Soud se Stejskalem: Rozhovor s druhou stranou

Tímto rozhovorem pokračujeme ve sledování kauzy ředitele městské policie Prahy 1 Bc. Miroslava Stejskala, který před více než dvěma roky po konfliktu s řidičem osobního auta p. Robertem Linkem mu vytrhl z ruky mobilní telefon, ponechal ho nějakou dobu ve svém držení a pak se ho pokoušel řidiči opět vrátit, přičemž mělo dojít k poškození telefonu. Získat kontakt na přímé účastníky v hlavních líčeních soudů u veřejných zasedání není problém.

To co jsem viděl a slyšel na vlastní uši, nejen já samotný, mne přimělo položit poškozenému p. Robertu Linkovi pár otázek. Ostatně druhá strana sporu, Bc. Stejskal, dostal mediálního prostoru dostatek a určitě bude pro čtenáře zajímavé slyšet i druhou stranu.

D-F: Pane Linku, měl jste možnost si přečíst můj článek o soudu s ředitelem Městské policie na Praze 1 Stejskalem? V této věci jste figuroval jako poškozený. Chcete k popisu celé události něco dodat?

RL: Článek jsem četl, je v něm zčásti popsána událost ze dne 10. 12. 2016. V článku je uvedeno, jak jsem se toho dne dostal do kontaktu s městskou policií a z čeho mě podezřívali, takže to znovu popisovat nebudu. Se mnou celou věc na místě neprojednával Stejskal, ale jiní dva strážníci. Když projednávání skončilo, přijel na místo Stejskal a začal nás verbálně napadat. Nevím co tím sledoval, důkazy zajistili jiní strážníci před ním. V článku nebylo uvedeno, že obě podezření, kvůli kterým se o nás městská policie zajímala, tedy nesprávné parkování a zfalšování parkovacího průkazu, byly správními orgány ještě před soudem se Stejskalem odloženy, protože se ani jedno neprokázalo.

Ohledně soudu, ten je v článku popsán s pár nepřesnostmi. Ponechám stranou výpověď Stejskala, obviněný má právo při své obhajobě uvádět cokoli a dokonce lhát, to je jeho právo a Stesjkal toho využil. Překroutil i záznam z městského kamerového systému. Věcí soudu bylo vše řádně ověřit přehráním a vyhodnocením záznamů a výslechem svědků, což se podle mě nestalo. Existovalo mnoho rozporů mezi kamerovými záznamy a výpověďmi obžalovaného a jeho svědků, které soud nechal bez povšimnutí. Soudkyně v nedávné době v jiné kauze čelila kárnému řízení. Stejskal sám od roku 2002 nepřetržitě zastával funkci přísedícího u Obvodního soudu pro Prahu 1.

Stejskal během řízení zmínil, že to není jeho první exces s mobilním telefonem a naznačil, že v minulosti už něčemu podobnému čelil. Detaily neznám a asi se k nim nebude tak snadné dostat, ale ředitel Stejskal byl již dostatečně poučen, co činit ze zákona smí a nesmí. Státní zástupce tehdy případ odložil.

D-F: Jak se na celou věc díváte nyní, kdy soud rozhodl, že se trestný čin nestal a Stejskal tedy není vinen trestným činem ? Máte k dispozici odůvodnění rozsudku ?

RL: Samosoudkyně JUDr. Helena Králová usnesením rozhodla, že se nejedná o trestný čin, ale mohlo by jít přestupek. Státní zástupkyně se odvolala a Městský soud v Praze vrátil věc k novému projednání. Paní soudkyně v tomto novém projednání rozhodla, že se Stejskal nedopustil žádného protiprávního jednání. Tedy ani přestupku. Tentýž soud ale na samém začátku vydal trestní příkaz, kde Stejskala shledal vinným, a nemyslím, že by se důkazní situace od té doby nějak změnila. Současný pohled justice na věc je tedy takový, že jednání strážníka Stejskala bylo zcela podle zákona, a to včetně vytržení mobilního telefonu násilím z ruky za pomoci jeho dvou kolegů, jeho držení po nějakou dobu, nakládání s ním a jeho vhazování do auta, to poslední dokonce nadvakrát. Dále agresivní postupy jako kroucení rukou, dotýkání se oblečení a podobně, ty jsou taky v pořádku. Všechny tyto věci byly vidět na záznamech z městského kamerového systému a měly zaznamenány být i na osobních kamerách strážníků, ale ten je k dispozici jen zčásti.

Stejskal uvádí, že se cítil ohrožen, protože se domníval, že proti němu chci použít mobilní telefon jako zbraň, kterou mi následně musel odebrat. Přitom věděl, že si chci nafotit pouze služební čísla, jasně jsem mu to řekl a nerespektoval to. Zákon popisuje, jak má strážník postupovat při odebrání zbraně a že se o tom sepisuje úřední záznam a vydává se o tom potvrzení, což Stejskal neučinil, takže o odebrání zbraně jít nemohlo, ale soud to nezajímalo.

Jen tak pro zajímavost, strážníci také uváděli, že můj otec, v té době v progresi onkologického onemocnění, je ohrožoval a mlátil francouzskými holemi, což se také nestalo. Ještě že mu je také neodebrali jako zbraň.

D-F: Vedlejší kauzou této věci je trestní stíhání vás a vašeho otce za křivé obvinění, kterého jste se měli oba dopustit tím, že jste tvrdili, že vám Stejskal mobilní telefon nejen sebral, ale také poškodil, včetně nějakých vedlejších škod, například na autě. Jaký je stav této věci a jak se hodláte k této věci postavit?

RL: Soudní jednání teprve proběhnou, dokonce v nejbližší době, 5. a 25. února, takže se nemohu nyní vyjadřovat. Značná část informací prosákla na veřejnost v mediálních výstupech Stejskala a při předchozích hlavních líčeních probíhajících za přítomnosti novinářů. Stejné důkazy a výpovědi svědků z trestního spisu Stejskala jsou duplicitně u našich obvinění.

Lze jen zmínit, že všechny naše návrhy i otcův doplněk na dokazování v přípravném řízení komisař por. Mgr. Švéda a státní zástupkyně OSZ pro Prahu 1 JUDr. Zdeňka Galková zamítli a ani nezajistili důležitý kamerový záznam z MKS, ačkoli z úřední povinnosti měli.

Ohledně poškození telefonu, sám Stejskal, tehdy ještě jako obiněný ve své kauze před soudem vypověděl, že telefon vhodil do auta. Strážníci doložili do spisu snímkem z kamerového záznamu, že můj telefon před odebráním poškozen nebyl. Zajímavé přitom je, že tento celkový záznam chybí. Stejskal poté, co mi telefon vytrhl, ho nejdříve dal do mého auta, které mělo pootevřené dveře, pak jej zkoušel vnutit mně, ale nechtěl jsem ho převzít, a pak jej zase umístil do auta. Poté jsem dveře auta zavřel, zůstaly zavřené a otevřel je až s příslušníky PČR, které jsem zavolal z otcova telefonu. Jako první zjistil poškození telefonu policista, kterému jsem telefon ukázal, když jsem po příjezdu Policie ČR auto opět otevřel. Podal jsem tehdy telefon policistovi a ten zjistil, že je poškozený. PČR těsně po události také provedla dokumentaci k rozsahu poškození. Tento policista byl 08.03.2017 komisařem Švédou vyslechnut jako svědek a dne 10.05.2018 vše zopakoval u soudu. Existuje ještě další svědkyně z řad PČR, která vypovídala o dění na místě. Soud výpovědi svědčících policistů z PČR úplně ignoroval. Víc k tomu v tuto chvíli uvádět nebudu.

D-F: Když se vrátím k tomu soudu, ze strany obhajoby pana Stejskala tam opakovaně zaznívalo, že jste byl pravomocně odsouzen za jinou trestnou činnost a že jste osoba agresivní a násilnická. Můžete to nějak komentovat? Co se vlastně stalo a jakou roli jste v tom hrál?

RL. První z těch dvou událostí se odehrála v červnu 2015, přesněji 2. 6. 2015. Jako řidič osobního auta jsem použil výstražná znamení na jiného řidiče, který mě ohrozil, protože sám nerespektoval dopravní značky. Pak mě začal pronásledovat. Odbočil jsem na benzínku, abych se ho zbavil, on tam jel za mnou a na místě mi vyhrožoval, boxerem a střelnou zbraní, tak jsem rychle z místa odjel a věc okamžitě nahlásil na 158. Posléze jsem toho dne vše sepsal na příslušném místním oddělení PČR. Šetřením se ukázalo, že řidičem byl devatenáctiletý Ukrajinec, toho času v podmínce za krádež, kterému byl zhruba tři týdny před událostí vrácen řidičák po zákazu řízení za dopravní nehodu v opilosti a po ještě jedné další nehodě.

Druhý incident se odehrál asi půl roku po tomto prvním, přesně 5. 12. 2015. Jiný řidič mi nedal v noční době přednost zprava. Na dvakrát zablokoval mé vozidlo, vyběhl spolu s tříčlennou posádkou ven, všichni byli opilí a fyzicky mne napadli pěstmi údery na hlavu. Strhli mi brýle, jeden z nich je někam odkopl, našly se asi 15 metrů daleko. Když pak chtěli z místa ujet, volal jsem na 158 a řidič se vrátil a zezadu mne nečekaně a velmi silně udeřil pěstí do hlavy až si zlomil záprstní kůstku. Nepovedlo se jím ujet jen díky tomu, že tři vozidla policie byla na místě během pár vteřin. Následně se ukázalo, že řidičem je Srb žijící v Praze, který v té době neměl řidičské oprávnění na řízení vozidla v ČR. Mě odvezla rychlá záchanka k hospitalizaci kvůli zraněním na hlavě, Srb ani nikdo z jeho posádky lékařské ošetření nepožadoval a policie u nich ani žádné na místě nezjistila.

V obou případech sehrála roli absolutní neprofesionalita a lajdáckost zasahujících policistů. Např. u prvního případu hlídka PČR na benzínce neshlédla záznamy z kamer a ani neuvedla čas příjezdu na místo. Komisař nezajistil celkový kamerový záznam s časy ani po 6 dnech, pouze výseče ze záznamů, které popsal až po devíti dnech. Hlídka neviděla kamerový záznam, nevěděla nic o mém oznámení. Cizinec z místa údajné události přejel jinam a označil k ohledání jiné místo, manipuloval s tzv. důkazy a byl vyhotoven nepravdivý náčrtek v rozporu se záznamem z kamery. Ukrajinec na příjezd hlídky po svém oznámení čekal 45 minut, u soudu účelově uvedl, že to bylo do 5 minut a soud mu to uznal. A tak bych mohl pokračovat …

V té druhé věci, Srb a jeho manželka později uvedli, že jsem je napadl já a způsobil jim zranění, což nepotvrdil ani kamerový záznam, ani hlídka PČR a jejich výpovědi obsahovaly zásadní rozpory v jejich výpovědích po sobě jdoucích.

Celé vyšetřování v přípravném řízení těchto dvou událostí provázel naprostý chaos a nelogické a nepředvídatelné konání komisaře por. Mgr. Daniela Kaplického. Jen namátkou: Ukrajinec prokazoval škodu falešnými doklady, ze spisu mizely různé věci jako má lékařská zpráva, jiné se tam zase zničehonic objevovaly. Jeden svědek u soudu později vypověděl, že den po události byl kontaktován Srbem a jeho manželkou, kteří mu řekli, co má vypovídat na PČR. Samozřejmě v jejich prospěch. A tak dále. Například byste si možná myslel, že když existuje nezávislý kamerový záznam z uliční kamery, tak máte vyhráno, protože ten nejde zpochybnit. Jenže opak je pravdou, jedna věc je, co je na záznamu vidět a jiná, jak to policie vyhodnotí a popíše. Vrchní inspektor policie se prý neuměl orientovat v postavách na kamerovém záznamu, ačkoli měl ještě k dispozici fotografie jednotlivých osob z místa, tyto osoby lze poměrně snadno odlišit, tedy mně, dva muže s velkým výškovým rozdílem a odlišným oblečením, světlá a tmavá bunda, a dvě ženy – vyšší blondýna v růžových šatech a menší černovláska v tmavém oblečení – a tak dále.

Soud byl také kapitola sama pro sebe. Jeden z útoků domnělých poškozených byl dokonce zaznamenán na audiu tísňové linky Policie České republiky. Soudkyně Mgr. Jana Miklová z Obv. soudu pro Prahu 7 to v odůvodnění okomentovala, cituji : ,,Impuls k útoku – ze strany poškozeného XY se jednalo o první útok na obžalovaného – byl lidsky pochopitelný.“ Manželka Srba u soudu uvedla, cituji : ,,Já jsem vyběhla z vozidla hned a začala jsem obžalovaného bít.“ Bylo prokázáno, že v tu dobu byla opilá. Zablokování a společné vyběhnutí na mě bylo soudkyní v odůvodnění popsáno, že se mi šli vlastně omluvit a já při kamerou zachyceném ústupu jsem je měl napadnout. Ve výroku a v odůvodnění soudkyně uváděla, že jsem jí měl napadnout já. Na dvanácti stranách odůvodnění jedna lež střídá další, což je v ČR asi justiční rekord.

Pokud mám navázat na vaší otázku – u soudu byla zmíněna má agresivní a násilnická povaha, a to Stejskalovým obhájcem a jím samotným jako obžalovaným – tak vás odkážu na kamerový záznam z kamerového systému ze dne 10.12.2016. Záznam byl opakovaně přehrán v hlavním líčení se Stejskalem. Je tam vidět, že Stejskal ve výkonu služby byl agresivní a násilnický nejen ke mně, ale i k mému otci.

Chápu, že Stejskalovi a jeho obhájci se v obhajobě hodilo mě jako poškozeného označit za patologického agresora, co na potkání rozdává rány. Takový člověk by ovšem po něm prostě skočil a začal ho mlátit hlava nehlava. Nevolal by dvakrát na 158 a nesetrval by celou dobu na místě. Ohledně psychických charakteristik mé osoby, mám vyhotoven znalecký posudek z odvětví psychiatrie a klinické psychologie. To, co i mediálně o mně šíří Stejskal a spol. je prostě lež.

(Pozn. D-F: P. Link mi současně zpřístupnil kopii odůvodnění rozsudku, kterou v jeho odpovědi zmiňuje. Bohužel jsem zatím dočetl pouze na stranu 6 ze 12, musím to číst po kouskách, protože je to naprosto šílené).

D-F: Co byste poradil lidem, kteří se ocitnou v podobné situaci, tedy čelí situaci, kdy se zásah příslušníků uniformovaných složek nějakým způsobem vyhrotí ?

RL : Zavolejte 158 a trvejte na příjezdu hlídky PČR na místo. Zjistěte si umístění kamer na sloupech veřejného osvětlení, na budovách v okolí a bezprostředně požadujte okamžité zajištění kamerových záznamů. Nevstupujte vůbec do konverzace, jste-li označeni za podezřelé či za pachatele přestupku. Nic nepodepisujte.

Nechte věc projednat správním orgánem, kde máte možnost obhajoby a kde většinou pracují lidé s nějakým právním povědomím, tedy ne jako strážníci na Praze 1 včetně dvou kontrolních orgánů MP. Správnímu orgánu předložte své důkazy, fotky, videozáznam, audio hovory strážníků k vám, záznamy kamer z vašeho auta atd. Mějte od všeho kopie. Uveďte nebo zajistěte si svědky – pozor, ať se na místě verbálně nezapojují.

Pozor, folklórem a nezákonným důvodem pro zastavení řidiče strážníky je údajné podezření z nedání znamení o změně směru jízdy apod.

D-F: Jak se celá tahle anabáze projevila ve vašem životě ? Pokud správně počítám, nacházíte se v pravidelném kontaktu s justicí už čtvrtým rokem a ještě nějakou dobu to potrvá.

RL: Dává mi opulentní optimismus. Když se chcete dobrat pravdy a nápravy nezákonností a jednáte slušně v písemné komunikaci s úředními osobami, tak nakonec zjistíte, že justice se snaží z vás udělat nolens volens notorického stěžovatele, kdy vám již nemusí odpovídat, jelikož nic nového neuvádíte. To co zanedbal či nezákonným způsobem a úmyslně či z nedbalosti pokazil jiný úředník či úřední osoba nikdo nechce přezkoumávat a kryjí se navzájem. Náhrady požadujte na státu, nikoliv na jedincích, byť nemocných nebo zkorumpovaných. Ústava a různé honosné listiny a zákony jsou něco jako utopie. Uvidíme co čas přinese.

Celý rozhovor byl ve skutečnosti o hodně delší, některé odpovědi jsem krátil, protože byly neúměrně dlouhé. Rozsah všech zmíněných kauz je značný a koncentrace nejrůznějších přehmatů značná. Některým detailům v obou jeho trestních kauzách jsem měl problém uvěřit, na což p. Link většinou reagoval vyhledáním příslušné písemnosti. Měl jsem také možnost prohlédnout si některé snímky vykopírované z videozáznamů. Videozáznamy samotné jsou dosud předmětem soudních řízení a proto jsem k nim přístup neměl.

Rozhodně jsem při setkání s p. Linkem neměl dojem, že by p. Link byl patologický agresor nebo reagoval nějak impulzivně. Naopak, choval se velmi slušně, až bych řekl zdrženlivě. Části rozhovoru byl přítomen i p. Link starší. Očividné naopak bylo, že Linkové sdílejí určitou primární víru občana ve spravedlnost, nechtějí si nechat tuto základní spravedlnost vzít a na rozdíl ode mě nezlomili nad justičním systémem hůl. Jde o takové věci, jako že nikdo, tím méně veřejný činitel, nemá právo brát občanovi jeho telefon nebo lézt do jeho auta. Divil jsem se, že to po celé té justiční anabázi ještě nevzdali.

Další vývoj kauzy budu dále sledovat.

31.01.2019 D-FENS

Související články: