Mazda 3 nebo Škoda Scala? Dumavý výběr auta aneb co s volným časem v době covidové prudy

Featured Image

Nevstoupíš podruhé do stejné řeky – a jeden to teď zkouší už počtvrté. Už třikrát jsem totiž místní čtenáře „oblažoval“ rádoby zasvěcenými mudrovánkami o výběru nového auta: Civic 7, poté o Civicu 8 a potřetí o Mazdě 3. Ale nepsal jsem nikdy o předchozích členech historické linie: Š 110 R Coupé, VAZ 2103, Š 130, Favorit, Felicia, Fabia. D-FENS v té době asi nebyl nebo byl, ale nevěděli jsme o sobě. Celá ta povedená devítičlenná parta aut dala dohromady už skoro milion kilometrů.

Včera mě zase ponoukal k psaní synek: Pak tam nezapomeň zas hodit recenzi na D-FENS. Odpověděl jsem mu pokusem o vtipné a krátké shrnutí celého dosavadního úsilí. Ano, napíšu to na D-FENSe asi jen v jedné větě: přemejšlel jsem vo hov*ě a vymyslel, že nejlepší bude nic neměnit. No a pak mně přece jen nějak došlo, že jsem procesu výběru věnoval docela dost energie a zvídavosti a možná by se některá (pro mě částečně překvapivá) zjištění mohla čtenářům přece jen hodit.

Takže po necelých sedmi letech s Mazdou 3, po které začala v poslední době zálibně pošilhávat naše dceruška, jsem se rozhodl si pořídit auto nové. Už dopředu jsem byl víceméně rozhodnutý koupit „to samé“ auto, ale novou generaci a model se 150 koňovým motorem. Mazda nabízí atmosférický dvoulitr ve dvou výkonových verzích: 122 a 150 koní a nový, „revoluční benzínodieselový motor“ Skyactiv-X s výkonem 180 koní – o ten jsem zájem ale neměl, přijde mně „až moc revoluční“. Stará Mazda mě totiž nikdy nezklamala a sloužila 100 tis. km věrně. Pomíjím jen nepříjemnost spojenou s defektem pneumatiky a nemožností díru zalepit tím jejich kompresorovo-lepidlovým nesmyslem s tím, že Mazda rezervní kolo ve standardní výbavě prostě nemá. Příhoda se podobala Švejkově budějovické anabázi: volání odtahovky, čekání na odtahovku, odtahovkou do Brna, v servisu neměli náhradní pneu, tak autobusem a tramvají do práce, z práce vlakem do městečka, druhý den zase vlakem do Brna, busem do servisu atd.

Ale ubíjející a nekonečné bezčasí covidu podnítilo mou zvědavost – a co takhle uvažovat i nějak šířeji? Ostatně – co by to bylo za „výběr“, kdyby v něm bylo jen jedno auto v době, kdy se nabídka zdá téměř nekonečná? Bylo by to přece ošizené, bez napětí a bez možnosti ozvláštnit si zimu nějakým přemítáním a představami možných budoucností.

Co jsem to vlastně nyní chtěl za auto? Chtěl jsem auto nižší střední třídy a motorem „atmosférického typu“ s – pokud možno – víceprvkovou zadní nápravou a vyhnout se – pro mě – ne příliš důvěryhodně působícím oturbeným litrovým tříhrnkům. Takže prvním zjištěním by bylo, že v „hlavním proudu“ nic takového už téměř neexistuje. Vlastně existuje: člověk by mohl mít třeba KIA Ceed nebo Hjondé i30 (možná se to už zase vyslovuje Hjundaj, těžko říct) s ospalými atmosférickými čtrnáctistovkami. S takovým autem jsem se projel a nebyl to nijak vzrušující zážitek: gumově působící řízení a nevýrazný motor. Ze zvědavosti jsem se projel i s Hjondé i30 s 1,6 ltr. turbomotorem. To mně přišlo taky takové srandovní – to turbo. Jeden přidá plyn a nic, teprve až po drahném čase si to motor nějak rozmyslí a rozjede se rázněji. Možná existují i jiná auta zapadající do uvedených preferencí, globálně ale je jasný přechod automobilek k menším turbomotorům a pevným zadním nápravám. Koneckonců i Mazda 3 s novou generací (2018+) také přešla na pevnou zadní nápravu.

A potom mně padla do oka Škoda Scala s přeplňovaným 1,5 ltr. motorem a také pevnou zadní nápravou. Díval jsem se na nějaké testy a kdesi cosi a všechno to vypadalo nadmíru dobře. Takže zapojíme do srovnání i tenhle Šádewagen: servis vidím prostým pohledem z obýváku přes řeku a koneckonců Škodovka byla mé první, třetí, čtvrté, páté i šesté auto. A na Scale možná i něco ušetřím (jsem si myslel).

Na škole učíme studenty o struktuře prezentací: mohou k nim přistoupit „postaru“, tedy prvně mlátit (obvykle prázdnou) slámu a na konci přijít s vlastním „zjištěním“, tedy přínosem práce. Anebo jít na věc „moderně“, nejprve sdělit, k čemu dospěli a (prázdnou) slámu mlátit až potom. Moderní přístup mně přijde sice méně tajemný, ale pro čtenáře má tu výhodu, že hned mohou zvážit, zda číst dál nebo přeskočit rovnou na zajímavější článek.

Takže ve finále jsem měl jen dva favority: Škodu SCALA a Mazdu 3. Kdyby jeden dal na testy a recenze, tak o něco lépe z toho všeho asi vyjde SCALA. Pokud bychom chtěli SCALU dovybavit na úroveň Mazdy 3, budeme plusmínus na stejné ceně a to ještě nebude mít všechny ty krámy, co má Mazda. Pro definitivní volbu Mazdy ale nakonec rozhodlo, že tohle auto je víc „šik“ a možná i trošku víc „nóbl“.

Zjistil jsem také, že za posledních pár let došlo k citelnému zvýšení cen aut, které Martin Jahn (staronový člen vedení Škodovky) zdůvodňuje následovně: zvyšují se nároky na bezpečnost uvnitř vozů i chodců a zvyšují se i nároky na snižování emisních norem. To zvyšuje náklady na vývoj a výrobu vozů. Do cen se promítají i náklady na elektromobilitu, protože investice, které jsme museli pro vyvinutí portfolia elektrických vozů vynaložit, jsou enormní a musí se z něčeho zaplatit. … Ani naše vstupy, ceny energií a drahých kovů neklesají. Ziskovost autoprůmyslu přitom neroste nebo případně klesá.

A konečně poslední „překvapivé zjištění“ – nabízená auta mohou mít až neuvěřitelné množství zabudovaných asistentů a dalších krámů. Vlastně je otázkou, jak se tam ty krámy dovnitř všechny vejdou a zda nehrozí, že náhodou nevylezou z auta někudy ven.

Takže jsem prozkoumal všechno, co prozkoumat šlo a dospěl k tomu, co už je vidět ve shrnutí shora, nyní tedy ještě trošku mlácení slámy:

Cenové srovnání obou aut není vůbec jednoduché a je otázkou, zda to není nad síly každého obyčejného smrtelníka – z několika následujících důvodů:

  1. jedno auto má něco, co druhé vůbec nemá (Mazda má head-up displej nebo exoticky znějící věci jako RCTA, SCALA má třeba zase opravdu působivý virtuální kokpit a tónované přední sklo);
  2. jedno auto má skoro všechno v základu (Mazda třeba i adaptivní tempomat), ale má v tom i věci, o které buďto nestojíte, neužijete je, nebo mohou být dokonce vysloveně škodlivé (i-stop, mild-hybrid, lane asistent apod.);
  3. A pak zde máme to nejšílenější – různé úrovně výbav, balíčky doplňků a jednotlivé doplňky k dokoupení. Mazda má věci poskládané ještě docela pochopitelně. Když si k základu koupíte výbavu „PLUS“, máte všechno, co jste potřebovali. Dále ještě existují čtyři další balíčky, bez kterých se lze asi obejít: Sound, Style, Safety, Luxury. Žádné jednotlivosti není možné dokupovat.
  4. SCALA nabízí tři základní úrovně výbav (Ambition, Style a Monte Carlo), pak už to ale začíná být pekelné. Existuje „akční nabídka paketů“ – Interiér, Exteriér, Komfort a Extra. Kromě toho existují i „výhodné pakety“ CONNECTIVITY, NAVI, SPORTOVNÍ PAKET, SPORTOVNÍ PAKET PLUS, SIMPLY CLEVER, CONNECTIVITY a MEDIA. No a pak zde máme ještě možnost přikupovat tzv. výbavu na přání. V ní se nachází odhadem asi 120 položek. Úrovně výbavy, pakety a pakety a výbava na přání jsou často v nepochopitelných vztazích. Ani se mně to už nechce popisovat: jedno je možné jedině s „tamtím“, ale za podmínky, že „hento“ nemá „tamto“ nebo něco.

Takže vznikají strašlivý, strašlivý galimatyáše a maglajze a jakékoli srovnání je chatrné a iritující.

A že těch přídavných krámů, panečku, je! Chcete „točení hlavy“ a nemuset u toho vypít osm dvanáctek, takže zadara? Tak si to projděme: head-up displej, digitální přístrojový štít, dešťový a světelný senzor, SCBS / SCBS-R, AEB, BSM, RCTA, LKA, MRCC, ISA, SBS, TSR, HBC, DAA / DAA+, DAB, Bluetooth, eCall, Apple CarPlay, Android Auto, GVC+, Auto Hold, HAC, FCTA, Smart Keyless Entry … to by asi na ukázku stačilo. Jediný krám, co mě nějak více oslovil, jsou adaptivní LED světlomety, to vypadá na docela užitečný matroš.

Zachtivený nové Mazdy jsem se jal studovat uživatelský manuál. Věřte, nevěřte, má 724 stran. A jen kapitola, „jak nastoupit do vozidla“ (klíče, dveře, zámky, inteligentní systém dálkového ovládání) má 26 poctivých stran. Pamatuju časy, kdy se do auta „lezlo tak nějak normálně“ a žádný návod k tomu nebyl zapotřebí. A k manuálu dostanete i brožurku s navigačním systémem – dalších 85 stran. Pěkné.

Pokud bychom ale od některých maličkostí abstrahovali, pak dospějeme k tomu, že SCALA s 1,5 ltr. turbomotorem, výkonem 150 koní a ve výbavě STYLE, dovybavená na úroveň Mazdy 3 s dvoulitrovou atmosférou a 150 koňskými silami s balíčkem výbavy „PLUS“ bude o 23 tis. levnější. Pokud bychom se však u Mazdy spokojili s dvoulitrem se 122 koňmi, pak bude SCALA o 2 tis. korun dražší a stála by asi 615 tis. korun. Takže dojemná shoda.

Následující srovnání berte s určitou licencí.

 

No a co tak se tedy podívat na to, jaká ta auta vlastně jsou? V tomto se zkusíme spolehnout na zkušené profíky.

whatcar.com autoexpress.co.uk
SCALA ***** pět hvězd (celkové hodnocení)

+ komfortní a příjemné řízení

+ prostorná zadní sedadla a velký kufr

+ levnější koupě a provoz

– hlučnější než nejtišší rivalové

– nižší cena při dalším prodeji

– interiér vypadá trošku lacině

SCALA ***** pět hvězd (celkové hodnocení)

+ opravdu prostorná

+ fantastický poměr cena/výkon

+ komfortní a jednoduše se řídí

– není úplně vzrušující

– vytříbenost nedosahuje úrovně Golfu

– někteří rivalové nabízí větší zábavu při řízení

MAZDA **** čtyři hvězdy (celkové hodnocení)

+ vysoká výbava ve standardu

+ vytříbená a tichá

+ vysoká kvalita

– průměrné řízení

– málo místa vzadu

– malá variabilita kufru

MAZDA **** čtyři hvězdy (celkové hodnocení)

+ excelentně se řídí

+ vysoká kvalita interiéru

+ velkorysé výbavy

– není zrovna z nejpraktičtějších

– není úplně nejprostornější

– omezený výběr motorů

ADAC Má maličkost
SCALA – 2,2 (hodnocení na „školní stupnici“)

+ prostorná

+ rozsáhlá bezpečnostní výbava (částečně volitelná)

+ jisté jízdní vlastnosti

– něco jako chybějící ukazatele světel ve sdruženém ukazateli

SCALA

+ prostornější interiér, zejména vzadu je více místa

+ servis v našem městečku

+ dojezdové kolo nebo plnohodnotná rezerva

+ virtuální kokpit u SCALA je hustší než u Mazdy

+ bylo by možné dojednat slevu (odhadem 30 tis. Kč)

– vůbec nemá head up displej

– (asi) nemá RCTA

– má turbomotor s vyšší spotřebou 7/100

– není mild hybrid (není to spíše výhoda?)

– interiéru působí laciněji

– dodání od objednávky je aktuálně 26 týdnů

– vzhledem i četností výskytu to je „tuctové auto“

MAZDA – 2,3 (hodnocení na „školní stupnici“)

+ velkorysá a komfortní výbava

+ parádní řazení

+ kvalitní interiér

+ živé auto a jisté jízdní vlastnosti

– špatný výhled z auta

– málo místa vzadu

– nákladová hrana kufru je vysoko

MAZDA

+ je daleko hezčí (chic), ocenění Reddot Award 2019 za design

+ cool head-up displej + nějaké krámy navíc

+ atmosférický motor se spotřebou 6,2/100

+ vymazlený interiér vytváří dojem prémiové kvality

+ není to tuctové auto

+ dodání by bylo asi do 12 týdnů

+ dobré dosavadní zkušenosti s předchozím modelem Mazdy

+ dojednaná sleva 35 tis. Kč

– stísněný prostor vzadu (ponorka), horší výhled

– servis v Brně

– vůbec nemá dojezdovou rezervu

– o něco málo vyšší cena (+ 20 tis. Kč zhruba)

 

Takže teď už víme prakticky všechno, co jsme potřebovali. Škodovka překvapivě dobře boduje i v tradičním motoristickém tisku. Například britský čtrnáctideník Whatcar ve svém speciálním čísle z 15. února 2021 věnovaném „Best kchárs 2020“ SCALU v kategorii malých rodinných vozů zařadil mezi čtyři nejlepší s titulem „nejlepší poměr cena / výkon“, celkovým vítězem se stal Seat Leon 1.5 TSI 130 Evo FR, nejlépe se údajně řídí Ford Focus 1.0 Ecoboost Hybrid 125 ST-line Edition a nejlepší interiér byl přisouzen BMW 1 Series, 118i M Sport Auto.

A máme zde ještě deset „doporučených“ aut, které aktuálně (březen, 2021) podle Whatcar splňují následující složitou podmínku: hatchbacky velké dost na to, aby se do nich vměstnala rodina, natolik kompaktní aby se s nimi jezdilo jednoduše a s radostí, nabízející také komfortní jízdu, dobrou kvalitu a bohatou výbavu za rozumnou cenu. Z doprovodného obsahu časopisu ale není jasné, zda se jedná o pořadí (ale velmi pravděpodobně ano) nebo jen prostý výčet.

  1. Seat Leon
  2. Škoda Octavia
  3. Škoda Scala
  4. Audi A3
  5. Ford Focus
  1. VW Golf
  2. BMW 1 Series
  3. Toyota Corolla
  4. Mercedes-Benz A-Class
  5. Mazda 3

Britský Autoexpress přinesl dva zajímavé srovnávací testy:

Skoda Scala vs Ford Focus vs Honda Civic

Skoda Scala vs Volkswagen Golf vs Kia Ceed

V obou do role vítězů pasoval právě Scalu. V prvním testu zní verdikt pro Scalu zhruba následovně: Scala vyhrává, protože má nejširší škálu schopností a určitě také nejlepší poměr cena / výkon. Je pohodlná a snadno se řídí a má vyvážené vlastnosti. Je také nejpraktičtější a nabízí obrovský zavazadlový prostor a spoustu prostoru pro cestující vzadu. Motor je úsporný, má skvělý infotainment a má bohatou výbavu i v cenově dostupném provedení SE.

V druhém testu je to o něco pikantnější, protože SCALA by měla porazit svého koncernového rivala Golfa, postaveného na „své vlastní“ nejmodernější platformě, zatímco SCALA je postavená na platformě VW Polo, tedy menšího auta, konstruktéry následně „natažené na maximum“. Ve vztahu ke Golfu byla učiněna takováto poznámka: Scala se řídí skoro tak dobře jako Golf, je ale více úsporná, praktičtější a cenově dostupnější.

Takže vivat SCALA! Mým favoritem se přesto přese všechno stala Mazda: rozhodl jsem si udělat radost prostě hezčím autem a některé přednosti Scaly až tak nedocením (velký kufr nebo více místa vzadu). Celkově je to zábava za všechny peníze, takový „dumavý“ výběr auta za časů coronaviru, jeden se hned snadno ocitá ve spárech rozhodovací paralýzy. Příliš mnoho možností a příliš obtížné hledání „srovnatelného“ a rozhodujícího kritéria. Mít v užším výběru tři nebo dokonce čtyři auta, to by musel být, panečku, už pořádný hardkór.

Na závěr jednu perličku pro ty, kdo nezažili proces výběru auta na sklonku socialismu. Měl jsem kdysi políčeno na nového Favorita, psal se rok 1989. Tehdy stál kolem 88 tis. korun – dnes by to odpovídalo, jako bychom zaplatili za nejjednodušší Fabii kolem 800 tis. korun. Normálně nebylo skoro možné takové auto koupit, jedině se nechat zapsat do pořadníku a dlouho čekat a doufat. Nebo pořadí koupit. Dlouho jsem váhal, pořadí se prodávalo za 10 tis. Kč, což by dneska bylo skoro 100 tis. korun, nakonec jsem do toho ale šel. Pak jsem dlouho čekal, nevím už přesně jak dlouho, ale bylo to možná půl roku, všechno se vleklo, všechno bylo nejisté a nejasné. Už jsem myslel, že jsem naletěl, ale nakonec přišel klíčový telefonát. Auto je k vyzvednutí! Dostali dvě. Barva byla překvapením: každý bral jen to, co bylo. Měli žluté. Tak jsem se nakonec stal šťastným majitelem žlutého Favorita. O nějakých doplňcích, výbavách, slevách nebo „systémech“ nebyla tehdy žádná řeč. Tady je auto a už maž pryč, ty Votravo.

Vlastně jsem si nyní uvědomil takovou bizarní analogii v době korony. Autosalon je v koronačasech zavřený. Tak se prodejce Mazdy moc omlouval, že předání vozu proběhne „jen tak venku“ (cit: Předání vozidla musí proběhnout mimo vnitřní prostory provozovny a má se jednat opravdu jen o krátké „vyzvednutí“ objednaného vozu). Takže svým způsobem také stylem – tady máš a maž, ty Votravo. Dneska to ale nevadí.

Tak jo, tak se tady mějte parádně a mudrujte, mudrujte. Takové malé domácí Mudrovánky mohou v koronačasech přijít k duhu.

 

 


07.03.2021 Analyst


Související články:


12345 (86x známkováno, průměr: 1,24 z 5)
9 596x přečteno

Reklama

D-FENS © 2017