Předvolební kampaň 2013

Featured Image

A je to zase tady: politici nás, poddané, zase jednou potřebují; po několika letech zvyšování daní, skandálů a průserů, buzerace lidu státními orgány a utahování šroubů nastává zase období patolízalského podlézání a boje o přízeň voličů. Tentokrát nejsme svědky agresivní negativní kampaně, což může být buď proto, že minulost ukázala neefektivitu tohoto stylu propagace, ve které se vyžíval především sexy mozek (což se mu pokoušela ODS vrátit, nicméně to provedla svým typicky bezzubým stylem, takže to bylo jen k smíchu), nebo proto, že rudá a oranžová dominuje politické scéně tolik, že již není třeba se proti nikomu vymezovat. Co nám tedy přináší letošní předvolební namlouvací rituál?

KSČSSD slibují klasická klišé jako důstojné stáří, dobře fungující stát, že se poctivost musí vyplácet, jistotu; to vše výborně zastřešují naprosto bezobsažná hesla jako například „s lidmi pro lidi“, ať už si pod tím představíte cokoliv (mně se vždy vybaví aktivisté ze Star Treku, kteří na přelomu 21. a 22. století protestují proti cizím druhům na naší planetě; ti měli taková podobná hesla, ale v jejich případě to dávalo alespoň smysl). Prokoušeme-li se těmito zcela bezobsažnými prohlášeními, dostaneme se k prohlášením bezobsažným jen částečně; ne, že by to byla nějaká výhra, protože se dozvíme například, že „ANO světu, NE zbraním“ (zde vidíme úskalí bezobsažnosti částečné, neboť druhá polovina toho výkřiku skutečně bohužel něco sděluje), „vytvoříme nová pracovní místa“ (bez komentáře), „budeme občany bránit před lichvou“ (to lze dělat v zásadě dvojím způsobem: buď pouhým zákazem, jenž uvrhne ty, kdo si od lichvářů půjčují, do daleko horší situace než předtím, nebo krom toho zákazu ještě navíc dotlačí banky k tomu, aby takovým lidem půjčovaly, což naposledy zkoušeli v USA a výsledkem byla ta krize, kterou jak známo způsobil zlý kapitalista nenasyta) a něco mi říká, že „odpovědnost k prostředí, ve kterém žijeme“ bude znamenat všelicos –od ekofašistů po zklidňovače dopravy– jen ne to, co si rozumný člověk pod tím heslem představí. Kampaň KSČSSD lze shrnout jako velmi konzervativní, opatrnou, většinou bez nápadu a bohužel lze věřit i tomu, že mnohé body svého programu se pokusí splnit; výsledky budou samozřejmě katastrofální.

Superstar letošních voleb představuje Babiš – dojič státního rozpočtu. Jeho úsměv můžeme vidět všude kolem nás, člověk už si pomalu nemůže ani dojít na záchod, aby mu tam někdo nenabízel koblihu. Koblihař z Agrofertu nám dá práci, protože ví, jak na to; ona je to ale opět bohužel pravda: pustit žilou veřejnému rozpočtu, donutit lidi používat to, co nechtějí, a pracovní místa jsou na světě! Pod heslem „stejná pravidla pro všechny“ se pak v jejich programu skrývá leccos, například omezení hazardu a zákaz lichvy, což v zásadě zas není lež, neboť o svobodu připraví všechny stejně bez rozdílu. A konečně třetí klíčový bod: „aby tu chtěly žít i naše děti,“ ve kterém tedy chybí obligátní dodatek „a děti našich dětí,“ ale skrývají se pod tím věci ještě zajímavější než pod těmi stejnými pravidly pro všechny; například nezávadné, kvalitní a cenově dostupné potraviny, takže v praxi něco jako produkty Agrofert do každé rodiny (i když vlastně ne, protože „on už je přece dost bohatej, asi jako Karel, takže nemá zapotřebí krást“).

Dále jsem se v rámci objektivity chtěl podívat na web, co nám slibuje Zeman a jeho SPOZ, protože si z hlavy žádné jejich heslo nevybavuji, ale bylo tam hlavně tvrdé porno (nejvíce mě oslovilo tlačítko „více zde“ pod nějakým bezobsažným heslem umístěné přesně do vagíny vyobrazené na obrázku pozadí); naivně jsem se domníval, že se z prezidenta stal férovej kluk, který nám upřímně ukazuje, jak skvěle s námi vyjebe, avšak s ohledem na to, že po krátké chvilce stránky někdo odstavil, patrně se nejednalo o záměr, což je trochu škoda. Avšak troufnu si hádat, co bych na tom webu našel: pracovní místa, adorace Zemana, poctivost (ve smyslu majetkových přiznání a zabavování majetku), adorace Zemana, naše děti a děti našich dětí, adorace Zemana, právo a pořádek, adorace Zemana, konec korupce a zlodějiny.

Kapitolu samu pro sebe pak tvoří působení na hudební (ne)vkus voličů. Ne, tentokrát nejde o Michala Davida na předvolebních akcích ČSSD, nýbrž o jakési hudební vizitky jednotlivých stran, které si nechaly speciálně pro volby složit písně; tohoto počinu se, pokud je mi známo, zatím zúčastnili komunisté, Svobodní, Bobo a Okamura. Pokud bych se měl pokusit tato… no… řekněme… díla nějak uchopit, pak z marketingového pohledu shledávám jako nejméně úspěšný pokus Bobošíkové, jež po obsahové stránce zcela prázdný, proti ničemu se nevymezuje, nic nehájí a obsahuje jen snůšku nesmyslů počínaje veselými vizemi, přes sezení u piva, až po hýkání osla, vše propojeno meteleskem bleskem, který sice hnul žlučí Svěrákovi, nicméně tam nemá patrně žádný význam krom toho, že se rýmuje; klip Svobodných se vyznačuje zejména tím, že mu není příliš rozumět a ničím neupoutá, vlastně jsem si z celé písně po prvním poslechu odnesl pouze konstatování, že to (co vlastně?) mám hodit za hlavu a že dav je množina, což je sice zajisté pravda, ovšem podobně zásadní jako „s lidmi pro lidi“; Okamurův počin bych ani písní neoznačil, ona je to spíše taková znělka obsahující pouze název strany a Okamurovo jméno… každopádně asi splnila svůj účel, protože díky (nebo spíše kvůli) jejímu jedinému poslechu si nyní pamatuji to neuvěřitelně hloupé označení „Úsvit přímé demokracie“, které mi v paměti doposud nikdy nezůstalo déle než minutu; za jednoznačně nejkvalitnější počin považuji píseň komunistů, jež má nápad, cílovou skupinu zaměřuje naprosto skvěle a hlavně bohužel i něco poměrně konkrétního sděluje… a ačkoliv jsem byl zastáncem názoru, že mezi KSČM, ČSSD, ODS a TOP09 není podstatného rozdílu, musím říci, že při poslechu této písmě, ve které KSČM v podstatě velmi elegantně a skoro až ďábelsky podbízivým způsobem volá po návratu před rok 1989, mi přeběhl mráz po zádech a už si tím porovnáním KSČM s ostatními politickými stranami nejsem tak docela jist. S jejich kritikou současné situace a pravdoláskařů nelze nesouhlasit; avšak řešení, které z písně plyne pouze nepřímo a mezi řádky, je skutečně děsivé.

Pomyslnou hranici mezi zoufalstvím a drzostí v kombinaci s obtěžováním překračuje v mých očích uskupení, které rozesílá do ulic auta s ampliony, ze kterých se line s trouchu hitlerovskou dikcí heslo: „Zastavme kapitalistické vykořisťování! Konec kapitalistickému vykořisťování!“ Dodnes bohužel netuším, komu tento pojízdný flašinet patří; už čtyřikrát mě však tímto pořváváním vzbudili, protože mi pod okny projíždějí zásadně v hodinách ranních až dopoledních. Další záhadu (krom té, o koho se vlastně jedná) pro mě představuje, zda skutečně dotyční jen projíždějí ulicemi a řvou o konci kapitalistického vykořisťování, nebo je toho i více, ale já to ve spánku ignoruji, až když dojde na toto heslo, tak se mé spící podvědomí naštve tak, že mě tím vždy vzbudí. Jestli zjistím, komu to auto patří, zvážím, zda nepůjdu předsedovi dané strany každé nedělní ráno předčítat amplionem pod okna Rothbarda.

U TOP09 končí drzost a začíná chucpe. TOP09 mi skrze plakát, který denně míjím cestou do práce, sděluje, že vyšší daně zdravou ekonomiku nezajistí. No nepovídejte, pan Kalousku! Vážně!? Kdo by to byl řekl! A jak je to i Vám tak najednou jasné… když jsou tu ty volby… to je ale náhodička, že!? Jeden by skoro čekal, že současná vláda (tak radostně oslavovaná všemi „pravičáky“ po minulých volbách) zaleze někam do podzemí, kde se bude snažit ani nedutat, zejména ne na téma toho, co všechno neudělali a hlavně naopak udělali od roku 2010. To bylo slibů a keců! Třeba taková TOP09 má ve svém programu z roku 2010 toto: „Víme, že povolební vyjednávání si žádá kompromisy. Zavazujeme se však, že nevstoupíme do vlády, která nebude likvidovat deficit veřejných rozpočtů a nebude razantně snižovat výdaje státu a nebude kultivovat podnikatelské prostředí, zejména nezvyšováním přímých odvodů, odstraňováním administrativní zátěže a nezvyšováním regulačních bariér.“ Tímto explicitně závazným prohlášením si holt celkem nepokrytě vytřeli zadek (především ono razantní snižování výdajů státu se projevilo zejména tím, že v rozpočtu na rok 2012 schválili výdaje o 10 miliard vyšší než v roce 2011 a o 4 miliardy vyšší než v roce 2010), což se ostatně dalo i tak nějak čekat a nemohu říci, že by mě to jakkoliv překvapovalo. Že mi ale tahle daně zvyšující „pravicová“ strana před volbami začne vysvětlovat, že vyšší daně nezajistí zdravou ekonomiku, jsem skutečně neočekával.

Stejného chucpe se dopouští ODS svým plakátem na jakési chátrající a vymlácené budově, který mi slibuje stop chátrajícím budovám. Kdyby v uplynulém volebním období nebyla ODS největší vládnoucí stranou, patrně budu takový plakát prostě ignorovat. Když však na chvíli připustíme, že vláda má skutečně co mluvit do toho, které budovy budou chátrat a které ne (což osobně považuji za naprosto zvrácené, ale přistupme na okamžik na tuto logiku), pak prostě nestačím věřit svým očím, jak může někdo, kdo právě vládl a nezastavil jakýsi jev, který považuje za nežádoucí, přesvědčovat lidi, aby jej zvolili, aby mohl teď už teda s tímto jevem konečně zatočit. Jde to opravdu zcela mimo jakékoliv mé chápání. Kdyby toto téma otevřela opozice, sice jí nebudu věřit, ale dává to alespoň smysl: současná vláda nebyla schopna zastavit chátrání budov, takže to teď uděláme my. Hlásá-li to ale vládnoucí strana, mám si to vyložit jako: tato budova tady chátrala po celou dobu naší vlády, takže jestli se vám to nelíbí, zvolte nás znovu?? Představte si třeba hospodu, ve které by se točilo echt hnusné pivo, což by majitel „řešil“ tak, že by nechal vše při starém, ale nad dveře vyvěsil ceduli: STOP HNUSNÉMU PIVU!

A já si musím stále znovu a znovu klást otázku, jak je možné, že kdyby podnikatel udělal to s tím pivem, tak to bude každý považovat za jasnou drzost, ale od politiků to tak nezní; nejspíš je to dáno tím, že od politiků prostě už takovou ubohost a drzost očekáváme, takže nás už to ani nepřekvapuje a přecházíme to. Což vede logicky k tomu, že si politici dovolují ještě více ubohosti a drzosti, na základě čehož jim stále více promíjíme a začarovaný kruh se uzavírá. Jak z toho ven? Nedávejte hlas tomu, kdo si Vámi vytírá zadek. Když už nic jiného, je to ponižující. Nenabádám nikoho k tomu, aby změnil své politické přesvědčení; jste-li komouš, poslechněte si tu skvělou písničku a hoďte tam komunisty, třeba se Vám splní sen a vrátíte se o čtyřicet let zpátky; jste-li socan, oblečte oranžovou šálu a s chutí do toho, třeba budeme následovat Francii a také zavedeme direktivu 10-289 (Ayn Rand: Atlas Shrugged); ale označujete-li sám sebe za pravicového voliče, vykašlete se, prosím, už jednou pro vždy na lháře a převlečené socany z TOP09 a ODS! Existuje i několik dalších alternativ; chce to jen prostudovat programová prohlášení více stran než jen těch, které neustále ukazují v televizi. Netvrdím, že když se takové strany dostanou k moci, nedopadnou podobně jako TOP09 a ODS, třeba ano, možná ne; u TOP09 a ODS však máte již naprostou jistotu, co jsou vlastně zač. Budete-li stále naslouchat těm, kdo tvrdí, že volba neparlamentní strany je vyhozeným hlasem, k žádné změně nikdy nedojde a Vy si budete stále vybírat tytéž lháře, kteří si Vámi s potěšením ten zadek vytřou znovu a znovu každé další volební období; což mimochodem krásně nahraje přesně těm komunistům, proti kterým je údajně třeba volit, neboť jak praví staré známé hloupé lidové moudro, „propadlý“ hlas je hlas komunistům… jenže zrovna ti komunisté sílí právě na těch „nepropadlých“ hlasech pro rádoby pravici, neboť pak mohou ukázat na levicovou ODS či TOP09 a prohlásit: „Hleďte, kam to pravice dotáhla.“ A přesně tohle oni dělají a právě tak získávají nové a nové voliče; a jejich předvolební píseň je toho krásnou ukázkou.

Konec konců i nevolit je volba; já osobně se s ní sice neztotožňuji, nicméně ji považuji stále za mnohem lepší variantu než nechat se ponižovat stále stejnými panáky, kteří o sobě každých pár let znovu a znovu lžou, když se prohlašují za „pravici“.


Související články:


12345 (Zatím nikdo nehlasoval)
285x přečteno

Reklama

D-FENS © 2017