Dreschcore aneb na kombajnu krajem Karla Čurdy

Z historek dopravně správních byl tohle zatím největší úlet a plyne z ní také jednoznačné poučení Nejezděte kombajnem do kraje Karla Čurdy, nejznámějšího českého whistleblowera, protože vám jeho potomci taky vyfouknou píšťalu.

Kdo neví, kdo byl Karel Čurda, pro toho je zde krátký briefing v duchu smíření, odpuštění, překrucování historie a nedávného sudeťáckého sjezdu. Karel Čurda byl první český whistleblower a oznámil úřadům úkryt teroristů, kteří zabili pana Heydricha.

V sobotu odpoledne jsem se chystal měnit brzdy na pětibábě a moc se mi do toho nechtělo, takže jsem prováděl různé přípravné aktivity, jako že jsem například koukal na kotouče a na destičky a na kotouče a zase na destičky a kontroloval jsem, jestli mám všechny nástroje a pomocné látky a prostě se mi do toho nechtělo, až zazvonil telefon.

Byl to rakušák jménem Sebastian, jinak celkem solidní týpek. Znám se s ním ještě z dob práce u rakouského Applu. Sebastian říká, pamatuješ si, jak jsem ti říkal, že v létě jezdíme na různé cesty nezvyklými vozidly a točíme o tom road movies? Tak teďka jsme v Čechách a máme problémy s policií, už nás dvakrát zastavili, dostali jsme pokutu a nechtějí nás nechat pokračovat v jízdě. Dovedl bys to nějak pořešit? Protože takhle nemůžeme odjet a to je problém, protože my chceme jet do Moldávie.

Ptal jsem se, za co dostali pokutu a jaký právní úkon má za následek, že je nesmějí pokračovat v jízdě, nicméně se ukázalo, že cesta k této odpovědi nebude přímá a že bude lepší, když si to zjistím sám. Sebastian mi poslal polohu, která ukazovalo do obce Lásenice na Jindřichohradecku. Skočil jsem do Mazdy a vyrazil. Po cestě jsem přemýšlel, co to asi znamená v rakouském podání „nezvyklé vozidlo“ (v originále „ungewöhnliches Fahrzeug“). Napadalo mě něco jako oldtimer, Haflinger, Pinzgauer nebo něco podobného z automobilové produkce země, kde se místo průmyslu věnují zemědělství a zavírání příbuzných do sklepa. Říkal jsem si, jaké legální problémy asi takové vozidlo může mít a že vyřešit tento problém nebude tak složité.

Co jsem spatřil v Lásenici, zcela překonalo moje představy.

Stál tam kombajn nastříkaný na růžovo a polepený květinami. Vozidlo se vyznačovalo něčím jako modulární stavba, známá z mezinárodní orbitální stanice ISS. Žací lišta byla demontována. V přední části byla kabina řidiče, tak jak ji v případě kombajnů známe. Za ní byla obytná nástavba. Třetím modulem byla kadibudka s verandou umístěná v zadní části vozidla. I kvalita zpracování se blížila ISS, většinou bylo použito dřevo a celá konstrukce byla provedena poměrně precizně na rakouské poměry.

Kdyby to někoho zajímalo a chtěl zahájit kariéru v rakouském zemědělství, Rakušané nerozumějí slovu kombajn. Kombajn se nazývá Mähdrescher.

Málem jsem do toho naboural, jak jsem na to zíral. Něco takového jsem prostě nečekal. Vypadalo to, jako by probíhalo natáčení Železné kavalérie reloaded obohacené o tolik potřebný prvek rozmanitosti. Kolem stroje se hromadili občané, zejména cyklisti a motorkáři, také někteří místní se přišli podívat, čímž vznikala dopravně nejednoduchá situace.

Napadlo mě jen, kurva, co tohle je.

Po nějaké době se podařilo identifikovat Sebastiana, což nebylo snadné, protože byl převlečený za mývala. Konkrétně to bylo provedeno tak, že měl na sobě béžovou kombinézu, ke které byly připevněny kusy kožešiny a samozřejmě ocas. Dalším významným členem posádky byly dva muži převlečení za něco jako slepice. Konkrétně se jednalo o stylizaci do starého filmu Zelňačka, ale spíš to vypadalo jako slepice. Do animální kompozice organicky nezapadal čtvrtý člen, který byl oblečený jako Darth Vader, a pátý člen v konzervativním outfitu, který celkovou vizáží připomínal Paula Landerse z Rammsteinu.

Ukázalo se, že posádka vozidla zamířila z oblasti kolem Linze do Moldávie, přičemž zamýšlela jet přes Českou republiku, Slovensko, Maďarsko a Rumunsko a pak už nevím jak dál. Bohužel, plán se zhroutil hned na začátku cesty v Kokostánu, protože nějaký Čurdův potomek zavolal policii, že pořádají demonstraci.

To si vyžádalo zásah dvou policejních hrdinů. Byli to mimořádně bystří a vnímaví policisté, protože sami naznali, že se nejedná o demonstraci, ale že by se teoreticky mohlo jednat o porušení předpisů o silničním provozu, protože růžovým kombajnem přece nelze jen tak jezdit, kde se jim zamane. Tak přivolali hlídku dopravní policie se stříbrnou Octavií.

O tom, co se dělo pak, nemám přesné informace, ale výsledkem bylo, že řidič vozidla převzal pokutový blok, který byl nečitelný a podle jeho popisu bylo skutkovou podstatou přestupku, že se na pracovním stroji nacházelo pět osob, zatímco zákon umožňuje přepravovat pouze řidiče a závozníka. Dále jim posádka tvořená plešatým policajtem a blond policistkou sdělila, že pro další cestu potřebují něco, čemu říkali Routengenehmigung, česky pravděpodobně povolení zvláštního používání komunikace, a že pokud je znova nachytají řídit, tak budou mít vážně problém.

Nechali je stát tam, kde je nechali, což jsem shledával skutečně mimořádně hloupým. Jestli je posláním policie bezpečnost a plynulost silničního provozu, tak tady posrali co se dalo. Asi jim horké počasí spálilo mozky a nemohli už dále provádět mozkové myšlení. Ze všech blbých řešení, které mohli tito policisté najít, se jim neomylně podařilo najít to nejblbější. Až se budou zase někde na internetu libtardi divit, proč si lidé říkají vtipy o policajtech, tak právě proto.

Oni jen dělali svoji práci.

Na neobvyklé vozidlo s ještě neobvyklejší posádkou zírali řidiči kolemjedoucích vozidel. Cyklisté zastavovali. Někteří se dokonce vraceli zpět na místo a dávali posádce drobné dárky výměnou za společnou fotografii, například plechovky s pitím, víno, jahody a broskve. Někteří si fotili kuriózní stroj a motali se po vozovce, aby se jim vešel do záběru. Jedna z přítomných cyklistek jevila zájem o Sebastianův ocas, přičemž bylo zřejmé, že má s ocasy rozsáhlé zkušenosti. To vše u frekventované silnice I/34 coby jedné z hlavních tras víkendového motorismu. Ještě tam chyběla lochneska a mažoretky, aby to bylo kompletní. Měl jsem pocit, že se tam někde uvolnil nějaký nervově paralytický plyn.

Dospěl jsem k závěru, že ta věc musí pryč z Lásenice a pryč z českého území, čím dřív tím lépe.

Trochu se mi to pletlo, jedna ze slepic si říkala Schuppi a druhá Schlappi, ale jeden z nich každopádně pokutový blok převzal a tak se s tou první částí problému nedalo dělat nic. Tak jsem se soustředil na tu druhou část. Ukázalo se, že vozidlo je řádně registrováno u příslušné Behörde ve Gmündu a má platnou technickou prohlídku. Dále jsem si vzpomněl, že moje žena nechala v autě metr, když si byla koupit zavařovací sklenice, a pomocí něho jsem zjistil, že šířka vozidla je 2,5 metru. Slepice mínil, že má alle Papiere in Ordnung, načež vytáhl nějaký šanon a v něm byly historické ručně a na stroji psané dokumenty, na kterých byly snad ještě říšské orlice.

Celá situace působila čím dál znepokojivěji. V podstatě jsem bral jako fakt, že na místě dojde k dopravní nehodě. Otázkou bylo jen, kdy to bude a co se všechno stane.

Někteří přítomní místní mně začali nesnášet, protože si mysleli, že jsem fízl a chci jejich atrakci vyhnat. V té druhé části to byla pravda.

Právní úprava pohybu kombajnů po silnicích byla pro mě polem neoraným, nicméně po krátkém na místě provedeném právním rozboru jsem dospěl k názoru, že kombajn je vozidlem kategorie SS, což jsem raději posádce nesděloval, aby to v nich nevyvolalo nežádoucí myšlenky. Vodítkem pro pravidla provozu kombajnů je opatření obecné povahy publikované na stránkách MD, kterým byl asi před pěti lety upraven pohyb zemědělských strojů poté, co jejich agendu převzaly kraje a žádost o zvláštní užití komunikace bylo nutné zaslat měsíc předem, což vzhledem k charakteru zemědělských prací nebylo možné. Rychlým pročtením dokumentu jsem dospěl k závěru, že s kombajnem lze zcela legálně stejně jako s každým jiným strojem SS odjet za podmínky, že na něm bude pouze řidič a závozník a nepojede po silnici I. třídy. Nechápu, proč jim to ti dopravní policajti nemohli říct stejně.

S výsledky právního rozboru jsem seznámil posádku. Také jsem jim řekl, že to o „Routengenehmigung“ jsou sračky a že policejní hlídce, co jim dala pokutu, beztak již skončila ranní směna a že už určitě nepřijedou. Toho velmi litoval Darth Vader, který se chtěl ještě jednou setkat s árijskou policistkou. Halt na temné straně mají sušenky. Takže jestli nemají nic proti, zavolám nyní policii, oznámím jí, že podle mého právního názoru může jejich monstrum legálně odjet mimo silnice I. třídy, zbytek posádky si přesedne ke mně do auta a v tomto setupu se vrátí zpět na území Rakouska a odtud ať si jedou kam potřebují. Také jsem posádce expedičního kombajnu řekl, že si bohužel pro jejich mimozemskou misi vybrali špatnou galaxii, protože shodou okolností zavitali do země, kterou ovládá dopravní fašismus a kde se sice po silnicích prohánějí nalití a zdrogovaní policejní plukovníci, ale růžový kombajn s kadibudkou na zádech představuje zásadní právní a bezpečnostní problém. Spíš že je mi s podivem, že dojeli tak daleko.

Plán byl odsouhlasen a tak hurá do toho.

Nyní měla nastat ta zajímavější část. Protože dopravní policejní orgány po sobě nezanechaly žádný kontakt, zavolal jsem 158 a požádal jsem policejní orgán na druhé straně o spolupráci. Byla s ním velmi dobrá domluva. Vylíčil jsem mu situaci na místě, kde dopravní nehoda byla jen otázkou času a upozornil ho na nutnost dostat tu věc pryč. Popsal jsem mu, po jaké trase vozidlo pojede, kdo se na něm bude nacházet a že pojedu před ním, abych upozornil vozidla v protisměru, že proti nim jede kombajn, protože silnice mezi Lásenicí a Novou Bystřicí není právě nejširší. Plán byl odsouhlasen. Byl to velmi rozumný policista, kterému šlo o bezpečnost jako takovou, snad ho po zveřejnění tohoto článku jeho nadřízení nepromění v žábu nebo tak něco. Přesně takhle podle mě mají fungovat, priorita je bezpečnost a ne sbírat čárky za pokuty.

Na kombajnu zůstal nakonec pouze pilot Schuppi nebo Schlappi, nevím přesně, zatímco zbytek posádky přesedl do Mazdy. Darth Vader pořád bájil o té policistce a rozebíral její tělesné proporce, bylo zřejmé, že má přepnuto na spodní okruh.

Domluvili jsme se s řidičem na trase a na tom, že se budu držet asi kilometr před ním, upozorňovat na něj rychle jedoucí vozidla a identifikovat potenciální problémy jako uzavírky a zúžená místa, a pokud něco, že mu budu volat. Na druhou stranu aby volal on mě, pokud narazí na nějaký problém, zejména s policií, strážníky, potížisty a udavači. S policisty že budu mluvit jen já a udavače zlikviduji Darth Vaderovou světelnou šavlí.

Cesta na hranice byla 18 km dlouhá a trvala přes hodinu. Průměrná rychlost vozidla kategorie SS byla asi 15 km/h, ale co chybělo na top speed, to řidič doháněl vytrvalostí a zručností. Také se na rozdíl od tuzemských jezedáků choval naprosto vzorně a když se za ním utvořila kolona, zajel stranou. V úseku kolem obce Číměř ho předjela bába na kole. Ostatní účastníci silničního provozu se chovali také velice způsobně, a to včetně motorkářů, kteří vždy zpomalili, když jsem je problikl světly a zamrkal čtyřmi blinkry.

Cestou jsme potkali jednu policejní hlídku, která nechala Dreschmaschine na pokoji, pravděpodobně byli zpraveni od důstojníka na krizové lince, že kolem něj pojede růžový kombajn řízený slepicí a doprovázený Mazdou, ve které sedí mýval, slepice, Darth Vader a Landers.

Asi 5 km před hranicí jsem dostal informaci, že se blíží doprovodné vozidlo, který pilotoval další Rakušák s přezdívkou Mojo, kterého posádka v dobré víře aktivovala hned na začátku právních problémů a který se postará o doprovod stroje. Ukázalo se, že se jedná o starý FIAT Panda, který měl na střeše přilepený kačeří páskou oranžový maják. S radostí jsem tedy posádku kousek před hraničním přechodem v Nové Bystřici doprovodnému vozidlu předal a sám pokračoval směrem do Rakouska, abych koupil dětem kečup.

Kombajn skutečně svého cíle dosáhl. Za zhruba 7 dnů dojel přes Rakousko, Slovensko, severní Maďarsko a Rumunsko do Moldávie, a to bez právních i technických problémů. Team předtím dojel autem na dřevoplyn na Nordkapp a užitkovými vozidly Vespa Ape do Turecka, rovněž bez právních a technických problémů. Dostal je až český udavač z kraje Karla Čurdy.

Bravo. To jsme se zase předvedli.

26.07.2026 D-FENS

Související články: