Autodepka 2016

Pozor. Přichází zásadní coming out. Serou mě auta.

Abych to upřesnil, serou mě moderní auta. Na trhu letos není žádné nové auto, které by se mí libilo. Chudák Giulietta, bude poslední auto, které jsem si koupil nové a bude mě muset vozit až do smrti svojí nebo mojí, nebo dokud zmrdi nezakážou auta, protože nebude nic, co bych si pořídil místo ní. Upřímně řečeno, takovou situaci nepamatuji. Vždy jsem si mohl užívat ten skvělý pocit, že jsem si mohl vybírat, porovnávat a zkoušet. Naposled mezi novým Leonem FR, Hondou Civic a Julčou. A co teď? Teď nic.

Výjev první

Stojím na křižovatce a v protisměru vedle sebe v pole position stojí jedničková Octavia a nový FIAT Tipo. Octavia byla prodávána jako sedan nižší střední třídy. Tipo je kompakt s kufrem, konkurent Rapidu, tedy auta o kategorii níže než byla Octavia. Ve své době byla Octavia relativně velké a robustní auto, mezi Favority a Feliciemi obvyklými na silnicích v té době vyčnívala. Teď vypadala Octavie jako neduživý sourozenec Tipa a zanikala vedle něj stejně jako ty favority a feldy před patnácti lety vedle ní. Tipo bylo širší, vyšší a robustnější. Neshledal jsem ho proto atraktivnější. Už Octavia vypadala těžkopádně, ale Tipo vypadalo jako vedle ní jako Serena Willams vedle Naděždy Krupské. Kam se poděly ty sportovní, elegantní až minimalistické FIATy, jako třeba 124 Spider, X1/9 nebo novější Marea, Bravo/-a a kde se vzala tahle krabice neohrabaná. Jaká tržní síla generuje poptávku po něčem takovém? No, nechápal jsem.

Výjev druhý

Jedu za novým VW Passat. Musel být starý pár dnů a skvělo se na něm logo jedné české pojišťovny.

Passat byla vždy taková podivná boubelatá věc, která vypadala, jako by Golf dostal zánět karosérie a otekl. Nějakou dobu se koncernu dařilo spojovat tuto nateklost s elegancí tak, že výsledek nebyl vysloveně odporný, vlastně byl někdy i docela hezký. Nicméně teď se konečně rozhodli zbavit toho dilematu a upřednostnit nateklost. Dimenzování celého vozu bylo mírně řečeno rozmařilé. Pojízdný zánět zabíral na šířku celý jízdní pruh a těžkopádnost z něj jen čišela. Šířka vozidla podle webu Volkswagenu, který je stejně těžkopádný jako Passat, je 1832 mm. Dodávka Ducato je široká 2050 mm. Osobní auto je o pouhých 20 cm užší než velká dodávka. To je peklo.

Ještě zajímavější bylo sledovat, kde se v šířkovém profilu bachraté koncernové vlajkové lodi nachází řidič. Hlava řidiče totiž byla někde u středu vozidla tak, že od osy trupu řidiče k vnější ploše dveří bylo nějakých 80 cm. Kvůli crash testům vysunuli všechny možné struktury auta do stran, zatímco řidiče a spolujezdce přestěhovali do středu vozidla. Pochybuju, že ty crash testy ještě někoho reálně zajímají. Je to už jako s Metaxou, taky jsem dávno ztratil přehled o tom, kolik hvězdiček má aktuálně ta nejlepší. Celá ta metodika crash testů je tak pošahaná a nevěrohodná, že vůbec nemá význam to sledovat.

Ovšem úplně nejzajímavější byla pozice vozidla na silnici. Možná jste si všimli, že se auta za jízdy při pohledu zvenčí vyznačují určitou optickou dynamikou. Těžko říct, co jí způsobuje, je to komplex různých vjemů souvisejících se sklonem vozidla dopředu či dozadu či pohyby karosérie na nerovnostech. Některá auta nejsou staticky nic moc, ale jakmile se rozjedou, je na ně hned lepší pohled. Třeba dvojice Rapid/Toledo. Jiná auta jsou staticky velmi pohledná, ale za jízdy jejich kouzlo zaniká. Pak jsou auta, která jsou odporná, když stojí a ještě odpornější, když jedou. Passat byl v tomto ohledu zcela výjimečný, protože překonal i tu poslední kategorii. Byl naprosto nijaký. Vypadalo to, jako kdyby někdo táhl na laně gumový skákací hrad.

Výjev třetí

Hele Kodiaq.

Superb vypadá skvěle. Kabaň měl nějaký lepší den. Kodiaq vypadá staře už jako nový. Hlavně z boku. Kdybych se na to chvíli díval, tak usnu.

Kolektivní pokrytectví je srandovní. Všichni mají plná ústa úcty k přírodě, rozumného zacházení se zdroji a do módy se dostávají kolosání SUV, co se jmenují po nějakém medvědovi a jsou velká jako posunovací lokomotiva. Proč to neřeknem na tvrdku. Ano, chceme SUV, protože je velký, přežije dezolátní městský komunikace a čelní náraz nalitý socky v rezatým peugeotu.

Výjev čtvrtý

Čínská firma Geely, jinak vlastník značky Volvo, pořádala turné po Evropě s konceptem Lynk & Co. Chtěla seznámit své potenciální prodejce ale i dodavatele s úplně novým konceptem auta budoucnosti zvenku poněkud připomínajícím Porsche Macan nebo KIA Sportage. Jednalo by se o benzínové tříválcové (jak jinak než) SUV, jehož unique selling pointem nebudou jízdní ani užitné vlastnosti, ani design, ani spotřeba, ani nic jiného kromě jedné věci. Konektivita. Dostanete se z něj na Facebook, audio bude hrát sračky ze Spotify, fotky z cesty bude nahrávat samo na Instagram a když se z toho poblijete, změní na Facebooku samo váš stav. Taková pojízdná sbírka gadgetů pro lidi, co jim mrdá z „technologií“. S technikou si prý lámat hlavu netřeba, hlavně aby to bylo levné. Skoro každé slovo v prezentaci novodobého wartburgu pro nerdy ve mně vyvolalo odpor.

Říkal jsem si, že bych raději investoval s OVB, než si koupil tříválcové SUV. Jedno jsem věděl jistě. Lynk & Co nikdy mít nebudu.

Výjev pátý

Psala bývalá kolegyně, zda bych jí neporadil. Zda si má spíše koupit Hyundai iX35 nebo Nissan Quashqai. Nebo Yetiho. Nebo zda mě nenapadá nějaké jiné SUV na naftu? Že to určitě budu vědět, když jsem takový vyhlášený petrolhead.

Jenže petrolhead nevěděl nic. Ani prd.

Musel jsem si to na internetu najít, protože jsem nevěděl, co to je Huyndai iX35. Byl jsem na tom v tu chvíli jako ta pipka, co chtěla víčko 710. Nevěděl jsem, co je v tom za techniku. Co horšího. Chvíli jsem přemýšlel, jak se toho úkolu zhostit, ale jakýkoli entuziasmus ve mně zadusila kombinace SUV a dieselového motoru. Tak jsem odepsal, že se v tom bohužel nevyznám, což byla pravda. Pro sebe jsem si nechal, že se v tom ani vyznat nechci, což byla taky pravda.

Výjev šestý

Dnes, Globus v Českém Vrbném. Někde mezi stánkem s Bubbleology žbrndama a houpacím koněm stála A-R Giulia. Ve společnosti SUV hybridu KIA Niro vypadala ještě hezčí, než ve skutečnosti je a bylo příjemné vidět, že klasická auta ještě existují. Nicméně jsem nezjistil, kde má to auto motor. Tedy normální benzínový motor v kombinaci s manuální převodovkou. Běžnému použití nejblíže je přeplňovaný dvoulitr, ale pozor, v nabídce je jen v kombinaci s automatem. Strčte si automat do prdele, nejsem invalida. Další zážehový motor v nabídce je 2,9 V6, ano, ten na konci ceníku v sedmiciferné oblasti, ten je kombinovatelný s manuálem, ale tohle se těžko dá nazývat autem pro běžné použití. Jinak všechno nafta. Kde je 1.75 TBi? To je přece pro značku kultovní záležitost. A pozor, stejná demence pronásleduje MiTo, což bylo jeden čas asi poslední supermini na trhu, které se dalo koupit s turbomotorem a manuálním šestikvaltem. Tak už ne, zrušeno. Buď starou atmosféru z Punta a manuál, nebo vibrační dvouválec z pětistovky a manuál, ale turbo čtyřválec jen s dvouspojkovou převodovkou TCT. A aby toho nebylo dost, Giuliettu s motorem 1.75 TBi sice dostanete, ale opět jen s dvouspojkou TCT. Ještě by mohli někde nakoupit nějaký historický převodovky s měničem nebo oprášit selespeed. Já vás odnaučím řadit, pakáži zákaznická.

V osmdesátých letech se všichni divili, že stíhací letadla F-15 a Su-27 vypadají vizuálně stejně a měli za to, že to Rusové opsali od Američanů nebo naopak. Ve skutečnosti to bylo důsledkem toho, že dva rovnocenné týmy plnily nezávisle na sobě stejné vojenské zadání a s tehdejší znalostí aerodynamiky a konstrukčními řešeními prostě dostali stejný výsledek. Současný systém ekologických, bezpečnostních a kdovíjakých ještě specifikací je stejně přísný jako vojenské specifikace a vede k podobným koncům. Všechno bude stejné a bude to dvě tuny těžké, dva metry široké SUV s tříválcem a automatem.

A já si konečně koupím kolo.

04.12.2016 D-FENS

Související články: