Dog eat dog: Cykloaktivista vs. strážník MP Praha

Featured Image

Podle mého nejlepší silniční encounter od duelu Aragorna s Karkulkou. Udělejte si kávičku a volume doprava! Dog eat dog live.

Skvělý dialog cholerika na kole s přisprostlými zaměstnanci MP Praha byl natolik hustý, že ho reprodukovala i zmanipulovaná média, která o neprofesionalitě strážníků píšou nerada. My si však uděláme tu radost a rozebereme dialog z pohledu dosud platného práva a best practice v jednání s poskoky systému.

Podstata problému byla taková, že cyklista jel po Nuselském mostě směrem na Vyšehrad. Hlídka strážníků pojala myšlenku, že ho zastaví a zkasíruje, protože bez ohledu na platnou legislativu dospěli k závěru, že to asi bude nezákonné. Záhy se však ukáže zásadní problém. Strážníci totiž nevládnou cyklistovým komunikačním kódem, kterým je exotický jazyk zvaný angličtina. To veřejný zaměstnanec komentuje větou „anglicky ne vole“, protože „já nerozumím engliš“. Další překážkou je, že vůl klade odpor a vyhrožuje stížností, čemuž městský troglodyt naštěstí nerozumí. Zamýšlí celou věc eskalovat až do Bruselu. Třetí komplikací se pak ukázalo, že má na hlavě připevněnou kameru. Po zhruba 4 minutách nikam nevedoucí diskuse v engliš vole se policisté odeberou pryč najít si nějakého jiného ochotnějšího česky mluvícího sponzora.

Strana policejní

Seznam porušení zákona je velmi dlouhý a monotónní. Začneme opakovaným porušením § 6 odst. 1 zákona č. 553/1991 Sb. O obecní policii (ZOP) tím, že strážníci nedbají cti, vážnosti ani důstojnosti cyklisty zejména tím, že mu tykají a říkají mu „vole“ a doporučují volovi, aby šel do prdele. Jednotlivá porušení tohoto ustanovení nemá cenu jednotlivě vypočítávat. Dále nedbají cti ani své vlastní, což se projevuje tím, že hovoří vulgárně, zejména ten intelektuál s brýlemi. Dále zde máme opomenutí poučovací povinnosti a porušení povinnosti podle § 6 odst. 2 ZOP, jelikož nedokázali cyklistovi srozumitelně vysvětlit, jaký úkon konají a jaké právní následky pro něj může mít. V podstatě není poznat, zda chtějí projednat přestupek, nebo něco cyklistovi sdělit, nebo zda od něj vyžadují součinnost. Celý úkon byl nezákonný pro rozpor s § 7 odst. 1 ZOP, protože nedošlo k porušení zákona tím pádem nebylo dáno oprávnění provádět úkon. Strážník zřejmě trpěl natolik výrazným intelektuálním deficitem, že ze sebe nevykoktal ani výzvu v souladu s § 7 odst. 4 ZOP a zůstal u krajně neformálního „táhni do hajzlu“, čemuž cyklistický cholerik nejspíš nerozuměl, nebo nevěděl, jak tento pokyn městského údu spravedlnosti vykonat.

Když ponecháme stranou zjevně nezákonnou praxi, kterou oba obecní orgány během svého úkonu demonstrovaly a která by měla být důvodem k disciplinárnímu řízení završenému nedobrovolným odchodem od jejich komického nepotřebného sboru, je zde také zjevné, že členové hlídky celý úkon nezvládli a nebyli s to formulovat, co vlastně po cyklistovi chtějí a proč si myslí, že dělá něco špatně. Doufejme, že oba pobrali náborový příspěvek ve výši 300 tisíc korun, který aktuálně nabízí pražská pirátská administrativa.

Strážníkům oproti tomu nelze mít za zlé, že neuměli anglicky. Z právního hlediska jedná policie při projednávání přestupku jako správní orgán a jednacím jazykem je čeština (§ 16 správního řádu). Z lidského hlediska tohle jsou strážníci, jedinci zpravidla mdlého rozumu a dubiózního vzdělání, kteří skončili u městské policie proto, že se v civilním životě nedokázali uživit rukama ani hlavou a ve většině profesí se ukázali nepoužitelnými. Mnozí museli narychlo absolvovat nějaký učební obor s maturitou, například cukrář nebo zahradník. Od takových jedinců skutečně nelze požadovat, aby vedli nějakou právní diskusi v cizím jazyce, a proto to taky po nich nikdo nepožaduje.

Jak řečeno výše, od strážníků nelze očekávat žádné zázraky, ale bez zajímavosti není ani reakce mluvčí strážníků Irena Seifertové. Tam by člověk očekával, že bude schopna lépe reprezentovat tento pochybný sbor, nicméně ukázalo se, že přesvědčivě reprezentuje jinou dvojici častých vlastností tohoto sboru, a to sice aroganci a prolhanost, jak vyšlo najevo v její reakci pro server Novinky.

Tam uvedla, že hlídka cyklistu zastavila nikoli proto, že na základě jejich právního názoru jel na kole tam, kde neměl, ale protože „(j)el sice v pravém jízdním pruhu, ale nikoliv při pravém okraji vozovky, jak mu ukládá zákon.“ Nicméně při projednávání přestupku, lze-li tento úkon takto nazvat, tak jak byl zaznamenán na kameře, nic takového nezaznělo. Paní mluvčí se tak pokusila zamaskovat neznalost dopravních předpisů ze strany strážníků (jako by to už nebylo jedno). Dále uvedla paní mluvčí, že „(s)myslem nebylo cyklistu sankcionovat, ale upozornit ho na nebezpečnost jeho chování v rámci silničního provozu. Přestupek byl vyřešen domluvou“. Na videu není zaznamenáno nic, co by nasvědčovalo tomu, že cyklistovi bylo vyslovena domluva, naopak, oba strážnici se poměrně dlouho domáhali pokuty, kterou nazývali „penalta“, a když viděli, že jí z hysterika nevydolují, vypadli jako cukráři a šli otravovat zase někoho jiného, kdo vládne jejich prdel vole hajzl strážnickým speakem.

Se stranou strážnickou tak mohu pouze ideologicky souhlasit v tom, že „magistrála nou cyklist“. Taky si to myslím, respektive „public road no cyclist“, eventuálně bych také akceptoval „no cyclist at all“.

Strana cyklistická

Oběť strážníků je také speciální případ. Jedná se zjevně o nějakého cykloaktivistu, jak nasvědčuje jeho twitter. Také to bude velký naivka (domnívá se, že se z covidu zotavil díky cyklistice a očkování) a labužník, protože se tamtéž chlubí jakýmsi otřesným blevajzem v plastové vaničce, kterým se futroval u dopravce Jančury, zatímco se krčil v embryonální poloze v tom jeho dobytčáku.

Jeho obranu nemohu označit jinak než dementní. Nevím, k čemu je dobré nechat si dát pokutu a pak ji přeposílat do Bruselu nějakému poslintanému potentátu. Nejlepší obrana je obrana a strážník ať si pokutu nacpe do prdele. Nechat se pokutovat na místě od takových dementů může jen úplně stejný dement nebo ještě větší. U člověka, který s radostí žere Jančurovy blitky je to asi nepřekvapivé, ale kdyby byl co k čemu, použil by kombinaci stížnosti podle § 175 správního řádu na jednotlivé strážníky k příslušnému orgánu magistrátu v kumulativním kompletu se žalobou proti nezákonnému úkonu.

Nicméně si na jeho případe ukážeme, jak se strážníky nekomunikovat.

Začalo to už jen větou „Good morning officer, how can I help you“. Předně, buďme upřímní. Nepřejeme si, aby strážník, který nás právě otravuje s nějakým vyfabulovaným podezřením z přestupku, měl dobré ráno, dobrý den ani dobrý večer, přejeme si, aby neměl dobrého vůbec nic. Také mu rozhodně nehodláme s ničím pomoci, vyjma toho, aby táhl k čertu a přestal otravovat slušné lidi. A v neposlední řadě to není officer, ale zaměstnanec magistrátu podobně jako metař nebo popelář, a těm také neříkáme officer. Podlézavý tón je obvykle signálem, aby strážnicí stupňovali svoji agresi, zatímco lehká arogance a despekt zpravidla zajistí, že vysmahnou a najdou si někoho, kdo jim bude prokazovat opak.

Jakákoli diskuse se strážníky postrádá smyslu, tím spíše ta emocionální. Oni jsou každodenně vedeni k tomu, že běžný občan je jejich nepřítel. Jejich nadřízení po nich chtějí jen dvě věci: Aby demonstrovali autoritu vedení obce vůči nepřátelskému občanskému ksindlu tam venku a aby vybírali pokuty do městské pokladny. Existuje celá řada obecních policií, které existují jen proto, aby „na sebe vydělaly“ přestupkovým ranařením. Nemá cenu je o něčem přesvědčovat, protože podstata sporu není ideologická. Není ani právní. Nějaké zákony jsou jim u prdele, jak jsme viděli v tomto případě, a proto nemá význam o nich s nimi polemizovat. Jediná věta, která za těchto okolností má být vyřčena, zní zhruba takto: „Strážníku, pokud máte poznatek, že byl spáchán přestupek, oznamte to místně příslušnému správnímu orgánu, a už mě dále neobtěžujte“.

Jakékoli projednávání čehokoli na místě se strážníky je asymetrickým konfliktem, kde držíme kratší konec. Kromě zákonných oprávnění svědčících strážníkům (výzva, donucení apod.) je zde především jejich dubová tupost, agresivita a právní ignorantství, což spolehlivě zamezí uplatnění jakkoli sofistikovaných argumentů. Pokud jste si někdy při setkání se strážníkem nebo policistou říkali, jakou máte smůlu, že je to takový debil, tak to nebyla smůla, k tomuto chování jsou každodenně vedeni. Asymetrický konflikt je třeba převést na více symetrický a to se uděje jeho přenosem ke správnímu orgánu.

Nejhorší na tom je, a to je i za mentálním horizontem strážnické mluvčí, že pokud by chtěli tyto obecní orgány cykloaktivistovi zavařit, bez problému by se jim to povedlo na základě té původní skutkové podstaty. Jen by museli být šikovnější (zde vidíte, jak je dobře, že nedělám pro druhou stranu). Je pravda, že cyklista je povinen použít cyklostezky či vyhrazeného pruhu, pokud je v místě zřízen, a také je pravda, že od 1. ledna začala platit výjimka z tohoto nařízení, která ho této povinnosti zbavuje, „ledaže by tím mohla být ohrožena bezpečnost nebo plynulost provozu na pozemních komunikacích“. Ustanovení § 57 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb. má však charakter liberačního důvodu, a pokud se ho chce cyklista dovolat, musí jeho naplnění vhodným způsobem doložit. Dochází tak vlastně o obrácení důkazního břemene. To není nic nového, uplatňuje se to i v mnoha jiných případech. Jestli vás zajímá, jak v praxi dokládat, že by jízdou po cyklostezce mohla být ohrožena bezpečnost a plynulost silničního provozu, tak to nevím a nezajímá mě to, protože na kole nejezdím. K problematice tohoto ustanovení mohu pouze uvést, že je to situace poměrně hypotetická a citovat postřeh jednoho advokáta, který cosi podobného komentoval větou „když si zvolíte čuráky, budou v zákonech píčoviny“.

Pevně doufám, že oba tyto údy pražské spravedlnosti nakonec nebudou ze sboru městské policie odejdeny, naopak, stanou se vzorem pro ostatní údy. Čím flagrantnější selhání konceptu městských policií bude, tím dříve se s tím něco stane. Čímž se dostáváme k poslednímu bodu.

Na závěr této bizraní historky musím vyslovit otázku, jak dlouho bude tohle ještě takto fungovat. Něco takového bychom neočekávali ani v nějaké zemi rovníkové Afriky. Z chování obou těch individuí je zřejmé, že dosud vůbec nepochopili, že jejich posláním je služba veřejnosti a je mizivá šance, že to někdy pochopí. Úroveň velení a vzdělávání strážníků je zjevně katastrofální a již nemůže být o mnoho nižší. Nepochybuji, že video viděla celá řada zákonodárců stejně jako činitelů centrálních orgánů, jako například ministerstva vnitra. Jak se jim s tím asi žije a kam až asi zamýšlejí to nechat dojít.

 


24.03.2022 D-FENS


Související články:


12345 (371x známkováno, průměr: 1,16 z 5)
24 692x přečteno
Updatováno: 24.3.2022 — 20:59

Reklama

D-FENS © 2017