Oznamuje se čtenářům stejně jako zbytku občanů této země, že v dohledné době nejspíš vezme za své zase jeden institut právního státu, a to zejména pokud nebudeme nic dělat.
Zcela nepozorována prošla sněmovnou nenápadná novela soudního řádu správního, která je svým obsahem velmi krátká. Ač text je nedlouhý a důvodová zpráva je plytká, dopady tohoto návrhu mohou být dalekosáhlé.
Požadí novely je následující. Ksindl občanskej se v nepříliš vysokém počtu případů odhodlal bránit se protiprávním rozhodnutím státu a jeho úředních orgánů. Navíc tak činil podezřele úspěšně a v mnoha případech tak došlo ke korekci nepřijatelné úřední praxe, kterou předtím dokonce aprobovaly soudy nižších instancí. O čem to mluvím? O mimořádném opravném prostředku, který se jmenuje kasační stížnost a kterým lze za zákonem stanovených podmínek napadnout výrok správního soudu. Autoři novely došli k závěru, že je Nejvyšší správní soud jako orgán projednávající kasační stížnosti je přetížen a že mu uleví od těch otravných kasačních stížností, kterými se ti občané domáhají spravedlnosti, místo aby platili likvidační pokuty. Zajímavé je, že proti tomuto návrhu se zpočátku postavili i soudci NSS, ale pak změnili stanovisko.
V současné době již existují celkem obsáhlá omezení týkající se toho, kdo, kdy a za jakých podmínek může kasační stížnost podat. Kromě toho soudní poplatek ve výši 5.000 Kč a nutnost podání advokátem fungují jako celkem spolehlivý firewall, aby tam lidé nenosili prkotiny a počet kasačních stížností nerostl nad všechny meze, takže se jejich počet drží v řádu jednotlivých tisíců ročně a nevypadá to, že by docházelo k nějakému významnému zahlcení NSS. Narůstající počet kasačních stížností je nepochybně obrazem zhoršující se kvality rozhodování správních orgánů a nižších soudů. Novela tedy neřeší příčinu, ale následek tím, že lidem odebere možnost se bránit. A nejen to.
Na právní systém mají kasační stížnosti rozhodnuté ve prospěch stěžovatelů, kterými jsou v drtivé většině případů občané, zásadní vliv. V rámci zásady předvídatelnosti předvídatelnosti úředních aktů totiž musejí správní orgány zajistit, aby v obdobných věcech rozhodovaly stejně, čímž se dostávají minulá rozhodnutí o kasačních stížnostech do hry. Významně tak utvářejí právní prostředí, ve kterém žijeme a starají se o to, aby rozhodovací praxe úřadů byla zákonná a jednotná.
Proč má občan, respektive jeho právní zástupce, vůbec důvod kasační stížnost podávat? Prvotní příčinou je zpravidla nějaké úřední rozhodnutí, například o přestupku nebo v nějaké daňové věci, které vzniklo z důvodu naprostého právního ignorantství úředníků v kombinaci s enormním tlakem jejich nadřízených, aby vybírali co nejvíce pokut do obecních rozpočtů. Proti těmto rozhodnutím byl podán opravný prostředek, přičemž se ukázalo, že odvolací orgán toto rozhodnutí potvrdil. Asi tušíte, že kvalita rozhodování druhostupňových správních orgánů je proměnlivá a existují kraje, kde správní orgány vnímají svoji roli jednoznačně jako potvrzující orgán a nikoli odvolací. To je způsobeno mnohočetnými ideologickými a klientelistickými vazbami, které zpravidla končí i začínají u toho, že verbež občanská, která nepatří do žádného klubu a nechodí se správnými lidmi na tenis, na golf ani na hon, může táhnout se svými odvoláními v řiť, protože oni mají sice pravdu, ale my máme kulaté razítko. Dvoustupňovost rozhodování správních orgánů v dopravních věcech například v kraji Jihomoravském je pouze formální a existuje toliko na papíře, stejná situace bude brzy nastolena v Hlavním městě Praze, kde je konstantní zájem, aby o dopravních přestupcích rozhodovaly městské části a o odvolání rozhodoval magistrát.
Občan, který není s tímto přístupem spokojen, ještě nerezignoval a je přesvědčen o své nevině, ten může uplatnit mimořádný opravný prostředek ve formě správní žaloby k místně příslušnému správnímu soudu, kterým je zpravidla soud krajský. Ani tam není situace o mnoho lepší. Soudci sice neusínají ani nevstávají s přesvědčením, že občan je jen otravný ksindl, ale i oni podléhají různým vlivům. Každodenní masáž médií o tom, jak má vypadat správný společensky přijatelný rozsudek, má na nezávislost soudů i jednotlivých soudců devastující účinek, protože když rozhodnou podle zákona, mohou se ocitnout v rozporu s mediální doktrínou exemplárních trestů a generální prevence. Soudce, který se rozhodne vzepřít, bude neinformovanou a neznalou veřejností přibit na kříž stejně jako domnělý pachatel. Mimoto mám z rozsudků některých krajských soudů, a zde opět dominuje zejména jižní Morava, pocit, že i jim je shora vetknuta jistá „generální linie“. Mimoto celá řada soudců jsou prostě ignoranti a mnohdy si ani nepřečtou spis. Stejně je dopředu dáno, jak máme rozhodnout, tak proč ztrácet čas.
Co tedy udělá občan, který se propracuje až sem a natrefí na indolentního soudce, který si zjevně ani nepřečetl spis? Takový občan zmobilizuje zbytky resilience (čekání na rozsudek správního soudu je průměrně 500 dnů) a možná podá kasační stížnost.
Případů, kdy se občan domohl spravedlnosti až touto cestou, je velmi mnoho.
Pokud se přidržíme našeho častého tématu dopravně přestupkové agendy, jednalo se například o nezákonná měření rychlosti, na které si radnice najímaly soukromé společnosti, jako třeba Czech Radar, který pak sponzoroval ODS, a vyplácely je podílem na kořisti jako někdy ve středověku. Nebo připady, kdy zejména obecní policie při opatřování důkazů překračovaly svoje pravomoci. Kasační stížnosti umožnily zpochybnit i taková rozhodnutí, kde se správní orgány neobtěžovaly ve výroku napsat, čeho se obviněný vlastně dopustil, nebo kdy správní orgány neoznačily důkazy nebo neodůvodnily výši sankce. I když se tyto chyby jevily zcela zjevné i laikovi, správní orgány druhého stupně ani nižší správní soudy na ně nereagovaly.
Kasační stížnosti samozřejmě nejsou podávány pouze ve věcech dopravních deliktů. Vyhnul jsem se jejich enormnímu významu v jiných správních věcech, například ve věcech daňových, stavebních nebo regulace podnikání, kde si zpovykané úřady počínají neméně svévolně a neméně agresivně, přičemž korekční mechanismy selhávají stejně frapantně.
Zhruba každá šestá kasační stížnost je proto úspěšná, což představuje nějakých 600-700 rozhodnutí za rok, přičemž za každou se skrývají konkrétní osudy konkrétních lidí. Těm, pokud novela projde, zůstane upřena možnost bránit se nespravedlivým rozhodnutím úředníků. Kromě toho se úředníci a správní orgány doslova utrhnou z řetězu, a to zejména v krajích jako Jihomoravský, kde to je „zmáknutý“ ještě od dob hejtmana Haška.
Pokrokoví soudruzi (nikoli výlučně) z ODS se rozhodli rozšířit institut nepřijatelnosti kasační stížnosti. Pokud by byl návrh skupiny poslanců přijat, umožnil by soudcům NSS odmítnout jakoukoliv kasační stížnost, která nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Kasační stížnost by se tak stala pro občana ve většině běžných situací v podstatě nedostupná a její podání by dávalo smysl jen za velmi specifických podmínek.
V neposlední řadě, návrh novely, pod kterou jsou uvedená jména jako Marek Benda (ODS), Pavel Blažek (ODS) nebo Dominik Feri (TOP09), prostě musí být nějak závadný, musí směřovat k posílení moci státu a oslabení pozice občanů, protože tito lidé už desítky let pracují pouze pro stát a jsou s ním myšlenkově i existenčně srostlí. Typické také je, že v důvodově zprávě není uvedeno, jaké procento kasačních stížností je úspěšné a kolik stěžovatelů tak přijde o možnost se bránit úředním nespravedlnostem.
Překvapující je právě nenápadnost, se kterou se jmenovaným poslancům povedlo jejich návrh protlačit sněmovnou. Právnická obec v podstatě nezareagovala a nesouhlasné stanovisko vlády jim také nebylo na překážku. Pravděpodobně očekávají, že tento materiál stejně nenápadně proleze Senátem, a to je přesně ten moment, kde potřebujeme součinnost vás, čtenářů. Pokud Senát tento návrh vrátí, spadne zpátky do Sněmovny, nevidím jako příliš realistické, že by se to stihlo do voleb znovu projednat, pokud tedy uvedení nectihodní pánové nevyvinou skutečně enormní tlak. K tomu je nutné, aby se o tom senátoři včas dozvěděli a zaujali k tomu stanovisko.
V současné době už nějakou dobu probíhá akce, při které hned několik spolků oslovuje různými cestami senátory a snaží se jim vysvětlit, že se skutečně nejedná o nějakou technikálii, ale odpírání spravedlnosti občanům ve velkém stylu.
O totéž bych si dovolil požádat i já vás. Nejde zde o šíření pravdy a lásky, ale děláme to v našem zájmu. Hned zítra se každý z nás může ocitnout v situaci, kdy na něj úřady něco vytáhnou, například ho zaklekne nějaký finanční úřad nebo na něj někdo pošle udání. A o několik měsíců později, z modrého nebe, se začne dosud bezúhonný občan domáhat kasace.
Seznam senátorů naleznete zde. Nemá smysl obesílat senátory bezmyšlenkovitě, volte senátora z vašeho okrsku, protože to má větší účinnost.
Níže je kopie textu, který můžete vzít jako výchozí, Doporučujeme jej upravit podle vašich preferencí. Rovněž uvítám, když se podělíte se mnou nebo se spolkem Mobilita 2014 z.s. o reakce senátorů. Děkuji.
Vážený pane senátore,
obracím se na Vás ve věci novely zák. č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, která byla 2. 12. 2020 schválena PS PČR a odeslána do Senátu ČR. Tato zdánlivě nevýznamná změna ustanovení § 104a tohoto zákona by neměla být podceňována. Bude mít podle mého názoru naprosto zásadní dopady v oblasti práva občanů na spravedlivý proces.
Jsem přesvědčen, že implementací této novely do našeho právního řádu nebude dosaženo zlepšení právního prostředí v České republice (a důvodně lze očekávat naopak jeho zhoršení), ale pouze zjednodušení práce Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) tím, že v některých sporech nebude do budoucna možno dosáhnout přezkumu rozhodnutí krajských soudů v případech rozhodovaných samosoudci. Věřím, že předkladatelé novely jistě mířili za správným cílem, nicméně jejich snaha bude rezultovat v odpírání spravedlnosti občanům, kteří se brání nespravedlivým rozhodnutím úřadů.
Česká republika se bohužel ocitla v situaci, v níž jsou různé delikty vysloveně vyráběny státní správou – ať už jde o neblaze proslulé zajišťovací (lidově „zaklekávací“) příkazy finanční správy nebo o přestupky v dopravě, z nichž bezostyšně tyjí některé municipality, které neváhají při výběru pokut zajít daleko za hranici zákona. Možná znáte poměrně nedávný a hojně medializovaný případ starosty města Varnsdorf Horáčka (ANO), obviněného v kauze pronájmu a nezákonného využívání radarů. Jde ale i o desítky dalších měst – prokazatelně se porušování zákona v souvislosti s výběrem pokut v minulosti dopouštěla mj. města Blovice, Brno, Hronov, Chotěboř, Jihlava, Kyjov, Lysá nad Labem, Mělník, Moravské Budějovice, Náchod, Nový Bydžov, Olomouc, Praha, Prostějov, Sokolov, Šternberk, Trhové Sviny či Turnov.
Obecní policie v mnoha městech již dávno přestaly plnit svoji původní roli spočívající v zajištění pořádku na úrovni města či obce. Podstatnou a mnohdy jedinou náplní jejich činnosti je plnění obecních pokladen výběrem pokut od řidičů a provozovatelů vozidel. Při jejich činnosti dochází zcela běžně k porušování zákona. Obecní policie na hraně zákona provozují různá měření rychlosti a zásobují správní orgány dostatečným přísunem „přestupků“, které zpravidla nejsou způsobilé jakkoli ohrozit bezpečnost silničního provozu, především však nejsou dle mých zkušeností ve více než 80% většině dostatečně prokázány. Úroveň správních úředníků zabývajících se řešením přestupků setrvale klesá, úměrně růstu jejich počtu. Jejich rozhodnutí jsou často nekvalitní a nezákonná, zcela podřízená zájmu výběru sankce.
Nad prvostupňovými (nalézacími) správními orgány mají bdít odvolací správní orgány, které však až na čestné výjimky svoji roli naprosto neplní. Za této situace je samozřejmě logické, že občan má právo na soudní ochranu před protiprávním udělením pokuty ve správním řízení. Kvalita a předvídatelnost rozhodování správních soudů je však velmi proměnlivá a rovněž se nezlepšuje. Jediným orgánem, u něhož se občan mnohdy může dovolat spravedlnosti a účinné soudní ochrany, je Nejvyšší správní soud.
Kasační stížnosti nejsou podávány pouze ve věcech dopravních deliktů. Stejný význam mají i v jiných správních věcech, například ve věcech daňových, stavebních nebo regulace podnikání.
Uvedené skutečnosti potvrzuje to, že úspěšnost kasačních stížností je dlouhodobě relativně vysoká. Přibližně každá šestá stížnost je úspěšná. Zhruba 700 stěžovatelů ročně se díky současnému pojetí kasačních stížností domůže spravedlivého rozhodnutí. Tento počet se nezdá vysoký, nicméně jedná se o 700 konkrétních osudů jednotlivců nebo jejich firem.
Novela tak řeší až následek, což je přetížení nejvyšší soudní instance, aniž by její předkladatelé jakkoli reagovali na příčinu tohoto stavu, kterou je zhoršující se kvalita rozhodování správních orgánů a nižších soudů.
Důvodová zpráva, o niž se návrh novely opírá, ovšem bohužel obsahuje shrnutí toliko počtu případů, které se k NSS každoročně dostanou. Zcela však absentuje jakákoli analýza úspěšnosti stěžovatelů či kvality práce krajských úřadů, nalézacích správních orgánů a především prvostupňových soudů, která jediná by byla způsobilá odůvodnit daný návrh. Např. v případech zajišťovacích příkazů to byl ve většině případů až NSS, který dokázal nezákonné jednání státní správy zvrátit, a nejinak je tomu i v případě mnoha přestupků.
Vážený pane senátore, jako občan Vašeho volebního okrsku si dovoluji na Vás apelovat, abyste proti návrhu zákona vystoupil a zasadil se o jeho odmítnutí, neboť tento návrh je způsobilý zásadním způsobem zhoršit kvalitu právního prostředí v naší zemi a jeho jediným zásadním důsledkem bude již zcela naprostá libovůle správních orgánů v průběhu správních řízení.
13.12.2020 D-FENS
s poděkováním 30kmh.cz crew.
(266x známkováno, průměr: 1,22 z 5)