Pomocí srovnávače nabídek jsem našel na pražském letišti jedinou možnost, jak si na svůj víkend v ČR půjčit normální auto, tj. aby to nebyla škodovka, ale ani aby to nebyla velká černá „prémiová“ limuzína. Radostně jsem našel jednu možnost, a to Hondu Civic mk10. Říkal jsem si, že obvyklá poznámka „nebo podobné“ nebude uplatněna, protože tam snad Civica mají, jinak ho nefeedovali do srovnávače. No, a tak jsem dva dny strávil za volantem Škody Karoq.

Dovolte mi, abych se vám představila. V Boleslavi, kde jsem se narodila, mi dali jméno Octavia RS III. Abych se líbila, natáhli mi černé síťované silonky, vysoké kozačky, taky černé, a aby to štymovalo, tak mi ještě podmalovali oči, ano, černě a zlehka přifoukli spodní ret. Celé to nazvali Challenge packet.

Nového Superba jsem si objednal někdy v červenci 2015 pro firemní a především osobní účely. Dodán byl v prosinci 2015. Dosud jsem s ním najel 7 000 km. Původně se mi líbil Superb II, dokud jsem naživo neviděl nástupce. Subjektivní důvody budu rozebírat později. V rozhodování mimo mého vkusu hrál roli budoucí servis, cenová dostupnost náhradních dílů, míra poruchovosti a fakt, že kdybych si nevybral Škodovku, společník by uplatnil své slovo a šlo by se do Volkswagena. Ty auta se mi nikdy příliš nelíbily, kvalitu nehodnotím.

Ačkoliv jsem nikdy netoužil po snu českých rodin, etalonu třídy či českém manažerském voze Škoda Octavia, tak si mě nakonec stejně našla. Aspoň na chvilku. Když nemůže Mohamed k hoře… Tedy ne že bych Octavií nikdy nejel, samozřejmě jel a to více různými kusy, ale vždy šlo o nějaké krátkodobé zápůjčky popojet někam.