Soumrak státu

aneb Když vás chce nepřítel zničit bez boje, nejprve poškodí vzdělávací systém…

Divný stát

Mezi vyspělými zeměmi jsou tři typy států. V první skupině jsou ty, které aktivně vyhledávají talenty, podporují je a v případě, že se prosadí a vymyslí něco užitečného, sešikuje se za nimi tým následovníků, kteří pomáhají v rozšíření slávy tohoto génia po celém světě.

Ve druhé skupině vyspělých států jsou ty, kteří až tak aktivní nejsou, ale váží si špičkových odborníků, neházejí jim klacky pod nohy a snaží se jejich dílo využít alespoň uvnitř vlastního státu.

A pak jsou tady česky mluvící země. A to je zcela samostatná kategorie. Neznám jiný stát, který by se mohl pyšnit tolika talenty v nejrůznějších oblastech, a který v okamžiku, kdy se talent objeví, proslaví a bylo by možno jeho geniality využít v domácím i mezinárodním měřítku, tohoto génia vyžene nebo zašlape, udupe, zničí, počká až zemře a pak v další generaci si milostivě vzpomene, co to bylo za úžasného člověka a postaví mu pomník nebo po něm pojmenuje ulici.

Něco podobného umíme jen my, v českých zemích. Chcete příklady? Kde chcete začít? U Jana Antonína Bati, jeho uloupeném díle, zničeném srdci zlínského impéria a přesunu duševního a podnikatelského know-how do ciziny? U Karla Čapka, uštvaného českými okopávači kotníků k smrti? U Voskovce & Wericha, jednoho vyštvaného nesvobodou do ciziny, druhého oceněného titulem umělce národního, aby mu nedlouho poté byla znemožňována činnost? Prostudujte si sami, jak se naši čeští lidé zachovali ke stovkám jiných našich géniů – namátkou mě napadají nakladatel Kramerius, ekonom Rašín, bankéř Preiss, komik Burian, cestovatelé Zikmund s Hanzelkou, vědci Wichterle, Sousedík a další.

Všichni, které jsem jmenoval, jsou dnes uznávaní, pojmenovávají se po nich ulice a dáváme jim medaile. Proč? Protože jsou mrtví. Tento jev je jedním z nejodpornějších rysů našeho národa. Takto sebedestruktivně se sám k sobě nechová snad žádný jiný vyspělý národ.

Nevěříte? Myslíte si, že přeháním? Podívejte se tedy na jednoho z českých géniů, který dosáhnul špičkového postavení ve svém oboru. Medaile mu ale nedáváme, jeho nadčasové učení se naše děti ve školách neučí. Perzekvovaný za normalizace, záměrně zapomínaný po roce 1989. Proč? To je jednoduché. Protože ještě žije. To si tedy dovolil velkou drzost – považte, žít! A jak se zdá, český úředník (v jakémkoliv režimu) úspěch neodpouští.

Máme know-how, které jinde nemají a osobnost, která vymyslela propracovaný sytém

Přibližme si tedy osobnost Davida Grubera (*1955). Počet absolventů jeho kurzů v malých skupinkách přesáhl dvanáct tisíc osob, počet prodaných tištěných publikací přesáhl milion a sto tisíc. Připomeňme si otázky, které si položil jeden z nejrenomovanějších našich psychologů profesor PhDr. Vladimír Smékal, CSc., když studoval příčiny jeho úspěchu:

Zajímavá osoba, řeknete si. Proč se o něm nemluví více? Proč o jeho objevech dospělí nemají dostatek seriózních informací? Proč se jeho učení, psychovzorce a rychločtení nevyučují děti na základních školách?

David Gruber psal ve čtyřech letech povídky, od čtrnácti úspěšně řešil všechny olympiády – matematické, chemické i fyzikální – vynikal ve sportovních disciplínách právě tak jako v poezii, tvůrčím psaní, vědomostních i kreativních soutěžích i ve znalostech cizích jazyků. Není divu, že jeho studijní průměr na všech vysvědčeních byl vždy 1,0 a v normálním světě by následovalo přijetí na univerzitu, její zrychlené absolvování a úspěšná praxe v mezinárodním měřítku.

Jenže nebyli jsme v normálním světě. Byla polovina sedmdesátých let, doba nejtvrdší normalizace, kdy se normalizátoři mstili všem, kteří si zachovali rovnou páteř. A mstili se celým rodinám. A tak se maturant David Gruber tvrdě dověděl, že pro něj platí absolutní a doživotní zákaz studia na univerzitách. Po nekonečných průtazích byl přijat mezi posledními na Hutnickou fakultu Vysoké školy báňské v Ostravě poté, kdy pedagogický sbor jeho gymnázia hrozil všeobecnou stávkou. Kdo zná tehdejší poměry počátku sedmdesátých let, ví, jaká to musela být od učitelů odvaha.

V roce 1984 založil novou vědní disciplínu – „techniky duševní práce“, později nazvanou „beneopedie“. Stárnoucím normalizátorům se už nedařilo brzdit jej, výsledkem byly vlastní autorské pořady v České televizi, publikování v Mladém světě a především obrovská poptávka po kurzech rychločtení a rozvoje osobnosti, které byly celosvětovým unikátem. Nikdo jiný toto vědění v hlavě neměl – museli jej tedy vzít na milost, protože jej potřebovali. Na místo v jeho kurzech se čekalo i několik měsíců…

David Gruber se tedy stal autorem celého oboru „techniky duševní práce“, na který v devadesátých letech navázaly desítky podoborů, od koučování a time managementu, až po populární zvládání prokrastinace a učení se cizím jazykům. Gruber vytvořil komplexní systém jednotlivých dovedností, do kterého už nelze nic přidat, právě tak jako Mendělejev vytvořil komplexní tabulku prvků, do které není co přidat.

Další podrobnosti jeho zajímavé kariéry, shrnuté univerzitním profesorem Smékalem v odborné expertíze, si můžete přečíst zde.

Ovšem nezodpovědná otázka zůstává. Pokud máme mezi sebou génia, autora a zakladatele celého oboru, člověka s prokazatelnými výsledky, jak je možné, že se jeho přístupy nevyučují na školách? Jak to, že ani rodiče obvykle nevědí, že tyto přístupy jsou obdobně klíčové jako ovládání mobilu nebo počítače? Kdo brzdí rozvoj našich dětí? Je to jen obyčejná česká hloupost a závist, která brání řádné legální implementaci jeho učení do školských osnov, anebo je to snad záměr?

Proč došlo k „soumraku metod“? A proč jsme si toho nevšimli?

Tak už to na světě chodí. Věci, které byly ještě včera progresivní, moderní a ulehčovaly každodenní život, jsou dnes morálně zastaralé a zítra mohou být škodlivé a pokrok brzdící.

Z technického světa můžeme vzít jako příklad cokoliv – není to tak dávno, kdy novináři a spisovatelé s sebou vozili kufříkový mechanický psací stroj, ještě na počátku devadesátých let to nikomu nepřipadalo divné. Dnes jsou psací stroje muzeálními kousky. Soumrak psacího stroje trval celá devadesátá léta.

Soumrak papírových notýsků a kalendářů trval podstatně kratší dobu. Během nedlouhé doby se obchodní život přesunul do kalendářů Outlooku, Googlu a iPhonů nebo Androidů. Dnes už si nedokážeme představit organizaci konferenčního hovoru mezi třemi světadíly bez sdílených kalendářů, schopných reflektovat časová pásma a aktivity jednotlivých účastníků.

Dodnes pamatuji, jak jsem před pár lety objednával letenku v kanceláři jakési společnosti. Asistentce trvalo hodinu, než vše vyřídila, než zaúčtovala přijatou sumu peněz a vytiskla hromadu papírů, které byly k nástupu do letadla potřebné. Nástup nízkonákladových společností způsobil soumrak těchto neefektivních postupů, dnes si vše během pěti minut zajistím na webu sám. Nástup nových postupů způsobil bohužel také soumrak těch, kteří nepochopili nastupující dobu. Výsledkem je například prázdné mošnovské letiště Ostrava, jehož šéfové (nebo lokální politici) před deseti lety ohrnovali nos nad nízkonákladovými aerolinkami s povýšenou odpovědí „naše krásné letiště nepotřebuje nízkonákladové, o nás se budou přetahovat vysokonákladové společnosti“. Přepočítali se. Z nedalekého katowického letiště dnes odlétají desítky nízkonákladových linek denně, z mošnovského jen tři – ale týdně… Díky nepochopení nových trendů jsme přišli o pracovní příležitosti, investice a v neposlední řadě o spoustu peněz a pohodlí našich cestovatelů.

A právě proto mluvíme o soumraku metod. Podobně totiž přicházíme o pohodlné dosahování životních cílů, když ignorujeme multimetody. Proč to proboha chceme všechno dělat tak komplikovaně a složitě? Proč do této dřiny nutíme naše děti? Jednotlivé metody organizace práce, zvládání e-mailové smrště, rychločtení, prokrastinace, učení se cizím jazykům atd. atd. jsou dnes překonané a nahrazené psychovzorci. Efektivní člověk dneška musí mít jednotnou soustavu, kterou použije na vše, s čím přichází dennodenně do styku. Můžete se klidně naučit jakoukoliv populární, líbivou metodu – například myšlenkové mapy Tonyho Buzana. Pokud ji ovšem nezahrnete do celkového kontextu Gruberových multimetod, budou se vaše barevné obláčky hezky vyjímat ve vašem deníku, ale svých cílů stejně nedosáhnete.

Z Gruberových multimetod si totiž každý myslící člověk sám odvodí jednotlivé metody a nebude muset ztrácet čas studiem „nových“, „moderních“ metod, přicházejících k nám z ciziny i z domova. Porovná je se systémem, který je ověřen u tisíců našich manažerů, vědců a duševně pracujících lidí vůbec – absolventů Gruberových kurzů a pilných čtenářů jeho naučných knih.

Neztrácejme čas! Know–how, které máme, je původní a jedinečné.

Existuje srovnání Einsteinovy teorie relativity a stavu mysli člověka?

Sorry, teď po vás budu chtít trochu přemýšlení. Abychom pochopili výjimečnost multimetod, pojďme se podívat na chvíli do světa fyziky a srovnejme svět fyziky se světem duševním. Znáte Einsteinův vzoreček pro dilataci času? Zde je:

Zjednodušeně význam veličin: c = rychlost světla; v = rychlost pohybující se rakety s kosmonautem; čas uběhlý u kosmonauta v raketě; t´ čas uběhlý mezitím na Zemi.

Co z něj vyplývá? Kosmonaut vyletí v raketě ze země, zrychlí na velikou rychlost, někde ve vesmíru se otočí, vrátí se zpět, přistane a zjistí, že lidé na Zemi zestárli více než on. To je poznatek fyzikální obecné teorie relativity. Autorem je Albert Einstein.

Čas je tedy relativní – neběží všude a za všech okolností všem stejně. Výše uvedený vzoreček znamenal převrat ve fyzice, patří k nejúžasnějším objevům celé historie fyziky všech dob. Nevýhodou je, že pro běžného člověka zase až tak velký praktický význam nemá.

A co tedy pro běžného člověka význam má?

Existuje podobně převratný vzoreček v oblasti, která významně ovlivňuje každodenní život všech běžných lidí? V oblasti každodenní komunikační úspěšnosti, zvládání stresu, způsobů řešení psychických problémů a dosahování úspěchu v jakékoliv duševní činnosti?

Ano, takový vzoreček existuje:

SM = k . (MS – Z)

kde SM je stav mysli člověka, někde na škále od maximální pohody po nejhorší stres; k je koeficient citlivosti člověka, MS je momentální objektivní stav okolností jeho aktuální existence a Z je základna. Tj. pocitová hodnota toho, co je pro konkrétního člověka normální. Může se to týkat čehokoliv. Pokud jste za den v kanceláři zvyklí dát si celkově dvě kávy, pak je tento stav pro vás „normálem“. Žádná nebo jedna káva je málo a cítíte se nesví, tři naopak příliš moc.

Učení soustředěné kolem tohoto psychického vzorce se jmenuje Gruberova psychická teorie relativity. Znamená obdobný převrat jako ta Einsteinova ve fyzice, ovšem nachází se v oblasti technik duševní práce neboli soft skills. Tedy v oblasti každodenního užitku nás všech.

Chápete genialitu tohoto zákona? V podstatě nám říká, že jsme si sami schopni navodit jakýkoliv pozitivní stav mysli jen tím, že ho srovnáme se „základnou“, která je podstatně horší než ta, ve které se právě nacházíme!

Existuje srovnání Newtonova gravitačního zákona a zákona úspěchu?

Newtonův gravitační zákon popisuje gravitační sílu, s níž na sebe působí dvě tělesa: „Dvě tělesa na sebe působí silou, která je přímo úměrná součinu hmotností a nepřímo úměrná čtverci jejich vzdálenosti“.

kde písmena znamenají:

F – síla vzájemné přitažlivosti; k – gravitační konstanta; m1, m2 – hmotnosti obou těles; r – vzdálenost jejich těžišť.

Newtonův geniální gravitační zákon platí pro jakákoliv dvě hmotná tělesa kdekoliv ve vesmíru. Není výjimky. Jednou se jej naučíte, nekonečně krát jej můžete aplikovat. Jde o geniální převratný vzoreček jednoho z největších géniů lidstva vůbec.

Vraťme se z fyziky opět do každodenního života. A položme si obdobné otázky jako výše:

Co kdyby existoval podobně převratný vzoreček v oblasti, která významně ovlivňuje každodenní život všech běžných lidí? V oblasti každodenní komunikační úspěšnosti, zvládání stresu, způsobů řešení psychických problémů a dosahování úspěchu v jakékoliv duševní činnosti?

Samozřejmě že už léta existuje. Zde je:

K = (|Z+| + |Z-|) . (N + V) . PP . ZAB

Míra naší koncentrace K (a tím i míra úspěšnosti konání) je dána součinem čtyř činitelů. Prvý činitel, tedy první závorka, je součet absolutních hodnot kladného a záporného zájmu o danou věc, například cizí jazyk, neboli kladných a záporných emocí s tím spojených; druhý činitel, tedy druhá závorka, je součtem míry návyku dělat něco a množství vynaložené vůle na tuto činnost. Třetí činitel PP znamená přízeň podmínek, tedy stav neovlivnitelných okolností situace. Čtvrtý činitel ZAB znamená zabezpečení, tedy stav ovlivnitelných okolností situace.

Vzoreček obsahuje veličiny vnitřní i vnější, ovlivnitelné i neovlivnitelné. Jiné než tyto čtyři oblasti (vnitřek, vnějšek, subjektivnost, objektivnost) z hlediska vědecké systémové teorie neexistují. Nic tam tedy nechybí. Významově jde o gravitaci neboli vzájemnou přitažlivost člověka a jeho životních cílů, přání, snů, plánů, jeho touhy optimálně plnit úkoly. Je o tom, nakolik člověk své cíle v životě „potká“, tedy uskuteční. Jmenuje se to Gruberův psychovzorec profesionální koncentrace.

Mohl by se jmenovat též psychovzorec úspěchu. Je v něm obsaženo vše podstatné ze všech knih o úspěchu v osobním rozvoji – a to z knih minulých, současných i budoucích. Co je v takovýchto knihách dobré, není nové – je jen intuitivní změtí nahodilých jednotlivých aplikací tohoto psychovzorce, vypozorovaných často metodou pokus-omyl. Je z psychovzorců® odvoditelné, kontrolovatelné, doplnitelné, rozšířitelné.

A co takhle využít Einsteinův vzorec energie v oblasti duševní práce…

Pojďme ještě jednou do fyziky, opět k Albertu Einsteinovi. Jeho nejslavnějším fyzikálním vzorcem je ten o vztahu hmotnosti a energie:

Tento Einsteinův vzorec opět přeměnil svět; bez něj by nebyla jaderná energetika, nerozuměli bychom principu jaderných zbraní…

A opět, potřetí naposled, se zeptejme:

Existuje podobně převratný vzoreček v oblasti, která významně ovlivňuje každodenní život všech běžných lidí?

Samozřejmě, tady je:

Jde o Gruberův vztah hodnoty a energie.

Význam veličin:

H – hodnota, jakou člověk v životě získá. Samozřejmě nejen peníze, ale třeba i přátelství, pohoda, dobré mezilidské vztahy, obliba, nezávislost, svoboda, dobré sebecítění, zdraví a fyzická forma apod.

S – směr, kterým člověk napře svou energii. Obor, resort, odvětví, branže. Plus užší specializace v těchto oblastech. Jde o to „vsadit na správného koně“.

E – energie neboli úsilí, čas, soustředění, sebeovládání, emoce, koncentrace, které do získávání hodnoty člověk vloží.

v – rychlost, s jakou se pustíme do vynakládání energie. Ve vzorečku je oprávněně její druhá mocnina. Čím rychleji se pustíme do první etapy, tím výše se dostaneme – a z větších výšin to obvykle zase jde kupředu rychleji. Kdo rychle vydělá první milion a investuje s výnosem 10% ročně, ten na tom výnosu získává hodnotu vyšší a rychleji než člověk, který vydělá milion za desetkrát delší dobu, tedy desetkrát pomaleji.

d – diference mezi mírou civilizovanosti cítění a jednání daného člověka a mírou civilizovanosti společnosti (státu, prostředí, okolí) v němž člověk žije a usiluje o hodnotu. Veličina d nabývá hodnot od nuly (= shoda míry civilizovaností) do jedné (naprostá rozdílnost civilizovaností člověka a státu). Veličina „1 – d“ tudíž také nabývá hodnotu od jedné do nuly – vůči veličině „d“ hodnotu doplňkovou. Tedy – ve férovém Švýcarsku má nejlepší předpoklady k dosažení optimální hodnoty H člověk, který podobný férovému „Mirkovi Dušínovi“ (jeho férové d = 0, výraz 1 – d = 1). V diktatuře subsaharské Afriky má nejlepší předpoklady k úspěchu ten, kdo je blíže naprostému zločinci (vůči zločinným poměrům v jeho státě je jeho zločinecké d = 0, u něj taktéž výraz 1 – d = 1).

A jak je to v České republice? O současném stavu férovosti či zločinnosti státu i o výhledu do budoucna s jistě každý myslící člověk dokáže udělat svou představu sám.

Podle tohoto psychovzorce a této závorky si každý snadno dovodí, proč u nás není prezidentem třeba Vladimír Hučín nebo idealistický hrdina typu Jana Palacha, proč jím nikdy nemohl být třeba Karel Kryl; oni jsou lepší, férovější než obklopující společnost, mají tedy vůči ní velkou hodnotu diference d. Tím pádem u nich výraz „1 – d“ na hodnotě klesá. Klesá tím celý výraz na pravé straně vzorce, klesá tedy i levá strana vzorce, tj. hodnota, kterou daný člověk v životě dosáhne. Ale v dnešní ČR ani Viktor Kožený či Radovan Krejčíř nejsou na vrcholu úspěchu a společenského žebříčku. Jsou horší než stát. Mají tedy z opačného důvodu než „Mirkové Dušínové“ taktéž vysoké diferenční d a nízké „1- d“. Humanitně řečeno: Pro maximální úspěch nesmí být kandidát úspěchu ani menší svině ani větší svině, než je momentálně či v blízkém výhledu tento stát. Nadějný kandidát úspěchu musí být na škále mezi andělem a ďáblem na té pozici, na které je mezi andělskou dokonalou civilizací a ďábelskou absolutní zločinnou totalitou stát, v němž uchazeč o dosažení Hodnoty žije a pracuje. Zhoršují-li se společensko-politické poměry ve státě, prosazují se větší svině. Zlepšují-li se, prosazují se férovější lidé. Tímto jsou definitivně vyřešeny všechny možné spory a diskuse typu zda, jak a kdy více a kdy méně platí úsloví druhu „s poctivostí nejdál dojdeš“ anebo druhu „drzé čelo lepší než poplužní dvůr“. Prostě – podle okolností.

Co z předchozích dílů plyne? Používáme zastaralé metody a vůbec nám to nepřipadá divné

Gruberovy psychovzorce mohou měnit svět tak, jako vzorce Einsteina i Newtona.

Svět jednoduchých metod dnes prožívá díky psychovzorcům (= multimetodám) rychlý soumrak. Systém jednotlivých metod je překonaný, pokud člověk nemá ucelenou osobní soustavu. Tedy pokud nezná a nepoužívá multimetody neboli psychovzorce®.

Už nelze seriózně publikovat něco o „nových zázračných úchvatných metodách“ studia angličtiny, něco o nových metodách „zvládnutí prokrastinace“ o „nových generacích“ time managementu, o „nových metodách“ personalistického assessmentu, o „nových metodách“ v mimoslovní komunikaci, ve vyjednávání, v rychločtení, v mužsko-ženské komunikaci, v emočním světě člověka… prostě v žádné z oblastí soft skills neobli osobního rozvoje. Nové metody nejsou – všechny metody včetně těch budoucích jsou obsaženy v Gruberových multimetodách; každý se může naučit, jak si je snadno odvodit, poskládat.

V Gruberových multimetodách jsou obsaženy všechny metody současné i budoucí. Celý systém Gruberova učení a okolnosti jeho prosazování lze dobře srovnat též s učením Mikuláše Koperníka, s jeho heliocentrickým modelem Slunce a planet.

Kdybychom dodnes zůstali u geocentrického modelu, tedy Země = placka a kolem ní obíhá Slunce a Měsíc, nebyly by satelity, nebylo by celosvětové datové spojení (internet, telefony)… nebylo by nic než temný zaostalý středověk.

Koperník si tím svým novým převratným názorem ovšem v 16. století pohněval tmářskou církev, která měla, dnešním jazykem řečeno, z geocentrického názoru spoustu prachů a moci.

I Gruber svým učením o multimetodách irituje ty, kteří dosud dočasně mají z takzvaných „jednotlivých metod v oblasti soft skills“ spoustu výhod.

Člověk žasne, jak je to i v dnešní době s novátorským učením obdobné. I Gruberovi zakázali nadále vydávat knihu, kde pomocí svých multimetod rozcupoval a odsoudil k zastaralosti učení „špičkového světového guru soft skills“. Ukázal, že pomocí multimetod neboli psychovzorců si každý může ty metody onoho guru sám odvodit i vylepšit a navíc sestavit a přidat další užitečné metody. Ta Gruberova kniha naštěstí v 21. století už nehořela na hranici. Sem tam se jednotlivé zbytky onoho odhalujícího vydání prodávají vzácně v antikvariátech – odřené, osahané, obšpiněné – za desetinásobek své ceny když byly nové, hladké a čisté. Nejspíše jejich cena brzy stoupne na dvacetinásobek – tak jako je tomu třeba u vzácných obrazů.

I Davida Grubera se pokoušeli vymazat z webu a wikipedie, údajně „pro bezvýznamnost“! Neuspěli. Nepodařilo se jim jej z povědomí veřejnosti vygumovat.

Člověk žasne nad zpátečnickým tmářstvím řady nově se vyrojivších vysokoškolských oborů – různých andragogik, marketingových managementů, mediálních studií, různých odstínů psychologie a sociologie, genderových studií, anglistik, germanistik. Není divu, že v nich není místo k tomu, aby zmínily, že existuje nadřazený systém Gruberových multimetod. A tak učí studenty místo multimetod opět – čemu jinému – jen jednotlivým metodám.

Člověk žasne, že i dnes existují u nás jazykové školy a jazykoví lektoři, „zapomínající“ před zahájením studia doporučit svým žákům Gruberovo základní dílo lingvopedie – multimetodickou příručku „Jak se efektivně učit cizí jazyk“, vyšlou dosud v pěti jazycích ve více než 150 tisících výtisků, osvědčenou v mnoha seriozních oponenturách, ověřenou tisíci praktickými výsledky, neustále se vybrušující po dobu více než třiceti let.

Člověk nevychází z údivu nad pseudonabídkou kurzů různých emočních a jiných managementů, time managementů různých konkrétních generací, když je k dispozici Gruberův multimetodický time management finální generace, po němž už nemůže přijít žádná nová generace další – protože všechny generace jsou v něm prostě už obsaženy.

Jenže informovaný člověk může žasnout a nevycházet z údivu, jenže přitom vidí, jak nám ujíždí vlak. Ujíždí nám všem a především našim dětem. Místo toho, aby se naše děti ve škole učily pomocí ověřených Gruberových multimetod efektivnímu studiu, jsme svědky toho, co nelze nazvat nijak jinak, než „debilizace“ našeho školství. A to je zločin. Zločin, kterého se dopouštíme na našich dětech.

Informační Berlínská zeď – kdo z nás opět dělá pitomce?

Když sledujeme zločinný systém, kterým jsou oblbovány naše děti, nelze se nezamyslet nad názorem, že je tak činěno záměrně, ve snaze zničit svobodnou společnost.

Odkud se bere v době chytrých mobilů a všeobecného internetu ta „informační Berlínská zeď“? Když se zeptáte dvaceti mladších personalistů, tak devatenáct z nich o Gruberovi vůbec neví. Netuší, že veškerý vzdělávací tržní průmysl rozvoje osobnosti, veškeré kurzy soft skills, všichni profesionální lektoři a koučové v naší zemi – to byl v období září 1986 – duben 1990 jeden jediný člověk – David Gruber. Autor toho všeho – tedy podle zákona svrchovaný neomezený pán, který má suverénně rozhodovat a hodnotit, co se zde bude dít. Nikdo to tomu personalistovi nesdělil, ale to jeho katastrofální neznalost samozřejmě neomlouvá.

Jaké mají takoví mladší personalisté vzdělání a povědomí o základech naší historie vzdělávání dospělých? Dovolím si analogii: Běžte se ucházet o práci ve Škodovce Auto v montážní hale s „hrdým“ tvrzením, že vůbec nevíte, co je to spalovací motor a že jste o něčem takovém vůbec neslyšeli. Že jste si jistí, že nejlepším pohonem moderních aut jsou mechanická šlapátka pod nohama řidiče, protože se přece k nám dovážejí z USA – a tam je přece všechno nejlepší a nejvyspělejší. To by vás hnali svinským krokem z Boleslavi až za Jičín…

Každý průkopník zažívá zpočátku protivenství. Je to přirozená vlastnost člověka. Každá nová věc, každý nový názor, každé nové učení je přijímáno s nedůvěrou. Je tady opět souvislost s fyzikou. Změna vyžaduje energii. Nejvíce energie je vyčerpáno na změnu stavu. Proto se člověk podvědomě změnám brání.

Proč se ale učení, které může naše mladé generace skokově posunout vpřed, pořád nedostalo do vzdělávacích soustav našich škol?

Na internetových diskusích se objevují negativní názory neinformovaných diskutérů, jedovaté plivance a špatné známky na učení Davida Grubera i na autora osobně. Připomínám zde osvědčené antické úsloví „ne sutor supra krepidam“. Ševče, nesuď nad svůj střevíc. Diskutére, nekritizuj nad úroveň své hodnoty odborné a lidské. Ubožákům vadí pravda a fakta. Vadí jim, jak jinak, zveřejněná fakta, která se jim jiní snaží sveřepě zamlčovat. Dost o trollech – více nám nestojí ani za pohrdlivé odfrknutí.

A proč tedy neustále připomínat fakta? Protože stav v našem školství i v obecném povědomí dospělých je alarmující a navíc pobuřující.

Někdy si říkám, že je škoda, že David Gruber není cizinec. Kdyby David Gruber v čase normalizace v 70. a 80. letech šel na ruku totalitnímu režimu tak hodně, že by jej režim nechal studovat, působit na univerzitě, dělat tam kariéru a dokonce služebně vycestovat na stáž na Západ, tak by David Gruber jistě emigroval a brzy se stal proslaveným profesorem jedné ze světových univerzit.

Autor překonal ty světové univerzitní guru zpoza železné opony coby izolovaný samouk, a překonal by je tedy tím spíše coby standardní pedagog a výzkumník s běžnými možnostmi profesního růstu. Kdo zaběhne sto metrů za devět a půl sekundy v bagančatech v rozbahněném poli, ten je zaběhne minimálně za stejný, spíše však ještě lepší čas v tretrách na tartanové dráze stadionu.

Kdyby pak po roce 1989 David Gruber přijel přednášet do České republiky coby americký univerzitní profesor a novátor, zaplatily by mu (tedy jeho početnému realizačnímu týmu) zdejší pražští vzdělávací pořadatelé částku obvyklou pro oxfordského nebo harvardského profesora-novátora a autora bestsellerů. Za to, že režimu na ruku nešel a studovat či dělat kariéru vysokoškolského učitele nesměl, mu dnes stejný český vzdělávací pořadatel nabízí sotva jednu setinu ceny takového Američana. A za takovou cenu se seriózní výzkum, který by nás opět posunul mezi nejvyspělejší země světa, dělat nedá.

Domysleli jste, co toto znamená? Jako by ty vzdělávací společnosti a firmy, které u našich lektorů „zapomínají“ na stonásobný rozdíl v obvyklé ceně práce průkopníka a následníků, svým chováním tvrdily: „Vidíte, pane Grubere, kdybyste v mládí podporoval nelidský totalitní režim, ocenili bychom to dnes více než stonásobnou odměnou pro vás. Vzdorování totalitnímu režimu naopak i dnes stále přísně trestáme. Podporovat totalitu je dobré a žádoucí, vzdorovat jí je odsouzeníhodné.“ Nemohu si pomoci: Není toto myšlení a jednání pravou podstatou trestného činu podpory a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod?

To byly argumenty k pragmatické stránce Gruberova učení, k jeho užitečnosti pro lidi. Ale je zde ještě stránka lidská a právní.

Gruber na nevyvratitelných faktech dokazuje, že je autorem oboru, jeho kurzových témat, autorem své profese (standardní lektor a kouč první v naší zemi, multimetodický lektor a kouč první na světě) a své vzdělávací služby (krátkodobý multimetodický tržní kurz). Že to vše jako první u nás a mnohé i první na světě vyzkoumal a zavedl, u nás sólově proslavil, uvedl ve všeobecnou známost a získal tedy výsadní tržní postavení, které nelze v žádné civilizované zemi ignorovat a obcházet. David Gruber si prostě coby autor chrání své děti; prokazuje, že jsou mu unášeny a mrzačeny a že se mu to jako jejich (duchovnímu) otci pranic nelíbí. Jeho případné občasné protesty proti stavu věci jsou protesty statečného otce, nikoliv nějaká „sebezahleděnost“. Jsou to protesty člověka, který vehementně bojuje za vás a především za vaše děti.

Co přitom napadne normálního čtenáře? Že by měl podle svých možností poškozenému rodiči pomoci. Pomoci jemu, a tím pomoci i sobě. Nenechávat naše celoživotní vzdělávání dospělých v měkkých dovednostech zastaralým metodám, které jen utvrzují postavení naší země coby zaostalé montovny jiných, chytřejších zemí. Nenechávat naše děti na pospas namáhavým, zastaralým postupům minulého století.

Znáte jistě tu průpovídku luteránského pastora Niemöllera z doby nastupujícího fašismu v Německu: Když přišli nacisté pro komunisty, mlčel jsem – nebyl jsem přece komunista. Když zavírali sociální demokraty, mlčel jsem – nebyl jsem přece sociální demokrat. Když přišli pro odboráře, mlčel jsem – nebyl jsem přece odborář. Když přišli pro mě, nebyl už nikdo, kdo by se mohl ozvat.

Kdo se nepostaví zlu ve fázi, kdy je ještě porazitelné, toho si zlo co nevidět najde v podobě, kdy už k poražení není. Kdo se vás časem zastane, přátelé, když i kvůli ignorování multimetod Davida Grubera jde náš stát a naše vzdělávání do kytek, darebáci získávají vrch a vy dnes jen pokýváte hlavou a přihlížíte? A ani si nezaujatě neprostudujete jeho klíčové knihy, přinejmenším Zlatou knihu komunikace a Inteligentní čtení…

Jak u nás asi přemýšlí mnohý úředník? „Ať si jde celá země hospodářsky do hajzlu, ať si lidé daleko hůře plní své cíle a sny, ať se šíří všeobecné povědomí, že krást cokoliv je normální… jen když my na ministerstvech si užíváme klidu. Hlavně žádnou změnu!“

A tak ztrácíme. Ztrácíme v našem státě kvůli plagiátorům krytým našim úřednictvem statisíce korun denně a desítky milionů korun ročně. Kolik dobrých projektů by se za ně dalo realizovat! Kolik skvělých charitativních akcí! Kolik pomoci slušným a schopným lidem v naší zemi! Kolik moderních multimetodických vzdělávacích akcí, které by pozvedly vynálezeckou a objevitelskou kreativitu českých talentů, dostaly naši zemi na high-tech špičku světa a převrátily naši závislost v závislost jiných zemí na nás, tj. učinily ze zbytku světa naše licenční montovny! A co hůř – ztrácíme znalosti pro naše děti.

Chytří slušní lidé, braňte se. Jde o vás, o vaši kariéru o totéž v případě vašich dětí!

Vzdělání Davida Grubera v jeho oboru technik duševní práce je reálně a prokazatelně desetkrát kvalitnější než u standardního univerzitního profesora, řadí jej rovnocenně k těm špičkovým univerzitním profesorům. Není divu při jeho IQ 152 a zátopkovské píli. Je tedy coby lektor rozvoje osobnosti v tomto směru pro své žáky a čtenáře řádově důvěryhodnější, užitečnější, spolehlivější než je standard třeba na našich univerzitách, o tržních kurzech nemluvě.

Je vzorem píle a pracovitosti. Nevím, kdo jiný by si stejně jako on troufl obětovat svým objevům tak mnoho jako on: Nikdy nebýt po dvacet let školních docházky připravený méně než stoprocentně, do věku šedesáti let nikdy nemít volný čas (jen práci a nutné přestávky v práci), výzkumně kreativně bádat a přemýšlet celá ta dlouhá desetiletí prakticky neustále po celý svůj bdělý čas.

Přesto je geniální soubor multimetod pořád jen exkluzivně součástí jeho soukromých kursů a tréninků a jeho knih – jinde k tomu nepřijdete. Proč není součástí školních osnov? Ano, víme, jak příznačné je takovéto protivenství v celé historii lidstva, v celé historii geniálních novátorů, kteří vysoce převyšovali své okolí a přinášeli pokrok. Ale jak dlouho budeme sledovat, jak jsou naše děti ohlupovány nefunkčním, zastaralým systémem?

Průkopnictví nelze rušit, mlžit nebo vygumovávat z paměti veřejnosti! Autorství významných objevů Davida Grubera nelze legálně beztrestně popírat nebo zlehčovat.

Postarejme se o to, aby se jeho objevy a učení dostaly ke všem našim dětem, nejen k těm, kterým rodiče zajistí účast na kurzech Davida Grubera nebo jim pořídí jeho knihy.

Pravděpodobný budoucí vývoj

Zatím je doba urážení, zesměšňování, zlehčování, ústrků – jakou si zažili všichni velikáni historie, samozřejmě včetně všech zmíněných zde dříve – Newtona, Einsteina, Koperníka. Jen houšť, volám směrem k internetovým trollům a negativním úředníkům – vlastně tím potvrzujete Gruberovy kvality a to, že věci ohledně lidské povahy, závisti a malosti jsou prostě zákonitě na svých místech.

Nicméně – pravda nakonec vždy vyplave na povrch jako olej na vodu. Počet prodaných Gruberových klasických knih přes štěkot psů nedávno převýšil jeden milion a sto tisíc kusů, počet jeho úspěšných kurzů překročil tisícovku, počet jeho žáků dvanáct tisíc. Postupně jsou vychováváni další legální licenční lektoři. Jeho žáci a čtenáři postupně formují elitu této společnosti, citelně vzdělanější než zbytek, který si z nejrůznějších důvodů ještě ke Gruberovu slovu nebo textu cestu nenašel. Berlínská zeď ignorování Gruberova průkopnictví a know-how, kterou vystavěli ze zločinné ziskuchtivosti, nemravného pragmatismu nebo čisté hlouposti a nevědomosti mnozí jeho vychytrale napodobující lektoři-následníci a mnozí podivní vzdělávači ve firmách a institucích, se více a více drolí a boří.

Kdo organizačně manažersky schopný jako první pochopí do důsledků, že Gruberovo originální vědění, legálně využité, má potenciál ke světovému byznysu (podobně jako celosvětově hardware a software počítačů a mobilů), ten uspěje a se svým týmem vydělá. Vydělá pro sebe, svůj tým i naši republiku – ale především, pro naše děti. Legálním licencovaným všestranným využitím jeho multimetodického know-how v souladu s právem.

Hledá se tedy schopný manažer, který nepohrdne vydělanými miliardami a umí překonávat překážky.

Na spadnutí je doba, kdy personalisté v přijímacích komisích na jakýkoliv pracovní flek duševní práce se budou uchazečů ptát a dávat jim úkoly především tohoto typu:

Jak jste s využitím Gruberova psychovzorce profesionální koncentrace zvládl v krátkém čase angličtinu a další cizí jazyk? Jak s jeho využitím všude ve svém životě optimálně zvládáte prokrastinaci?
Jaké tři druhy čtenářských regresí podle Gruberovy teorie rychločtení znáte?
Označte v tomto krátkém videu typy řečnických triků a manipulací podle Gruberovy číselné škály a uveďte podle jeho know-how správný protitrik.
Jak kritizovat podřízeného, aby nezuřil, ba naopak aby byl vaší kritikou nadšen a motivován – popište, s využitím Gruberovy multimetody psychické teorie relativity.
V čem jsou a v čem nejsou v souladu s psychovzorci metody studia cizího jazyka typu superlearning, sugestopedie, brainmost, interlineární překlad apod.?
Jak zkontrolujete z hlediska grubrovských psychovzorců ten a ten bestseller toho a toho zahraničního guru? Jak s použitím multimetod toho guru překonáte, rozšíříte, jak najdete a opravíte jeho chyby a tápání?
Které dva Gruberovy psychovzorce komplexně řeší problémy a výzvy žensko-mužské komunikace na pracovišti i v osobním životě?

…a desítky dalších otázek, které budou reflektovat znalost Gruberových multimetod v naší společnosti.

Toto bude rozhodovat o přijetí od práce i o všem ostatním, co člověk se svým dočasným životem dokáže udělat. Rozdíl v životopise uchazeče „byl jsem na Gruberových kurzech a používám jeho knihy X nebyl jsem na něm a nepoužívám je“ bude brán personalisty vážněji než rozdíl „mám vysokoškolský diplom a používám internet a mobil X mám jen základní školu a nepoužívám internet a mobil“.

S využitím all-in-one knih Davida Grubera

Zlatá kniha komunikace,

Inteligentní čtení v internetovém věku,

Angličtina No Problem,

Bude hůř, ale vám bude líp

a s použitím faktů uvedených v těchto zdrojích

Prof. PhDr. Vladimír Smékal, CSc.: David Gruber – přínos jeho práce v oblasti psychologie osobnosti a dalších oborech. Zde.

Otevřený dopis známých úspěšných osobností všem duševně pracujícím lidem naší země. Zde.

Na Davida Grubera rád vzpomínám (Vzpomínka gymnazijního třídního profesora Mgr. Stanislava Tichého.) Například v knize „Chytří pracují, kde chtějí“, Alfa Publishing Praha 2005, str. 129 a 130

11.10.2017 Profesor

Související články: