Předešlý Citroen C8 se bohužel stal kvůli stávkující automatické převodovce krajně nespolehlivý, a tak musel být nahrazen. Hlavním tématem pro výběr jiného automobilu se stalo pohodlí.
Motor
Jak lze poznat z nadpisu, automobil pohání 120 Kw (163 koní) naftový motor spřažen se šestistupňovou automatickou převodovkou. V tomto setupu lze říci, že autu dynamika nechybí ani nepřebývá, jeho prostě tak akorát a považuji tuto kombinaci za nejlepší možnou s ohledem na poměr dynamiky, spotřeby, pohodlí.
Projev motoru je typicky naftově přefoukaný. V praxi to znamená, že zhruba mezi 1800-3000 otáčkami máte pod kapotou velmi kultivovanou, tichou a tahavou jednotku. Pod 1800 otáčkami je motor, hlavně kvůli převodovce, celkem váhavý a nad 3000 mu chybí výkon a je hlučný. Tyto vlastnosti Vás při běžné jízdě vůbec nemusí tížit, neboť převodovka udržuje motor v ideálním pásmu. Spotřeba této jednotky se pohybuje okolo 7 litrů. Velkým nesmyslem je dolívání „modrých chcanek“ někam k nádrži. Poté to prý místo sazí, sází kopretiny, bohužel všechny eko vymoženosti vždy vyváží závodící načipovaná ochcávka v závěsu. Takže dolíváte každých cca 25 tis. km „modrouchcanku“ za nějakých 3000 Kč a výsledek nikde. Se spolehlivostí je zatím vše v pořádku, nyní je stav tachometru 160 tis. a na motor nebylo potřeba šáhnout mimo standartní servisní předpisy. Největší slabinou bude obligátní filtr pevných částic, který sice poctivě vyvážíme mimo město, ale jeho konec životnosti se nevyhnutelně blíží.
Pro shrnutí, podle mého názoru i podle testů se jedná o vhodnou a spolehlivou jednotku. Bohužel je na ní navěšeno množství eko kravin, které s sebou nesou množství nezbytných investic.
Převodovka
Jedná se převodovku Aisin s hydrodynamyckým měničem. Je naladěna velmi komfortně a pocitově se s převody spíše mazlí než aby je sázela jeden za druhým. Hlavní výhodou by měla být mechanická odolnost, která dlouhodobě zvládne točivý moment naftového motoru. Proti délce převodů nemám výtky a poslední převodový stupeň „točí„ ve 130 km/h lehce přes 2000 otáček. Na převodovce je možné vybírat mezi režimy Normal a Sport. Zjistil sem že mi nejvíce vyhovuje režim Sport spolu s klidnou jízdou na okresce. Převodovka udržuje otáčky nad hranicí 2 tis. a včas podřazuje tudíž je jízda plynulá a dostatečně využijete brzdící účinek motoru. Při „sportovní“ jízdě jak v režimu Normal tak režimu Sport se motor nesmyslně vytáčí. V režimu Sport až komicky dlouho drží zařazený stupeň, a tak točíte do němoty a vítaný zátah přijde hned po přeřazení na vyšší převodový stupeň. Tento dieselový paradox je dobře znám většině nafto-automatům.
Abych to shrnul, při komfortní jízdě vše šlape jak má, jediné co by mohlo být lepší je dřívější podřazení a využití brzdného účinku motoru.
Podvozek
Dostáváme se k tomu o čem celé tohle auto vlastně je. Tenhle dvě tuny vážící exemplární příklad nedotáčivosti stojí totiž na podvozku Hydractive III. Jedná se o poslední a podle zpráv od Citroenu také skutečně poslední hydropneumatický podvozek od Citroenu. Servisní interval je nastaven na 200 tis. km to podle Citroenu znamená prý menší provozní náklad než na standartní odpružení při běžné životnosti. Po najetí daných kilometrů se vymění funkční části za cca 20 tis. Kč a jede se dál. Já jenom podotknu, že s podvozkem zatím problémy nebyly a co vím, tak se nic nechystá.
Auto je s tímto podvozkem až extrémně pohodlné a to se vším všudy co to dále přináší. Na začátku je třeba říci, že s autem nikdo nejezdí rychle, sportovně atd… . Vždy když přesednu z mého kostitřasu, hned po první rozjetí se směju. Ten pocit z naklánění a ponořování kapoty je prostě znatelný. S autem se i přesto dá jet svižněji, prostě tak že jedete v rámci bezpečnosti ve vztahu k okolí a zároveň se pohybujete okolo pohodlných limitů podvozku což platí pro okresky. Při zostření tempa bohužel hmotnost vozu a její rozložení, rychlejší jízdu znepříjemní natolik, že pojedete pijánko chtě nechtě. Je až unavující neustále brzdit tu hmotu před každou zatáčkou. Jednak brzdíte dvě tuny což je bez pomoci motoru nepříjemné a zadruhé se svižnější projetí zatáčkou rychle mění v nedotáčivost a to i při rychlostech nižších než byste čekali. Situace se obrací při vjetí na dálnici, zde se podvozek automaticky sníží a vůz je stabilní i při 200 km/h, jak to funguje nevím, ale pocit jsem měl prostě dobrý. Při pohodové jízdě se jen tak vznášíte nad rozbitou silnicí a celkem rychle si zvyknete na pohodlí, které podvozek nabízí. Podvozek má také množství funkcí. Jako první tu máme možnost volby světlé výšky, která se dá nastavovat do úrovní. Od spoda je to: snížená, normal, zvýšená, servisní. Všechny tyto polohy jsou omezené do určité rychlosti. Například nejpoužívanější poloha „zvýšená“ se sama srovná do normalu cca v 50 km/h. Servisní poloha je tu pro zamezení poškození mechanizmu odpružení při zvedání automobilu. Podvozek se sám sníží a pocitově i tuhne na dálnici, jistota v zatáčkách ve vysokých rychlostech je překvapivá. Dále je tu zbytečné přepínání mezi Normal a Sport. Na sportovní řežim, se automobil přestane pohupovat a připomíná klasické odpružení, ale na jízdních vlastnostech to v celku nic nemění, spíše jde o ten pocit. Prostě na Sport sportovně nepojedete. Poslední funkcí je snížení nákladové hrany kufru, ještě nikdy jsem to nepoužil. Funkce je prostá, dojde ke snížení zadní nápravy.
Stručně řečeno, věc je to zajímavá, funkční, provozně nenáročná a má své vlastnosti, které je třeba subjektivně posoudit před koupí.
Brzdy
Brzdy na tomto autě mě příjemně překvapily svou účinností a také nemile překvapily svou krátkou životností. Kotouče a obložení mizí doslova před očima i přes mírný jízdní styl. Váha děla své.
Parkovací brzda je elektronická.
Ostatní
Automobil je ve výbavě Exclusive, nevím přesně co který typ výbavy obsahuje, každopádně nejvíce oceňuji kožení sedačky s elektrickým ovládáním a textilním středem. Bočního vedení moc nepobraly, ale zato jsou pohodlné a rozsah nastavení je opravdu široký. Daný vůz má veškerou výbavu, kterou byste čekali. Snad jen poznamenám, že jediné co v automobilu chybí je parkovací asistent a navigace.
Automobil zvenčí působí a hlavně je fakticky dost velký. O to větší zklamání může být vnitřní prostor. Prostor pro cestující vzadu tak tak stačí a o rezervě na delší nohy nemůže být řeč. V přední řadě je také místa méně než byste čekali a to hlavně na šířku. Jinak vnitřní prostor působí příjemně a kvalita použitých plastů je v pořádku. Co musím vytknout je povrzávající středový panel.
Závěrem
I když nejsem přívržencem tohoto typu automobilů, musím přiznat, že se C5tka v této verzi povedla a je jen málo věcí, které bych jí vytknul. V případě výběru nového auta z tohoto segmentu jí nezavrhujte a minimálně ji vyzkoušejte, třeba Vám nabídne právě to, co hledáte.
05.03.2017 Student
Související články:
- Škoda Karoq 1.5 TSI – sofistikovaná nuda (4.8.2024), HandyMan
- Život s litrem v automatu (17.9.2023), HandyMan
- Mazda 6 GL (1.1.2023), x-f
- Recenze Fordu Moneo MK V Kombi, 2.0 TDCi 110 kW a jeho srovnání s konkurencí z VW (17.7.2022), AV
- Recenze Ford Fusion 1.6 74 kW – zkušenosti po 2 letech (21.2.2021), Anonymní autor
- Volvo S60 D5 – aneb švédský ingot na cestách (31.1.2021), Rider_on_the_storm
- Seat Leon 1.6 TDi ročník 2013 – stačí pětikvalt? (29.11.2020), Samm91
- Mazda 3 BM G165 po 7 letech a 110000 km (21.10.2020), Anonymní autor
9 981x přečteno