Lex Trolejbus

Featured Image

„Já mám právo sedět! To ne. Ta kurva tady nebude sedět s kufrem!“ Kolik z nás si pamatuje na tuto dnes již legendární hlášku afektované cestující pražského metra? Jistě. Úsměvná videa tohoto typu jsou zábavou pro celý národ, ale jak je to doopravdy? Jaká je etiketa cestování mastnou tyčí?

Včera zemřela v nemocnici pětasedmdesátiletá důchodkyně, poté co spadla v autobusu MHD v Pardubicích. Žena zvládla odejít domů, kde se jí přitížilo a zavolala si ambulanci. Na následky pádu a zřejmě vnitřních zranění poté skonala. Viník je neznámý. No předpokládejme, že viníkem je řidič automobilu, kvůli kterému musel řidič autobusu brzdit tak prudce, že se paní neudržela a sletěla na podlahu. Jako člověk bez automobilu (do práce to mám nějakých 100 až 200 metrů a do Kauflandu tak půl kiláku) jsem občas nucen jezdit městskou hromadnou dopravou. A upřímně mi to nějak nevadí. Tedy až na ty mastné tyče od romů a narkomanů. Když jedu do Prahy tak dokonce PID preferuji, protože v Praze je to samá zácpa. Při cestování do Francie byla největší zácpa právě v Praze a až po ní ta v Mnichově. No ale cestování MHD má své mouchy a jednou z těch méně častých je právě prudké brzdění. Za svůj relativně krátký život jsem to zažil pouze několikrát. A to bych to ještě klasifikoval na „Co je, kurva?“ a „Chceš nás zabít?“ , přičemž ta druhá varianta je brzdění tak prudké, že i nadprůměrně statný chlap má, co dělat aby se udržel. Newtonův první zákon v praxi. Proto pochopím, že ta nebohá, vetchá stařenka se neudržela a sekla sebou o zem. Teď se vás ale zeptám, jestli si myslíte, že v diskuzi pod článkem, který tuto nešťastnou událost popsal lidé obvinili řidiče? Řidiče, který nejspíš nedal přednost v jízdě autobusu, protože spousta lidí dnes neustále spěchá a každý, kdo přechází přes přechod je s jednáním některých, takových „závodníků“ srozuměn. Stoupnete si na přechod a nevidíte vůbec žádnou snahu řidičů zpomalit a několik jich projede, než se najde někdo normální.

Samozřejmě, že ne! Obviněna je mladší generace lidí, která nepouští seniory sednout. Bez ohledu na to, že v článku nebyly žádné detaily a jde tak pouze o dohady a domněnky vševědoucích kmetů. Neberou vůbec v potaz fakt, že nikdo neví jaké bylo osazenstvo toho autobusu a jestli nebyl náhodou přeplněný jinými důchodci, kteří se denně zadarmo vozí sem a tam, aby skoupili všechny akce ve všech dostupných supermarketech. Neberou v potaz to, že občas se někdo mladší zeptá starce, či stařenky jestli si nechce sednout a ti to odmítnou s tím, že budou vystupovat na příští zastávce, nebo že je sedadlo příliš vyvýšené a oni by nestihli vystoupit. Jindy si zase sednout nechtějí, protože je trápí hemoroidy nebo jiné zdravotní komplikace. Ale na vině jsou mladí, co nechtějí uvolnit místo starším.

Chápu, že se zde nejedná o povinnost, ale slušnost pustit někoho postiženého, těhotného či starého sednout, ale chování některých důchodců samo přesahuje hranice slušného chování. Například jsou tu ti, co se na mladší ročníky urvou s tím, že si chtějí sednout a jak je dnešní generace zkažená, místo aby se slušně zeptali, jestli je ti junáci nepustí sednout. Uvolnění místa není vždy automatické a v mnoha případech je to tím, že jsou mladí zahloubaní ve svých myšlenkách, hrají si s matlafounem, poslouchají hudbu nebo sledují dění z okna dopravního prostředku. Pak je naprosto nemístné, aby na ně nějakej dědek řval, že si chce sednout. Ona to skutečně není ničí povinnost. Všichni až na černé pasažéry si platíme stejné jízdné. Důchodci, děti a studenti platí dokonce méně nebo mají cestování MHD gratis. Jelikož v autobusech, trolejbusech, tramvajích a metru není možné si zakoupit místenku, platí tu pravidlo „Kdo dřív přijde, ten dřív mele.“ Já například dojíždím za otcem do vesnice a autobus tam z města jezdí jednou za hodinu (o víkendu a svátcích, jednou za dvě hodiny) a sice nastupuji na v pořadí druhé zastávce, ale autobus už je většinou přeplněný a není si kam sednout. A hlavním důvodem jsou důchodci, kteří táhnou na Kaufland a Globus. Jenže já to respektuji. Není volné místo, tak se ho nebudu doprošovat.

No a pak jsou tu ještě dva fenomény, které by mohly nepřímo způsobit smrt té stařenky a to je přehnaná vybíravost a sobeckost. První fenomén je stojící důchodce, který si odmítá sednout v protisměru jízdy nebo vedle našich romských spoluobčanů. Ano někteří cigáni a cigánky v létě smrdí na celej bus, až je člověku na blití, ale je vrchol drzosti, když se důchodce domáhá volného místa, přičemž nejsou všechna zcela obsazena. Tak si buď dřepni k Deméterovi nebo stůj. Druhým fenoménem je sobeckost žen tak od 40 let výše, které si zasednou dvě místa. Sednou si na sedačku a vedle sebe si dají kabelku nebo tašku s nákupem. A to si jí mohou vzít na klín nebo dát pod nohy. Tady ty bytosti mě dohání k šílenství. Z nějakého důvodu nedokáží pochopit, co znamenají adjektiva hromadná a veřejná. Pokud panince nevoní dělit se o místo s nějakým cizím člověkem, tak by si měla pořídit auto nebo motorku. Ještě je tedy rozdíl, pokud to udělají v busu poloprázdném nebo v přeplněném, ale tak či onak toto chování nesnáším. Nakonec právě toto chování odstartovalo ten emocionální výlev té paní, co měla „právo sedět“ a i když se chovala dost hrubě, stojím na její straně.

Na závěr bych rád poukázal na to, že respekt mezi generacemi by měl být vzájemný. Například v Japonsku je kladen velký důraz na respektování starších a výše postavených lidí. Přesto si při jízdě japonským metrem můžete povšimnout, že povětšinou sedí ta mladší generace. Nikdo se nad tím nepohoršuje. Protože tamní důchodci respektují, že mladší generace vydělává peníze a je produktivní. Oni jsou ta „nadbytečná zátěž“, která si může dovolit chvíli postát. Jasně nejsme v Japonsku, ale důchodci by si zde také měli vážit lidí, co jim dělají na důchody. Každá generace nadává na tu předešlou. Dnešní třicátníci nadávají na děti, co jsou celý den na mobilech a nechodí se bavit ven a jejich rodiče je třískali za to, že přišli domů ožralí. Rodiče jejich rodičů zase měli problém s dětmi, co chodili prcat na seník a i ti dnešní důchodci byli považování za hrubé a nevychované lidmi narozenými v 19. století. Tak to bylo, je a bude.


27.03.2022 Atavistický autista


Související články:


12345 (160x známkováno, průměr: 2,99 z 5)
13 201x přečteno
Updatováno: 27.3.2022 — 20:44
D-FENS © 2017