Křížkovat.

Zastupitel Tekel nakousl ve svém článku problematiku křížkování v komunálních volbách. A mně něco napadlo. Vlastně mě to napadlo před čtyřmi, osmi a dvanácti lety, ale nevím, jak to zrealizovat.

Osobně při komunálních volbách křížkuji vždy. Ani by mně nenapadlo volit celou kandidátku. V případě 45 zastupitelů je to opruz, protože musíte pečlivě počítat (pokud uděláte více křížků než máte hlasů, je hlas neplatný), ale jak jsem již napsal, já nevolím kvůli tomu, aby Budějovice byly krásnější, více smart, zelenější nebo dopravně zklidněnější, případně pro jiné vznosné ideje, které se nikdy nerealizujíí. Já chci mít z volby dobrý pocit. Což je letos o to těžší, že nekandiduje žádný politický subjekt, o kterém bych si myslel něco pozitivního. Fakt letos není snadné si v Budějovicích vybrat.

Při vlastním aktu křížkování se zaměřuji na to, abych nedal křížek ani jednomu úředníkovi a veřejnému nebo státnímu zaměstnanci, případně lidem, které živí město. Pokládám za zvrhlé, že se členové veřejné správy (například vysocí úředníci z magistrátu) ucházejí o politická místa tamtéž, pokládám to za něco jako incest. Volby jsou aktem legitimizace veřejné moci, z čehož plyne, že veřejná moc nemá ve volbách co pohledávat, jinak by legitimizovala sama sebe. Čelná místa kandidátek ANO, ČSSD a OPB okupují vysoce postavení úředníci. Na kandidátce spolčení PRO Zdaví a sport najdete na 5. a 26. místě městapáka, co to jako kurva má být? Takové subjekty jsou pro mě nevolitelné na první dobrou, aniž bych o nich věděl cokoli dalšího.

Nyní k tomu křížkování. Trocha teorie neuškodí.

Křížkování v komunálních volbách nefunguje jako kroužkování v parlamentních. Je méně účinné a také méně předvídatelné. Kroužkování se stalo populárním v předminulých parlamentních volbách, kde voliči eliminovali nepopulární kandidáty, kteří se prozmrdili na čelná místa kandidátek, ale voliči o ně nestáli, například o exministra vnitra Langera. Lidé si myslí, že v komunálních volbách „je to více o lidech“ a tím pádem že křížkování je ještě účinnější dezmrdifikační nástroj, což ale obecně není pravda. Ten systém je úplně jiný a nerozhoduje v něm počet preferenčních hlasů, ale odchylka od průměru.

V komunálních volbách neexistují běžné hlasy a preferenční hlasy, existují pouze hlasy. Neexistují velké křížky a malé křížky, jak se občas píše, jsou to všechno stejné křížky. Volič má tolik křížků, kolik je členů zastupitelstva.

V komunálních volbách lze hlasovat trojím způsobem.

Volič si vybere jednu celou kandidátku (jedné strany) a té dá jeden křížek. Tenhle křížek je shortcut pro tolik křížků, kolik má kandidátka jmen. Tím dá všechny své hlasy všem kandidátům na kandidátce. Pro politické strany je toto optimální stav. Pro voliče to není ani zdaleka optimální stav, protože tím defacto akceptuje stranické pořadí na kandidátce a to může být důsledkem velmi netransparentního procesu. Přinejmenším u některých stran mám zato, že se sestavování kandidátky odehrává podle hesla „v žumpě plave největší hovno vždy nahoře“.
Volič si nevybere žádnou celou kandidátku, ale své hlasy přidělí jednotlivým kandidátům z libovolného počtu kandidátních listin. Počet takto vybraných kandidátů ale nesmí překročit počet rozdělovaných mandátů, jinak se hlasovací lístek stává neplatným.
Oba přístupy lze zkombinovat, ale tím se nebudu dále zabývat.

Budeme se bavit pouze o volbě jednotlivých kandidátů, tedy křížkování. Je zde totiž jeden zádrhel.

Dívejme se, co se s těmi hlasy = křížky stane dál. V rozporu s tím, co si většina lidí myslí, jsou v prvním kroku připočteny straně, na které kandidátce se kandidát nachází. V druhém kroku se zkoumá, zda ten který kandidát má těchto křížků dost. V komunálních volbách musí získat minimálně o 10 % více než je průměrný počet hlasů na kandidáta.

V případě, že se námi preferovaný kandidát nedostane přes tuto hranici, hlasy sice nepropadnou, ale jsou připočteny straně. Dostanou je tedy ti, kteří jsou na začátku kandidátky, tedy právě naopak, než jsme zamýšleli, než jsme křížkovat začali.

V čem je problém? 10% hranice je příliš restriktivní. U silných stran s vysokým počtem hlasů a velkých městech je velmi obtížné, aby byl preferovaný kandidát skutečně přednostně zvolen. Musel by získat příliš mnoho křížků. Systém funguje u malých stran a v menších obcích. Odchylky od průměru se tam projeví mnohem výrazněji a je tak snadnější, aby se někdo stal „skokanem“.

Celý systém je polopatě vysvětlen zde.

Ještě jinak řečeno, křížkování je příliš nejistý mechanismus na to, aby na něm kandidát v komunálních volbách stavěl svoji strategii. Nicméně je tady a je to něco, s čím se dá pracovat.

V Českých Budějovicích je 45 členů zastupitelstva, každý občan tak má 45 hlasů.

Zajímavé je se podívat na ODS ve volebním roce 2014, kde ke změně pořadí skutečně došlo.

Z důvodů, které moc nechápu, zhruba 1000 voličů preferovalo Zahradníka. Ten s 2580 hlasy poskočil z 5. místa kandidátky na první. K ještě impresivnějšímu skoku by bývalo skoro došlo i u č. 12 MUDr. Kuby, který získal 1365 hlasů, ale hranice pro změnu pořadí byla 1380 hlasů. Kdyby těch 15 (!) hlasů navíc dostal, pravděpodobně by byl na 4. místě. Kdyby sehnal navíc 70 hlasů, byl by druhý nebo třetí. Číslo 2 kandidátky mělo asi 1447 hlasů, číslo 3 1445 hlasů, tomu říkám chůze po hraně. ODS byla vůbec citlivá na čárkování, protože měla hubený volební výsledek. Z toho plyne, že největší kravinu, kterou může etablovaná strana udělat je nastrkat dobře volitelné osvědčené lidi dolu na nižší místa kandidátky, protože to je jako říct voliči „křížkuj!“

Subjektem citlivým na křížkování v minulých volby byla také KDU-ČSL, kde kandidátka Michaela Kudláčková, zástupkyně ředitele BiGy, se 1484 hlasy překonala hranici pro změnu pořadí (1410 hlasů) a to jí stačilo pro posun na druhé místo kandidátky. Podle mého názoru Kudláčkové pomohlo, že měla „fanclub“ studentů a jejich rodičů ve škole.

Tušíte, kam mám namířeno?

Subjektem naopak necitlivým na křížkování naopak bylo Hnutí Občané pro Budějovice, které jsme zmínili v souvislosti s quadrivia obscura Mánesova-Lidická. Kandidát Vácha měl sice určitě přes 300 křížků, ale nebylo mu to nic platné, protože hranice pro změnu pořadí ležela vysoko. Jak znám tohle město, je tady dost magorů, kteří je budou volit i letos, a ovlivnitelnost křížkováním nebude velká.

Církev bezmasého buřtu alias Hnutí ANO bude zcela jistě necitlivé na křížkování. Hranice pro změnu pořadí byla v minulých volbách 5269 hlasů, letos bude podobná, to nedává žádné slušné vyhlídky na ovlivnění pořadí.

Vyjádřeno pozitivně, pokud byste chtěli dostat „svého“ člověka z nevolitelného místa v polovině „startovního pole“ na radnici a domluvili se se známými, na sociální síti apod., že budete uplatňovat skupinovou strategii, v případě ODSáka tehdy stačilo 70 hlasů, v případě Lidovce 100 hlasů a pro zoufalce z HOPB by bylo 300 hlasů málo. U ANO to bylo už více než 600 hlasů.

Už svítá?

Jak to bude v Budějovicích vypadat letos? ODS má nepochybně celostátně lepší preference a vede lepší kampaň, takže bude méně citlivá na křížkování.

U Lidovců je problém, že se před volbami rozštěpili do dvou stranických skupin. Jedna kandiduje sama, druhá s provařenou TOP 09 a oběma hrozí, že nepřelezou 5% hranici. Kromě toho mi kampaň pod heslem „Dejte na mně, hoďte to Janě“ nepřipadá úplně profesionální, takže křížkování u obou subjektů připomíná podání energy drinku mrtvole.

ČSSD bude citlivá na křížkování, protože je celostátně na huntě.

Komouši také budou napadnutelní křížkováním. Loni proti němu byli celkem rezistentní, letos dělají stejnou chybu jako ODS posledně a nandali si na přední místa kandidátky losery. Jejich kampaň nestojí za nic a celostátní preference jsou bídné.

Doufám, že je teďka jasné, co je 10% hranice zač.

Jiný prvek hry je rozdělování samotných mandátů. Jak víme, používá se pro to systém nejvyšších průměrů alias d´Hondtova metoda. Tento způsob přepočtu ve své podstatě preferuje větší strany. Mediálně známý případ jsou komunální volby v Hodoníně v roce 2010, kde získala ČSSD s 15,89 % hlasu 6 mandátů. Tři menší strany Šance pro Hodonín (5,14 % hlasu a jeden mandát), TOP 09 (6,47 % hlasu a dva mandáty) a KDU-ČSL (7,10 % hlasu a dva mandáty) získaly dohromady 18,71 % hlasu a pouhých 5 mandátů. Přestože tři menší strany získaly o 2,82 % více, obsadily dohromady o jedno křeslo méně. Podobný paradox se přetřásal i v roce 2014 v Praze.

Pokud jste tedy kandidát za malou stranu ve velkém městě, kde současně kandidují třeba dva velké subjekty, není situace příliš růžová. Na jedné straně jste bit d´Hondtovou metodou, která vašemu subjektu ukrajuje mandáty ve prospěch těch velkých, a na druhé straně vnitrostranickou konkurencí a postupy při sestavování kandidátek a křížkování, ač nepříliš spolehlivé, je jedna z mála možností, jak si polepšit.

Tak takhle fungují komunální volby, kdyby někdo něvěděl. Dnes už jsem z toho psaní unavený. Předešlu, že pokud chcete něco zrealizovat, má to zpravidla tři fáze. Navrhnout, vyzkoušet a provést. Tohle byla fáze návrhu, zjišťovali jsme, jaké subjekty jsou náchylné ke křížkování a jaké ne. Dopříště zbývá vymyslet, jak provést pokus.

30.9.2018 D-FENS

Související články: