Tři způsoby, jak volit

Zvykli jsme si to brát jako samozřejmost. Máme svoje názory, jdeme k urně a „hodíme jim to tam“. Ale musí to být skutečně jen takto?

Hned na začátku tohoto povídání chci zmínit, že tak jako už mnoho lidí, nemám televizi. Tudíž nesedím každý večer u TV zpráv a ani nečtu žádné noviny a online drbárny. Nezajímá mě to a mám díky tomu čistou hlavu. A díky tomu ke mně proniknou jen ty největší highlighty toho, co se děje. Je tedy možné, že někde cestou v tomto článku opomenu nějaký malý detail, co kdo z politiků řekl nebo udělal… Ale ono to asi nebude vadit, není to totiž podstatné.

A teď k těm volbám. Co s tím uděláme? Asi se všichni shodneme na tom, že by se něco mělo změnit. Tak jako každé volby. A tak jako každé volby se zase změní co? Správně, h***o! Vyměňte politiky. Nevolte znovu levici. Všichni to známe…

Nějak mám problém si ze současného výběru někoho vybrat. Buď jsou to úplní sráči, nebo nepředvídatelní nováčci, někdy také jasní komedianti, anebo mají program vystavený na jedné myšlence, který ale neodpoví na zásadní otázku: „A co bude pak?“. V podstatě nikdo není taková ta hvězda jasná, se kterým bych se stoprocentně ztotožnil. Přišel jsem na tři hlavní způsoby, jak tomu čelit. Každý z nich je inspirovaný jiným extrémem mého trojjediného já.

1. Způsob: Občanská výchova na ZŠ

Paní učitelka uměla krásně definovat, že politická strana je uskupení lidí s podobnými názory a bla bla bla, končí to programem. Volič si má dle programu vybrat, protože strana ho po volbách určitě splní… Takže způsobem číslo jedna je toto následovat. Vybrat si ne to, co se shoduje na 100 %, ale to, co se shoduje nejvíc ze všech s mými názory, případně použít nějaký online konfigurátor/srovnávač. Pak už na nic nemyslet, hodit jim to tam a doufat, že budou mít alespoň 5 %. Nebo alespoň 1,5 % a dostanou prachy na příště.

Jenže problém tohoto modelu je v tom, že když se strana nedostane do parlamentu, nebo nebude mít alespoň těch 1,5 %, v podstatě zahodíte svůj hlas. Váš hlas se přepočte velkým stranám jak na peníze, tak na mandáty. Tohle je tak trošku neověřená informace, někde jsem to kdysi četl při změně volebního systému a teď se mi to nechce hledat. Prostě to mezi highlighty trochu zapadlo. Pokud víte, že to je jinak, opravte mě v diskuzi.

I kdyby v předchozím odstavci řečené nebyla pravda, pořád je tu fakt, že riskujete volení někoho, kdo se do parlamentu určitě nedostane a tím váš hlas opravdu přijde vniveč. Sice pak čtyři roky můžete říkat „Já vám to říkal!“ ale to mému zodpovědnému já nějak přestává stačit…

2. Způsob: Killer on the road

Model Chytrá Horákyně, tedy „Byla nebyla, dala nedala a hlasovala nehlasovala“ je už out. Prázdná obálka,

istej papír nebo všechny volební lístky prostě už nefrčí. Ono je to i k ničemu, jak jsem se dočetl. Za to frčí exoti, dementi, jůtůbeři, sedmnáctiletí životní kouči a podobné existence. Tak proč jim nedopřát?!

Ano, mluvím v podstatě o vědomém opaku toho, co chce 1. způsob. Přijde mi to jako hustej a kůl punk. Zvažuji volit bez ohledu na program toho největšího šaška a trotla, jakej se v tý sebrance vyskytne. Někoho, z koho pak bude mít celej národ srandu. Pamatujete Důchodce za životní jistoty Kremličku? A kandidují ještě hledači Štěchovického pokladu?

Výběr bude stejně těžký, užitek pravděpodobně žádný, potenciál zábavy velký, jen s dost nejistým výsledkem. Ale můj vnitřní životní klaun si tento způsob prosadil na druhé místo. No, tak jsme se pobavili a jdeme dál.

3. Způsob: Harakiri

Moje třetí já je dost zlomyslná svině… O tomto způsobu uvažuji čím dál tím víc. Je to hnusné, podlé a celkem vzato i dost nejisté, ale… prostě něco na tom je a je to lákavější a lákavější. Docela bych to pak použil i pro prezidentskou volbu 2018. Asi už tušíte.

V zásadě se jedná o výběr toho největšího zmrda a č***ka ze všech a hlasování pro něj. Hlavním důvodem je, že tahle země a lidi v ní si prostě nic jiného nezaslouží. Debilům prostě musí vládnout ten největší debil pod sluncem, aby se trochu probrali a začali alespoň elementárně uvažovat. Sorry jako.

Podpůrná teorie je taková, že čím dříve to STBáci, pánbíčkáři, komunisti, socdemáci a zelený dovedou do řiti, tím vlastně líp. Čím dřív bude tahle země úplně a definitivně v háji, tím dřív se lidi vzbouří. Možná. Možná pak bude občanská válka nebo tak něco. Každopádně kdyby bylo opravdu zle, mohlo by se fakt něco zásadního stát.

Mohlo by… Ale ta riskantnost tohoto přístupu spočívá mimo jiné v tom, že ono by se asi ještě dlouho nic nestalo. Češi rádi sedí na prdeli a nic nedělají. Vždyť ono to nějak dopadne. Někoho zastřelit, dát mu bombu do auta nebo ho i s družinou vyházet z oken, na to už dnes nemáme koule. Nebo jsme možná podlehli iluzi, že je to nehumánní a nespolečenské. Tak snad jediným důvodem zůstává trest za debilitu pro celý národ.

A teď mi poraďte, co mám dělat? Které ze svých já mám poslechnout? Co byste si vybrali vy? Nebo znáte nějaký další, lepší způsob?

08.10.2017 C. J. Hornster

Související články: