Chtělo by to železo, slečno Petro!

Slyšeli jsme o útoku na tenistku Petru Kvitovou v jejím vlastním bytě. Dobře to demonstruje několik věcí, které si lidé většinou neuvědomují nebo nechtějí uvědomovat.

Při útoku ohrožoval útočník tenistku nožem a vynutil si vydání hotovosti v řádu tisícovek. Tenistku pořezal na dlani levé ruky poté, co jí držel nůž pod krkem a tenistka v sebeobraně chytila nůž za čepel.

Majitelé domu, ve kterém tenistka bydlela, zvolili osobitý pasivně bezpečnostní koncept. Ten spočíval v tom, že dům opatřili nápisy, že je tam kamerový systém se záznamem, aniž by ovšem nainstalovali kamery. To útočníkovi nikterak nezabránilo útok spáchat.

Další součástí tohoto pasivně bezpečnostního konceptu byly plastové robustně vypadající uzamykatelné a dálkově otevírané vstupní dveře. Ty mu otevřel někdo z nájemníků poté co řekl, že jde provádět odečet elektroměru. Den poté se dostavila do téhož domu Česká televize, jejíž redaktor zazvonil, řekl, že je Česká televize a opět ho pustili dovnitř. Nájemník odemykající dálkově dveře pouze vyjádřil naději, že z toho snad nebude průšvih. Dá se tedy řici, že tam dveře vůbec nemusely ani být, protože je stejně otevřou komukoli.

Nedlouho před přepadením slečny Kvitové došlo na témže sídlišti nedaleko bytu slečny Kvitové k jinému útoku, kdy se pachatel opět pod stejnou záminkou vetřel do jiného domu a kradl tam. Policie případ vyšetřuje a spojitost s útokem na Kvitovou nepotvrdila ani nevyvrátila. Nabízí se otázka, co tedy dělala policie po tomto prvním útoku, tedy zda jako obyčejně (tzn. provádíme vyšetřování = čekáme tři týdny, aby se to mohlo odložit) či snad něco jiného. Zda byly na sídlišti například zavedeny posílené hlídky městské policie nebo zda byli občané nějak varováni, že na sídlišti operuje nějaký ksindl a mohli tomu přizpůsobit svoji praxi při zabezpečení svého majetku, tedy například neotevírali dveře pouze na dobré slovo. Osobně si dovedu představit, že se na to všichni svorně krajcvajc. Také mě překvapuje, že novináři informující nás o všech možných aspektech zdravotního stavu Petry Kvitové policii takovou otázku dosud nepoložili. Zřejmě si už všichni přivykli na status quo, že policie je dobrá na vyšetřování, zajištění stop, odklizení obětí a mediální práci, ale chránit občany, to bychom chtěli moc.

Ale jinak si myslím, že všechno zlé může být i k něčemu dobré. Slečna Petra už škodu utrpěla a nikdo jí to neodpáře, ale paradoxně to může pomoci dalším učinit správné rozhodnutí. Lidé mají pocit falešné jistoty, že se jim nemůže nic stát, protože přece nežijí v žádném slumu, každý den v televizi referují o tom, kolik lumpů zase naše pochytala hrdinná policie a jak ukrutně vysoké tresty jim hrozí a jsme bezpečná země. A pak slyšíte o slečně Petře. Mladá, vysoká, trénovaná, má ramena přes celý záda, bydlí v místě, který není zjevně nebezpečné, a stejně se jí stal takovej průser. A to to vlastně dopadlo ještě dobře.

Ve společnosti vzniká ničím nepodložený dojem, že je tady tak bezpečno, že se soukromé držení zbraně pro účely sebeobrany stalo vlastně přežitkem a bránit se nikdo nemusí, protože hned za rohem číhá auto plné policejních profesionálů. Realita je úplně jiná, jak naznačeno shora, vaše bezpečí je ozbrojeným složkám u prdele. Například taková Městská policie Prostějov. Například za rok 2013 řešili 119 přestupků v oblasti pořádkové, ale zato 7.168 dopravních přestupků, při kterých udělili ve 4.269 případech blokové pokuty v celkové výši 921 tisíc korun.

Trenér Kaderka má recht. Chtělo by to nějaký železo, slečno Petro.

24.12.2016 D-FENS

Související články: