Do Drägeru fuč – papíry fuč III

V minulé části jsem rozebral, jak věc posoudil MěÚ v Lysé nad Labem a nyní se dostáváme k tomu, jak se krajský úřad vypořádal s mým odvoláním odeslaným v září 2014.

Panu Z, který mě „na kraji“ dostal na starost, se spis povaloval nějakou chvíli po kanceláři a po několika mých emailových urgencích a zmínkách, že lhůty již jistě uběhly, v lednu 2015 odpověděl, že toho má moc, ale už je vlastně skoro hotov a posílá věc zpátky na MěÚ, protože se (to už bylo uvedeno v dopise, který Z milostivě poslal o několik dnů později) „dostatečně nevypořádal s námitkami, zvlášť je zde zmíněn rozsudek NSS ze dne 12. 5. 2011, č. j.: 7 As 105/2010-96.“ Objektivní znaky – tedy že jsem byl pod vlivem – prý ale MěÚ vyhodnotil dobře, protože „v ČR platí nulová tolerance“.

Zde bych chtěl uvést, že jsem „neprudil“ dříve, protože úřad má na projednání měsíc, přičemž si může lhůtu prodloužit na dva, aniž by se musel ouřada kvůli tomu nějak exponovat. Spolu s dalšími pár dny pro poštu apod. jsem tedy věděl, že si nemohu moc vyskakovat. Tyto lhůty jsou navíc tzv. pořádkové a nelze je tedy jako takové nějak vynucovat.

MěÚ nelenil a opět si mě pozval, abych se v březnu přišel ukázat. Úřednice K si z úspěšného odvolání nic nedělala, to bylo jen takové škobrtnutí, všechno je v pořádku a je jen třeba rozhodnutí malinko přepsat. Zase žádala obolus, zase jsem odmítl a zase jsme jeli domů.

Když mi asi dva týdny po návštěvě MěÚ nepřišlo rozhodnutí, začal jsem po něm pídit. Prý jej posílali ani ne týden po mé návštěvě. Volám na poštu. Ano, rozhodnutí u nich leží už asi devět dnů (ještě pár a poslali by jej zpět, ale z hlediska úřadu by bylo doručené). Papírek ve schránce nebyl, jsem si tím naprosto jist. Náhoda? Možná. Došel jsem na poštu a vyzvedl dopis.

Ten naprosto nezohledňoval moje argumenty a opakoval již vyvrácené polopravdy (ano, polopravdy, jsem milosrdný) a nesmysly. Například se zde tvrdošíjně opakuje mantra, že jsem souhlasil s výsledkem dechové zkoušky.

Ono se to totiž pěkně nabízí, že? Jako řidič máte velice omezené možnosti, jak nesouhlasit s dechovou zkouškou (s jejím provedením). Jakmile s ním (tím provedením) tedy souhlasíte – protože víceméně musíte – ihned se toho dá chytit a napsat, že jste souhlasil(a) s jejím výsledkem. Kolikrát jim tahle zkurvenost musela vyjít, se neodvažuji odhadovat, ale garantuji vám, že obdobných postupů mají v arzenálu neúrekom.

Samozřejmě přibylo i pár nových pseudoargumentů. Například tvrzení, že řidič nemůže nikdy vědět, zda už není pod vlivem, pokud požil alkohol, protože podmínky při jeho požití se neshodují. Skvěle. Anebo že krevní výsledky jsou nižší kvůli prodlení, ke kterému došlo, než mi byla krev odebrána. A jako povestná třešnička na dortu se K rozepsala o tom, jak strašné riziko bylo, když jsem usedl za volant s 0,17 promile alkoholu v krvi (podle ní 0,28 – 0,30, protože Franta Dräger je kámoš a nikdy by nelhal).

Z druhého odvolání (duben 2015, na krajský úřad prostřednictvím MěÚ) opět vybírám pár úryvků, např. svůj hlavní argument, který si bere na paškál naprostou neochotu úředníků pochopit, co je fyziologická hladina, a proč není přípustné za ni někoho trestat, ale i další:

Dovolte mi ještě zmínit PČR donedávna používaná měřidla Dräger 7410, u nichž bylo soudním znalcem v oboru toxikologie Ing. Jaroslavem Zikmundem laboratorními zkouškami dokázáno, že se jejich odchylka pohybuje mezi +77,1% a -65,4%. Přesto policisté tímto měřidlem rozhodovali o osudech milionů řidičů. Po takovémto extempore jistě pochopíte, že mi dechová zkouška ve srovnání se zkouškou krevní připadá výrazně méně přesná. Vždyť i v mém případě byla odchylka mezi dvěma měřeními (s pětiminutovým odstupem) přístrojem Dräger 7510 okolo sedmi procent. O tom, že do něj chvíli přede mnou nejspíš dýchaly stovky až tisíce lidí, ani nemluvím.

…

K „pozitivnímu výsledku krevní zkoušky“; fyziologická hladina se tak jmenuje proto, že se v těle může vyskytnout spontánně, není tedy možno říci, že když jsem v nějakém – pro úřednici z MěÚ nedostačujícím – odstupu alkohol pil, najednou už se o fyziologickou hladinu nejedná. Mnou vypitý alkohol byl již odbourán, toto byla fyziologická hladina – existuje nějaký důkaz, že to tak není?

Slečna K píše, že nikdy nemohu s určitostí vědět, zda již nejsem ovlivněn. To je účelové pokřivení smyslu zákona. Jak dlouho po požití alkoholu bych tedy podle ní neměl řídit? Policisté se vychytrale a bez poučení ptají, zda jsem pil alkohol před jízdou, dále nespecifikují. Je mi 31 let – ano, „před jízdou“ jsem pil – například na své oslavě třicetin, v -měsíci- 2013. Právě proto je v zákoně uvedeno, že se jedná o požití bezprostředně před jízdou, případně v době, kdy se mohu oprávněně domnívat, že jsem ještě pod vlivem alkoholu. Lékař, krevní vyšetření a mé svědomí říkají, že jsem pod vlivem nebyl! Jediný argument, kterým disponuje úřad, je výstup z přístroje Dräger – těžko by mohl někdo tvrdit, že je tento přístroj přesnější než krevní rozbor, neřku-li neomylný.

Odstavec o závažnosti přestupku je směsicí nesmyslů a hypotetizování na téma „co všechno může způsobit účastník provozu s hladinou alkoholu v rámci fyziologické“. Slečna K se asi domnívá, že ve všech evropských státech (vyjma ČR, SR a Maďarska) se děje šílené krveprolití na silnicích, protože kromě těchto tří zemí není nulová tolerance nikde. V mnoha zemích EU je hranice 0,5 promile, leckde 0,8 promile, 0,3 je v drtivé většině minimum. Na nehodovost tyto tolerance nemají vliv, jak se můžete sami přesvědčit v příslušných statistikách.

…

Poslední rozhodnutí MěÚ v Lysé mě opět utvrdilo v tom, že je zájem pouze řidičům brát peníze. Řidičské oprávnění mám zadržené již tak dlouho, že snad ani trest na horní hranici by nebyl výrazně delší. Nabídka sl. K, abych zaplatil, že budu mít řidičák za cca měsíc a půl (v té době již byl ca 40 dnů zadržen), je v přímém rozporu s jejími barvitými popisy, jak jsem vlastně mohl způsobit nehodu s fatálními následky. Jsem-li tak strašně nezodpovědný, vlastně potenciální vrah, proč mi chtěla oprávnění – po uhrazení pokuty – vydat již v září? O majetkové a nemajetkové újmě mně odebráním ŘP způsobené se nejspíš nemusím rozepisovat, zmíním jen, že jsem se mezitím stěhoval, aniž bych mohl řídit.

Od té doby bylo ticho po pěšině a došlo k (tehdy ještě roční) prekluzi. Na kraji „toho asi mají moc“. Samozřejmě jsem počkal pár dnů navíc, abych zamezil nějakému antedatování a podobným šmé. Když už bylo jasné, že rozhodnutí nepřijde, začal jsem zjišťovat, kde je (fyzicky) můj ŘP a jak je možné, že úřady jsou naprosto nečinné.

Úřednice K dlouho neodepisovala, jak jsem pak zjistil, byla na dovolené. Pan Z také nic. Napsal jsem tedy následující email vedoucí úřadu v Lysé:

Vážená paní inženýrko,

píší Vám ohledně zadrženého řidičského průkazu.

Před více než rokem bylo se mnou zahájeno řízení – číslo jednací naleznete v předmětu.

Celá záležitost již prekludovala a od té chvíle nejsem s to se spojit se slečnou K, která měla tuto věc na

starosti u Vás na úřadě, ani panem Z, který věc řešil na kraji.

Poštou jsem žádné vyrozumění též neobdržel.

Chtěl bych upozornit, že tímto tedy nastává situace, kdy mi je řidičský průkaz zadržován protiprávně.

Chtěl bych Vás požádat o vyřešení této situace.

Můžete mě kontaktovat na této mailové adrese, případně na telefonním čísle …

Pevně věřím, že se jedna pouze o nedorozumění.

S pozdravem

Dostalo se mi nabroušené telefonické odpovědi přímo od vedoucí, že tam spis nemají a něco ve smyslu, že je mám přestat otravovat. Už se mnou prostě nechtěli nic mít. Asi nejsem dost solventní :)

Opět tedy píši email panu Z.

Vážený pane Z,

inženýrka X z Lysé se mi před chvílí telefonicky ozvala a řekla mi, že celý spis – i s mým ŘP – byl zaslán k Vám na úřad kvůli odvolání.

Protože mi jej dle této informace zadržuje již drahnou dobu po prekluzi krajský úřad, obracím se opět na Vás.

Žádám o co nejrychlejší vydání řidičského průkazu a ukončení správního řízení – dle zákona je již bezpředmětné.

Do kopie dávám i ostatní kolegy z Vaší kanceláře – kdybyste byl náhodou indisponován, přeci jen máme dobu dovolených.

Děkuji.

Pan Z po nějaké době odpověděl, že má připravené rozhodnutí o mém odvolání. Cca tři týdny po prekluzi. Fantazie. Ohradil jsem se (mailem), že nechci rozhodnutí, ale řidičák – rozhodnutí již přeci není relevantní.

Bylo mi řečeno, že teprve po nabytí právní moci rozhodnutí (o nerozhodnutí) si můžu řidičák vyzvednout. Fantazie č. 2. Takže nejenom, že mě rok tahali za fusekli, ale teď ještě musí poslal papír, aby ztvrdili, že mě za fusekli tahali a nedotahali. Potom teprve si mohu (jít nechat) fusekli opět nazout.

Znova na poštu pro rozhodnutí, zjišťuji si, že musím do nové budovy magistrátu na Vyšehradě – což mimochodem nebylo v dopise explicitně uvedeno, psali tam něco o příslušném pracovišti, nebo nějaký podobný vágní žvást.

Volám na informace, abych se poptal, zda tam (na Vyšehradě) skutečně můj řidičák mají. Známe své pappenheimské. Zmatené blekotání madam na telefonu mi připomnělo Grossovu historku se strýčkem a penězi. Madam nechápe, jak může někdo mít řidičák jen zadržený, ne skutečně odebraný („A vám už skončil trest?“), stále se snaží schovat za obecné věty, že „to tam“ skutečně vydávají apod., ale nemůže mi říct, zda je můj ŘP již u nich k dispozici (což chápu), ani mě na někoho odkázat (což nechápu). Mám se přijít zeptat.

Jasně, vezmu si volno a půjdu se zeptat. A koho vlastně? Toho člověka, na něhož nemůžu být přepojen? A co když řeknou, že tam průkaz není? To si pak vezmu další volno na další „zeptání“ a pak další, až si tam pro něj konečně budu moct jít. Vítejte v roce 1800. V Ugandě (pardon, v té době to byla ještě Buganda).

Pátrám na stránkách úřadu, zda se dá někam objednat a kam. Informace naprosto k ničemu, navíc se nacházíme v kategorii „Sekce služeb občanům“ (hysterický smích) – ani nevím, jestli mám mít něco vyplněného, a při představě, co mě ještě čeká, seru atomový hřiby.

Otevírám kontakty na jednotlivé zaměstnance. Referentů, kteří mají tuto agendu na starosti, je RANEC (asi padesát). Vynikající strategie – nevíte, kdo je v práci, kdo má co na starosti, můžete maximálně opruzovat nějakého smolaře, na kterého Vám padl zrak. Nemám šajna, komu mám psát či volat, nakonec zlomyslně píšu prvnímu půltuctu.

Odpověď nepřichází. Od nikoho. Nikdy.

Mluvím o věci se svou matkou, která je zrovna na delší nemocenské a nabízí, že to zkusí vytelefonovat. Také disponuje spoustou volných minut.

Protože mám v práci fofr a (to hlavně) cítím nutkání celé osazenstvo daného úřadu nakopat do koulí a vytahat za kníry – obzvláště jeho ženskou část – souhlasím.

Po krásných jednadvaceti (!) telefonátech se dozvídáme, že ŘP je k vyzvednutí a mám přijít někdy o návštěvních hodinách.

Druhý den (cca měsíc po prekluzi) již řidičák třímám v ruce a v duchu píšu dopisy Olze.

Hepnarové.

A nyní bych si dovolil malé shrnutí. Nebude v něm nic objevného, ale neuškodí.

Skóre:

Několik (ne doslova) otrávených lidí.

Moje finanční náklady; cca 800 Kč (vyšetření a láhev pro I).

Stát naopak nedostal ani korunu, jen zaměstnal pár úředníků nesmyslem.

Časové náklady; mnoho a mnoho hodin na obou stranách.

13 měsíců zadržený řidičák – včetně doby, kdy jsem jezdil za vážně nemocnou, respektive umírající, babičkou, a jednoho stěhování.

A hromada, zkurvená hromada lejster.

A pár rad, kterými bych vás počastoval?

Řidičák je při kontrole třeba hledat déle, nejlépe si dýchnout před jeho nalezením, ať víme, jestli ho u sebe máme. Obzvlášť dnes, kdy byla prekluze prodloužena na dva roky. Nikdy si nemůžete být jisti, kolik Vám ta piksla ukáže a zda bude krev nulová.

I kdybyste nadýchal(a) osm procent, držte hubu a nikomu nevyprávějte, jak jste tři dny alkohol ani neviděl(a). Okamžitě to obrátí proti vám.

Nahrávejte – já preferuji „na tajňačku“, aspoň se nežinýrujou a třeba řeknou něco napadnutelného. Ohledně toho, zda je to právně košer, ale ruku do ohně nedám. V diskusi se k tomu může vyjádřit někdo povolanější.

Jak jsme viděli výše, úřad použije vše, co se použít dá, včetně objevných tvrzení, že krev vám nebyla odebrána okamžitě – jako kdybyste na to měli mít nějaký vliv. Nebojte se tedy také vytáhnout vše, co je k dispozici – třeba i podjatost.

Kecy, že se máte „k tomu postavit jako chlap“ a podobně, jsou jen provokace a hra s vaším egem. Serte na ně, sami se chovají podle (a podle podlého zákona), tak ať si užijou. Bránící se cíl je navíc nežádoucí a v místech, kde jsou dík vlastní buzeraci zavaleni případy, vás možná někam založí (což může být žádoucí, pokud vám zůstal řidičák).

Nic nepodepisujte, ani když bude všude důkladně dopsáno, že nesouhlasíte apod., stejně se pak řekne, že podpis znamená souhlas.

Vyškrtejte prázdná místa, ať není možno nic dopsat – za mě to “férově“ udělal policajt.

Nafoťte vše, co by se mohlo hodit, s čím by se dalo manipulovat, co by se mohlo ztratit apod. Zajistěte si případné svědky.

U doktora se chovejte slušně, prolustruje si vás poměrně důkladně a nějaká „rozmáchlá gesta“ by si mohl vyložit všelijak. Obzvlášť pokud je víkend, noc a podobné situace, kdy by se jinak mohl válet u televize, a „otravujete“.

Ohledně fyziologické hladiny bych chtěl poznamenat, že v mém případě občas úřad dokonce pracoval s čísly 0,22 jako samotnou hladinou a 0,02 jako odchylkou Drägeru. Asi aby podpořili tvrzení, že jeho maximální odchylka je 10%.

Při jednání s úřadem si dejte majzla na (ne)doručování zásilek. Vy vše posílejte doporučeně, a pokud nemáte datovou schránku, hlídejte si i poštu příchozí. Jakmile propásnete nějakou lhůtu, máte problém. Jak funguje Česká pošta – a fikce doručení – jistě představu máte.

Veškeré úřadem citované judikáty, rozsudky, paragrafy a já_nevím_co_ještě pečlivě kontrolujte a ověřujte. Nedivil bych se tomu, kdyby občas v touze občana ubít argumenty, vytahovali záměrně nesmysly, jen aby to působilo odborně. Když už nemáte právníka, je nutné do zákona nahlížet.

Naopak sami zavalte úředníka relevantními právními předpisy, judikáty a odbornými daty. Uvidí, že nejste ledajaký hejhula a třeba dá pokoj. Navíc se s nimi bude muset rozumně vypořádat, zatímco na logiku a selský rozum sere pes.

Když půjde skutečně do tuhého, právník nebude úplně od věci. Můj případ byl banalita, Váš být nemusí… Rozhodně ale svou věc konzultujte se zkušenějšími.

Úřad si pořádkovými lhůtami vytírá všelicos, ty Vaše jsou zákonné, vy musíte být přesní. Když není prekluze žádoucí. občasné připomenutí se neuškodí – některé spisy prostě „zapadnou“. Nezapomínejme, že prekluze je nyní dvouletá, jak jsme si již řekli. Tak dlouho třeba nebudete chtít čekat.

Když Vás úřad nemůže zbuzerovat, pokutovat, či Vám nějak jinak znepříjemnit život, nebude nejpíše konat vůbec. Dojde-li přece jen např. jako u mě k prekluzi, je třeba je začít honit jako nadmuté kozy. Jim je jedno, kdy dostanete řidičák, Vám ne.

V dnešním světě kompjůtrů bych vřele doporučoval datovou schránku. Neustálé lítání na poštu je otravné a hrozí výše zmíněné riziko zatoulaného psaní, případně doručenky…

Doufám, že mé články pomohou alespoň oživit správné návyky při komunikaci s policií a úřady a že jste se při jejich čtení nenudili.

Díky za pozornost a příště snad u veselejšího tématu.

08.01.2017 Redik

Související články: