Černý kozačky, síťovaný punčocháče, silikon, a stejně mě nemáte rádi (Octavia III RS)

Dovolte mi, abych se vám představila. V Boleslavi, kde jsem se narodila, mi dali jméno Octavia RS III. Abych se líbila, natáhli mi černé síťované silonky, vysoké kozačky, taky černé, a aby to štymovalo, tak mi ještě podmalovali oči, ano, černě a zlehka přifoukli spodní ret. Celé to nazvali Challenge packet.

No, proč ne? Všichni šéfíci…Jo, vy nevíte, kdo jsou to šéfíci? No, to jsou ti legrační tvorové, co si myslí, že mě a mým kamarádkám šéfují. Takže, všichni šéfíci pořád řeší kozy. Že prej objem ničím nenahradíš, že není nad pořádný trojky, a slintají nad pětkama. Já svět ohromuji poctivými dvojkami, vyztuženými silikonem, kterému šéfíci říkají turbo. Mému legračnímu šéfíkovi se zdál silikon málo pevný, tak zajel do MTM a ještě ho zlehounka vytvrdil. Číselně vyjádřeno to vypadá na nějakých 300 koní a 430 kroutících momentů, nebo jak se tomu říká. Musím říct, že se mi od té doby lépe dýchá a šéfíkovi se prodloužila ta pipeta pod pupkem na poctivých a krutých 10 čísel.

Jednoho dne nechal ten můj trumbera na sedadle zapnutý mobil a odešel. Jsem chytrá holka, tam kde mě vyrobili si z toho ostatně udělali slogan, a proto jsem zakousla svůj modrý zub do té ostružiny.

Šéfík měl zrovinka otevřený článek, kde nějakou moji sestřičku testovali. Psali tam o ní mooooc hezky, byla jsem pyšná, úplně se mi dojetím leskly xenony. Ale pak jsem si natáhla data s diskutéry, co ten veskrze objektivní test komentovali. Sááákra, co máte lidi za problém?

Tak abyste věděli, napíšu vám o sobě pravdu, v továrně mě nenaučili lhát, jenom občas simulovat. Pojedu bodově, jako když mi dělají garančku:

Prý jsme nekvalitně vyrobené, a sypeme se. Hmmm… Před rokem mi skončila puberta, čím šéfíkové myslí záruka. Měla jsem jedinou pubertálně dětskou vadu. Lempl na lince mi špatně přichytil palivové trubice a ty rezonovaly o moje štíhlé bříško. Jinak nic, ale jako vůbec nic. A to jsme s šéfíkem dodnes najezdili 40 000 km

Prý ráda mlsám olej. Nebudu vám lhát, voní mi a dělá mi dobře po těle. Šéfik mi dává čerstvý každých 8 – 10 000 km a při tak časté výměně ani nepozná, že si občas líznu. Ale abych byla holka poctivá, tak se vám svěřím. Občas toho mýho bambulu nepoznávám. Jezdí se mnou normálně moc hezky, vyhýbá se kanálům, které mě bolí, brzdí opatrně s předstihem a něžně, nechává mě prohřát a vydýchat, ale ….ale občas mu prostě hrábne a je z něj totální magor. Jednou jsme si hráli na honěnou s tím novým Civicem Type R. To je takovej fešáááák!! Asi měl uvnitř nějakého moulu, protože jsem ho předjela, na okresce. No a jindy jsme zase svištěli na dálnici za Mercedeskou A 45 AMG. No, jasně, že jsme ji nepředjeli, ani náhodou ne, ale neujela nám. Vevnitř byla nějaká hezká slečna, co na mýho šéfíka na konci dálnice zamávala prstíčkama. No, a to jsem si teda oleje lízla trochu víc. Dá se říct, že jsem polkla, což se prej šéfíkům moc líbí, ale ten můj se na mě zlobil, když musel dolívat asi 4 deci. No, ale na tohle prostě nejsem dělaná. Nemůže po mně chtít, abych hodinu v kuse byla u omezovače a nesrkla si. Když mě netrápí a jezdíme spolu svižně, tak britská královna, která usrkává čaj, je proti mně ochlasta.

Lidi se diví, že si mě někdo může koupit, že prý jsem tak akorát sen obyvatel paneláků. Nerozumím tomu, co je špatného na bydlení v panelácích? Šéfik v něm nebydlí a já taky ne. Mám svoji garáž a se mnou tu odpočívá krásná mercedeska s pětapůlkama kozama, pak nějaký fešáci s roztočenou vrtulí na čumáku a donedávna ještě mrňavej, uličnickej Poršák a taková hezká, ohromně vzácná Honda S 2000 (ta má taky jenom dvojky, navíc bez silikonu, a stejně z ní jsou všichni vydřený). A hádejte, kdo z nás nejvíc jezdí? Jo, jsem to já. A když jsme tak mizerné, tak proč každý den potkávám tolik mých sestřiček? Jako, je fakt, že dost z nich se živí tím smradlavým svinstvem, protože mají příliš složitý pajšl na voňavej benzín s 98 oktany, který mi dopřává ten můj. Dokonce v NH Caru říkali, že Škodovka RSky nestíhá vyrábět. To je jako s tím Babišem. Nikdo ho nevolil, ale frajer vyhrál volby.

Když jsme tak u toho, tak prej jsem rozežraná až hrůza. Šéfík se mnou jezdí tak, jak jezdí a díky tomu si dávám 10,5 litru na 100 km. Když si mě odváží jeho automechanik, který auta zbožňuje, tak se dostane i pod sedm. No, a když mě jednou půj
il svému americkému strejdovi, který mě protáhl celou západní Evropou, a na rozdíl od šéfíka neplatil ani jednu pokutu, tak jsem na displayi ukázala 7,2. Je to moc?

Říkají o mě, že neumím zpívat a pomáhám si playbackem. V garáži jsem slyšela tu Hondu a fešáka M3 e46. Proti nim šeptám a kvalitou zpěvu se vyrovnám Markétě Muchové. Ok, není to moje silná stránka. Playback si ale klidně pusťte, občas je to legrace.

Že prý nemám charakter. Jaký může mít holka z Boleslavi charakter? A čemu vlastně říkáte charakter? Je charakter to, že občas nenastartuji? Nebo snad, že v teple a suchu jedu nádherně, ale jak se trochu ochladí a padne mlha, tak se kuckám? Anebo to, že udělám hodiny, když mi povolíte uzdu v zatáčce? No, tak to teda charakter nemám. Zcela bezcharakterně a nudně jezdím v nejparnějším létě na francouzské riviéře v kolonách, stejně tak zvládnu sníh, tuhý mráz, vytrvalý déšť, dlažební kostky, rozdrbaný asfalt, prostě furt pryč. Vždy nudně a bezcharakterně dojedu, zatímco ty s charakterem občas stojí u krajnice a někdy visí na švestce uprostřed zatáčky.

Jsem nudný a trapný předohrab. Víte, já jezdím hodně po okreskách a opatrně řečeno, jezdím svižně. Hádejte, kolikrát jsem potkala kolegu, co by dával zatáčky dveřmi napřed? Ani jednou. To už spíš ve městě si občas někdo dá kruháč. Vypadá to krásně. Lidi, co mají zadohraby, tedy svoje zadohraby, které si koupili za vlastní peníze a kupují na ně spojky, gumy a servisují diferenciály, moc nedriftují. Ano, novináři ano. Ale ti auto vrátí, nejdou koupit nové gumy, ani neřeší karoserie omlácené o svodidla, jako můj šéfík, když se mu roztančila v rytmu valčíku hondička, co se žertovně svezla po napadaném listí. Vsadím se s vámi o šestku na převodovce, že půlka těch, co mají zadohraby, když jim vypnete stabilizaci, budou do měsíce v lepším případě v servisu, a ani to nemusí být leden. No, jasně, nemůže se mnou čmoudit gumama u každé křižovatky, nebo před kulturákem v Žandově, ale vadí vám to tak moc? Mě zase trošku vadí vaše kalhoty s rozkrokem u kolen, kšiltovka dozadu, akné a tetování.

No, a nakonec – jsem ošklivá. Je to věcí vkusu, ale řeknu vám, že na mě lidi zírají. Jako fakt, jo. Často. A neuplivují si. Je teda pravda, že je to většinou, když jedu z myčky, protože na té černé metle, co mám na sobě, je vidět úplně všechno. Nejsem určitě ten typ, co vedle něj postavíte zmalovanou, načesanou, polonahou modelku natřenou dětským olejem, pustíte větrák aby jí vlály vlasy, stály bradavky a nakopnete nadupanýho Nikona. Ale zase se ze mě nepoblejete, jako třeba z Thalie a jiných výtvorů designerského umu. Přirovnala bych se k hezké manželce po deseti letech. Víte, že jste si jí bral kvůli kráse, ale teď více oceníte svíčkovou a vyžehlené košile. A stejně se vám pořád líbí (když po dětech nenabrala 14 kilo).

Občas poslouchám, jak o mě šéfík mluví. Myslím, že má ze mě akorát legraci, protože se často usmívá. Říká, že se mu líbí, jak je na mě levný servis. Sice neslintá nad půvabnou recepční, jako v Mercedesu, Bawu nebo u Poršů, ale ty ceny jsou proti nim legrační. Líbí se mu i můj podvozek, jako, ne, že by pode mě lezl a lechtal mě, nebo očichával a olizoval výpustní šroub olejové vany, ale že prej mě nic nerozhodí. Doslova tuhle říkal, že jsem mu několikrát zachránila prdel. Možná už o ní přišel dřív, protože je totálně bezprdelatej. Mluvil i o brzdách, že jsou tak akorát, akorát se smál, že vypadají jak kleštičky na cukr. No a co, jsem lehká, tak nepotřebuju silnější. Onehdá se bavil s nějakým architektem, co taky servisoval svoje porsche a nechal se odvézt ze servisu svojí Z4 M. Ten říkal – Copak můžu za klientem dojet v tomhle? To by si myslel, že ho okradu. Kdepak pane, oktávka je ideál, to vám odpustěj a nekoukaj na rozpočet. … Něco na tom bude, že jo?

Tak vám díky za pozornost. Je mi jasné, že stejně dál nade mnou budete ohrnovat nos, ale prostě jsem to naťukat musela. Jezděte opatrně a užívejte si každý kilometr, který neprostojíte v koloně.

Šéfík si mě kdysi hezky nafotil, ale od té doby, co utopil mobil ve vaně, si neudělal čas na nové fotky. Tak vám tu prezentuji mojí přesnou polskou dvojnici, která má navíc akorát DSG.

17.05.2018 PS

Související články: