Poslanec bez hladinky a v šoku

Featured Image

Poslanec za ČSSD Vítězslav Jandák je prý v šoku. Budu páchat osvětu a vysvětlím čtenářům D-FENSe a také poslanci Jandákovi, jak je to s tím chlastem, abych ho dostal z toho šoku.

Svérázný článek v internetovém magazínu Krajské listy novináře Kekelyho sděluje následující: „Vítězslav Jandák je v šoku. V Česku existuje služba, která umí zachránit řidičský průkaz i lidem, kteří udělají přestupek a hrozí jim odebrání řidičáku. A to přesto, že mají třeba zbytky návykových látek. Poslanec říká: I když na druhou stranu se vlastně už ničemu nedivím. V téhle zemi je totiž možné úplně všechno…“

Zákony prý umožňují, aby se občan čelící obvinění efektivně hájil. To je tedy hrůza. Z toho je pan zákonodárce v šoku oprávněně. Asi očekával, že si lidé nechají jen tak bez náznaků obrany hodit na krk ty jejich legislativní splašky.

Předně ani na okamžik nepochybuji, že poslanec Jandák má krajně odmítavý postoj ke konzumaci alkoholu. Je to zcela zjevné i z některých jeho občanských aktivit, kdy například hlásal, že zákaz chlastu ve sněmovně je buzerace. Jistě by mu napomohl jeho stranický kolega Škromach nebo lidovecký poslanec Junek, kteří prochlastují, pardon, prosazují, aby specifická skupina řidičů mohla chlastat a uvedený Junek dokonce chlastání před nebo během jízdy nazývá „občerstvením“. Možná by měl své zákonodárné aktivity s nimi koordinovat. V odkazovaném článku mě zaujal i názor poslance Kolovratníka z ANO, který jednou větou přiznal, že při řízení chlastá, pardon, občerstvuje se,  přesto prosazuje „nulovou toleranci bez výjimek“. To pokládám za příznačné. Jandák je od roku 2013 poslancem a současně si stěžuje, jak to v této zemi vypadá, což pokládám mírně řečeno za zvláštní. Nejlepší by bylo, kdyby demonstroval svůj nesouhlas s vlastní zákonodárnou činností tím, že sám sebe vyhodí z okna.

Článek se točí kolem jistého p. Křepelky, který poskytuje řidičům právní pomoc, mmj. i těm, kteří byli přichyceni domněle s alkoholem v krvi. To je nepochybně vážná věc. Občané čelící trestnímu obvinění (jak všeobecně známo, podle postoje tuzemských i evropských soudních institucí je přestupek podkategorií trestních deliktů) si přiberou na svoji obhajobu právního zástupce. To je opovážlivost, drzost a hlavně něco takového v naší zemi nelze trpět. Slyšeli jste někde, že by u mlácení v Petschkárně měli obvinění právní zástupce? No tak vidíte.

Hodně to připomíná tzv. trik s advokátem, což je služba, která v ČR existuje a který se používá u soudů a který má za následek, že někteří zejména ti nespravedlivě obvinění pseudopachatelé uniknou nespravedlivému trestu. Nepochybuji, že se s „trikem s advokátem“ po čase zatočí stejně jako s „trikem s osobou blízkou“ stejně jako s „triky“ s dalšími ústavními právy.

Pan poslanec, jehož odpor k alkoholu jsme shledali zcela zjevným, dále sděluje: „Nikdy jsem nebyl za volantem se sebemenší hladinkou a nějak nechápu lidi, kteří tohle udělají. (bla bla)“

Prej hladinka. Jak ten kolotočář o tom chlastu láskyplně hovoří.

Vrtá mi hlavou, ja si může být poslanec Jandák být vůbec jist, že skutečně nikdy neřídil ve stavu, kdy by mu hrozil pozitivní test na alkohol.

Díky určitým specifikům právního prostředí v této zemi, tedy téhož právního prostředí, které Jandák denně ve sněmovně spolukurví, si totiž nikdo nemůže být jist, že mu nezjistí v dechu alkohol. Dokonce ani zapřísáhlý abstinent, který si zakrývá oči při vysílání reklamy na pivní limonádu a pije pouze odstředěné mléko.

Příčinou je to, že soustavným lobbingem Policie ČR byla tzv. orientační zkouška alkoholu v dechu postavena zákonem na roveň odborného lékařského vyšetření, při kterém se zjišťuje obsah alkoholu, případně jeho metabolitů v krvi (zákon č. 379/2005 Sb.,§ 16, odst. 2). Argumentem policie bylo, že současné dechové analyzátory jsou již natolik kvalitní, že mohou odborné vyšetření zcela nahradit. Významnou roli v tom sehrála firma Dräger, která se tradičně orientuje na státní zákazníky a jejich výkonné složky. Realita je však taková, že policií používané přenosné detektory Dräger 7410 a 7510 jsou pouze orientačním měřidlem, které může pouze za určitých podmínek být použito jako průkazné. A tyto podmínky jsou v českém právním řádu nastaveny natolik volně, že to jde v podstatě vždy. Já tomu říkám „mezera v zákoně“.

Až budu ministr dopravy, tak s touto praxí skoncuji a vrátím ty strojky do rukou bezpečnostních techniků a vrátných v podnicích.

To byl vtip. Teď už zase vážně.

Jediným měřidlem Dräger, které je podle téhož webu možné získávat spolehlivé důkazy („beweissicher“) je přístroj Dräger 9510, který však Policie ČR nepoužívá. Je zajímavé, že například německá policie smí za účelem získávání důkazů používat pouze tento přístroj (nebo jeho minulou generaci). Zastánci českého silničního fašismu rádi sahají po zahraničních příkladech, zejména pokud jde o zvyšování trestů a pokut, ale tento poznatek jim nějak unikl. Důvodem, proč je právě tento model jediným měřidlem firmy Dräger, které je možné použít jako průkazné je skutečnost, že používá dva na sobě nezávislé detekční systémy (elektrochemický a infračervený) a všechny klíčové komponenty těchto systémů jsou rovněž zdvojeny. Výstupy těchto dvou systémů musejí být ve shodě. Z toho také plyne, že je o něco dražší a náročnější na provoz, obsluhu i na údržbu. Detektor Dräger 7510 používaný českou policií je pak na webu firmy označován jako zařízení pro předběžný test („Vortest“) a žádná taková opatření nemá.

Praxe tomu odpovídá. Měření orientačním přístrojem Dräger generuje povážlivé množství falešných detekcí. Například se podařilo prokázat, že pirátem bude shledán řidič, který si ostřikoval okno. Falešné poplachy dále způsobují některé ústní vody, cukrovinky a žvýkačky. „Alkohol“ nadýchali lidé, kteří před testem pracovali s barvami. Zejména by se na pozoru měli mít diabetici a lidé s nějakým jiným onemocněním slinivky břišní. Další skupina falešných detekcí plyne z toho, jakým způsobem policie měřidlo používá. V jeho okolí by například neměly být antény vysílaček a mobilních telefonů, což v praxi nikdo nehlídá, je definována teplota a vlhkost vzduchu, atmosférický tlak apod. Někdy je třeba provést více testů, mezi nimi musí být stanovená prodleva, příslušnici PČR to však někdy pomotají a když získají více naměřených hodnot, ty pro řidiče příznivější se překvapivě někam „ztratí“ nebo je někdo „omylem“ při vyčítání z paměti smaže.

Mezi měřením alkoholu v dechu a alkoholu v krvi neexistuje korelace. Srovnávací měření dopadlo katastrofálně. V běžných průmyslových podmínkách, například při výrobě nějakých součástek nebo chemikálií by takové měřidlo vůbec nemohlo obstát. Při rozhodování o vině a trestu kupodivu ano.

Pan poslanec má pravdu. V této zemi je možné všechno.

Zdá se, že si zákonodárci nebyli úplně jisti policejními báchorkami o superdetektorech a do zákona vestavěli pojistku obsaženou v poslední větě druhé odstavce § 16 odkazovaného zákona („V případě, že osoba tento způsob orientačního vyšetření odmítne, provede se odborné lékařské vyšetření.“). Kdokoli by si tedy později u správního orgánu nebo u soudu postěžoval, že orientační měření bylo orientační, tak mu je sděleno, že měl přece ze zákona možnost tento druh zkoušky odmítnout, on to neudělal, čili provedení zkoušky přístrojem akceptoval. Tudíž je to jeho věc, protože měřidlo je stanoveným měřidlem podle zákona o metrologii, bylo ověřeno a pokud má sprostý obviněný nějaké problémy s jeho funkčním principem a vachrlatou detekční schopností, měl zkoušku v souladu s § 16 odst. 2 odmítnout. Policie se zase naučila toto ustanovení obcházet, takže důvtipně zaměňuje odmítnutí dechové zkoušky jako takové (přestupek podle § 125c zákona č. 361/2000 Sb.) s odmítnutím tototo způsobu zkoušky (právo řidiče podle ustanovení citovaného výše) a autoritativně řidičům sděluje, že když nebudou do toho krámu foukat, je to „jako vodmítnutí zkoušky a za to se berou řidičáky“. Řidič na místě většinou neví, jak se věci mají, i kdyby to věděl, tak stejně většinou nemá význam se s nějakým šimpanzem s pistolí  dohadovat, protože on potřebuje získávat čárky, aby dostal zaplacené přesčasy nebo mohl na dovolenou jindy než v listopadu a v únoru.

Další problém vyvstal v okamžiku, kdy se začalo zjišťovat, jak moc přesná ta věc je. Nakonec se narodila metodika, která v souladu se zásadou „in dubio pro reo“ určovala hranici 0,24 promile, kterou je nutno od aktuálně naměřené hodnoty odečíst, protože v tomto rozsahu je z nejrozličnějších důvodů detekce alkoholu sporná. Ona slavná „nulová tolerance“ se tak ocitla de facto v pánu. Žádná škoda, stejně jsem zjistil, že čím víc na východ, tím „nulovější“ tolerance a tím víc se tam chlastá. Způsobují to lidé jako výše citovaný poslanec, kteří mají plnou hubu nulové a ještě nulovější tolerance a přitom sami chlastaj.

Na nulovou toleranci alkoholu mám specifický pohled. Nijak hluboce jsem se tím nezabýval, ale nabyl jsem dojmu, že čím dál na východ, tím nulovější tolerance, rozsáhlejší vynucování práva, přísnější tresty a hlavně se tím více se chlastá bez ohledu na to všechno. Je to dáno celkovým stavem společnosti. Tedy různými Jandáky, Škromachy, Junky, Plašily a dalšími takovými. Naši předkové měli recept, my máme v parlamentu uslintané idioty s rudými frňáky a hladinkou.

Ministerstvo dopravy metodiku v rozporu se zákonem nějakou dobu odmítalo vydat, naštěstí zabrala lest a bylo to venku. Problém je ten, že úřady někdy dělají, jako by tato metodika neexistovala a uvedenou hranici 0,24 promile někdy bez zjevného důvodu odmítají brát v potaz, resp. zohlední ji jen tehdy, když jste hustej a začnete do toho rýpat. To je zřejmě těžištěm činnosti pana Křepelky. Mimochodem, tohle je jedna z vlastností našeho „právního státu“ a jeho prostředí, říkám tomu práva on demand. Jako řidič v podstatě žádná práva nemáte, jste otrok, mukl a poslední hovno. O svá práva se musíte aktivně brát, jinak budete pouze nesvépravný plátce pokut.

Také jsem zažil situace, kdy firma Dräger osobami jejich reprezentantů vstupovala do správních řízení (!) a poskytovala úřadům odborná vyjádření k hausnummerům vyprodukovaným jejich detektory, přičemž se ukazovalo, že si představitelé firmy nejsou příliš jisti některými parametry svých detektorů a celkem slušně duchaří, zejména pokud jde o citlivost detektoru na některé látky typicky produkované metabolismem osob stižených diabetem.

Prostě bordel. Zejména v oblasti 0,2-0,5 promile hrajete sportku.

Mimochodem ještě větší šrot jsou testy na drogy a tam má policie ještě volnější ruku.

Každopádně všichni diabetici, osoby užívající nějaké léky kromě těch úplně běžných, osoby pracující s barvami a rozpouštědly, dál osoby, které někdy něco pily a ještě si dokážou vzpomenout, kdy to bylo. Zhruba milion obyvatel ČR by se mělo mít před testovacími metodami Policie ČR na velkém pozoru a být si vědomi svého zákonného práva odříci orientační vyšetření detektorem višní v čokoládě. Průběh každého testu na alkohol doporučuji každému dokumentovat vhodnými prostředky, aby se vám také nestalo, že se nějaký důkaz „ztratí“. Poslanec Jandák, jak se na něj dívám, by se k detektoru neměl raději ani přibližovat na méně než metr, aby nedopadl jako jeho poslanecký kolega Plašil.

Naprosto nikdo proto nemůže vyjet na ulici a říct „já bych nenadýchal“. A když je někdo tak optimistický, bude potřebovat Křepelku nebo „trik s advokátem“. Zatím. Dokud se nestane obhajoba součástí obžaloby.


 01.10.2015 D-FENS
 


Související články:


12345 (9x známkováno, průměr: 1,33 z 5)
2 688x přečteno

Reklama

D-FENS © 2017