Volit sobecky

Když jsem četl Hornsterův článek o různém přístupu k volebnímu aktu, napadlo mě, že existuje ještě varianta čtvrtá, totiž volit sobecky.

Je to úplně jednoduché. Klíčem k tomu je věta „že já kokot je volil“, kterou pravděpodobně vyslovilo už několik miliónů voličů, mnozí z nich opakovaně.

Jistě, můžeme se přidržet toho výkladu. že jsou tady volby, které jsou legitimizací politické moci a děje se tak skrze voličské hlasy, je proto v zájmu každého legitimizovat politickou moc té politické strany, politika nebo frakce, která nám nejlépe vyhovuje. Ale jen málo lidí se podle toho dokáže zařídit a nakonec rozhoduje víceméně kvůli nim, protože oni řekli, že potřebují hlasy, aby mohli zavést nějaké agendy. Což je jednou za čtyři roky zhruba pravda.

Fakt je, že kdybych inkasoval desetikorunu pokaždé, kdy mi nějaký občan řekne větu typu „že já kokot je volil“, asi bych byl docela slušně v balíku. Zejména se to děje, když někomu vysvětluji něco kolem dopravního práva. Jakto, že je možné měřit alkohol v dechu měřičem, který detekuje margotku, pralinky a ukazuje hausnumera? Jakto, že po mě chtějí pokutu, ale nic mi neprokázali? Jakto, že policajt, vzděláním cukrář nebo zahradník s maturitou, smí provádět technickou kontrolu vozidel v provozu? A já vždy odpovídám, to je proto, že jste si zvolil polickou reprezentaci, která jim to umožnila. Různé Humly a Berkovce a Klašky a podobný póvl.

Problém „že já kokot je volil“ však úplně pomine, když se na to podíváme z opačné strany.

Co to takhle dělat ne kvůli nim, ale kvůli sobě?

Volit tak, abych si v dalších čtyřech letech nepřipadal jako kokot.

Například ve volbách do europarlamentu jsem volil Svobodné. Tím jsem mohl přispět k tomu, aby se do europarlamentu dostal Petr Mach, kde vydržel přes tři roky. Tyto tři roky jsem si nepřipadal jako kokot, protože jsem byl s jeho prací spokojen. Pak funkci přenechal jistému Paynovi, a od tohoto okamžiku si připadám jako kokot, protože jsem žádného Payna nevolil a neudělal bych to, ani kdybych mohl. Dosáhl jsem tedy asi 80% úspěchu, což je relativně hodně na místní poměry, co by za to jiní dali, ale současně v důsledku tohoto kroku už Strana svobodných s mým hlasem nemůže počítat.

V minulých parlamentních volbách jsem dal hlas straně, která se nakonec do parlamentu nedostala. To je smutné, řečí médií, můj hlas propadl (… peklu). Teoreticky se to jeví jako fail, ale s odstupem času je to skvělá výhra, protože jsem přímo nepodpořil ani jednoho zmrda, který tam teď sedí. Problém „že já jsem je volil“ se mě tedy přestal týkat a čtyři roky jsem díky tomu žil s čistým štítem. Narozdíl třeba od voličů ANO, kteří v průběhu volebního období zjistili, že volili mafiána, zloděje, dojiče agrosocialismu a dotačního podvodníka (ale většině z nich je to stejně jedno, protože taky kradou, jen v menším).

Problém vzniká v okamžiku, kdy chcete volit nějakou politickou stranu, která se tam s určitostí dostane. V tom okamžiku taháte sirky, jestli s váma zase vyjebou jako posledně, nesplní ani část z volebních slibů, nebo splní jejich okrajovou část (například že zlevní máslo). Zde začíná narůstat riziko, že se také prohlasujete k větě „že já kokot je volil“. Samozřejmě nejlepší poučka je, vybrat si takovou politickou stranu nebo alespoň jednotlivce, kteří disponují takovou mírou morální integrity že vás neojebou. Na to mám tři hinty.

Hint 1: Časové hledisko. Například mě fascinuje, že si taková ČSSD dovolí předstoupit před voliče a říkat jim, co budou dělat, až budou po volbách ve vládě. Ale oni přece byli ve vládě. Měli celé dlouhé čtyři roky na to, aby to zavedli. Že chyběla politická vůle, vyjednávání v koalici bylo obtížné, chyběl jim silný mandát? Ale no tak. Všechna vyjednávání jsou obtížná a mandát není nikdy dost silný.

Hint 2: Pomocí preferenčních hlasů, tedy známého kroužkování, vyřadit všechny úředníky, státní zaměstnance a všechny osoby, které se podílejí na veřejné správě. Tím se podstatně redukuje riziko, že z voliče udělají kokota. Proč? Protože je jim bližší košile než kabát, jako ostatně komukoli, a jakmile budou zvoleni, hodí elektorát okamžitě přes palubu a budou dál makat pro vládu. Například nechápu, co si kdo slibuje od strany starostů v parlamentu. Vždyť to je jen obecní lobby realizovaná jinými prostředky. Jakmile do těch lavic dosednou, přesně od toho okamžiku, začnou zase makat pro obec. Čtyři roky v parlamentu stráví tím, že budou vytvářet podmínky k tomu, aby mohli vybírat víc místních daní a poplatků, víc radarovat, pořídit si víc úředníků, městapáků a tak dál. Volit osoby pracující pro stát dále popírá samotný smysl voleb, tedy legitimizaci státní moci. Je to mimořádně hloupý nápad, který je přímo poukázkou na sebereflexi v podobě věty „a já kokot ho/je volil“.

Hint 3: Čím širší program, tím větší ojeb. Bez dalšího komentáře. Příkladem je hnutí ANO, které do minulých voleb šlo zcela bez programu, tedy s nejširším možným programem. Se svými voliči vyjebali hrozivým způsobem.

Závěrem tedy musím poznamenat, volte si koho chcete, ale volte zcela sobecky, jako to budu dělat já. Nenechme si od nich vnutit disciplínu nebo falešný pocit spoluzodpovědnosti za jejich problémy. Nechť je naše volba skutečně obrazem našich myšlenek a přání, a nikoli jejich myšlenek a přání.

12.10.2017 D-FENS

Související články: