Ledař

Featured Image

Nemocen a v teplotách jsem se jednoho povolebního dne zahleděl z okna. Byla mlha, mrholilo a po ulici se valila nějaká hnědozelená břečka z bahna a bůhvíšehoještě. Takový surrealistický výjev; jako kdybych se díval do hlavy hradní gumy. Patřičně podladěn, sáhl jsem do knihovny.

Občas si rád přečtu knížku o lidech, kteří něco pozitivního dokázali; ruka mi ale tentokrát padla na knihu: The Iceman: The True Story of a Cold-Blooded Killer. Začetl jsem se a po pár večerech ji přelouskal celou. Reprodukovat životní příběh ksindla se mi nechce, takže k obsahu jen krátce.

Z jedné americké rodiny, kde fotra reprezentoval agresivní alkoholik, který v záchvatu vzteku tloukl svoje děti do bezvědomí, až nakonec ubil svoje nejstarší dítě, a matkou byla fanatička zastávající „přísnou výchovu“, vzešel člověk, který do dějin vešel pod přezdívkou Ledař. Jeho životním krédem bylo „mord řeší každý problém“. Vraždit začal v polovině 50. let, postupně si ho všimla mafie, která mu dávala vybranou práci, a zatčen byl až v roce 1986. O jeho dopadení se postaral aktivní policajt z newyorské kriminálky. A protože jeho vlastní organizace házela vyšetřování klacky pod nohy, musel si na pomoc získat agenta ATF, kterému se podařilo společenství kriminálníků infiltrovat, a nakonec se dostal k samotnému Ledařovi. Společně pak získali dost indicií a důkazních prostředků, aby i svoje nadřízené pohnuli k nějaké aktivitě.

To, co mi nedovolilo knihu odložit byly okolnosti případů a jednání policie, Ledařovy metody a chování jeho obětí.

V krátkosti:

Standardní policejní práce (SPP)

Na základě četby knihy jsem získal dojem, že mentální nastavení amerických a českých fízlů se tolik neliší. SPP spočívá v činnosti na minimální akceptovatelné úrovni a sběru čárek za „vyřešené případy“. Policajt, který se rozhodne hledat mezi případy spojitosti a řešit složité kausy, bude muset v první řadě překonat vnitřní odpory systému. Krom nebezpečí ze strany kriminálníků (Ledař chtěl newyorského kriminalistu zabít) mu budou hrozit postihy ze strany nadřízených, bude muset odolávat pindání a ústrkům kolegů, protože dobrá práce bude ukazovat na jejich lenost, lajdáctví a podvody.

Je to další potvrzení, že fízlové, kteří se podílejí na tomto, nebo postávají jak kurvy u silnice a chytají „piráty“, tady nejsou pro nás, ale proti nám. Svojí zbytečnou, společensky škodlivou činnost obhajují slovy, že „jen dělají svojí práci“. Vytanula mi vzpomínka na jednoho exota od sboru, který s vážnou tváří tvrdil, že „stačí dodržovat zákony“. Neuměl jsem si v ten moment porovnat v hlavě, jestli se jedná o dementa, který neví, co plácá, ale říká to, protože očekává společenské uznání od stejně postižených jedinců, nebo je to vychcanej zmrd, kterému vyhovuje, že se v tom bordelu právních norem a jejich nevyzpytatelné aplikace nedá vyznat.

Metody zabíjení

Budu doufat, že níže uvedené nikdo z vás nebude nucen využít, ale jak říká klasik, je lepší umět (vědět, mít) a nepotřebovat. Třeba si představte, že někdo drží vaše dítě, vyhrožuje mu zabitím, a vy máte možnost se k dotyčnému zmetkovi dostat dostatečně blízko. Policajti v tu chvíli vykonávají SPP a doba jejich příjezdu je nejistá; stejně tak je nejisté, jestli přijede mýtický namotivovaný pojicejní profesyjonál ochotný nasadit pro vás svůj krk, nebo Franta z vedlejší ulice, který konečně našel stabilní zaměstnání.

Nejprve k vercajku: Iceman approved sestava je palná a nůž. Pokud vynecháme jím oblíbené utlumené .22, ať už pušky nebo pistole, které nejspíš nikdo nenosí, zbývají krátké palné. Kuklinsky spoléhal hlavně na revolvery .38 nebo .357. Výběr byl zřejmě ovlivněný jeho dobou a místem působení a později asi i zvykem. V současné době bych se spolehl na moderní plochou pistoli bez zbytečných výstupků a pojistek komorovanou pro náboj 9×19, který výkonem spadá mezi oba výše zmíněné. V pořádku ale bude jakákoli zbraň z aktuální nabídky renomovaného výrobce rozumného výkonu.

Střelba se vede tak, aby zasáhla mozkový kmen. Při pohledu šmejdovi do xichtu trefujeme vnitřní prostor pomyslného trojúhelníku, jehož vrcholy tvoří oči a špička nosu. Z boku hlavy míříme na ucho, nebo prostor těsně za ním, a zezadu hlavy zasahujeme ideálně zátylek nebo mírně pod něj. Podotýkám, že se zde nejedná o žádnou „obrannou střelbu“ na útočníka, kdy se obecně doporučuje zahájit střelbu na střed trupu kvůli jistějšímu zásahu, ale o situaci, kdy je z jakéhokoli dobrého důvodu nutné zmetka vypnout překvapivou a jím nečekanou akcí, aniž by měl šanci na vývoj událostí reagovat. V knize je popsán případ, kdy se antihrdina rozhodne zavraždit svého dodavatele kyanidu, protože ten zrovna má u sebe dost peněz a Ledař jako každý chamtivý psychouš neodolá; je to mimochodem právě krátkozrakost, neschopnost plánovat věci v dlouhodobém horizontu, která jej nakonec doběhne. Revolver mu strčí pod bradu a vystřelí. Střela projde hlavou směrem nahoru a dotyčného obchodníka s jedem nezabije.

Tady bych připojil jednu poznámku týkající se reakce obětí. V knize jsem nezaznamenal žádnou dostatečně účinnou obranu, a to ani u lidí pohybujících se v kriminálním prostředí, a tedy uvyklých na nebezpečí, u kterých by člověk čekal, že budou mimo domov přepnutí do pohotovostního módu nebo budou mít u sebe bdělou ochranku. Vyplynulo mi z toho, že pokud se útok provede dynamicky, není proti němu obrany. Přitom nemusí být nijak zvláště rychlý (jako např. zastřelení Carmina Galanta i s jeho osobním strážcem v restauraci). Oběť musí nejprve seznat, že se děje něco neobvyklého, potom si uvědomit, že zrovna na něj je směřován útok, musí se rozhodnout bránit a reakci provést rychle a účinně. Také žádný z mafiánských bossů zastřelených Kuklinským nebo jeho kolegy neměl hlídaný perimetr. Žádný bodyguard neokouněl u vchodu, venku nebo se občas neprošel restaurací, nenakoukl z okna, neprošel záchody…

S nožem je to podobné, ale přece jen o něco komplikovanější. Nůž má ve srovnání s palnou omezenou průraznost, a proto je nutné zasahovat otvory v lebce, které designoval pán Bůh, příroda nebo máma s tátou, pokud byli příbuzní. Zepředu se bodnutí vede přes oko rovně do hlavy; z boku pak skrz ucho a zezadu pod lebku. Bodnutím zezadu pod lebku umřel i v knize zmíněný Jimmy Hoffa, odborář a mafiánský pohůnek, který nevěděl, kdy má dost a svého reálného zaměstnavatele vytočil.

Výhodou nože je, že nedělá hluk, je k sehnání skoro kdekoli, nepotřebujete ZP, můžete si ho vzít do některých sousedních zemí. Co se týče provedení nože, měl by mít úzkou čepel délky aspoň 13 cm, ale lépe 15 a více cm.

Plusem bodání do hlavy, kterého si Ledař zvláště cenil, spočíval v tom, že na rozdíl od bodnutí do těla teče málo krve. Při svých výcvikových zabijáckých výletech mezi feťáky a bezdomovce, hledal nejvhodnější způsob útoku, a právě toto se osvědčilo nejlépe. Potřísněn krví by čelil známému nebezpečí, čemuž se chtěl vyhnout. Taktéž se sníží riziko přenosu nějakých nehodných mikroorganismů z těla zasaženého.

Z knížky není úplně jasné, kde a v čem vrah zbraně nosil, jak je ukrýval, jak si je před útokem přichystal. To je škoda. Taková praktická informace by měla svojí cenu.

Není tělo, není problém

To sice neplatí absolutně, ale pro většinu případů to tak bude. Dlouhodobá sháňka bude hlavně po politicích, fízlech, politických neziskovkářích, MMkách a dalších komponentech režimu. Po kriminálnících se zase můžou shánět jejich kumpáni, zejména budou-li aspoň tušit kam odešli a za jakým účelem.

Výše zmíněný Hoffa odcestoval slisován v kufru vysloužilé americké plečky, aby jej v Japonsku reinkarnovali do nového vozidla. Tělo se nenašlo, vrah na čas unikl a přiznal se až později, když seděl v krimu s doživotním trestem za jiný čin. Pokud tedy opečováváte v garáži japonského veterána z 80. let, který se navzdory zemi původu a technickému stavu sype a vydává pazvuky, nechte ho raději zkontrolovat exorcistou. Jak známo, čeho se (i mrtvý) odborář dotkne, to rozesere.

Mezi oblíbené Kuklinského metody zbavení se těla patřilo:

  • Nechat ho sežrat zvířaty. Osvědčili se mu potkani, kteří byli schopni zlikvidovat vše s výjimkou velkých kostí do jednoho dne.
  • Zavařit ho do sudu, v něm vyříznout otvory, aby krabi mohli dovnitř a svrhnout ho do moře. Sud časem zreziví, rozpadne se, a kosti se rozptýlí.
  • Hodit ho do jímky, šachty vysloužilého dolu.

Naopak nedokonale uklizené tělo, které nemělo být podle přání zadavatele vraždy ponecháno viditelně jako varování, stálo na začátku jeho odhalení.

Závěrem vám můžu doporučit, abyste knihu nečetli, nemáte-li k tomu nějaké zvláštní důvody. Já jsem ocenil výše uvedené. Zbytek je ještě větší hnus.


12.3.2023 Porta


Související články:


12345 (120x známkováno, průměr: 1,47 z 5)
11 120x přečteno
Updatováno: 12.3.2023 — 21:20
D-FENS © 2017