Grand Power P1 / Q1

Před nějakou dobou jsem, koneckonců jako každý kdo se aspoň trochu zajímá o ruční palné zbraně, narazil na výrobky slovenské společnosti Grand Power, přečkal první fáze odlaďování, a do rodiny pořídil nejdříve jednu a pak i druhou pistoli této značky.

Ke koupi mě vedly tyto důvody:

(i) Pistole se mi líbí, ať už „staticky“ (profil zbraně, zpracování, silnostěnná hlaveň) taky i „dynamicky“ (chování při střelbě nebo i pouhý pohled do výhodného okénka na otáčející se hlaveň při zatahání za závěr). Solidně vyrobené, funkční mechanické věci mě oslovují.

(ii) Konstruktér zbraní a vlastník závodu GP J. Kuracina udělal neuvěřitelný kus práce. Od prvního návrhu, přes všechny peripetie s rozjezdem výroby, hledáním vhodných dodavatelů, po vybudování fungující společnosti, a to, považte, v takových přeregulovaných, antipodnikatelských, zlodějských podmínkách, jaké vládnou na Slovensku, které už se snad úrovní buzerace občanů a podnikatelů dotáhlo na úroveň ČR. To vše bez dotací a jiných odporných sviňáren. Za to zaslouží obdiv a podporu.

(iii) Ergonomie, která je zejména u rámu Mk. 12 vynikající, a další skutečnosti, např. existence spolehlivé malorážkové verze na shodném rámu a se stejnými ovládacími prvky.

Ke zbraním jsem se tedy dostal v okamžiku, kdy prvotní problémy se spolehlivostí měly být odstraněny (byly zvětšeny vůle mezi hlavní a závěrem, v komoře, upraven vytahovač atd.), proběhly i další úpravy zlepšující už tak dobrou ergonomii zbraně, jako hlubší vybrání lučíku v místě, kde se onen napojuje na pažbičku. Zbývalo už se jen rozhodnout, jaký model si vybrat.

Proč P1 / Q1

… a ne P11, K100?

(i) Nemám rád malé pistole, nevejdou se mi na ně ruce, špatně se mi drží, při střelbě mě to nutí přehmatávat, sjíždí mi z nich malíček. Někdo namítne, že pistoli člověk víc nosí, než z ní střílí, proto je menší pistole lepší. Já ale pistoli nemám, abych ji nosil, ale pro to druhé. To malé nepohodlí k tomu patří, je to daň, kterou zaplatím rád. Malou pistoli bych nosil jedině k obleku, aby nebyla vidět; sice se to dá řešit uložením zbraně do vhodné tašky, což zas má jiné nevýhody. A zároveň, pokud se do pistole s krátkou pažbičkou vloží zásobník s vyšší botkou, aby se dobře držela, je subkompakt pak skoro stejně velký jako regulérní kompakt (G26 vs. G19). Na délce závěru až tolik nezáleží, pokud

(ii) vás netlačí na citlivých místech, jako K100 nošená v appendix carry, což mi P1 nedělá.

A protože podrobného technického popisu pistolí, včetně úhlu, o který se musí hlaveň pootočit, aby došlo k jejímu oddělení od závěru, oboustranných ovládacích prvcích, materiálu závěru, těla, povrchové úpravě, je po internetu spousta, přejdu rovnou k postřehům z jejich používání, seřazených tak, jak mě zrovna přišly na mysl.

Používání zbraní

O kultivovaném průběhu poloautomatického cyklu zbraně po výstřelu už bylo napsáno a řečeno mnoho a já to můžu jen potvrdit. U P1 / Q1 je průběh odemčení plynulý, bez „drbnutí“ jako u systému Browning. Subjektivně mi přijde, že mezi CZ P-09, tedy podstatně větší (Full-size) pistoli s těžším závěrem, a kompaktem GP není ve vnímání zpětného rázu žádný rozdíl, který by stál za zmínku.

Vynikající je chod spouště obou zbraní, který usnadní i méně zkušeným střelcům nemíjet terče Detailní charakteristika je však rozdílná. V případě P1 a dvojčinném režimu je chod hladký plynulý bez zadrhávání s prudkým nárůstem odporu těsně před vypuštěním kohoutu; nesrovnatelně lepší než u jiných podobných pistolí, jako HK P30 nebo CZ P-07. V jednočinném režimu má pak spíš charakter tlačítka, s bodovým odporem a velmi krátkým resetem. Q1 je mírně jiná, chod spouště je taktéž plynulý, ale s menším odporem, který se po celou jeho dráhu nemění. Odhadnout u Q1 přesný okamžik spuštění je otázka tréninku. Reset je oproti P1 nepatrně delší, ale i tak velmi dobrý.

Ke spouštím ještě jednu věc. Asi jste si všimli, že Q1 nemá na rozdíl od Glocku, CZ P-10, HK VP9 a řady dalších striker-fired pistolí spoušťovou pojistku, stejně jako SIG P320. Ostatně podobností je více, např. i to, že obě zbraně byly původně navrženy se spoušťovým a bicím mechanismem s vnějším kohoutem (SIG P250), a ex-post přepracovány. Říkal jsem si, že když to funguje u pistole od tak velkého a významného výrobce bez problémů, že to i tady bude v pořádku a náhodný výstřel při pádu pistole na zem (přesněji tak, aby se jazýček spouště nacházel v okamžiku kontaktu zadní části závěru a těla zbraně s vodorovnou podložkou taktéž přibližně ve vodorovné poloze) z důvodu propadu spouště nehrozí. Jenže ono se začíná ukazovat, že SIG má problém a to pořádný, a že příčina pravděpodobně bude právě v tomto. Trochu jsem znervózněl. Abych to amatérsky otestoval, vybagroval jsem z náboje střelu, vysypal střelný prach a do komory nabil nábojnici se zápalkou. Po několika pádech pistole na tvrdou podložku z výšky zhruba metru a čtvrt v plusmínus požadovaném úhlu jsem konstatoval, že to vypadá dobře, úderník stále napnutý, zápalka nedotčená. Příčinou, odhaduji, bude odlehčený jazýček spouště s vybráním po stranách, který nemá takovou setrvačnost. Koneckonců i SIG P 320 s lehčím jazýčkem spouště uvedený problém nemá.

Update: Nově se u GP nabízí i verze pistole s úderníkovým bicím mechanismem se spoušťovou pojistkou.

Rozdíl mezi P1 a Q1 dělá jejich citlivost na volné nebo nějak vychýlené držení, kdy ruka zbrani po výstřelu neposkytuje řádnou oporu. P1 přebíjí bez problémů, zatímco Q1 (jako řada dalších úderníkových pistolí) je na to citlivější a pokud ji více povolíte tak „závaduje“ – pravděpodobně z důvodu, že závěr pro tužší vratnou pružinu nedosáhne úvrati v nejzazším možném místě; ta mu na cestě do výchozí pozice nepředá dostatek energie, aby dotlačil nový náboj zcela do komory. Tento jev má tendenci objevovat se častěji, pokud si na Q1 upevníte svítilnu nebo laser. Námitky, že to není chyba zbraně, ale špatného držení, beru tak napůl. Kdo ví, za jakých okolností, v jaké poloze a stavu bude nucen zbraň použít.

Jediný příčný výřez na weaver liště je umístěný hodně vpředu, což vadí minimálně v případě, že si chcete na zbraň umístit svítilnu Streamlight tlr-3; její otočný (a přehnaně citlivý) spínač se i za použití nejdelšího z dodávaných montážních kusů nachází před lučíkem a ne po stranách jeho svislé části. Máte-li kratší prsty, budete ho muset ovládat druhou rukou.

Na zbraních je oproti standardu provedena jediná úprava spočívající v instalaci mušky se světlovodným vláknem. Ta má ovšem ostré vrcholy, a aby nepoškozovala pouzdro je dobré na nich pilníkem zlehka zapracovat. Standardně dodávané hledí je naopak oblé; natahování závěru jednoruč o kalhoty nebo pásek je u P1 možné akorát s napnutým kohoutem a u Q1 prakticky vyloučené, leda za cenu šrámu na noze.

Pistole k bezvadné funkčnosti vyžadují poměrně důkladné promazání vodících drážek závěru a dále i válečku, který při pohybu závěru vzad působí na kulisu hlavně a nutí ji k otáčení. Osvědčil se mi přípravek Nanoprotech Gun, na který jsem před časem narazil v hobbymarketu.

Servis

P1 mi přichystala i jedno dosti nepříjemné překvapení. Po té, co jsem z ní vystřílel ca 500 nábojů, prošel několika kurzy, jsem ji se ženou vytáhl na střelnici, nabil jí (tu pistoli), promáčkl spoušť a nic. Znovu protáhl spoušť a zase nic, přetáhl závěr, stiskl spoušť a opět nic. Otisk zápalníku na zápalce chyběl, po opakovaném promačkávání spouště byl zápich mělký, slabý na to, aby zápalkovou slož inicioval. V krizové situaci by to byla poukázka na krchov. Byla to první závada ze všech mých kdy vlastněných (relativně) moderních pistolí, která způsobovala úplnou nefunkčnost zbraně. Pěkně mě to dožralo. Abych vyloučil vadu střeliva SB, vyhozené náboje jsem napáskoval zpět do zásobníku a vystřílel je z Q1, která je akceptovala bez výhrad.

Tipoval jsem to na překalený zápalník, který nevydržel občasné sušení. Říkal jsem si, že kdyby k tomu došlo u Glocku Gen IV některých sérií nebo jiného podobného bazmeku, který má zápalník vyrobený technologií MIM, nepřekvapilo by mě to, přinejmenším ne tolik. Poznámka: U Glocku Gen V má být (vedle dalších součástí) i zápalník pro zvýšení spolehlivosti zbraně změněn, aspoň to Glock prohlašoval ve svých materiálech, které jsou k tomu k nalezení na internetu.

Po zběžné prohlídce jsem ale od této hypotézy prozatím upustil. Zápalník po uvolnění blokace a prostrčení do přední polohy zlomený nevypadal, pohyboval se volně. Blokace zápalníku šla lehce zatlačit do polohy „odblokováno“; ta část mechanismu spouště, která na ni při promáčknutí působí, fungovala taktéž. Kohout nebyl poškozený, uvolněný, jeho pružina byla pocitově dost silná na to, aby mu udělila dostatečnou rychlost a energii. Bez detailní prohlídky se nedalo dostat dál. Qér byl pořád v záruce, tak jsem se rozhodl neřešit to sám a opravu svěřit prodejci / servisu. Za tímto účelem jsem navštívil distributora výrobků GP, společnost Qins, resp. její pobočku fPrahe, kde pistoli převzali s tím, že mě budou kontaktovat. To se stalo během víkendu toho samého týdne; bylo mě přitom řečeno, že pistole i bez opravy vystřílela 50 ran, zápalník však je přeci jen o pár setin mm kratší, proto raději přistoupí k jeho výměně vč. blokace. Jako pravděpodobná příčina předchozích problémů se volajícímu jevila interakce mezi blokací a zápalníkem, který takto brzděn nedosáhl na zápalku. To se mi sice vzhledem k výše uvedenému nepozdávalo, nemaje však možnost to ověřit a ani jinou relevantní teorii s výjimkou té, která mě napadla ex-post po obdržení sdělení o bezvadné funkčnosti zbraně v servisu, že se do kanálku pro zápalník dostalo větší množství oleje, který před návštěvou střelnice nevytekl, a zároveň je onen kanálek natolik těsný, že olej pohybující se zápalník „neobteče“, která se mi ovšem zdála neméně nepravděpodobná. Ocenil jsem tedy přístup servisu a čekal na převoz uzdravené P1 ze servisu v Prostějově zpět na pobočku.

Ke společnosti Qins mám malou poznámku. Kdykoliv jsem s nimi přišel do kontaktu, ať už telefonicky, osobně při koupi zbraní, nebo na předváděcí akci, loučil jsem s velmi dobrým dojmem. Jsou vstřícní, ochotní, dělají rozhodně víc, než musí.

Odbočka

V mezidobí jsem listoval v časopisu a narazil na článek o R-U pistoli Roth-Krnka 1907, což mě později navedlo k následujícímu.

V době před Velkou válkou se u nás v monarchii vyráběly zajímavé pistole, vesměs kvalitního provedení a v každém případě originální konstrukce. Vedle té výše zmíněné to byl i Steyr M1912, Frommer Stop, všemožné Mannlichery i další. Výrobců tady tolik nebylo, namátkou Roth, Mannlicher, Steyr, FÉG.

Podíval jsem se, jak se tehdy založená tradice rozvinula do současné doby. V ČR je to především Česká zbrojovka, která po dlouhé době, zhruba od přesunu výroby ze Strakonic, začíná vyrábět konkurenceschopné pistole jako Shadow 2, ze které jsem byl na střelnici nadšený, P-10. Ostatní výrobci (LUVO, Alfa-proj) „jedou“ v kopiích CZ 75 (převážně) s plastovým tělem. Jediná originálnější konstrukce se rýsuje u CSA, konkrétně Pi Vz.15. V Rakousku je to především Glock. Svého času to byla pro účely obrany pistole non plus ultra. V současnosti, poté co u Glocka začali používat nákladově optimalizované součástky, co se na něj dotáhla konkurence, a po všem uraženém prskání a stěžování si po neúspěchu v tendru na novou pistoli US Armed Forces, začínají být spíš k smíchu. V Glocku zřejmě získali dojem, že o tom, co chce zákazník, rozhodují na poradě vedení. Pak je tam Steyr. Jejich M/C/S9(40) má dobrou ergonomii a po upgradu na verzi A1 dokonce i funguje. Mohli by si najmout někoho schopného do marketingového oddělení, aby byli trochu vidět. V Maďarsku je situace naprosto přehledná – nic se tam nevyrábí, a to, co se tam vyrábělo po smrti R. Frommera, všelijaké Tokagypty, kopie Makarovů a podobné hrůzy, nestojí za řeč. Mimochodem, dostala se ke mně zpráva, že existuje záměr, vybavit Honvédy pistolí vlastní konstrukce. Snad jim s tím někdo pomůže, napadá mě Wilhelm Bubits, nebo skončí s DA/SA Hi-Powerem. V Horních Uhrách funguje Grand Power a ZVS, který produkuje natuněnou CZ 75. Slovinsko má jediného výrobce – Arex – a pistoli Rex Zero. Jedná se o vcelku nezajímavý, podle všech recenzí kvalitně vyrobený mírně inovovaný SIG P226, resp. CZ99 od srbské Zastavy. V Chorvatsku sídlí společnost HS Produkt, výrobce pistolí HS a Springfield XD. Kdyby stály půlku, asi bych překousl přítomnost dlaňové pojistky, nápisy „Grip zone“ na pažbičce pro idioty, zkusil je a případně si je ponechal pro eventualitu, že bych někdy chtěl vyzbrojit někoho dalšího. Ty XD by samozřejmě musely jít přímo od HS Produkt a nikoli Springfield Armory, protože od té bych si nekoupil ani špendlík. Ve zbytku říše, na území Haliče, Bukoviny, Sedmihradska a Vojvodiny žádný výrobce pistolí není.

Suma sumárum (Glock, CZ, Steyr, Grand Power, HS, Arex + ZVS, LUVO, Alfa-proj., CSA), není to špatné. Být to v jednom státě s nějakými 50 mil. lidí, jednalo by se o pistolovou velmoc.

Po opravě a na závěr

P1 se do Prahe přesunula ve středu následujícího týdne a do držení jsem ji získal následující pondělí. Na výměnu dílů se šlo metodou „když už tak už“ a krom všech výše zmíněných součástek (zápalník, blokace, kohout + pružiny) byla vyměněna i vratná pružina závěru za delší a tužší.

Po prvním osahání a promačkání jsem konstatoval, že oprava a úprava zbraně se projevuje mimojiné i ztuhnutím spouště beze změny dalších jejích parametrů. Důlek v mosazné „zápalce“ cvičného náboje byl po jednom zásahu zápalníku P1 masivní; Q1 k vyhloubení zhruba stejného potřebovala circa tři vypuštění úderníku. To mě naplnilo očekáváním spolehlivé funkce bicího mechanismu i u „NATO spec“ střeliva, které má zápalky obecně tvrdší.

Na střelnici jsme se dostali za nějaké tři týdny. Pro otestování zbraně byly použity náboje SB a přebíjené Limit Z, jejichž zbytek se mi podařilo někde vyhrabat. Výsledky se dají shrnout zhruba takto: P1 dle očekávání funguje. Vyhazování nábojnic je však výrazně slabší. Nábojnice nábojů Limit Z po vyhození ze zbraně někdy padaly shora na závěr nebo na ruku, SB byly o málo lepší. Pistole by zřejmě lépe fungovala s výkonnějšími náboji (např. Fiocchi) a nepochybně by zvládla i laborace specifikace +P. Zvážím i návrat k původní vratné pružině závěru, protože v této konfiguraci by i menší znečištění nebo nepromazání zbraně mohlo znamenat problém.

Závěrem – koupi pistolí Grand Power mám stále za dobrou investici. Mají sice svoje vrtochy a chybky, které jsou dalece přebity jejich dobrými vlastnostmi. K těm ještě připočítávám nevybíravost na střelivo, slušnou cenu, přístup prodejce / servisu. Uvedený problém se zápalníkem, nebude-li se opakovat, považuji za událost z kategorie „shit happens“, které mě a GP výrobky nerozloučila. Naopak se začínám poohlížet po GP k22 a GP Stribog.

08.10.2017 Porta

Související články: