Do Drägeru fuč – papíry fuč II

Minule jsme skončili mým odjezdem z Milovic, kde mi byl zadržen řidičák, a celá legrace měla teprve doopravdy začít. Pokračujme tedy.

Upozornění: V následujícím textu většinou striktně nerozlišuji řidičský průkaz (kartičku) a oprávnění. Snad i tak pochopíte smysl toho, co se budu snažit sdělit. Děkuji za pochopení.

Přestože jsem sice dlouholetým a poměrně pečlivým čtenářem D-FENSe a o problematiku nových zákonů a vyhlášek se okrajově zajímám, když mělo dojít na lámání chleba, přeci jen jsem chtěl mít na své straně někoho, kdo už podobnou situaci viděl aspoň z rychlíku, a ne jen z ponorky (jako já).

Tím člověkem se stal pan Inkognito (své inkognito může sám rozkrýt v diskusi, bude-li si přát), kterého jsem původně znal z jiného serveru, ale který je poměrně aktivní i zde.

Pan Inkognito projevil ochotu mi pomoci, za což jsem mu neskonale vděčen, protože už jen to, že se mnou absolvoval setkání s projednávající úřednicí jako podpůrce, bylo velmi vítané, a obligátní láhev, kterou jsem mu za jeho služby předal, byla spíše drobným gestem než skutečnou odměnou.

Jen tak ze zvědavosti jsem se obracel i na resenipokut.cz. Ti by chteli 2.799 Kč jako roční příspěvek a dalších cca 20.000 „na právníka“. V tomto konkrétním případě tedy nesmyslné částky.

Dále si budeme hrát na Franze Kafku a zúčastněným osobám budeme přiřazovat zkratky (pan I, úřednice K atd.).

Nejdříve (přelomu června a července) přišly výsledky krevního rozboru. Byly nadějné, ale nebyly osvobozující v pravém slova smyslu. Hodnota, která mi byla zjištěna z krve, činila 0,17 g/kg, což je sice v rámci fyziologické hladiny (0,2 g/kg), ale nejedná se o čistou nulu, takže zde byl stále jakýsi prostor pro spekulaci. Navíc to znamenalo, že musím rozbor zaplatit. Stálo to pár stovek, tuším cca 300 Kč.

Je to další krásný příklad polovičatosti naší legislativy. Za fyziologickou hladinu nemůžete být kázeňsky potrestáni, protože není průkazná, ale vyšetření uhradit musíte. Vyšetření, bez něhož by byl jediným důkazem výstup z pochybného měřidla. Ale budiž.

Dopis z MěÚ v Lysé nad Labem, kterýžto dostal můj případ „na starost“, dorazil v červenci a obsahoval podstatnou faktickou nepřesnost, a to sice tvrzení, že jsem nežádal o provedení krevní zkoušky. Nevím, zda se jednalo o opomenutí, nebo se mnou chtěli soudruzi vyjebat hned na začátku, ale každopádně jsem se rozhodl ohradit. Volal jsem projednávající úřednici K a argumentoval výsledky krevní zkoušky a uvedl na pravou míru, že jsem o ni žádal. Bylo mi odpovězeno, že fyziologická hladina se odečítá pouze u dechové zkoušky. Inu, odborníci, že?

Zkusil jsem ještě po dohodě s panem I poslat maila přibližného znění:

blabla (začátek)

Konzultoval jsem Vaše tvrzení, ze fyziologická hladina je aplikovatelná pouze v případě měření alkoholu v dechu s právníkem, rozhodnutími soudu (např. rozsudky NSS č.j. 8 As 59/2010 – 78 a č.j. 7 As 105/2010 – 96 dostupnými na www.nssoud.cz) a vyjádřeními odborníků (např. zde) a všechny tyto zdroje jasně uvádějí, že do 0,2 g/kg alkoholu v krvi (tedy ne v dechu) není možné prokázat, že se nejedná o přirozeně se vyskytující hladinu. Vzhledem k tomu, že naměřená hladina u mě činila 0,17 g/kg a doposavad došlo z Vaší strany a ze strany policie k několika pochybením, navrhuji celé přestupkové řízení ukončit.

atd. (podpis, uplivnutí si…)

Odpovězeno mi bylo lakonicky – dostavte se, pak Vám bude umožněno atd.

Pozvánka byla původně na brzkou ranní hodinu – asi abych z jižního konce Prahy bez řidičáku (a tedy auta) musel vyjet do Lysé v půl šesté ráno. Telefonicky jsem požádal o přesunutí na přátelštější hodinu, čemuž bylo s brbláním („Sem jezdí vlak z Masarykova nádraží každou chvíli“) vyhověno.

Pan I tedy osedlal svůj vůz a stanovený den jsme vyjeli do Lysé. Připravené jsem měl kapesní nahrávadlo Yamaha, několik nastudovaných zveřejněných případů, nějaké ty FSM, ale hlavně pana I, který již záležitost konzultoval s dalšími bijci a měl ucelenější představu.

Úřednice K okamžitě vyložila karty na stůl – a nebylo divu. Leckdo (např. řidič z povolání) by její nabídce těžko odolával. Pro ni je celá situace jasná – dechová a krevní zkouška „pozitivní“, navíc jsem se přiznal, že jsem (někdy) pil, tak jakýpak copak.

Zmíněná nabídka zněla tak, že dostanu nejnižší možnou pokutu (2.500 + 1.000 správní poplatek) a zákaz řízení na půl roku, který mi ovšem bude v půlce ukončen. Vzhledem k tomu, že od zadržení ŘP uplynulo už asi čtyřicet dnů, které by se do trestu počítaly, neznělo to vůbec zle, že?

Já jsem se ovšem kousnul. Za prvé jsem v té době neslynul penězi, za druhé jsem tehdy auto nepotřeboval k práci a za třetí jsem trošku paranoidní a nemám zájem, aby se na mé kartě řidiče kdoví jak dlouho skvěla slova „řízení pod vlivem“. Jsem si sice téměř jist, že eventuální novely s psychotesty pro řidiče, co měli odebraný řidičák, by nebyly aplikovatelné zpětně, ale člověk nikdy neví, co který chorý mozek napadne v blízké (či vzdálené) budoucnosti.

Prohlásil jsem tedy, že nesouhlasím a nic platit nebudu. Pan I ještě zmínil, že budeme požadovat vyjádření znalce, což bylo zaprotokolováno. Spis jsme si nechali ofotit.

Když jsem do něj (již při projednávání) nahlížel, největší pozornost jsem věnoval lékařskému vyšetření, kde bylo jasně uvedeno, že jsem nejevil známky opilosti a všechna kritéria byla v pořádku. Zde bych jen chtěl poznamenat, že zorientovat se ve způsobu hodnocení dalo zabrat, protože ne vždy bylo vysoké číslo „dobré“ a naopak. Asi aby se otestovala i opilost vyšetřujícího lékaře.

Začátkem srpna (2014) jsem tedy poslal následující vyjádření – které z velké části psal I:

kecykecy (úvod, nacionále, číslo jednací apod.)

Rád bych upozornil, že jsem udělal vše pro to, abych se situaci řízení pod vlivem vyhnul. Dle mých dřívějších zkušeností a kontrolních měření na „alkotestrech“ (i ze strany policie) jsem měl zcela zřejmý důvod se domnívat, že v době řízení motorového vozidla budu zcela mimo vliv alkoholu.

Odvolávám se na rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále NSS) č. j. 7 As 105/2010 – 96, kde soud konstatuje: …pokud by se vzhledem ke všem výše uvedeným rozhodným faktorům mohl rozumně domnívat, že v době, kdy řídil vozidlo, již nemohl být alkohol v jeho krvi v míře přesahující fyziologickou hladinu přítomen, zavinění by u něho nebylo dáno, a tedy by ani nepřicházela v úvahu jeho odpovědnost za přestupek podle § 22 odst. 1 písm. b) zákona o přestupcích a dále vyvozuje: Vyplyne-li z uvedených úvah a výpočtů, že stěžovatel se mohl rozumně domnívat, a to včetně jisté bezpečnostní časové rezervy, že alkohol v jeho těle již byl v 11:56 h zcela odbourán, nelze v takovém případě zásadně dospět k závěru, že stěžovatel skutkovou podstatu definovanou v § 22 odst. 1 písm. b) zákona o přestupcích nenaplnil z vědomé nedbalosti, řídil-li v tuto dobu vozidlo. K tomu mohu dodat, že bude-li to pro průběh řízení nutné, mohu dodat jména svědků, kteří mou výpověď podpoří.

Dále bych se rád odvolal na rozsudek NSS 8 As 59/2010 – 83, kde soud konstatuje: V souvislosti s úvahou krajského soudu o tzv. fyziologické hladině alkoholu v krvi Nejvyšší správní soud připomíná, že podle bodu 10 písm. e) Metodického pokynu ministerstva se „za pozitivní průkaz požití alkoholického nápoje…pokládá hladina etylalkoholu v krvi vyšší než 0,20 g/kg, stanovená metodou plynové chromatografie“. Mně byla naměřena hodnota metodou plynové chromatografie hodnota 0,17 g/kg, tedy zcela v mezích metodického limitu a tudíž označitelná za marginální.

Vzhledem k uvedeným skutečnostem ruším svou žádost o znalecký posudek o míře ovlivnění alkoholem, jelikož se k této hodnotě NSS již vyjádřil a jakékoliv ovlivnění lze zcela vyloučit.

Doporučuji okamžité zastavení řízení a neprodlené navrácení mého řidičského oprávnění.

atd. (jako minule)

Domů mi za necelý měsíc (počátkem září, tedy skoro čtvrt roku po „incidentu“) přišlo rozhodnutí. Nebylo veršované, ale já bych s dovolením… Neveršované dovysvětlení následuje, básnička je zde spíš pro odlehčení.

Vinen

Prolog:

Odchylka odečtena byla

Limit překročen jest

Udělejme z něj debila

Nachystejme naň lest

Drama:

Pokuta stanoví se na dva a půl litru

Neb ožralý byl, když tehdá v tom jitru

Do přístroje Dräger sípal

A když bazmek ten zapípal

Prokázal evidentně hřích

Že etanol do něj občan dých

Půl roku – než zákaz pomine

Ať jezdí sockou, co by ne

A krevní zkouška?

Jen ztvrdila

Co německá krabice vyblila

Že jsme jej poučili?

To ex post dopíšem

Nehleďme na omyly

Však tvrdíme to všem!

Epilog:

Složenka přiložená

Psaná písmem

Jímž chlubí se jen žena

Do koše vlétla neslyšně

Jen z dáli zní:

Nespad jsem z višně!

Jinými slovy; úřednice K rozhodla, že je spolehlivě dokázáno, že jsem vozidlo řídil stále pod vlivem alkoholu (což jsem prý UZNAL svým podpisem, když jsem SOUHLASIL s výstupem z Drägeru, ač jsem jasně psal, že se způsobem provedení zkoušky nesouhlasím ) a mám zaplatit zmíněných 2.500 + 1.000 jako správní (a správný) poplatek. Přiložená složenka byla skutečně vyplněna rukou. K také projevila blahosklonnost, když jen tak na okraj podotkla, že by ta pokuta mohla být i 20.000.

Samozřejmě nezapomněla dodat, že při této jízdě mohlo dojít ke zranění, případně i usmrcení osob, nebo škodě na majetku (zhasnutí Slunce, pandemii dýmějového moru atd.).

To mi dodalo.

S pomocí I jsem sesumíroval odvolání, z něhož vybírám (+ samozřejmě kafemlejnek předchozích rozhodnutí NSS apod.):

Svůj podpis jsem nepřipojil jako souhlas s výsledkem dechové zkoušky (což dokazuje i mé písemné odmítnutí způsobu provedení zkoušky a žádost o vyšetření krevního vzorku), ale pouze jako formální potvrzení toho, že se jedná o mou osobu.

Bylo nutné se i vypořádat s nesmyslnými příklady rozsudků dodanými paní K:

Rozsudky NSS, na které se Městský úřad odvolává, jsou navíc odlišné od mého případu. V rozsudku 8 As 59/2010-58, na který se Městský úřad odvolává, se NSS vypořádal s případem, kdy byla i krevní zkouškou potvrzena hladina alkoholu ve výši 0,24 g/kg, což je hodnota poněkud odlišná, od hodnoty u mě zjištěné. V rozsudku NSS, na který se Městský úřad též odvolává, č. j. 2 As 56/2010 – 79, se zase naopak soud zabývá případem, ve kterém nebyla provedena zkouška krevního vzorku metodou plynové chromatografie, takže nevidím žádnou souvislost s mým případem. Nutí mě to klást si otázku, zdali pověření úředníci tyto rozsudky vůbec kdy četli a zda četli rozsudky mnou zmiňované v písemném vyjádření.

Také jsem si připravil půdu pro argumentaci lékařské vyšetření / tvrzení úřednice K:

V neposlední řadě v můj prospěch hovoří lékařské vyšetření, podle kterého jsem pod vlivem alkoholu nebyl – alkohol ze mě nebyl cítit, ani jsem nereagoval jako člověk alkoholem ovlivněný.

A drobné popíchnutí úředního šímejla:

Z celkového usnesení MěÚ Lysá nad Labem mám dojem, že se úřad vůbec mými námitkami nezabýval a vydal jakési „univerzální“ rozhodnutí, přičemž nezvážil mé námitky, nejednal podle právního principu „in dubio pro reo“, a navíc tímto záměrně prodlužuje dobu, po kterou mi je zadrženo řidičské oprávnění.

Odvolání šlo prostřednictvím MěÚ v Lysé na KÚ středočeského kraje v Praze v září 2014.

Zde jej dostal k projednání pan Z.

V tento moment bych, s dovolením, ukončil druhou část této trilogie, takřka 1800 slov je až dost.

Poslední díl již čekají jen drobné úpravy a v dohledné době jej pošlu na redakční mail.

18.12.2016 Redik

Související články: