… aneb co se 140 koníky v časech Nových pravidel
Asi před rokem jsem pro zdejší weblog psal o „krásných časech výběru nového auta“ a v zásadě trudné realitě poté, co už je požadovaný – místním sloganem – kchár pod střechou. Už tenkrát jsem asi měl neblahou předtuchu, co se bude dít, řekl bych.
Nedávno jsem se zde večer bavil článkem o tom, jak se stát „gangxta“ a zjistil, že má téměř 60K přečtení. Zkontroloval jsem z legrace můj starý článek a diskusi k němu a protože ho četlo 9K+ lidiček a zejména proto, že končí tímto posledním diskusním příspěvkem: TECH: Tak by mne zajímalo co si autor nakonec koupil za auto. :) Bude další článek ??
… odhodlal jsem se ještě jednou vstoupit do té samé řeky.
Zopakuji výchozí pozici zhruba před rokem. Rozhodoval jsem se k budoucímu (březen 2006) leasingu autíčka mezi trojicí: Mazda 3 (sedan), Octavia 2 a nová Honda Civic 8, která v té době ještě nebyla ani na trhu a existovaly o ní jen kusé zprávy z připravované výroby. Nebyl jsem ještě vůbec rozhodnutý a pořád jen mudroval co a jak. Článek končil předtuchou:
No a tak si to zatím všechno pěkně užívám. Pak, až člověk nakonec přece jen něco koupí, doba radosti končí. Každý krám má své mouchy a každá návštěva benzínky, zvláště v této době, je značně traumatizující. Jan Kraus včera v televizi trefně poznamenal – byl jsem pro benzín a měl jsem dojem, že platím za všechny stojany dohromady :-)).
VOLBA
Z titulku článku je věc volby jasná. Nakonec jsem vsadil na čisté emoce, nový Civic 8 mě prostě dostal tím, jak vypadá; samozřejmě uznávám, že každému se líbit nemusí. Místní prodejce mě přímo kontaktoval už v prosinci s tím, že první kus je už v ČR a jestli se něj přijdu podívat do brněnské Olympie a že budou strašně dlouhé objednací doby a že už nyní berou objednávky na květen a že a že a že… atd. No a tak jsem se šel podívat, uviděl jsem a pochopil, že je posekáno. Objednal jsem, počkal skoro půl roku a v květnu byl kchár pod střechou. Výbava SPORT, 1,8 iVTEC, benzín, 140 HP, 174 Nm, šestikvalt. Slušná výbava i konkurenceschopná cena: katalogová je 549, reálná byla 530. Emoce tedy jasně zvítězily nad dlouhodobým mudrováním o všech možných parametrech, testech, výkonech, výbavách, spolehlivostech a kdoví čím ještě.
KLADY VOLBY
O designu již byla zmínka, auto za něj dostalo i prestižní mezinárodní cenu „red dot“. V praxi se to projevuje docela příjemně. Člověk někde zastaví a hned někdo přijde a ptá se, co je „to“ zač. Předjíždí vás auto na dálnici, najednou zpomalí a z vedlejšího pruhu začnou okukovat. Zastavím před školou a hned je auto obklopené dětmi a slyším – ty vole, kolik to tak může mít na tachecu? Z hecu říkám – tři sta. Tý vole, tři sta! Stojím u obchodu, kolem jede na kole asi patnáctiletý výrostek, zpozoruje kchár a nahlas si pro sebe spontánně říká: no kurva, co má tohle znamenat? Samotnou kapitolou je kosmický interiér. Co dříve Honda vydávala za přednost – tedy spartánskou výbavu řidiče bez compu, aby neodváděl pozornost od řízení – je nyní v zásadě naopak. Člověk za volantem si připadá jako kapitán James T. Kirk ve Star Treku nebo aktivní účastník Hvězdných válek.
Reklamní slogan k motoru říká – výkon dvoulitru, spotřeba šestnáctistovky. V určitém slova smyslu má asi pravdu: 140 koní, dlouhodobá spotřeba měřená podle tankování 6,7 [psaná dle TP = 6,4]. Dobře tvarovaná jsou sedadla a překvapivě velký je i kufr (420 ltr). Auto sedí podobně jako motokára, daní je však tvrdý podvozek a částečně horší adheze na krátkých příčných nerovnostech, viz dále. V čase Nových pravidel přijde docela k duhu i tempomat, aby člověk nemusel pořád sledovat děj hvězdných válek.
ZÁPORY VOLBY
Tvar auta a zadní spoiler jsou příčinou značně špatného výhledu dozadu, auto navíc nemá zadní stěrač. V praxi jsem však jeho absenci zatím nijak výrazně nezaznamenal, uvidí se v zimě. Na zadních sedadlech není moc místa nad hlavou, problém by však nastal odhadem u osob kolem 1,95 – 2,00 m+ vzrůstu. Pokud tedy hrajete NBL a jmenujete se třeba Jao Ming, nikdy nesedejte dozadu!
Co se mně také moc nelíbí je tvrdost podvozku. Byl jsem sice na zkušební jízdě, ale tam jsem si ničeho zvláštního nevšimnul, snad i proto, že jsme jeli po slušné silnici. Pokud jezdí člověk po těch úplně rozbitých českých okreskách, kde plocha děr je větší než plocha ostatního poslátaného povrchu, pak si připadá jako v kostitřasu. Ještě že jsem vzal kchár se 16´´ koly namísto standardních 17´´ kol. Na sedmnáctkách musí být jízda po dírách podobná výkonu práva útrpného. Jo, panečku, v Rakousku se jezdí příjemně, jako po másle, ale na českých silnicích, které by podle odborných odhadů potřebovaly opravy za 1 bilion korun (čtete dobře), to někdy úplně nejpříjemnější není. Chcete-li vozit i babičku anebo máte problémy se zády a stále ještě nemáte svůj vlastní fantastický kosmodisk ;-), poohlédněte se raději po něčem jiném. Apropos, kdyby se někomu chtělo napsat nějaký článeček o tom, proč ani po sedmnácti letech po revoluci a v časech „ekonomického zázraku“ je nutné jezdit po silnicích, jaké má v Evropě asi ještě tak Rumunsko, myslím, že by to mnohé zajímalo. Že by automobilisté byli tak slabou voličskou skupinou?
Abych nezapomněl, japonským soudruhům působícím v britském Swindonu se vloudila malá chybka: hvězdný digitální displej se chvílemi opticky rozpadal tak, že vypadal jako matrixový šetřič obrazovky. Prodejce však věc promptně objednal a vyměnili mě ji na počkání za čtvrthodinku, takže nyní zcela bez závad (nyní ujeto 8K km).
Mě to už tížit nemusí, ale odrazovat mohou dlouhé dodací lhůty nových aut. Najíždějící výroba a vysoká poptávka způsobují mnohaměsíční čekací doby.
CO SE 140 KONÍKY V DOBÉ NOVÝCH PRAVIDEL?
Jo letos zjara, to nám bylo ještě hej. Podle doporučení prodejce jsem motor, který rád vysoké otáčky, občas pěkně protáhnul a když na mě třeba příliš brutálně dorážel nějaký vepřovák s chrochtajícím tédéíčkem, tak jsem se mu poměrně jednoduše vzdálil směrem dopředu. Trudné časy nastaly od prvního června. Striktní dodržování ominózní formule 50/90/130 – byť jsem ani dříve nejezdil nijak divoce – je přece jen značně traumatizující. Uvidíme, co přinesou avizované změny Pravidel, globálně si však myslím, že nakonec to přece jen dopadne tak, že bude téměř nutné dané (anebo maličko pozměněné) rychlostní limity plusmínus dodržovat, pokud člověk nebude chtít riskovat nějaké nepříjemné buzerace. Jeden jede po rovince 92, druhý, odvážnější, se před prvního sune rychlostí asi 94 a další, ještě odvážnější, se chystá oba ťulpasy ohulit skoro stovkou. Komické a smutné současně.
Nyní, když nad tím vším zpětně uvažuju, nevím, zda jsem neudělal chybu. K čemu je potřeba dneska stočtyřicet koníků a maximální rychlost 210? Pokud by se měla naplnit má temná předtucha Celkového Plánu provozu na našich silnicích a současně by stále rostly ceny benzínu jako doposud, nevím, zda by nebyl nejvhodnější nějaký UMACH 1 (2 nebo 3) – univerzální malý automobilní chrochták ve třech standardních velikostech (360, 400 a 440 cm). Jednalo by se asi o značku ŠkodaRenaultDaciaTCPAHyundai (od každého by měla do vínku samozřejmě to nejlepší) s malým dieselem 1349 ccm tak s 80 koníky a tříkvaltem, který by měl napevno nastavený omezovač. Jednička kvalt = 50, dvojka = 90 a trojka =130 a spotřebu tak kolem 4,5 litru. Ve městě by se muselo jezdit výhradně na jedničku a jen na dálnici na trojku. Zařazený rychlostní stupeň by svítil na střeše červenou číslicí; policistům tak by odpadla řada zbytečných a otravných povinností a mohli by zase prodat nově nakoupené radary třeba na Slovensko. Možná by UMACH mohl mít i jednotnou barvu, aby to všechno pěkně zapadalo do těch našich (post?)paroubkovských poměrů. Stát by pak na (holého) UMACHA mohl třeba sociálně slabším skupinám přispívat společně s pastelkovným a mobilovným. Dejme to tak do těch 100K (slíbíme před dalšími volbami, Jiří, co myslíš – šlo by to, ne?). Trudná představa?
Už se těším na bohatou diskusi a na pořádně „peprné nadávání“ :-)
Zdravím všechny a přeju dobré nervy!
(20x známkováno, průměr: 4,20 z 5)