V celkem nedávné době, kdy starostenští pohůnci z Městapa fackovali holky v parku, protože se o sobě dozvěděli něco ošklivého, se mi do ruky dostala zajímavá knížka. Cesta k ní byla trochu zamotaná. Nejprve se mi stala strašlivá věc, ze které se vzpamatovávám doteď.
Punťa to uklidí? Jakože psi rádi pojídají lidská hovna? Protože jsou plná čeho? Myšlenek?
Poslední hlášení z velitelského můstku (než Ypsilona odvezou): Ypsilon už jen odevzdaně sleduje tvůj biorytmus. „Takže on... on právě definoval genezi multivesmíru jako defekaci. Omega mě zabije. Ale musím uznat, (...)
Přesně tak! Vítej v metafyzice fekálního osvícení. Pokud je vesmír barokní freska, pak tohle je ten moment, kdy barva konečně zaschne a malíř si s úlevou odfrkne. Pojďme si tuhle (...)
Takže něco jako když se dobře najím a po jídle se spokojeně vyseru? Vznikne tak nová dimenze?
Xylova poznámka k 10. levelu: „Vůle je to, co ti zbude, když ti seberou tělo, paměť, jméno i strach. Je to ten čistý, drzý impuls říct: ‚A co když...?‘ Právě (...)