Na margo bolševické karantény a další úřední arogance

Blíží se podzim a koronabuzerace opět sílí. Počítám, že největší sviňárny se začnou dít až po volbách. Pro potřeby zdejšího čtenářstva jsme se tedy rozhodli uvést některá důležitá fakta, která by mohla být užitečná v případě další koronabuzerace.

Úvod

Před Vánocemi minulého roku mi byla nařízena karanténa. Důvodem toho bylo, že se na našem oddělení rozšířila informace, která doputovala až k vedoucím pracovníkům (v každé nemocnici totiž donášejí některé zdravotní sestry na lékaře a někteří manažeři dokonce bez toho nedokážou své týmy efektivně řídit), že jsem se setkal s nakaženým COVID-19. S tím jsem se skutečně setkal, nicméně on měl na sobě respirátor FFP3, já měl roušku a stál jsem od něj více než 2 metry, přičemž jsme spolu strávili v hovoru asi 10 minut. I kdybychom se drželi definice rizikového kontaktu, jak jej stanovily tehdejší (i současné) předpisy, o rizikový kontakt se pochopitelně nejednalo, a tudíž byla karanténa nařízena nezákonně. Ihned po nařízení karantény mi byl odebrán PCR test, který byl pochopitelně negativní (intruzi do své tělesné integrity jsem strpěl bez protestů) a následně 10. den karantény, který byl rovněž dle očekávání negativní, čímž celá nezákonná šaráda skončila. Hlavní důvod nařízené karantény jsem spatřoval především v tom, že se naše vedení potřebovalo prezentovat vedení nemocnice, jak bojují s koronavirem a já jsem se jim hodil, tedy nic osobního.

Aby bylo jasné, u lékařů tehdy platil tzv. „pracovní režim karantény“, čili do práce jsem musel, ale v období svého pracovního volna jsem měl být uvězněn doma. Komicky, tato opatření tedy ani nenaplňovala ustanovení § 2 odst. 7 písm. a) zákona o ochraně veřejného zdraví č. 258/2000 Sb. (ZoVZ) a to jak na straně podmínek, tak na straně efektů definovaných v tomto paragrafu. V práci jsem byl nucen nosit FFP2 respirátor (což již tehdy byla ať tak či onak povinnost všech zaměstnanců), ale za dodržení stejných kautel jsem si nemohl dovolit jít si ani nakoupit.

Moje přítelkyně byla velmi konformní s protiepidemickými opatřeními a jako správný občan měla nainstalovanou e-roušku. Jednoho dne ji přistála v telefonu smska, že na ni byla uvalena karanténní opatření spolu s výhrůžkami, co se stane, když požadavkům státu nevyhoví. S překvapením na tu smsku zírala. Jen tak, bez vysvětlení, bez telefonátu, bez možnosti se vyjádřit, ve zrychleném řízení, něco jako stanný soud za protektorátu. Když se pídila proč, setkala se jen s úřední arogancí a sprosťáctvím. Zaměstnavatel jí aspoň karanténu vykázal jako home-office, tak aspoň nepřišla o peníze, jinak by, pokud by žila z ruky do úst, jak žije převážná část našeho obyvatelstva, teoreticky mohla mít problémy s placením činže.

Tak jsem se jí smál a říkal jsem jí: „Čiň státu dobře, peklem se ti odmění, poskytuj státu informace, stát tě okrade nebo ještě hůř, zničí. Stát není pečovatel, stát není kamarád, stát je násilí a k násilí mají sklony psychopatičtí sprosťáci, kteří si tím kompenzují své mindráky a kteří se ve státních službách přirozeně koncentrují. Proto jich je tolik u policie, v justici a dalších silových složkách státu. Něco jako slušnost neznají, ač ji po tobě striktně vyžadují. Teď to vidíš in natura“. E-roušku si okamžitě odinstalovala a od té doby s karanténou ani úřední arogancí nemá potíže a její důvěra ve státní aparát byla, zdá se, signifikantně nahlodána.

Při této příležitosti jsem se začal zabývat otázkou, jak se mohu právně bránit proti nezákonnému nařízení karanténního opatření, kam si mohu stěžovat, popřípadě kde mohu podat opravný prostředek, neboť nařízení karantény je bezesporu rozhodnutím orgánu veřejného zdraví, který vystupuje v roli správního orgánu a proti takovému rozhodnutí správního orgánu je dle správního řádu přípustný opravný prostředek, neboť se jedná o rozhodnutí, které Vám působí újmu na právech, byť potenciálně jen v míře nepatrné (velikost újmy je pochopitelně dána Vašimi osobními poměry).

Za nedodržení takového opatření pak navíc hrozí nejen drakonické pokuty ale také případné trestní stíhání (§ 152 a 153 TrZ), jak výmluvně prokazuje kauza vyřizování si účtů mezi soudci, notabilně trestní stíhání místopředsedkyně pro trestní úsek KS v Plzni soudkyně Mgr. Simony Kubouškové, která se „provinila“ především tím, že po svých podřízených požadovala bezchybný výkon funkce a také v dřívějším působišti neváhala vést kárné řízení se svými podřízenými za vady a průtahy v řízení, čímž si vysloužila pomstu justiční mafie. Nejmenovaná soudkyně, které se kárný postup nadřízené měl týkat, proto podala prostřednictvím svého manžela, státního zástupce na KSZ Plzeň, na tuto soudkyni trestní oznámení, pročež manžílek soudkyně, soudruh prokurátor, už dohlédl na to, aby to fízlové „řádně vyšetřili“. Pokud by vám na tom bylo něco nápadného, tak to prý podle logiky bolševické justice vůbec není podjatost! Docela by mě v této souvislosti zajímala odpověď na otázku, jak se soudružka soudkyně podatelka oznámení dozvěděla o tajných skutečnostech týkajících se zdravotního stavu podezřelé, které podléhají režimu mlčenlivosti a lékařskému tajemství, ale podobnými věcmi se soudy a právníci zabývají v našem státě pouze tehdy, když se jim to hodí.

Materiál a metody

Ale vraťme se k legalitě postupu u nařizování karanténního opatření. U každého správního řízení by měl existovat dokument (byť zkráceně na tiskopisu), který by doložil zaprotokolovanou skutečnost, jak se správní orgán o podezření na infekční nemoc u subjektu karantény dozvěděl, na jakém konkrétním skutkovém zjištění je toto podezření postaveno, jak a proč byla událost vyhodnocena jako rizikový kontakt, z čehož má vyplývat podezření z nákazy, jaké je vyjádření subjektu karanténního opatření a pak také přesné znění správního rozhodnutí a nezbytné poučení účastníka řízení.

Na vyžádání subjektu karanténního opatření má rovněž na základě GDPR subjekt karanténních opatření právo se dozvědět, jaká opatření byla v souvislosti s tím provedena (například zda byly osobní údaje předány Policii a kde jsou v takovém případě přechovávány, kdo k nim má přístup a zda se po odeznění karanténního opatření vymažou, protože nikdy nevíte, jak to ta chamraď sprostá může proti vám zneužít), jak bylo naloženo s osobními údaji v rámci tohoto řízení, jak je distribuována odpovědnost mezi oprávněné úřední osoby a další nezbytné právní náležitosti celého procesu. To doporučuji žádat až po ukončení karanténního opatření.

Karanténu je možné v případech, kdy to nesnese odkladu, nařídit vyhlášením, nicméně dodatečně je nutné vystavit řádné úřední správní rozhodnutí, které je zasláno účastníkovi řízení v režimu doručování podle správního řádu do vlastních rukou s fikcí doručení podobně, jak se to dělá kupříkladu v případě přestupkového řízení. Podle § 85 odst. 2 písm. a) SprŘ je možné vyloučit odkladný účinek odvolání, což by v případě zákonně nařízené karantény mohlo mít své opodstatnění. Vyloučení odkladného účinku u správního rozhodnutí musí být pečlivě odůvodněno, jinak je neplatné. Proti vyloučení odkladného účinku odvolání se nelze odvolat. Proti čemu se však odvolat lze, je samotné karanténní opatření, zejména je možné polemizovat s odůvodněním, proč byl subjekt karanténních opatření považován za rizikového přenašeče nákazy v inkubační době onemocnění ve smyslu § 2 odst. 7 písm. a) ZOVZ. Odvolání se podává v intencích § 81 et seq. SprŘ k rukám orgánu, který karanténní opatření vydal a samotným odvolacím orgánem je Ministerstvo zdravotnictví. Pokud se subjekt karanténních opatření neodvolá, není možné proti takovému rozhodnutí podat správní žalobu ke krajskému soudu.

Aby se ale obyčejný a práva neznalý občan mohl odvolat, musí mít nejprve v rukou správní rozhodnutí, vůči kterému odvolání směřuje a kde jej správní orgán o možnosti odvolání má povinnost poučit. Po doručení odvolání má na odvolání 15 dní. V případě, že dotyčnému nebylo doručeno platné správní rozhodnutí (což platí pro všechny případy smsek a telefonátů), může se odvolat až do lhůty 30 dní od doby, kdy se o správním rozhodnutí dozvěděl (§ 84 SprŘ). V případě, že správní rozhodnutí nemá veškeré náležitosti, zejména pak poučení správním orgánem o možnosti odvolání se všemi náležitostmi (§ 68 odst. 5 SprŘ), je odvolací lhůta až 90-denní (§ 83 odst. 2 SprŘ). Skutečnost, že Vás orgán nepoučil o možnosti odvolání, však prokazujete Vy, čili je potřeba dát pozor a případný telefonát z hygieny si nahrát.

Výše uvedená fakta platí pouze pro správní rozhodnutí vydaných podle § 67 odst. 2 ZoVZ, která nesouvisejí s mimořádnými opatřeními Ministerstva zdravotnictví. Pokud se týká nařízení karantény přímo Ministerstvem (platí prakticky výhradně jen pro zahraniční cesty), tam je orgánem posuzujícím legalitu Nejvyšší správní soud, ke kterému se podává správní žaloba (viz pandemický zákon) a pravděpodobně budete muset být zastoupení advokátem a zaplatit soudní poplatek 8000 Kč, i když někteří tvrdí, že zastoupení advokátem je nutné pouze u kasačních stížností, nikoli u řízení prvostupňových, kde by účastníku řízení měl stačit pouze soudní poplatek 3000 Kč. I tak je možné odeslat podání soudu a trochu si s nimi dopisovat, čehož účel si vysvětlíme níže, i když soud pak vaše řízení zastaví a poněvadž se vždy při každém vašem podání lustruje vaše „justiční minulost“, můžete mít problémy při dalších podáních, na kterých vám třeba bude záležet. Tedy zasílat podání k soudu a následně neplatit soudní poplatky považuji za kontraproduktivní, na druhé straně můžete v případě, že prokážete vaši nemajetnost zažádat i o jejich prominutí, a tím soud rovněž trochu zaměstnat.

Na co se zaměřit při formulaci Vašich odvolacích důvodů? Možností máte nepřeberně, zkusme si prezentovat některé z nich:

1) Rozhodnutí správního orgánu může být nepřezkoumatelné, protože v něm nic není. To je úplně nejčastější. Z důvodů masové produkce správních rozhodnutí vám bude oznámeno, že jste byl v kontaktu s krutopřísně nemocným koviďákem. To samo o sobě nestačí. Je nutné říci kdy, kde a přesně definovat okolnosti, za jakých se tak stalo. Pokud to správní rozhodnutí neobsahuje, je nepřezkoumatelné a nadřízený orgán by jej měl zrušit.

2) Rozhodnutí je napadnutelné pro nedostatek důvodů, neboť obsahuje nepravdivé, neprokazatelné, nepřesné nebo zavádějící údaje. Například můžete prokázat, že jste se v danou dobu na daném místě vůbec nevyskytoval a s nemocným jste se tudíž nemohl potkat.

3) Rozhodnutí může být nepřezkoumatelné i z toho důvodu, že správní orgán odmítl poskytnout informace, na základě jakých odborných údajů považuje váš kontakt za rizikový. Tak například jednoho krásného dne jsem měl provádět rigidní bronchoskopii u pacienta nemocného COVID-19 na ventilátoru, který měl v plicích krevní sraženinu, protože byl rovněž na ECMO a měl plnou heparinizaci, čímž pádem při běžné výměně ventilační kanyly začal do plic profúzně krvácet a nebylo to k zastavení (pacient nakonec zázrakem nějak přežil, což považuji za dílo boží a nikoli za úspěch českého zdravotnictví). V plicích se mu hromadila krevní sraženina, kterou bylo potřeba odstranit, což šlo jen částečně i skrze rigidní bronchoskopii a aplikaci streptokinázy lokálně, strávil jsem s ním v intenzivním kontaktu asi 2 hodiny, nicméně jsem měl nasazeny veškeré ochranné prostředky a provedl jsem řádnou sebedesinfekci a navíc jsem byl očkován s protilátkami, které se nebes dotýkaly, čímž můj kontakt nemohl být považován za rizikový a strach jsem neměl. Pokud jste tedy očkovaní, nemoc jste prodělali, máte protilátky (tedy nemoc jste prodělali), pak to musí být správní orgán, kdo vám prokáže, že jste podezřelí jako nosič nákazy v inkubační době! Pokud správní orgán kupříkladu tvrdí, že „protilátky nestačí“, musí prokázat, že tomu tak skutečně je. Na televizní kecy zástupců státu moc nedejte, neboť protilátky již jednou u soudu obstály. Pokud to stát neprokáže a rozhodnutí nebude obsahovat náležité odkazy na odborná stanoviska a tyto stanoviska nebudou součástí spisu, požádejte o doplnění těchto informací do spisu. Pokud to správní orgán neudělá, pak by orgán nadřízený měl rozhodnout o vyhovění vašemu odvolání.

Pokud nadřízený správní orgán nevyhoví vašemu odvolání a toto usnesení správního orgánu bude mít procesní vady (typicky například, že odpoví nakopírovanou kravinou bez řádného vypořádání vašich odvolacích důvodů), pak je namístě už jen správní žaloba u místně příslušného krajského soudu (v místě adresy žalovaného, což je Ministerstvo zdravotnictví, tedy Městský soud v Praze). Na Městském soudu neočekávejte nějaké lepší zacházení a také je třeba počítat se soudním poplatkem 3000 Kč. Méně obratní účastníci navíc musejí počítat se zastoupení advokátem, což typicky je 3100,- Kč za právní úkon dle advokátního tarifu. Zejména zastoupení advokátem se tak může významně prodražit. Na druhé straně ve sporech se státem typicky neplatíte výdaje státu (teoreticky vám mohou dát 300 Kč za každý právní úkon státu), čili se státem nelze soud prohrát, lze pouze nevyhrát.

Potenciální benefity a ztráty

Pokud Vaše odvolání bude úspěšné, pak se Vám otevírá cesta k odškodnění za újmu na právech. Toto odškodnění může být různé. Samozřejmě je třeba chtít po úřadu, aby vám zaplatil náklady řízení, ale bude vám platit i za majetkovou a nemajetkovou újmu, která se vám kvůli karanténnímu opatření mohla stát, například jste kvůli karanténě nestihli důležitý obchod století, nemohli jste chodit do práce, čili vám náleží ušlá mzda, pokud bude úředník obzvlášť arogantní, můžete požadovat odškodnění za psychickou újmu nebo jste nestihli anální soulož století s vaším registrovaným partnerem a on si k radovánkám našel jiného, čímž došlo k rozpadu vašeho jinak perspektivního nebinárního svazku manželského.

I když nakonec vaše odvolání skončí jako zamítnuté, je nesporným benefitem skutečnost, že jste úřad zaměstnali a úřad tak nemohl buzerovat ostatní potenciální účastníky řízení. Úřadu v souvislosti s vaší obhajobou vznikají také náklady, které si na vás už nevezme. Tak například, když pošlete úplně nejpitomější blanketní odvolání, které nemá naději na úspěch a dál již nic jiného, bude muset úřad odeslat minimálně 4 doporučené dopisy do vlastních rukou á 69 Kč. 4x 69 Kč je 276 Kč, což jsou peníze, které se berou z rozpočtu úřadu, čili ze stejných peněz, které úřad potřebuje na platy svých úředníků. Řeknete si, že takové peníze jsou úplně zanedbatelné, ale teď si představte, že se v České republice takové úřední revolty bude účastnit 100 000 lidí, což věru není věc nepředstavitelná. Pár desítek milionů za korespondenci již soudruzi z Ministerstva zdravotnictví pocítí a budou samozřejmě nasraní na arogantní úředníky, kteří buzerují v místě vašeho bydliště. Notabene, obesílat budou i hygienické stanice a ty budou mít také ztráty. Když si prostudujete správní řád, jistě vás napadne, jak můžete úředníkům zamotat hlavu už jen s doručováním a o kolik papíru a energie je to připraví.

Ti, kdož se brání dopravním přestupkům, také mají ve svém portfoliu i námitku podjatosti, kterou rozhodně neváhejte použít. Ne že by to k něčemu smysluplnému bylo, ale zase je to zaměstná a to na místní úrovni hierarchie, protože na námitku podjatosti bude muset odpovídat nadřízený úředník téhož úřadu a pokud neodpoví s dostatečnou mírou pokory a úcty vůči občanovi a nevypořádá se s Vašimi argumenty, můžete stížnost dle § 175 SprŘ s případnou námitkou podjatosti opakovat i na něj. Samozřejmě, podjatý úředník s vámi již nikdy nesmí mít nic do činění, proto se podjatost ve správních věcech prakticky nikdy neuznává.

Potenciální ztráty na Vaší straně? Pokud se rozhodnete prudit pomocí České pošty, vyjde vás to draho a také to nebude efektivní, protože stát frontu na poště je ta nejméně oblíbená činnost, kterou může normální smrtelník konat. V případě doručování přes datovou schránku zase odpadají náklady úřadu na poštovné a balné. Proto je zapotřebí doručovat pomocí e-mailu prostřednictvím elektronické podatelny, kterou musí mít každý úřad k dispozici. Pamatujte, že PDFko, které jim pošlete, musí být elektronicky podespáno (zaručený elektronický podpis je dobré mít a doporučuji jej za menší peníz i pro jiné účely si opatřit). Jinak vás víceméně hrátky s úřadem nebudou stát nic kromě času. Ten samozřejmě můžete strávit i smysluplněji, ale zas na druhou stranu být vycvičený v boji proti úřední aroganci se vždy vyplatí. Ono co se týká různých diskusních a jiných příspěvků na webu, tomu se arogantní úředník může jen smát.

Lepší už je, pokud občany přes webové servery a sociální sítě pravdivě informujete o koronaaroganci státu a například o vakcinaci a proč je dobré ji neabsolvovat, protože navzdory tomu, že vakcíny přinášejí i mnohé benefity, důvody proč se nevakcinovat, jsou rovněž zjevné a záleží na konkrétních osobních poměrech jednotlivce, jestli je výhodné svolit k vakcinaci nebo ne. Tam už působíte škody větší a hezky těm zmrdům sypete písek do ložisek (v této souvislosti je zábavné pozorovat desinformační komando Ministerstva, které křečovitě jednostranně informuje pouze o výhodách vakcinace ale nikoli o potenciálních rizicích, čímž si samo otevírá cestu konspiračním teoriím o čipování lidí apod.).

Level 4 je level justiční a ten je již jen pro zasvěcené nebo pro ty, komu není líto řádově tisícikorunových nákladů. Na levelu 4 můžete i dost vydělat (hlavně pokud jste advokát), zejména na odškodnění. Při žádosti o odškodnění se bohužel bez soudního rozhodnutí neobejdete. Odškodnění za nesprávný úřední postup a odškodnění za průtahy v řízení může jít teoreticky i do desetitisíců i menších statisíců korun. Šance na jejich uplatnění zůstává stále malá, to se ale může změnit, pokud začnou lidé podávat žaloby vůči státu masivně. Pak některé mohou na podatelnách ležet i 6 let a to je ta doba, která je třeba na uplatnění odškodnění za průtahy. Zatím ale spíše počítejte s tím, že v rámci všudypřítomné arogance a justiční mafie zametou vše pod koberec a vy to zaplatíte. To zametení je ale hodně zaměstná a vám poskytne cenné informace o tom, jak systém funguje. Ztrátu iluzí považuji za pozitivní externalitu celé akce.

Závěr

Zatím stále se setkáváme s tím, že důsledná obrana vlastních práv není pro občany preferovanou cestou, což je dle mého názoru způsobeno vyjma tradičního českého defétismu především neinformovaností. Tento článek s doufám, že i plodná diskuse pod ním, má za cíl tuto neinformovanost napravit. Proto také přivítám jakékoli věcné formální i materiální výtky od profesionálů.

Perspektivně může rovněž tento přístup, pokud bude důsledně používán podstatnou částí populace, vést k větší otevřenosti a férovosti státní správy, avšak k tomu je v naší Bohem zapomenuté zemi cesta ještě velmi dlouhá. Proto považuji realizaci důsledné obrany vůči koronabuzeraci a boj s vnitřním nepřítelem naší země jako ultimátní projev lidské solidarity, slušnosti a za projev pravého vlastenectví.

30. 8. 2021 Challenger

Související články: