Učitelství v praxi

Dovolte, abych na začátku článku napsal pár slov o sobě. Jsem programátor (zejména MMO her), který našel zálibu mimo jiné i v učitelské profesi. Učím na částečný úvazek právě programování a výpočetní techniku, ale protože mé vzdělání pochází z matematicko-fyzikální fakulty UK, mám státnice i z matematiky, takže učím i tu.

Tento článek píši částečně jako doplnění článku Chudák učitel (od autora Malčik, který mě v onom článku zmiňuje jako známého, od kterého má nějaké informace o učitelské profesi) a částečně i jako reakci na většinu z komentářů, které si lze po oním článkem přečíst.

Protože o statistice a průměrných platech napsal původní autor už dost (a já nemohu než souhlasit), rád bych se věnoval více reálnému zaměstnání a pracovní náplni učitelů, která byla dle mého názoru zmíněna jen okrajově a nedostatečně, takže si nedůvěřivý či nepozorný čtenář mohl udělat nepřesné závěry.

Dále bych rád předeslal, že tento článek se zaměřuje pouze na standardní střední školy a nebude-li řečeno jinak, slovem učitel se automaticky míní středoškolský učitel, který vyučuje normální studenty na normálních školách (stranou tedy nechávám nejen základní a vysoké školy, ale i všechny možné školy zvláštní, případně takové, kde je výrazně nutné ovládat speciální pedagogiku kvůli různě postiženým studentům – to je naprosto jiná kapitola, se kterou nemám osobní zkušenosti, tak o ní nechci ani psát).

Týdenní a denní pracovní doba

Největší fámy o učitelské profesi, které panují mezi širokou veřejností, se týkají právě toho, kolik práce musí učitel udělat během bežného pracovního dne či týdne.
Držme se ale faktů; tím prvním a nezvratitelným je, že PLNÝ ÚVAZEK STŘEDOŠKOLSKÉHO UČITELE JE 21 VYUČOVACÍCH HODIN TÝDNĚ!! A vyučovací hodina má 45 minut, nikoliv 60. Když tedy vezmeme jen a pouze čas výuky (zatím pomineme ostatní činnosti, k těm se dostaneme později), má učitel s plným úvazkem odučit 15,75 hodiny týdně. To je 3,15 hodiny denně. Tedy slovy TŘI HODINY A DEVĚT MINUT!! Tolik má průměrně denně odučit učitel s plným úvazkem.

Realita ale není vždy ideální, tak se může stát (a typicky se i stává), že tyto hodiny nemusí následovat bezprostředně po sobě, v rozvrhu mohou být díry. Na druhou stranu (a tady vše záleží na tom, kdo tvoří rozvrh), není výjimečná situace ani to, když se nějakému učiteli vejde plný úvazek do čtyř dnů v týdnu, takže má pak o den volna navíc (toho lze docílit celkem snadno, například pokud učí tři dny po pěti vyučovacích hodinách a čtvrtý den jich má šest – pozor, je třeba si stále uvědomovat, že tady mluvíme o VYUČOVACÍCH hodinách, ty mají jen 45 minut).

Kdybychom tedy uvážili hodně špatný rozvrh (a tam už započítáváme zaprvé to, že se nepodařilo plný úvazek nacpat do čtyř dnů, ale i to, že mezery v rozvrhu jsou opravdu velké), bude učitel na svém pracovišti šest čistých hodin denně (horší varianta reálně nenastává, pokud to není buď obrovská náhoda, nebo zlomyslnost tvůrce rozvrhu).

Roční pracovní doba

Že učitelé napracují během roku méně dnů než je běžné, ví asi každý. Je ovšem každému jasné o kolik méně? Všeobecně se má za to, že se jedná jen o dva měsíce prázdnin v létě. Jenže to zdaleka není vše. Máme jarní prázdniny, velikonoční prázdniny, podzimní prázdniny, zimní prázdniny (pravdou je, že učitelé některé ty dny volné jakoby nemají, což se ale řeší takzvaným studijním volnem, kterého má každý učitel přibližně půl měsíce ročně). Dále tu jsou ředitelská volna, kterými je zvykem vyplňovat dny kolem státních svátků směrem k víkendům. Připadne-li tedy státní svátek na čtvrtek, je značná pravděpodobnost, že v pátek bude ředitelské volno. Nejde-li se z nějakého důvodu do práce ještě ve středu před oním čtvrtkem, páteční volno nastává téměř jistě. Velmi oblíbenou kratochvílí jsou též školní výlety, na kterých je zapotřebí dozor. Zejména třídní učitelé a tělocvikáři jsou se svými třídami propouštěni na vodu, nejrůznější lyžarské kurzy, cyklo-výlety, ale také na zahraniční poznávací zájezdy a podobně (je pravda, že na takových akcích nese vyučující zodpovědnost za studenty, nicméně to nese i ve škole – na takovém výletě je na jednu stranu vyšší pravděpodobnost, že se něco stane, ale na druhou stranu má učitel placenou dovolenou na nějakém pěkném místě a pokud mu to za tu zodpovědnost nestojí, může odmítnout a reálně se mu za odmítnutí nic nestane). Krom toho tu jsou ještě občasné epidemie a různé chřipkové prázdniny, což sice není pravidelné volno, ale sem tam přijde. Na konci každého roku přijdou maturity. Zkoušíte-li zrovna, máte holt normální práci. Nezkoušíte? V tom případě Vám odpadají hodiny, které máte v odpovídajících třídách. Svatý týden? Totéž! Tato volna jsou samozřejmě normálně placená (stejně jako letní dvouměsíční prázdniny).
Podtrženo a sečteno (i bez chřipkových prázdnin a epidemií) vyjdou všechny prázdniny a ředitelská volna ještě minimálně na další měsíc během roku (a při troše štěstí, epidemií, lyžáků a maturit až na další dva měsíce). Takže pracovní rok nemá deset měsíců, jak si mnozí myslí, ale reálně devět a ve speciálních případech osm (i když uznávám, že na osm je třeba značná dávka štěstí či snahy).

Přidružená práce kolem učení

Velmi často se mluví o hodinách a hodinách času, které musí učitel trávit prací mimo samotnou výuku. Co může tato práce představovat? Vlastně se dá shrnout do několika kategorií: příprava na výuku, opravování prací žáků (písemných či domácích), dozory na chodbách a administrativa.

K přípravě na výuku je třeba říct jednu velmi důležitou věc. Je to práce, kterou člověk udělá jednou a pak mu (s mírnými úpravami v rychle se vyvíjejích oborech jako třeba IT) vydrží navždy (nebo dokud učitel nezjistí, že by mohl učit nějakým efektivnějším způsobem, což ale rozhodně neznamená kompletní překopání všech příprav).

Jak dlouho trvá příprava na vyučovací hodinu v případě, že ji dělá učitel poprvé? Velmi záleží na tom, zda je učitel skutečně odborníkem v oboru, nebo jestli od vysoké školy neviděl nic než učení. Sám na sobě tento rozdíl pozoruji velmi markantně, neboť učím dva předměty, z nichž jedním se živím a z druhého mám jen státnice. Připravit si hodinu výuky programování je pro mě jen o tom, že si přibližně rozvrhnu, jakým způsobem budu učit, co budu kdy říkat, odkud začnu a čím navážu. Stačí mi vlastně jen osnova v bodech, protože se v oboru orientuji dost na to, abych dokázal o jeho základech mluvit bez přemýšlení plynule, bez chyb či nepřesností. Příklady vymýšlím bez toho, abych si je pak zkoušel řešit, protože předem vím, jak bude řešení vypadat. Řešením úloh, které si někde najdu, nemusím ztrácet čas, protože jej znám automaticky v momentě, kdy dočtu zadání. U matematiky je to jiné. Musím si do příprav psát definice pojmů (ne, že bych je neznal a nedal dohromady, ale většinou by se mi to těžko povedlo bez přemýšlení vysypat z rukávu během pár vteřin bez nepřesností či přeřeknutí), příklady z cizích zdrojů si raději vyřeším předem (opět to není o tom, že bych je snad vyřešit nedokázal, ale občas se mi stane, že k tomu potřebuji nějakou minutku na rozmyšlenou, což by výuku zdržovalo), vlastní příklady si musím dořešit do konce, abych viděl, že skutečně vystihují podstatu toho, co jsem chtěl studenty naučit. Rozdíl mezi dovednostmi odborníka a studenta, který šel hned po škole učit základy svého oboru, jsou skutečně zásadní a má to na délku příprav nezanedbatelný vliv, ač to většina učitelů (zejména těch, kteří žádnou praxi v oboru nemají) nerada slyší. Je-li tedy učitel ve svém oboru schopný, stačí mu na první přípravu méně času než 45 minut (což je ta vyučovací hodina). Pokud alespoň tuší, která bije, stačí mu průměrně asi tolik času, kolik trvá vyučovací hodina (tedy na 45 minut výuky se připravuje průměrně 45 minut), přičemž tyto údaje platí pouze v případě, že si danou hodinu ještě nikdy nepřipravoval (což není moc typický případ).
Jak dlouho trvá příprava na vyučovací hodinu v případě, že ji učitel již v minulosti dělal? Opět záleží na tom, jak moc učitel svůj obor ovládá. Je-li učitel skutečně odborníkem, nestojí taková příprava většinou vůbec žádný čas, prostě má svou osnovu z minulého roku, podle které je schopen učit. Je pravda, že občas dojde v nějakém oboru ke změně, takže je třeba upravit učivo, nicméně ani ve výpočetní technice, která se mění asi nejrychleji, není třeba žádných zásadních změn, protože na středních školách se učí jen základy. Rozhodne-li se učitel, že bude něco vykládat jinak (lépe), opět to není ani zdaleka tak pracné jako první tvorba příprav. Vezmeme-li nějaký průměr, uvážíme-li učitele, který se v oboru aktivně nepohybuje a zaokrouhlíme-li tento čas nahoru, vyjde nám něco kolem deseti minut (samozřejmě občas je to více, ale v průměru je deset minut až moc).

Opravování písemek a domácích úkolů je něco, co je obecně považováno za velkou práci navíc. Pojďme si to blíže rozebrat. Jak dlouho trvá oprava jednoho takového kusu práce? To záleží zejména na předmětu a nejvíce bití jsou v tu češtináři, kteří musí opravovat například slohové práce. Na druhou stranu tu máme písemky a úlohy z exaktních předmětů, jejichž oprava trvá řádově kolem půl minuty na kus (samozřejmě velmi záleží na zadání a rozsahu práce). Když bychom pátrali po střední době opravy písemek přes všechny předměty od výpočetní techniky, kde je možné opravovat i strojově, takže doba je vlastně paušální bez ohledu na počet opravovaných prací, až po jazyky, kde může oprava jedné práce trvat řádově větší jednotky minut, došli bychom nejspíš k tomu, že průměrně učitel potřebuje na opravu písemné práce něco kolem minuty. Jenže jak dlouho píší studenti písemnou práci, kterou je třeba opravovat v průměru minutu? Rozhodně to nebude desetiminutový test, který lze opravit za několik vteřin. No a co vyučující dělá v době, kdy studenti písemku píší? Sedí a kouká. Kdyby místo toho opravoval písemné práce jiných tříd, využije krásně veškerý čas. Je-li v typické třídě 30 studentů, stačí pak dostat čas opravy písemky na 1/30 času, kterou trvá studentovi tuto práci napsat a učitel nemusí trávit žádný čas navíc opravováním. Napíše-li například 30 studentů desetiminutovku, pak stačí opravovat takové práce tempem 20 vteřin na kus (což typicky při takovém rozsahu opravdu není problém), aby to učitel nemusel dělat ve volném čase. Je-li čas na písemnou práci 45 minut, pak stačí opravit jeden kus za minutu a půl pro dosažení stejného efektu. Někteří zde mohou namítnout, že to nelze průměrovat kvůli chudákům češtinářům, jiní zas mohou říci, že jsem sice vyřešil problém písemných prací, ale zůstávají pořád domácí úkoly. Všem takovým odpovídám: A co těch 50% času v rozvrhu, který je tvořen mezerami?? Je-li učitel ve škole 6 hodin a učení mu zabere 3 hodiny a 9 minut, má pořád ještě téměř tři hodiny na opravení domácích úkolů denně. Že by to znamenalo nutnost pracovat během přestávek, nemožnost placených pauz na oběd, žádné kafíčko při písemce či samostatné práci studentů, nebo dokonce žádný placený čas pro nadávání na učitelskou profesi s ostatními v kabinetu? Jistě, vážené kolegyně a kolegové, vítejte ve světě reálné práce!

Pak je tu dozor na chodbách, pro který platí vlastně totéž, co jsem psal o volnu o přestávkách. Krom toho to není až tak častá činnost a i kdyby byla, není to rozhodně žádná kvalifikovaná práce. Jakou tržní cenu by mělo 15 minut dozoru na chodbě? Nemusím být jasnovidec, abych dovedl odhadnout, že bude určitě pod čtvrtinou hodinové mzdy učitele.

Poslední přidruženou činností je administrativa. Pro řadového učitele (tedy ne třídního) je tato položka prakticky nulová – do třídnice zapisuje stejně při hodinách a jinak je celé kouzlo v tom, že jednou za půl roku odevzdá tématické plány, které má už vlastně předpřipravené z minulých let. Poslední dobou se ještě stalo populárním takzvané autoevaluační hodnocení, což je činnost přibližně tak dementní, jak se zdá z názvu. To se však typicky většině vyučujících na většině škol vyhne zcela a pokud náhodou ne, je to (naprosto zbytečná) práce jednou za dlouhý čas. Hodně administrativní práce s třídní knihou mají třídní učitelé, kteří za to ale berou speciální příplatky.

Proto mi přijdou naprosto zcestné komentáře původního článku, ve kterých se člověk dočte, že špatný učitel si odfláká práci za 6 hodin a dobrý učitel pracuje třeba 12. Co by těch 12 hodin dělal?? To by se musel 9 hodin připravovat na 3 hodiny výuky…. Obě ta čísla jsou dle mého názoru prostě cca o 100% nadsazená. Je-li učitel flákač, nepracuje ani 3 hodiny denně (učit by měl 3 hodiny a 9 minut, jenže když se do toho započítají pozdní příchody do hodin, samostatné práce studentů a tak dále, odčítá se to celkem rychle). Dělá-li učitel svou práci poctivě, neumím si představit, co by tam dělal přes 6 hodin denně. Tím samozřejmě neříkám, že není nějaký den v týdnu, kdy by ten učitel pracoval i přes 6 hodin, ale ten je vykoupen jiným dnem, kdy třeba do školy vůbec nejde (nebo tam je pár hodin).

Náročnost práce

V životě jsem si už vydělával mnoha způsoby. Byl jsem programátor, skladník, pokojský, prodavač, správce sítě, plašič ptáků, učitel, pekař, recepční, umývač mrtvol, uklízeč, stěhovák, myč oken a možná ještě něco, co jsem zapomněl. Některé činnosti jsou náročné fyzicky, jiné duševně. Ty manuální mi připadají nesrovnatelně náročnější než mentální, ač i po celém dnu programování jsem většinou vyřízen. Tak jako tak jsem nepoznal práci, která by pro mě byla lehčí než učení.

Samozřejmě to nemusí platit pro každého, protože co jsem tak pochopil z výroků svých kolegů, tak je hodně práce a nervů stojí nějakým způsobem vyjít se studenty (nebo jak mnozí z nich říkají „zvládnout ta děcka“ – a já se pak přestávám divit, proč s tímto přístupem k sedmnáctiletým či osmnáctiletým studentům nepochodí). Sám jsem nikdy neměl žádný problém s žádným studentem či třídou, ani s takovými, které většina kolegů nemůže vystát.

Přijde mi logické, že pokud člověk učí dospívající jedince, nesmí být moc citlivý a vztahovačný, protože v sedmnácti (plus mínus něco) se lidé prostě chovají a vyjadřují jinak než v dospělosti, zejména pak v případě, že s něčím nesouhlasí, nebo se cítí ukřivdění. Pokud si to vyučující začne brát osobně a považovat podobné projevy za drzost, musí být učení dost útrpná práce. Samozřejmě se hypoteticky může stát, že úmyslem studenta bude skutečně osobní urážka pedagoga, na druhou stranu si neumím představit mnoho důvodů, proč by se student o něco podobného snažil…. a i kdyby, je mi to celkem jedno, pokud to nepřekročí nějakou evidentní hranici slušnosti (třeba kdyby mi začal student přímo nadávat, ale to zas nevím, proč by dělal, neb na takové akci může jen ztratit).

Samozřejmě je to o nějakých komunikačních dovednostech, které ale bezesporu patří k povolání učitele.

Selhání takových dovedností vede k problémům při výkonu zaměstnání, ale to není argument pro tvrzení, že učitelská práce je těžká, neb stejným způsobem by se dalo mluvit o tom, že psycholog má pekelně těžkou práci, je-li autista.

Absolutní výše platu

Ještě by se dalo argumentovat, že co má chudák učitel dělat, kdyby chtěl pracovat víc za více peněz, jenže mu to není umožněno a když ho učení baví, musí se kvůli tomu spokojit s almužnou.

Má manželka je povoláním grafička a učitelka (nikoliv výtvarky, ale matematiky a fyziky). Jeden čas dělala na plný úvazek učitelku a k tomu ještě grafiku jako normální práci. Protože takové pracovní tempo nezvládala, rozhodla se, že bude nějakou dobu jen učit. Rok byla zaměstnaná jako klasická učitelka na gymnáziu. Najednou měla dost volného času, odpočala si a začala se rozhlížet, co bude dělat k tomu. Dostala se k jedné kreslící zakázce, kterou dokončila, ale kvůli krizi moc jednotlivých zakázek nebylo a do firmy se jí nechtělo. Rozhodla se tedy, že bude jen učit a vezme si toho více. Momentálně učí jeden plný úvazek na velmi kvalitním gymnáziu, dále více než půl úvazku na vysoké škole a pak ještě několik hodin fyziky na jiném gymnáziu. Teď je se svým pracovním tempem spokojena tak akorát. A také si přijde na výrazně jiné peníze než klasický jeden učitelský plat.

Takže pokud učitel chce, může přibrat hodiny na více školách a v momentě, kdy dosáhne podobného pracovního nasazení, jak je to normální v ostatních zaměstnáních, většinu takových míst výší platu hravě přesáhne.

Někdo by mohl namítat, že učit na vysoké a střední škole je jiný případ, protože většina středoškolských učitelů nemá doktorský titul, takže by ani nemohli učit na VŠ. To je pravda jen částečně. Zaprvé na většině (pod)průměrných vysokých škol doktorský titul potřeba není ani na přednášky (pokud se dotyčný rovnou zapíše na doktorské studium, k čemuž přibývá velmi luxusní doktorandské stipendium, které činí kolem 5k měsíčně) a zadruhé cvičení může na (pod)průměrných VŠ vést člověk i bez toho, má-li dostatečné vědomosti. Samozřejmě pokud tyto znalosti nemá, pravděpodobně by svůj obor vůbec neměl vyučovat a je to evidentně špatný učitel.

Oblíbené fámy

Zde se omezím asi jen na fámy z komentářů na D-F, ty budou bohatě stačit.

1/ Pracovní doba učitelů je šest hodin, pokud se učitel fláká, jinak je jako v ostatních zaměstnáních. Nikoliv. Plný úvazek znamená 3 hodiny a 9 minut výuky denně.

2/ Učitelé pracují deset měsíců v roce. Nikoliv. Je to tak devět.

3/ Učitelé musí dělat krom výuky hrozně moc další práce navíc. To je částečně pravda, nicméně některou tu práci si udělají jen jednou a pak už ji není nutno dělat znovu (přípravy), jinou zas lze dělat při hodinách (písemky se dají opravovat v čase, kdy učitel sedí ve třídě se studenty, kteří píší jinou písemku). Krom toho i při šestihodinové pracovní době (a to je opravdu takové maximum) je skoro 50% času na ty přidružené činnosti.

4/ Dobrá, učitelé se nepředřou, ale v absolutních číslech mají málo peněz. Jistě, ale je to jen jejich volba. K učitelskému zaměstnání se dá stíhat ještě jedno normální (i když těžko), nebo ještě jedno učitelské (celkem bez problémů). Je to jen o tom, že lidé, kteří celý život učili, si normální zaměstnání nedovedou představit a je pro ně nemyslitelné, že by mohli pracovat dvojnásobně (což by klidně mohli, viz. body 1/ a 3/).

5/ „Znám ve svém okolí učitelku, která pracuje od rána do večera a pro školu by se rozkrájela.“ Jsou dvě možnosti. Buď je dotyčná skutečně nadšenec do učení, ale v takovém případě nedělá tu činnost navíc proto, že by musela, ale proto, že ji prostě baví. Nebo je dotyčná prostě neschopná. Ono pokud vyučujete obor, kterému nerozumíte, učíte studenty, které nesnášíte, nemáte přirozenou autoritu a k tomu se dejme tomu stydíte mluvit na veřejnosti, je celkem snadné uvěřit, že učitelské povolání je jedno z nejtěžších na světě. Na druhou stranu, nemáte-li ruce a nohy, pravděpodobně není rozumné se živit jako plavčík, stejně jako pro člověka s IQ 80 bude povolání programátora nesmírně vyčerpávající a stresující.

6/ Učitelům roste plat velmi pomalu s přibývající praxí, ale rozdíl mezi začínajícím a zkušeným učitelem je propastný. To není tak docela pravda. Tento rozdíl je propastný v jiných oborech, ale v učitelství ne tolik. Zkušenosti jistě v této práci pomohou, ale hrozně moc záleží na přístupu a určitých komunikačních dovednostech, které se jdou naučit jen do jisté míry. V kolika profesích je možné potkat člověka, který ji dělá jeden rok a je lepší než jiný, který to dělá dvacet let? Takových moc není a musí se jednat o naprosto extrémní případ (je velmi těžké si představit například programátora, který vyjde ze školy a může se rovnat jinému, který má dvacet let praxe). V učitelské profesi je toto naprosto běžné a lze se setkat s vyučujími s jednoroční praxí, kteří jsou lepší než jiní s praxí dvacetkrát delší.

7/ Učitelská práce je psychicky extrémně náročná. Za určitých okolností ano. Ty okolnosti mohou být dvojího druhu. Prvním druhem takových okolností může být, že máte problém docílit vůbec toho, aby Vás studenti vnímali a většinu energie vydáváte jen na to, aby bylo ve třídě slyšet vlastního slova. Někteří vyučující s tím mají nepřekonatelný problém, jiným to jde od přírody a nemusí se ani snažit. Druhým druhem negativních okolností může být, že učíte bandu učňů, kteří jsou při hodině schopni před zraky učitele demolovat třídu a je jim to úplně jedno. Učíte-li ale na takovém místě, neměl by pro Vás být problém přejít jinam, nejste-li vyloženě špatný učitel. Podtrženo a sečteno, učení může být extrémně psychicky náročné za předpokladu, že na to nemáte vlohy, což lze ale říct o téměř každé práci. Jste-li talentovaný učitel, psychická náročnost Vašeho zaměstnání je velmi nízká, neboť je veškerá vaše práce o tom, že vysvětlujete (což umíte dobře) mladým lidem (se kterými nemáte problémy vyjít a dorozumět se) základy Vašeho oboru (ve kterém jste odborníky).

24.11.2010 Urza

Související články: