Nebavte se s policajty 1: The viliž kchármageddon

Možná jste shlédli video, ve kterém právník a univerzitní profesor James Duane vysvětluje, proč by se občan neměl bavit s policií, řečí zákona odepřít podat výpověď. Mám tuto přednášku velmi rád, i když jsem ji pokládal za v mnoha ohledem přehnanou. Nedovedl jsem si představit, že příklady, které Duane uvedl, mohly za běžného života nastat a pokládal jsem je za víceméně hypotetické a přitažené za vlasy.

Až do minulého týdne.

Bylo nebylo.

Vlastně nevíme, jak to bylo. Naprosto všechno je možné. Budeme se držet toho, co je zjištěno a co jednotlivé osoby vypověděly a nebudeme spekulovat, ačkoli spekulace jsou vždy možné. Přídržíme se zásady materální pravdy, tedy budeme brát v úvahu to, co bylo zjištěno a o čem není důvodná pochybnost.

Pan Kňákal má auto, kterých jezdí po ČR asi 300 000. Budeme mu říkat Felicie.

Do auta pana Lívance zaparkovaného v jedné z vedlejších ulic obce Zakopaná Prdel narazilo v noci z pátka na sobotu nějaké auto. Nejprve narazilo, pak chvíli stálo, pak se rozjelo a odjelo. Pan Plch slyšel ránu a viděl auto, takový to s tím useklým zadkem, který vypadá jako felicie. Nezaznamenal SPZ, ani nějaké zvláštní znaky na vozidle a nakonec si nebyl jistý ani tím, že to byla felicie světlé barvy. Jak se ukázalo, rozeznával pouze dva druhy aut. „Jako felicie“ (vozidla se šikmou zádí) a „jako octavie“ (vozidla se stupňovitou zádí).

Pan Plch alarmoval pana Lívance, že někdo narazil do jeho vozu a ujel. Pan Lívanec přivolal policii. Policie se dostavila a vyslechla pana Plcha, který uvedl, že viděl nějaké auto, co vypadalo „jako felicie“.

Asi hodinu a půl předtím, než se odehrál incident kolem vozu pana Lívance, se do potíží dostal pan Kňákal. Pan Kňákal se vracel v pátek pozdě večer z práce domů. Když projížděl obcí Zakopaná prdel, vběhlo mu do cesty nějaké zvíře, snad pes, snad něco jiného, každopádně najednou od krajnice něco vyběhlo. Pan Kňákal se zvířeti uhnul. Vrazil poté do živého plotu a do stromu. Nikomu se nic nestalo, tedy ani jemu, ani jeho spolujezdci, a snad ani zvířeti, které nebylo nalezeno. Prohlédl auto, stromy a zjistil, že dokud nebudou auta dubová a stromy z naohýbaného 0,7 mm plechu, budou stromy ve výhodě. Jeho vozidlo mělo promáčklý blatník a nějaká další poškození. Jelikož auto bylo pojízdné a strom nebyl poškozený, z místa nehody odjel a v pořádku a bez dalších incidentů dojel domů, což je poblíž obce Zakopaná Prdel.

Postupem, který se nepodařilo blíže objasnit, dospěla Policie ČR k závěru, že to byl vůz pana Kňákala, co poškodilo vůz pana Lívance. Každopádně během noci objevila policie vůz pana Kňákala před jeho domem poblíž Zakopané Prdele a na něj nasadila botičku. Taky bych nepodceňoval tradiční české práskání a sítě donašečů, nicméně myslím, že hlavní roli sehrála náhoda.

Pan Kňákal se vyspal a druhého dne se jal podívat se na své auto, co se s tím dá dělat, a na svém autě objevil botičku. Přivolal policii a policisté jej vyslechli. Pan Kňákal jim reprodukoval večerní událost se zvířetem a na podporu svých tvrzení označil svědky – spolujezdce a manželku, která by potvrdila okamžik příchodu domů. Vypovídal poměrně rozsáhle, zmínil i různé detaily o svém zdravotním stavu a o tom, co celý den dělal. Účast na dopravní nehodě, ve které by bylo involvováno další vozidlo nebo on sám, však explicitně a důrazně odmítl.

Dále byl vytěžen – miluju ten fízlí slang – spolujezdec pana Kňákala, který měl rovněž potřebu komunikovat s policií. V celém rozsahu potvrdil verzi pana Kňákala.

Policie sepsala úřední záznam, ve kterém rekapitulovala získané výpovědi se závěrem, že pan Kňákal narazil svým vozidlem Škoda Felicia do vozidla pana Lívance a z místa nehody ujel, neboť

přiznal, že vozidlo vozidlo v té době a v daném místě řídil.

Správní orgán vydal příkaz, ve kterém uvedl, že podle učiněných zjištění zejména šetřením PČR není pochybnost o tom, že pan Kňákal spáchal přestupek spočívající v zavinění nehody a ujetí z místa nehody. Pokuta, body, zákaz činnosti.

Znáte takovej ten paragraf, že v řízení, v němž má být z moci úřední uložena povinnost, je správní orgán povinen i bez návrhu zjistit všechny rozhodné okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch toho, komu má být povinnost uložena? To je dobře, protože to úředníci znají jen z 50%.

Celá tristní důkazní situace samozřejmě v příkazu do detailu popsána není, stejně tak tam není uvedeno, že policisté vůbec nezkoumali například stopy laku, neodebrali žádné vzorky a fotografie z místa činu připomínají výsledky fotografického kroužku působícího při ústavu pro choromyslné. Příkaz jinak působí velmi konzistentním dojmem a při jeho čtení nezasvěceného ani nenapadne, že se za tím vším skrývá natolik seriózní policejní práce.

Tím story končí. Zatím.

Vím jistě, že odteď si už správní orgán ani neškrtne.

Ať je to jak chce, pan Kňákal je nyní v defenzívě. Jak se to jen mohlo stát v právním státě.

Protože si dopřál ten luxus bavit se s policajty.

Kdyby se s nimi totiž nebavil, museli by to odložit, protože by nezjistili nic, co by umožňovalo někoho obvinit. Navíc by možná potom začali hledat skutečného pachatele. Ale takhle to bylo prostě snazší.

Duane to říkal dobře. Policejní uvažování je všude stejné. Byl tam, měl možnost to udělat, takže je vinen.

31.01.2016 D-FENS

Související články: