Volby 2013 aftermath

Další kolo posvátného rituálu demokracie skončilo. Sledování tohoto divadla je pro mě celkem uklidňující; když jsem ještě věříval v demokracii, byly pro mě volby ohromnou událostí, kterou jsem velmi prožíval; pak se má víra v demokracii začínala otřásat v základech a volby mě frustrovaly; to se však od jisté doby změnilo. Proč? Protože volby už hezkou řádku desetiletí reálně naprosto nic nemění. Pokud vím, naposledy něco změnily před 67 lety, což mimochodem vůbec nebylo pěkné; a od té doby nic.

Jako výstup voleb očekávám naplnění parlamentu lidským hnojem, jenž provoní můj život; což není žádná změna oproti tomu lidskému hnoji, který tam byl předtím a dělal totéž. Hnůj očekávám, hnůj dostávám, což je uklidňující, protože cokoliv jiného, co kdy v celé naší historii z voleb vyšlo, bylo buď stejné, nebo horší. Kdyby náhodou přišlo někdy něco lepšího, budu jen příjemně překvapen; nebo –a to je pravděpodobnější– se probudím.

Úsměvné jsou též reakce lidí, kteří vždy věří, že teď už to konečně bude dobré, teď už konečně přijde ta změna, na kterou jsme léta čekali; a pak ten hrozný šok, když to dopadne jako vždycky. Ještě úsměvnější mi však připadají ti, kdo se o volbách, politicích, veřejných činitelích a celém současném systému vyjadřují sice podobně jako já, nicméně za demokracii by se bili do roztrhání těla, protože demokracie je přece dobro z definice (a že to v praxi nefunguje, přece není vina demokracie, ale těch lidí tady; a nejlepší možný systém řízení společnosti to je proto, že ty ostatní přece fungují jen teoreticky a nepočítají s těmi reálnými lidmi, kvůli kterým ta skvělá demokracie nefunguje).

To jsem ale trochu odbočil. Co nám přinesly včerejší volby? Žádné zásadní překvapení, výsledky se kupodivu –až na SPOZ– od vysoce důvěryhodných předvolebních průzkumů příliš nelišily. Je samozřejmě moc hezké vidět, že lidé poslali Zemanovce přesně tam, kam patří, navzdory masivní kampani, do které se aktivně zapojil i prezident (pikantní bylo též prohlášení, že nebude na billboardech SPOZ, což se však dalo snadno očůrat pomocí billboardů s poštovní známkou, na které bylo to prase zobrazeno).

Moc krásné bylo také to, že voliči konečně odepsali ODS; doufám, že v příštích volbách klesnou i pod těch 5 %, neboť ani teď k tomu nebylo zas až tak daleko. Bohužel neočekávám, že se mi toto přání splní, neboť nebude-li ODS ve vládě (což asi nebude), naštve svou inkompetencí daleko méně lidí, než když svou oblíbenou strategii štěkajícího bezzubého psa, který nemá nohy, předvádějí ve vládě.

TOP09 i s celým svým Bondem, Karlem Bondem, ztratila také více než 30 % voličů, což je naprosto pochopitelné, neboť během své levicové vlády asi potěšila relativně hodně lidí, avšak spíše z řad voličů KSČSSD. Na druhou stranu to lze vidět i tak, že pokus o operaci „prohlásíme se za pravici, vytřeme si zadek těmi hejly, kteří na to skočili, a pak uděláme totéž znovu“ měl v jejich podání 68,25% úspěšnost, což je další z těch mnoha věcí v tomto státu, která by byla k smíchu, kdyby ovšem nebyla k pláči.

KSČSSD v součtu trošku posílila, přičemž toto posílení bylo realizováno masivním nárůstem voličů KSČ a relativně (vzhledem k celkovému počtu) mírným poklesem voličů ČSSD. Ten dramatický nárůst hlasů u komoušů je na jednu stranu k zblití, avšak na stranu druhou to mohlo být i horší s ohledem na to, co tu předvedla takzvaná koalice rozpočtové… no… haha… zodpovědnosti; však si vzpomeňme na Sobotkovy masturbační fantazie o menšinové vládě s podporou nějakých klaunů či komunistů.

Lidovci i Okamiovci prolezli, třeba s nimi bude při sestavování vlády ještě srandy kopec. Zelení táhli do háje i navzdory tomu, kolikrát jsme mohli spatřit v televizi před volbami tu komunistickou lišku, která má ještě tu drzost před nepřevlečenými komunisty bít na poplach a kafrat o nějaké svobodě, což je vzhledem k jejich programu naprostý výsměch komukoliv, komu ještě v hlavě zbyla alespoň půlka mozku.

Svobodní (a mimochodem totéž Piráti) ztrojnásobili svou voličskou základnu, což je sice hezké, avšak do parlamentu to ještě nestačí; každopádně je to dobrý signál nejen pro voliče, ale zejména pro ty, kdo se v té straně angažují a dělají tam tu špinavou práci za nás všechny, že o ně je zájem a že ve své snaze mají pokračovat, protože tato práce bude pravděpodobně jednou oceněna.

Největší bomba je však jednoznačně Babiš! Objevil se na očích široké veřejnosti jen pár měsíců před volbami a ukázal, že k tomu, aby člověk získal skoro milion hlasů a málem s nimi vyhrál volby (nechyběly ani 2 %), je třeba jen vylepit všude spousty billboardů, být stále na očích, vyplnit program prázdnými obecnými frázemi, které neříkají naprosto nic a hlavně nemít žádnou uchopitelnou myšlenku, protože ta by mohla někoho naštvat; jo a ještě rozdat pár koblih.

Za nejzajímavější v souvislosti s těmito volbami tedy považuji otázku, jak je to možné? Skutečně stačí jen hodně mluvit a nic nesdělovat, být viditelný a neprůhledný, rozdat lůze kus žvance a populista může vládnout? Zjevně ano. Možné důvody vidím v zásadě dva (vliv na tento výsledek měly pravděpodobně oba): zaprvé velká moc médií a masivní kampaně (že to jednou „nevyšlo“ Karlovi mnedle nic neznamená, neboť se domnívám, že bez pomoci médií by ten výsledek nebyl ani zdaleka tak vyrovnaný) a zadruhé naprosté zoufalství a frustrace ze současné politické scény, což vede voliče k tomu, aby volili kohokoliv nového.

V minulých volbách se frustrovaní voliči vydali na lov dinosaurů s drsnými hochy (mezi které lze s ohledem na užitý slovník zahrnout i Kočí) z VV, dnes je to zas Babišova VVII; zajímalo by mě, kolik ještě takových iniciativ bude potřeba, než stejnou frustraci, jakou nyní vyvolávají ony „systémové“ (© Němcová) strany, začnou vyvolávat i noví populisté. Tipuji, že ještě tak čtyři volební období. Co bude pak? Buď rekordní volební účast 10 %, nebo přijde někdo s něčím novým, čemu všichni dají hlas; vzhledem k náročnosti průměrného voliče předpokládám, že to bude třeba Michal David v tangách s klokaním ocasem a umělými prsy, který bude v masce krokodýla nabízet voličům kurzy zpěvu zdarma.

Související články: