Stejskal u soudu & paralyzér v soudní síni

V tomto takřka přímém vstupu ze soudního projednávání trestní věci velitele strážníků MČ Praha 1 Miroslava Stejskala jistě čtenáře pobaví informace, že byl právě nastaven nový justiční standard, a to sice úmyslné přinášení zbraní do prostoru soudu.

Soudní projednávání probíhá pod č.j. 3 T 95/2017 u Obvodního soudu pro Prahu 1 a hlavní líčení se, jak řečeno, koná nyní (10.05.2018 13:00). Zatím proběhly výslechy svědků, kterými jsou oba poškození, a to sice pánové Robert L a jeho otec. Jeho celá jména neuveřejňuji ve snaze chránit je před nadměrnou publicitou, které si v souvislosti s kauzou užijí ještě dost, a s respektem k nemoci staršího poškozeného. Samozřejmě ještě předtím proběhl výslech samotného obviněného Stejskala.

V celé věci jde o to, že při kontrole zaparkovaného vozidla pojal bdělý strážník Stejskal podezření, že poškození užívají neoprávněně parkovací místo pro invalidy, protože disponují neplatným označením vozidla. Při následném řešení celé věci na místě došlo ke strkanici, jejíž průběh a podíl obou stran na ní je předmětem dokazování, a během ní měl strážník Stejskal sebrat poškozenému mobilní telefon iPhone a následnou manipulací s ním jej poškodit. Poškozený tvrdí, že s ním hodlal zaznamenat osobní čísla zasahujících strážníků, což nedává moc smysl. Stejskal tvrdí, že celou situaci vyhodnotil tak, že mu hrozí útok mobilním telefonem použitým nespecifikovaným způsobem jako zbraň.

Můžeme jen spekulovat, s jakým benefitem pro poškozeného by bylo spojeno útočit na Stejskala, obklopeného navíc ostatními strážníky, právě mobilním telefonem a do jaké míry je mobilní telefon, předmět o váze řádově desítek nebo možná několika málo stovek gramů prostého jakýchkoli ostrých hran, způsobilý učinit útok důraznějším, zvláště jedná-li se o útok na ozbrojeného městapáka. Každopádně obžalovaný Stejskal setrvává na tom, že mobilní telefon v tu chvíli vnímal jako zbraň a sebrat jej poškozenému bylo legitimní, mimojiné proto, že různé podstatně účinnější zbraně na sebe mohou brát podobu mobilního telefonu.

(Zřejmě se jedná o důsledek nějakého brainstormingu napříč policejními složkami. Tento argument v poslední době používají policisté a strážníci hromadně, aby zabránili dokumentování své činnosti sprostými podezřelými, protože se čím dál častěji stává, že se sprostý podezřelý za pomoci záznamu obhájí a naopak příslušník silových složek k nějakému obvinění touto cestou přijde v důsledku svých nezákonných postupů).

K podpoře této argumentace vytáhl při výslechu obviněného jeho obhájce dvojici zařízení, která více nebo méně vypadala jako moderní dotykové mobilní telefony, a předložil je obě k letmému shlédnutí jak obžalovanému, tak samosoudkyni Králové (ta samá, co neperformovala podle zadání v kauze Nečas-Nečasová a čelila proto kárnému řízení). Vzápětí se však ukázalo, že jedno ze zařízení není telefon, ale paralyzér, což obhájce následně demonstroval jeho aktivací, která se projevila typickým zapraštěním elektrického oblouku.

Když ponecháme stranou znění několika zákonů (např. Zákon o soudech a soudcích), pokud přijdete do budovy Obvodního soudu pro Prahu 1, pravděpodobně první věc, kterou vidíte při vstupu, je slovně i piktogramem vyjádřený zákaz přinášet do soudní budovy zbraně. Když vám při vstupu v detekčním rámu píská přezka na opasku nebo kovové součástky v botách, donutí vás sundat pásek a zout boty, ale paralyzér je OK. Bud tedy zbraň propašoval do budovy soudu sám Stejskalův obhájce, nebo někdo jiný a předal mu to později.

V dalším průběhu řízení požadoval zmocněnec poškozených, aby zbraň byla předána justiční stráži a odnesena ze soudní síně, nicméně paní soudkyně Králová s přítomností ozbrojeného obhájce neměla problém. Asi nějaký nový justiční standard.

Škoda, že zmocněnec poškozených nenavrhl přerušení jednání, aby se v rámci obecně uznávaného principu „rovnosti zbraní před zákonem“ mohl také dojít ven vybavit nějakou zbraní a pronést ji do budovy soudu.

Vůbec celé řízení je přímo těhotné dalšími zajímavými justičními artefakty, jako například hodinu a půl dlouhou řečí obžalovaného, který dokonce argumentoval listinou základních práv a svobod. Je zvláštní, na jaká všechna zákoutí právního řádu si policisté a strážnici u soudu dokážou vzpomenout, když se ocitnou na druhé straně stolu, a jak dalece se přitom opírají o své zmocněnce, ano, přesně, advokáty, pro které jinak stěží hledají slušných slov. Nebo zajímavý popis postupu, jak se sepisuje úřední záznam v podání jednoho svědka, jinak městského strážníka.

Jak to dopadne, není zas tak těžko říct. Výpovědi svědků jsou nejednoznačné, rozporné a někdy nepříliš důvěryhodné, obhajoba se připravila a má zjevně navrch, nejen díky paralyzéru. Zástupce poškozených performuje proměnlivě, protože evidentně neměl moc času se seznámit s případem (zastoupení přebral včera) a občas nevyužívá i zjevných šancí. Nikdo nemá potřebu se zeptat, zda vůbec Stejskal sdělil poškozeným nějakou výzvu, že by jako jménem zákona s nimi chtěl řešit přestupek nebo že by je nějakým regulérním způsobem vyzval, aby ho přestal ohrožovat telefonem, případně na základě čeho vnikl Stejskal poškozenému do auta a ukládal do něj nějaké věci.

Také tu nechyběl youtuber MajkJePan v tričku s nápisem Stejskal do vězení, což je pouze jeho zbožné přání, protože ten pán má evidentně nakročeno ke zproštění a pravděpodobnost, že by Nosil stejné tepláky jako jeho kolegové Kotrouš a Přikryl je nevelká.

10.05.2018 D-FENS

Související články: