Jak jsem poprvé v životě nešel k volbám

Bylo pro mě vždy nepředstavitelné nejít k volbám. Až doteď. Jak jsem už popsal, nepoužívám obvyklé myšlenkové vzorce, pokud jde o voličské rozhodování. Volím apriori kvůli sobě, kvůli tomu, abych měl čisté svědomí a mohl v kterémkoli okamžiku říct, že jsem udělal to, co bylo z mého pohledu správně.

Z téhož důvodu na mně nefunguje doktrína „nejmenšího zla“ ani doktrína „propadnuvšího hlasu“, na které většinou média snadno uvaří vohnouty, protože neuznávám menší zlo, ale jen zlo, a můj hlas nepropadá nikdy. Problém pro mne by nastal v okamžiku, kdy bych si musel vybírat mezi několika stejně dobrými kandidáty, což se ale nestalo od doby, kdy jsem nabyl volebního práva a pravděpodobně se nestane, dokud ho nepozbudu.

Impulsem k tomu všemu byla veřejnoprávní debata obou kundydátů vysílaná ve čtvrtek. Sledoval jsem ji celou, ale s různými přestávkami a ne vždy se 100% pozorností, protože jsem přitom dělal něco jiného, takže se omlouvám, pokud nebudu reprodukovat některé její části zcela přesně.

Předně celá debata byla neuvěřitelně rozvleklá. Z toho by usnul i posluchač s ADHD, který jede na koksu. Celé aranžmá debaty bylo jak vystřižené z filmu Equilibrium, tedy zbavené veškerých myslitelných emocí. V otevřeném prostoru seděli na křeslech kandidáti, mezi nimi u jakéhosi stolku krásná moderátorka. Chyběla tam už jen lampička, kterou by střídavě mířila do ksichtu tomu, kterého právě vyslýchá. Měl jsem dojem, že jí otázky napsal nějaký poradní sbor, protože byly formulovány velmi uzavřeně, aby se zejména Zeman nemohl „zadrápnout“. Záběry na oba diskutující geronty byly občas přerušované záběry do publika na jejich blízké, kteří obdivně povykovali, když jejich taťulda řekl něco vostrýho. Totální panoptikum, Drahoš rád hovoří o robotizaci a tohle by se dalo robotizovat ostošest. Zachvátil mě pocit beznaděje, který také můžete pocítit, když přijdete někam na poradu, na které se sešli sami dementi.

Drahoš: Po minulé TV debatě na Primě mu zřejmě jeho tým poradců nalil do hlavy, že musí být agresivnější a že musí více definovat průběh debaty. Výsledek tohoto coachingu bych charakterizoval pojmem „hádavej dědek“. Takovej ten, co vám přijde vytknout, že jezdíte autem moc rychle nebo vynadá pokladní v samošce, že mu vrátila na pětikilo v drobných. Groteskní mi přišla jedna dokola se opakující situace. Nějakým mozkovým myšlením došel Dr. Drahoš k závěru, že zdravá agresivita se projevuje tím, že bude mít poslední slovo. Nebo je prostě jen ješitnej. Na konci každého cyklu diskuse proto pociťoval potřebu něco plácnout a pořádně Zemana osolit. Po tom to samozřejmě sklouzávalo jako hovno po zdi, protože je by default ignorant. Drahošovi by někdo měl říct, že orel mouchy nechytá, protože Drahoš chytal nejen mouchy, ale taky myši, žáby a žížaly. Asi nebude orel. „Materiální jádro“ jeho „výpadů“ bylo většinou zcela směšné. Docela by mně zajímalo, jestli ten jeho realizační team někdy napadlo, že Drahoše lidé podporují nikoli přesto, že je neslaný nemastný, ale proto, že je neslaný nemastný. Jeho snaha stát se dynamickým a proaktivním hráčem, který srovná krok s parchantem Zemanem, vyzněla každopádně velmi nepřirozeně.

Zeman na tom nebyl o nic lépe. Zjevně nebyl zcela v kondici, největší krizi měl asi ve dvou třetinách pořadu, kdy připomínal vyfouklou mičudu. Kdyby byl v kondici, tak by Drahoše rozstřelil, protože na rozdíl od něho nejel na plný plyn. Tým v boxech zjevně neodvedl 100% práci. I když nebyl v kondici, Zeman dobře pochopil Drahošovu křeč, vůbec nic si z toho nedělal, na druhé straně toho nijak kriticky nezneužil a správně to popsal slovem „povykování“. Tím kladný dojem ze Zemana končí. Většina toho, co řekl, byla naprosto po úroveň uvažování člověka, který by měl zastávat nejvyšší politický post v zemi. Zejména mi utkvěl v paměti útok na Drahoše kvůli brýlím (Drahoš nosí nedioptrické brýle, ať už z jakéhokoli důvodu) a argumentace, že Babiš určitě není vinen podvodem, protože je přece miliardář a pro padesát milionů by přece nespáchal dotační podvod. Jeho způsob komunikace založený na různých poťouchlých bonmotech mě dlouhodobě nefascinuje a když začal s tím, že bychom se neměli orientovat na východ ani na západ, ale na sever, zřejmě v referenci na socialistické ekonomiky severských států, bylo rozhodnuto o tom, že volební lístky pro mě tiskli zbytečně.

V jednom okamžiku začala moderátorka Witowská napovídat Drahošovi, co má říkat, což zoufalost celého výjevu ještě podtrhlo. Usoudil jsem, že na tomhle se určitě podílet nebudu.

Mimochodem, Zemanova volba ukázala ještě jednu věc. Že média jsou bezmocná a jejich kredibilita klesla pod kritickou úroveň. Zeman nevedl žádnou kampaň, pokud ponecháme stranou ty diletantské pokusy, „Zeman znovu“ a tak. Jeho mediální obraz je zoufalý. Média ho vypodobnila jako ruskou loutku, čínského vlezdoprdelníka, dále jako člověka před smrtí nebo alespoň se závažnými zdravotními komplikacemi, které jsou natolik zásadní, že nebude vůbec způsobilý vykonávat úřad. Tohle patrně mělo zajistit, že Zeman bude pro voliče nepřijatelný, protože na všem z toho něco málo je a není to neuvěřitelné, je to jen přehnané.

S Drahošem to bylo naopak. Jeho mediální pozice nebyla vůbec špatná, média ho milovala. Jeho kampaň byla velmi intenzivní a měla velký dosah. Zejména v posledním týdnu jsem měl dojem, že je úplně všude. Dnes jsem šel ženě koupit kytku a i v květinářství taky měli letáky s Drahošem. Lidi nosili placky s Drahošem a když jste šli jíst do hospody, mohli jste spolehlivě alespoň od jednoho stolu slyšet jména kandidátů.

Výsledek toho všeho? Zeman vyhrál volby. Bakala by měl zase začít dělat do oděvů nebo uhlí, protože byl zjevně úspěšnější jako krejčí a uhlobaron než mediální magnát.

V minulém týdnu přišli Drahošovi příznivci s něčím, o čem si mysleli, že je to ultimativní zbraň na Zemana. Český volič má nebezpečnou tendenci srát s čertem na velkou hromadu a přidávat se k vítězi, a to i v okamžiku, kdy vítěz není znám, jen se o něm spekuluje, a toho se pokusili využít. Podstata celé úvahy byla následujici: Když se sečtou hlasy neúspěšných kandidátů, kteří následně ohlásili podporu Drahošovi, což byli všichni kromě pánů Hanniga a Hynka, tak vyjde volební výsledek, který spolehlivě odešle Zemana na Vysočinu. Teoreticky to vypadá dobře, ale teď je Zeman prezident.

Proč to nefungovalo? Jednak je to nesmysl. Že šel někdo k jedněm volbám neznamená, že půjde k jiným. Je to vždy nové rozhodnutí za nové situace a vůbec se nelze domnívat, že když neúspěšný kandidát něco svým voličům doporučí, že ti to také udělají. Za druhé to fungovalo jako výzva pro ty voliče Zemana, kteří byli až dosud pasivní a až nyní začali mobilizovat po zjištení, že jejich idol je v ohrožení. Do třetice, Drahošův team začal nemístně relaxovat. Nechápu, jak mohli odignorovat debatu na Nově, kde si Miloš pak povídal s prázdnou židlí. Chyba. Je vidět, že nejsou zase tak všehoschopní a všemocní.

Škoda, že se nedostaneme k analýzám, které v souvislosti s volbou prezidenta učiní velké mediální instituce, protože podobně jako v případě Donalda Trumpa došlo k selhání médií, a ta na to budou muset nějak reagovat, pokud si budou chtít udržet svůj vliv.

27.01.2018 D-FENS

Související články: