Fiat Ritmo 130 TC Abarth, hospodskej rváč

Si tak jednou čtu článek o historii “hothačů” a v diskuzi pod článkem ,tam kdosi vychvaloval jako nejvíc nejlepší “hothač” Fiat Ritmo 130 TC Abarth. Že si ho pořídil někdy v první půlce devadesátek a prej nejlepší auto co kdy měl a že už jich prej měl. Ritmo? Ta příšerná krabice? To musí tedy jezdit jak kráva, když to může být pro někoho nejlepší auto, co kdy měl. Při tý ošklivosti. Tak jsem se poohlídnul na googlu. Neměl jsem to dělat.

Už první informace o technckých parametrech mě zaujala. Dvoulitr, dva dvojité karburátory, dvě vačky, 130 koní a váha okolo 900 kg. To nezní věru zle! Něco podobnýho hledám, nějaký starý mechanicky jednoduchý auto, co by trochu víc jelo a byla s ním zábava. Tohle nejsou vůbec marný parametry. Nu, poohlídnul jsem se tedy důkladněji. Motor se ukázal být slavný Lamprediho Twin Cam! No ty vole! Jeden z nejslavnějších motorů všech dob. 10 titulů v rallye, výroba v různých specifikacích od roku 1966 až do roku 2000. S převodovkou se Italové nepárali a dali tam to nejlepší, co v té době měli. Německý pětikvalt ZF s ozubenýma kolama širokýma jak dálnice před Frankfurtem. Přední náprava McPerson s pořádným stabilizátorem a progresivníma pružinama. Vzadu víceprvek s napříč uloženou listovou pružinou, co nejen pruží, ale slouží i jako stabilizátor. Nejen, že to má dost koní na kilo, ale může to mít i dobrý jízdní vlastnosti a ještě to může být i spolehlivý. Jen kdyby to nebyla tak nevzhledná krabice. Design dělal Centro Stile Fiat. Ale nevím. Mě to přijde, že si jednou takhle v neděli večer vrchní dizajnér vzpoměl, že má druhý den ráno odevzdat návrh auta. Jenže zrovna byl na chatě v Dolomitech a neměl tam ani kružítko, natož křivítko. Jen zednickej metr. No nic, kouknul jsem tedy ještě na pár recenzí, jak to jezdí. Všechny se shodovaly v tom, že kupujte dokud nestojí majlant, protože líp jezdící stará kára za ty prachy, už na trhu není. A tak jsem se tedy kouknul na Mobile.de, Subito.it a tak, kolik to Ritmo vlastně stojí. No, málo nestálo, ale do mého rozpočtu se to vešlo. Čím víc inzerátů jsem prohlížel, tím víc se mi začínalo líbit. Sem se do tý krabice nějak zakoukal.

Jednoho dne na mne vyskočil inzerát, že je na prodej Ritmo 130 TC v Praze. Dokonce za super cenu. Neváhal jsem a vyrazil se podívat. Zjistil jsem, že je to to co chci. Ještě jsem měl v hledáčku Lancii Fulvii. Ta je sice krásná, ale moc nejede. Těžký dilema! Po dlouhém přemýšlení bylo rozhodnuto. Ritmo. Cena je dobrá, stav taky a je v Praze. Tak co. Beztak covid a nikam se nesmí. V Praze jsme si plácli, beru Ritmo. Jenže nedopadlo to. Pražák si to rozmyslel a plácnutí zrušil, že pro syna a citový vztah a tak.

Co tedy dál? Nezbývá než Itálie, tam jich je nejvíc a v parádních stavech. Jenže covid! Nikam se nesmí. Všude zavřeno. Jenže na mě si nepřídou. Objednal jsem si paletu zboží ( bo doprava byla v té době bez omezení ) a vyrazil. Objel jsem tři vytipované kusy a jedno z nich mi padlo do oka. Na další dva typy se mi už moc nechtělo. Protože Neapol a Syrakusy. Beru to červený! Napsal jsem Italovi, platba hotově a datum, kdy bych si pro něj přijel. Ital, že datum ok, ale soldi pěkně předem a přes banku. Nějaký zákon nebo co. Trochu jsem znejistěl. Spíš trochu hodně. Poslat italskýmu bazarníkovi prachy předem na účet? Napadalo mě lecos. Risknul jsem to. A vyšlo to! Fiat Ritmo 130 TC Abarth rok výroby 1986 v parádním a hlavně originálním stavu je v garáži.

Docela mě překvapilo co peněz stojí auto dovézt a zlegalizovat v ČR. Celkové náklady se vyšplhaly na skoro 30000 Kč. A to jsem si pro něj jel vlastní autem. To máte naftu, pujčení káry, poplatky za dálnice ( kurevských 154 € ), emise, technická, poplatek za ověření auta z dovozu, druhá technická, ekologický poplatek, značky, pojištění a to nevím, jestli jsem na něco nezapomněl.

Tak a teď k tomu nejdůležitějšímu. Stálo to za to? Nekecal ten diskutér a všichni ti “odborníci”. Je to auto fakt tak dobrý? Ty vole je! Je to prdel. Interier je úplně jednoduchej a z tvrdýho plastu. Pár budíků, ale pozor! Teplota a tlak oleje! Budík dobíjení, teploměr vody, rychloměr, otáčkoměr a stav paliva. Přesně, tak jak to má být v každým vopravdickým petrolheadským autě. Ostatní výbava, dle požadavků začátku osmdesátých let. Takže skoro nic. Volant je hliníkový, tříramenný, obšitý kůží. Vprostřed červený znak Fiatu. No, krása! Co vám budu povídat! Poloha za volantem ( ten lze nastavit výškově ) přiměřená. Výhled z vozidla výborný. Tedy dopředu. Dozadu je to horší, spíš velmi mizerný. Jedno malé zrcátko vlevo ve kterým ať ho seřizuju jak chci, vidím… nebe. Vpravo zrcátko není a v originále ani nebylo. Alespoň, že zrcátku na čelním skle účel plní. Sedačky jsou pohodlný. Díky své měkkosti mají kupodivu i dobrý boční vedení. Vnitřní prostor je na necelé čtyři metry dlouhé a 1,66 metrů široké auto poměrně velkorysý.

A jak to jezdí? Přátelé skvěle. Otočit volantem u stojícího auta, díky hřebenovému řízení bez posilovače skoro nejde. Tedy mé ženě. Já s tím pohnu. Ovšem za jízdy, to je jiná. Máte odezvu od volantu jak ve šlapacím autíčku. Jste součástí řízení. Brzdy brzdí přiměřeně ( vpředu kotouče, vzadu bubny ). Při zatížení prakticky nevadnou. Ale přeci jen, sílu to chce. Nic pro slečinky. Řazení super. Na tu dobu, pochopitelně. Polohu kvaltu nemusíte ani moc hledat. Pokud budete používat meziplyn, kvalty tam padaj skoro samy. Dráhy jsou přiměřený, tedy kratší. A teď motor. Je krásnej už od pohledu. Žluto, červeno, černo, stříbrnej. Výkon 130 PS při 5900 otáčkách a 175 Nm při 3600 otáčkách. Díky dobrýmu vyvážení, se ani nehne. Zvuk motoru je super. Ventily pěkně cvakaj. Karburátory v sání pěkně hučí. Ale nejhezčí hudba je u vejfuku. Tady zkušené ucho pozná, že něco nehraje. Že to není úplně vobyčejný auto. Pravidelný dunivě hluboký zvuk, lehce ruší praskání. No osmiválec to není, ale i tak je to pěkná muzika. Motor jde nádherně za plynem, žádná prodleva, nic! Otáčky vystřelí mžiku rovnou do maxima. Táhne jak elektromotor, zátah je naprosto lineární. Když si představím, že někteří motorističtí progresivisté adorují voturbené tříválce, co aby rozpohybovali auto, musí jim pomáhat elekrika, mluví o atmosférách jako o dýchavičních motorech co pracují jen v úzkém spektru otáček, mám chuť jim fláknout jednu do zubů. A ještě, když mi řeknou, že ten tříválec je pokrok, tak… No nic, nebudu se rozčilovat. Blbci to sou, blbí, tupí, bolševický. Prej pokrok. Nařízenej a vynucenej. Tak dobrý. Už jsem klidnej. Jdem dál. Prostě, tady je třeba italský ladiče motorů pochválit nejvíc. Vyladili to dobře. Mám v plánu trochu poladit hlavu, vyleštit kanály, malinko zvednout kompresi, přetryskovat karburátory, ale teď nevím jestli se mi do toho chce. Je to fakt dobře udělaný už v serii. Na skoro vytočenou pětku, cca na 5500 otáček to umí 190 km/h. Jako fakt. Osobně vyzkoušeno. Si myslím, že tu dvoustovku to umět bude. Ne aby jste si mysleli, že jsem s tím jel skoro dvěstě někde na dálnici a ohrožoval tím maminky s kočárkem. To ani náhodou. Bylo to na uzavřeném okruhu, pochopitelně. Na gumách 185/60 R14 se Ritmo chová celkem jistě. Nemáte pocit, že při 190 km/h jsou na limitu. Co ovšem je na limitu, je aerodynamický hluk. Obří hukot vyvolává pocit, že co chvíli přijde sonický třesk. Na limitu v zatáčkách je Ritmo dobře čitelný, pokud jste příliš rychlí je lehce nedotáčivé. Ale když už vám to ujede, je reakce na plyn a otočení volantu velmi dobrá a předvídatelná. Přední náprava je udělaná božsky, zvednout přední kolo prakticky nejde, máte pocit jak kdyby tam byl samosvor. Prostě na předokolku velmi dobrý.

Přátelé, po pravdě? To auto je škaredý, nemoderní, všechno v něm vrže, volant jde stuha, řazení není nejpřesnější, brzdy vyžadují sílu, stěrače stíraj mizerně. Jenže! Jenže dohromady se super motorem, parádním zvukem a velmi dobrým podvozkem to nějak do sebe zapadá. Upozorňuji, že tohle Ritmo je v serii, žádný úpravy. Je to něco jako box bez rukavic. Syrově, puristicky, upřímný. To auto je dobrosrdečnej hospodskej rváč. Pokud vás někde na okresce bude chtít vychovávat nějakej frustrovanej manager v Merglu nebo Audině, můžete ho s tímhle Abarthem sjet jak jeho německej koncernovej Gruppenleitner. Až uvidí, že mu visí za nárazníkem Fiat, co vypadá jak vypelíchanej vesnickej vořech, pojede takový bomby, aby vám ujel, že to nakonec zahodí do pole. To Ritmo má na to, donutit ho to udělat. Otázka je, jestli na to máte vy. Vy jste řidič, vy se s tím musíte porvat, vy tomu autu musíte ukázat, že na to máte. Je to trochu jak s děvkou. Čím víc jí dáte, tím víc dá ona vám. A nezapomeňte! Nemá to airbag! A ani katalyzátor! Je to život ohrožující a ničí to přírodu. Takže, díky neznámý příteli! Skvělej typ. Já bych si na tohle auto vůbec nevzpomněl.

30.5.2021 Vosisko

Související články: