Proč převažují humanitní obory?

Reaguji na příspěvek exota, který se snažil ve svém hodnotném textu nahnat milenilály, alias Ajfony, do výroby. Pán se celkově plete. Mileniálové se nevyhýbají technickým oborům ze své blbosti. Sami jsme je k tomu dokopali v tom našem Buřtistánu. Ale popořadě. Dovolil bych si stručný nástin problematiky.

Bylo nebylo, bylo jedno menší průmyslové město na Severní Moravě. Ještě v roce 1989 bylo v tomto městě vidět kolem jednoho slavného učiliště perzóny v sakách a s kufříky. To byli páni učni v maturitních oborech. Elita. Jednou jsem se nachomejtl k diskusi těchto mladých pánů.

„Tadyhlenc Franta teď poladil to napájení sálového počítače, spotřeba klesla o 5,6 procenta.“

„A co to rýsuješ?“ ptám se druhého jednou v neděli, v jednom malém útulném bytě s ústřední mozkem: Atari XT kurevsky vychytané samodomo zásahy.

„To máme za úkol. Je to obvod a výstup na připojení 3x rychlejšího turba k xtečku. Víš jak rychle to bude teď načítat porno a polskou Misju a International Karate?“

Taky si pamatuju na řemeslníky ještě v druhé půlce 80. let. Potřebovali jste zedníka na melouch? To přijel padesátník v žigulu 2107, poručil si každý den gulášek a plzničku pro zdravý pitný režim. Tehdy se takový pán oslovoval zásadně „pane mistr“. Pamatuju si na dlouhé pábitelské senace, když pan mistr večer potom seděl s námi v kuchyni a dopíjel svoji plzeň.

Končivalo to takhle: „Pane mistr, vy tak krásně vyprávíte. Zítra si zase sedneme. Bude gulášek z kance!“ Řemeslník byl prostě pan mistr.

Tohle pokračovalo asi tak do půlky 90. let. V té době už ale vtrhla do Paštikistánu nová emerikánská kultura (tzv. nakůkání do emerikánskej kultůry). Dlouhé míle vystřídaly Dallasy. A od té doby chtěla mít každá pořádná česká matka z toho svého debila managéra. „Paní Vomáčková, my dáme našeho Pepíčka študovat na teho managéra, jako je ten Džejar a Džok z Dallasa. On bude tym lidem tu šefovat, on už je přijaty na tu strednů školu ostrahy majetku (integrovanou školu sociální práce, služeb, soukromou obchodní akademii, úřednickou akademii Antonína Vochmelky…atd.).“ „Tož vy taky? No aj naša Majka ide študovat. To je taka integratá škola služeb. To ona bude študovat tu švadlenu a z teho ide ona pak na mauturitu a už ji drži moja sestřenica na úřadě místo, tož ona bude v tym výboru pak.“ A? Takže v druhé půlce 90´nám ty velká a slavná učiliště s vlastním sálovým počítadlem, vlastním autoservisem, vlastním cvičným provozem v továrně, s vlastním rekreačním hotelem, s vlastním DDT sypačem Čmelákem, s vlatní flotilou V3Sek (které mohli uhroksichti tak krásně bastlit), prostě ukončila činnost. Na jejich místo přišli ťamani a udělali si tam varny chlastu, balírny tabáku made in Ukraina, nebo Panda shop. Přidružená pracoviště sebrali restituenti, nebo se nechala zarůst lopuchem.

Další ranou do ksichtu všem zájemcům o rukodělnou činnost byla tehdejší sociální situace. Bylo to navíc celkově nepřehledné. Chaos. Živnostník byl často socka nebo zloděj v šusťákách. Nikdo z mladých se nechtěl nechat zaměstnat takovým živnostníkem a nikdo nechtěl brát minimální mzdu jako truhlář nebo elektikář. Takže exodus nach Deutschland oder England oder Prag. Pak přišla vlna krachů. Prakticky všichni rukodělní krachli. Na přelomu 2000 začala velká krize. Nastala taky poslední vlna krachů velkých podniků. Krizi se vláda snažila řešit pobídkami. Tady vzniká nový stát: Česká republika spojených montoven. Nezaměstnanost kolem 1999 raketově stoupá. Technici tam v montovnách dáky tomu brali něco málo nad minimum. Další nemohli najít práci. Znám ženštiny s průmyslovkou, které v té době dosáhly leda tak na doplňování zboží v nově otevřeném supermarketu (když chyběly známosti, že…) nebo končily v novince té doby: call centrech (bežně i inženýrky!!!).

V roce 2002 jsem byl na rekvalifikačním kurzu pro vysokoškoláky. Ano, rekvalifikovali nás, protože jsme neměli vzdělání. Většina z nás byli technici. Inženýry rekvalifikoval úřad práce na kancelářské pracovníky. Lidi, co doma bastlili v roce 1990 Commodore 64 a co později první měli v kraji Pentia, tak rekvalifikovali na obsluhu Powepointu a marketingové pracovníky za obří prachy státu (běžně dotace na osobu kolem 25 000 plus dotace pro zěmastnavatele po absolvování kurzu) a za dotace z EU (ano, už tehdy, Phare). V mé skupině bylo asi 17 lidí, samý inženýr. Rok po škole nikdo nebyl schopen najít práci v oboru. Nikdo je v průmyslovém regionu nechtěl. Prý teď frčí lektorství, marketing, služby, analytici… okey. Tak všichni praštili s technikou a rekvalifikovali se na obsluhu Powerpointu. Možná ten nový trend vymyslely ty ultrapravicové neokonzervativní kundy – disidenti a emigranti jako Havel, Gruša, uslzený pošuk Tigrid a jiní. Zdůrazňuju, že nejsem komanč… ani oranžovák (slavil jsem teď, když kurvy padly na 7 procent). Pro zajímavost: můj spolužák, průmyslovák a inženýr informatik bral v obřím průmyslové podniku v Ostravě jako programátor v roce 2001 11.000 Kč (!!!!!!). Jako bonus k platu měl obstarožní monochromatický laptop, milostivě zapůjčený na domací práci…. Kamarádka inženýrka se státnicí z FJ a AJ brala jako šéfka call centra na Karvinsku v roce 2002 6400 Kč brutto (placeno podnikateli pracovním úřadem jako dotace). Brala to samé, co kamarád elektrikář s maturitou.

Tehdy bylo prostě novým trendem, že ČR se přeorientuje na služby a makat bude východ. Dramaturg „nemámrádmikrovibrace“ Vašek sám naznačoval, že by nebylo špatné zlikvidovat některé pomníky (úspěšné) minulosti jako přežitek socializmu. Takže padly Slušovice a spol. Přišla nová doba. Věřte, že nebylo dobré být tehdy technikem nebo dokonce řemeslníkem. Šlo tehdy o hubu! A tihle lidé s negativní zkušeností mají dnes teenagery, které automaticky taky zrazují od techniky. Přesto si ale myslím, že tohle studuje hodně lidí i přes ty negativní zkušenosti.

Oranžovo-modří svazáci prostě pohnuli kormidlem vývoje do prdele. Navíc i hrozba nových krizí lidi nutí jó si rozmyslet, do jaké sféry půjdu. Nikomu se nechce potom v době krize skončit jako technik na dlažbě, protože tu vaši automotive montovnu přesunuli do Rumunska (a z Rumunska pak do Afriky). Je to náročné studium a nikdo vám nezaručí úspěch. Jako učitel v té škole vydržíte do důchodu, to platí i pro zdravotnictví, ale jako inženýr jste pořád pod tlakem. Krize, technologický vývoj… atd. Je to velké riziko a společnost to neumí ocenit a kdysi to dokonce za vlády modrého partyzána Havla dokonce i sabotovala. Je lepší být na pracáku a mít za sebou lehčí studium jako manažer gerontogiky v dylynárně, než mít za sebou peklo někde na ČVUT. Soused by mohl vyprávět…. ten byl před léty i s touhle školoou více na pracáku, než v práci… prostě to nebyl ten marketingově orientovaný typ, že… Dodnes se z toho všeho tak úplně nevzpamatoval. Říkával: „že já kokot nevystudoval nějakou filologii angličtinu… Aspoň bych se méně na ten pracák nadřel.“ Jenomže ty baby s filologií často tehdy tu práci měly…

A poslední vzkaz pánovi: každý si může studovat, co chce. Vím, že voliči Ovara nebo oranžovo-modré mafie budou mít asi jiný názor, ale zatím s tím nemůžou nic udělat. Zatím ne.

20.5.2018 Drangetino

Související články: