Mám vás pozdravovat od bolševika. Evidentně nechcpínul, protože jsme se nedávno sešli, abychom probrali další plány. Jeho držku bolševickou měl také v pořádku.
Nebudeme si nalhávat, že politické prostředí je svět, který známe z tvorby Jaroslava Foglara. Nicméně je problém, když se osoba, prezentující se mravní čistotou Mirka Dušína, účastní špinavých mediálních kampaní hodných guru Máry (Prchala). A zároveň i neúčastní.
Zastupitel Tekel nakousl ve svém článku problematiku křížkování v komunálních volbách. A mně něco napadlo. Vlastně mě to napadlo před čtyřmi, osmi a dvanácti lety, ale nevím, jak to zrealizovat.
Přímá volba prezidenta. Konečně jsme o krok blíže k demokracii a už od roku 2013, kdy proběhla první volba máme zase pocit, že můžeme něco změnit. Nyní je to tu zas, píše se rok 2018 a milióny lidí chtějí splnit svou občanskou povinnost.
Bylo pro mě vždy nepředstavitelné nejít k volbám. Až doteď. Jak jsem už popsal, nepoužívám obvyklé myšlenkové vzorce, pokud jde o voličské rozhodování. Volím apriori kvůli sobě, kvůli tomu, abych měl čisté svědomí a mohl v kterémkoli okamžiku říct, že jsem udělal to, co bylo z mého pohledu správně.
V časech svého mládí jsem si stýskal, jakou to mám smůlu, že jsem se narodil do tak nudné statické doby. Žádné velké, historické události. Plynutí času se projevuje jen pořadovým číslem u sjezdu Strany, přelomové životní události reprezentují první taneční, první polibek a první opušťák.
Zakázal jsem sám sobě pouštět si během volební hysterie televizi. Je totiž téměř jisté, že tři vteřiny po zapnutí na mě vybafne jeden ze svaté trojice – MiloŠ, DrahoŠ nebo BabiŠ. Jako by celý svět neměl na práci sledovat nic jiného než tyhle tři … (doplňte si výraz dle svého).