuje teoretická šance, že JUDr. Koudelka nebezpečným psychopatem prostě je. Z jeho chování a vystupování bylo totiž seznatelné, že se v účelové perzekuci pana Fialy psychicky vyžíval, tudíž nebylo možné tvrdit, že by výrok pana Fialy byl zcela nepravdivý  – urážlivé totiž může být pouze tvrzení nepravdivé.

Nejinak je tomu i u případu JUDr. Marie Benešové, která veřejně dehonestuje a obviňuje nejvyšší ústavní činitele třetí moci ve státě z úplatkářství. U paní Benešové se tedy nejedná o podezření ze spáchání trestného činu pohrdání soudem, neboť Benešová své dehonestující a urážlivé výroky nesdělovala během soudního řízení za účelem jej komplikovat a mařit, nýbrž až po tomto řízení za účelem kompromitovat a dehonestovat soudce, jejichž rozhodovací činnost se domovnici nelíbí. Je tedy na právních expertech aby posoudili, zda tyto dehonestující výroky jsou způsobilé snížit lidskou důstojnost členů pléna ústavního soudu a jejich vážnost u spoluobčanů, zda jsou tyto výroky schopny zasáhnout občanskou čest dotyčných a poškodit je v rodinném životě či zaměstnání tak závažným způsobem, aby bylo možné na hysterické výkřiky paní domovnice pohlížet jako na podezření ze spáchání trestného činu pomluvy podle § 184 odst. 2 trestního zákoníku nebo zda tím již paní domovnice spáchala trestný čin křivého obvinění. Nejdřív by ale policejní vyšetřovatel měl zjistit, jestli náhodou na výrocích ministryně spravedlnosti není trochu pravdy a zda vůbec soudci Ústavního soudu požívají spoluobčanů takové vážnosti, jak si sami myslí, neboť naše soudnictví již dlouho a neochvějně svým fungováním stojí na třech základních pilířích, kterými až na vzácné výjimky jsou: 1) bohorovnost a extrémní narcisismus soudců, 2) lenost a nekompetentnost a 3) bezbřehé sprosťáctví. Což je koneckonců modus operandi i dalších mocenských center v naší zemi. Babiš prý z výše uvedeného nálezu ÚS už dva dny nespí, chodí po Strakově akademii, do všeho kope a sprostě nadává. A to je moc dobře, i když není dosud jasné, jaká další morová rána na naši zemi přijde po něm a kdy to bude.

Bylo by třeba, aby i ostatní občané měli stejné právo i prostor kritizovat práci soudů jako je tomu u ministryně Benešové, která sice kritizuje, ale na druhou stranu pro zlepšení práce soudů nic nedělá, ač je to její náplň práce. Na druhé straně budou-li se jednotlivé mocenské složky napadat a sprostě si nadávat v médiích a půjdou si vzájemně po krku, slušní lidé a produktivní občané si u toho mohou dát aspoň kávičku a trochu se pobavit.


4. 2. 2021 Challenger


Související články:


12345 (220x hodnoceno, průměr: 1,51 z 5)
14 396x přečteno

Reklama

D-FENS © 2017