Podezření z přestupku – happy end(?)

Před nedávnem jsem v Brně dostal lísteček za okno, takové to klasické „Dostavte se k vysvětlení o podezření ze spáchání přestupku…“. Práskli mě obyvatelé, stál jsem mezi dvěma vjezdy oddělenými ostrůvkem, před kterým bylo místo akorát tak pro jedno auto. Jenže, přede mě, přímo naproti vjezdu se nacpal ještě někdo jiný a průchozí hlídka městských poloopic to vzala vše dohromady. Lísteček jsem vyhodil, na nic nereagoval.

Později, po měsíci (nepamatuji se přesně), mi poštou přišel 1. výhružný dopis s červeným pruhem o „podezření ze spáchání“ a hromádkou dalších, výhružných upozornění, zhusta jen zastrašujících. Pravdivá věta byla jen to „Podezření ze spáchání přestupku“, možná ještě datum. A skončil v koši.

Druhý dopis se objevil zase téměř za měsíc, tentokrát už s delším textem, přísnějšími postihy. Fascinovala mě věta stylu: „Když zaplatíte, tak se případ odloží“ (to jako, když se to bude hodit tak se to zase odložené vytáhne?). Koš. Další už nepřišel, je tomu rok a půl, pořád čekám na případné spadnutí do správního řízení…

Jenže mezitím (o rok později) jsem parkoval kousek jinde, na místě, které nijak nevybočuje místním parkovacím pořádkům, jenom vedle začal kdosi cosi stavět, a protože se mu tam nevešel kontejner nebo co, začal práskat parkující a posílat na ně městapo (není jeho pozemek). Taky to mohlo být kvůli tomu, že dva samečci ve slušivých uniformách a svítivých bundách zaučovali novou blonďatou samičku, kdo ví. Během jednoho týdne tak krom jiných dostali předvolání další tři kolegové ze stejné firmy, kde jsem zaměstnán – a teď to začíná. Oni tři šli na městapo, mě si rovnou pozvali na odpor přestupků nejmenované městské části. Měl jsem pár dní čas, nastudoval nějaké informace a důležité věty si opakoval snad až do konkrétního hovoru. Tady bych měl poděkovat seriálu FSM!

V den D jsem skončil o chvíli dřív, předvolání bylo na 15:30, nasedl a zajel na úřad. Ještě před zaklepáním na dveře mnou cloumala tréma, ale ta mě přešla chvíli po vstupu. Uvítala mě přísně, ale pěkně vypadající paní, střední věk, upravená. Usmála se a po zběžném představení a nezbytnostech začala:

Úřednice: „Já tady mám váš spis, nejdřív vám budu povídat já a pak se k tomu můžete vyjádřit.“ To mi dalo dostatek času si vše ještě promýšlet a uklidnit se. Jala se vytahovat záznamy, nafocené auto, výpis z katastru, který vysvětloval, proč je moje auto řešeno na úřadě a ne u městapa – vzpomínáte ještě na ty tři další kolegy? parkovali úplně stejně! Pěkně se usmívala, pěkně a věcně hovořila, ale každá druhá věta byla skrytá výhrůžka, nebo POZOR! chytáky (vyznačeny tlustě). Např.:

Ú: „Takže zde je vyfocené vaše auto, jak parkujete na místě, kde není parkování dovolené“…

„Musím vás poučit, že máte právo odmítnout vypovídat“…

„zaplatíte a já to založím do šuplíku“…

Slovíčkaření, záměny důležitých pojmů osoba blízká, odepřít/odmítnout apod.

Po vyzvání na konci jejího 10-ti minutového monologu jsem odcitoval následující mantru: „V souladu s článkem 37 Listiny základních práv a svobod odpírám podat výpověď v této věci.“

Paní úřednice v podstatě ani nemrkla, jen mi strohým tónem začala vysvětlovat, že u nich to odvolání na osobu blízkou jako projde, ale že kdyby to bylo u státní, tak byl stejně práskat musel, nebo to zaplatit. Vysvětlil jsem jí něco ve smyslu, že bych to použil i přesto, protože mám právo se nepráskat a když nic jiného, alespoň bych měl možnost se bránit a ne být rovnou odsouzen bez jakéhokoli řízení. Pokrčila rameny, ale ještě to pořád nevzdala.

Ú: „Tak já tedy do protokolu napíšu, že odmítáte podat výpověď na tu osobu blízkou.“

Já: „Když dovolíte, přece jen bych si přál, aby to v protokolu bylo přesně podle litery zákona. Vy to sice založíte, jak mi tvrdíte, ale kdo ví, kdy přijde jiný kolega a zjistí, že tam je něco napsané tak, že by to šlo použít proti mě.“

Ú: “ VY JSTE SE NA NÁS PŘIPRAVIL!“

Ú: “ tak mi to tedy nadiktujte, jak to chcete.“ Teď již s neskrývaným nepřátestvím dodává.

Já: „V souladu s článkem 37 Listiny základních práv a svobod odpírám podat výpověď v této věci.“

Konec, tečka. Další diskuse neměla smysl. Rozloučení, ale ještě před odchodem poslední pokus mě upéct (nebo jsem paranoidní)

Ú: “ Tak už si teď budete alespoň pamatovat, kde nemáte parkovat.“

Já: “ Ano, ten člověk co tenkrát auto řídil a parkoval, se to ode mě nepochybně dozví.“ (cvakl mi v čas vypínač v hlavě)

Ani po několika měsících nic. Založeno v šuplíku (nebo čeká na pozdější vytáhnutí).

Postřehy:

– tak si říkám, jestli nejsem v nějakém jejich neexistujícím black listu jako neplatič, když mě pozvali rovnou před úředníka = ovčane třes se před šlechtou. Viz. tři ostatní kolegové na městapu, kteří jen tak mimochodem bez mrknutí oka zaplatili – vždyť to bylo jen 200,- Kč

– paní byla velice milá, ale opravdu každou druhou větu používala jako hrozbu – zaplatíte vysokou pokutu… blablabla

– pozor na slovíčka a formulace! Pokud není něco přesně podle zákona, opravdu platit můžete. Např., když odmítnete podat výpověď je to na pokutu (tuším až 5.000,-); když odepřete vypovídat, je to dle zákona

– jsou na to velice dobře vycvičení a budou vás zkoušet upéct až do poslední vteřiny.

Já vím, nešlo a nejde o nějaké velké peníze, ale jak se na D-Fensovi píše, naučte se bránit na malých případech a hlavně, bránit se systému, zlovůli úředníků, šikany a dalším a dalším a dalším daním, které takhle od nás vybírají. Nebuďte ovce, co se třepe, hraje jim to přímo do karet. Braňte se.

Ještě jednou bych rád poděkoval všem, kterých rad jsem z webu čerpal (FSM) a pevně doufám, že moje pozitivní zkušenost nakonec dodá odvahy k obraně někomu dalšímu a dotáhne to do zdárného konce.

Vzkaz úředníkům – já vím, je to jenom vaše práce. Ale to je přece hrozně špatné klišé, vás se to taky jednou bude týkat.

12.02.2017 Sensei

Související články: